7 C 108/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , zastoupené advokátem titul . jméno jméno , sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované , o zaplacení 7 980 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 28. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 1 980 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% ročně od 30. 7. 2016 do zaplacení a dále ohledně úroku z prodlení z částky 6 000 Kč ve výši 8,05% ročně od 30. 7. 2016 do 27. 1. 2020 zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 331,15 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 7 980 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, a to dne 27. 6. 2016. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč se splatností do 29. 7. 2016. Žalovaná o úvěr zažádala prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]), peněžitá částka byla žalované poskytnuta bankovním převodem na účet žalované č. [bankovní účet], a to po prověření platební schopnosti žalované. Původní věřitel (společnost [právnická osoba]) identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, který byl určen jako rodné číslo žalované. Žalovaná však poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data splatnosti nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a původním věřitelem (společností [právnická osoba]) postoupena na shora uvedenou společnost a následně byla pohledávka smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 22. 1. 2020.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalovaná byla usnesením ze dne 3. 6. 2021, č. j. 7 C 108/2021-16, vyzvána, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy písemně vyjádřila k připojené žalobě a aby ve vyjádření uvedla, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci a aby označila důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Dále byla žalovaná usnesením vyzvána, aby se ve stejné lhůtě vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla zároveň upozorněna, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Stejná výzva byla zaslána také žalobkyni. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila ani k žalobě, ani k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud tak její souhlas předpokládal. Žalobkyně se také nevyjádřila a soud tak její souhlas rovněž předpokládal.

4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z potvrzení o provedené platbě (the pay) vyplynulo, že společnost [právnická osoba] zaslala dne 27. 6. 2016 na bankovní účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] částku 6 000 Kč. Žalobkyně dále předložila fakturu [číslo] ze dne 27. 6. 2016, ze které vyplývá, že žalované byla předepsána k úhradě částka 7 980 Kč se splatností dne 29. 7. 2016. Žalobkyně rovněž předložila smlouvu o úvěru ze dne 27. 6. 2016, přičemž tato smlouva není žalovanou podepsána. Dále žalobkyně předložila standardní informace o spotřebitelském úvěru a standardní podmínky úvěrové smlouvy platné pro klienty v České republice, obojí rovněž s absentujícím podpisem žalované. Z informačního formuláře o půjčce vyplývá, že žalobkyně disponuje osobními údaji o žalované. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že dne [datum] byla mezi žalobkyní jako postupníkem a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jako postupitelem postoupena pohledávka za žalovanou žalobkyni. Žalobkyně dále předložila předžalobní výzvu ze dne 22. 1. 2020, z níž je zřejmé, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby a téhož dne jí oznámila postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Dále byl ze strany žalobkyně předložen podací lístek, z něhož je patrno, že dne 22. 1. 2020 byla žalované zaslána písemnost ze strany právního zástupce žalobkyně.

6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba]) převedl dne 27. 6. 2016 na účet žalované částku 6 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni.

7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobkyně zaslal žalované na její bankovní účet dne 27. 6. 2016 částku 6 000 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovanou byla dne 27. 6. 2016 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se společnost zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 29. 7. 2016. Žalobkyně k prokázání těchto svých tvrzení označila a předložila soudu smlouvu o úvěru ze dne 27. 6. 2016. Žalobkyně však řádně těmito předloženými listinnými důkazy neprokázala, že by mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím komunikace na dálku (§ 2395 a násl. občanského zákoníku a § 1824 a násl. občanského zákoníku), právě o takovém obsahu, který tvrdí v žalobě, když z nich neplyne vůle žalované smlouvu uzavřít. Předložená smlouva o úvěru není opatřena podpisem žalované. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzeného uzavření předmětné smlouvy. Soud shledal plnění právního předchůdce žalobkyně na účet žalované plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ze strany žalované nebylo nijak tvrzeno a tím méně prokázáno, že by provedla jakoukoli úhradu žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Co se týče počátku běhu úroků z prodlení, nebylo v řízení prokázáno, kdy žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění, za takovou výzvu je tedy třeba považovat až předžalobní výzvu, která byla žalované odeslána dne 22. 1. 2020. Tuto je tak dle § 573 občanského zákoníku třeba považovat za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 27. 1. 2020. Jelikož pak žalovaná neplnila v tento den bez zbytečného odkladu, je od následujícího dne, tedy od 28. 1. 2020, v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek (§ 1879 občanského zákoníku).

11. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 6 000 Kč a úroku z prodlení z této částky jdoucích od 28. 1. 2020 do zaplacení a žalobě v této části výrokem I. rozsudku vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 980 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od 30. 7. 2016 do zaplacení a dále úroku z prodlení z částky 6 000 Kč za období od 30. 7. 2016 do 27. 1. 2020 nezbylo soudu než žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnout.

12. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla ve věci pouze částečně úspěšná a má dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení vůči žalované, když zároveň doložila splnění podmínky dané ustanovením § 142a o. s. ř., tedy zaslání předžalobní upomínky. V daném případě náklady spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladů na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 189 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených částek činí 1 489 Kč (400 + 900 + 189). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 6 000 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 7 107,94 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 1 980 Kč včetně příslušenství a úroků z prodlení specifikovaných ve výroku č. II tohoto rozsudku, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina včetně úroků z prodlení na její straně celkem 1 689,83 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 11 629,74 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 61,12 %, úspěch žalované 38,88 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 22,24 % svých nákladů, z částky 1 489 Kč tedy ve výši 331,15 Kč.