7 C 108/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: právnická osoba, IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 55 996,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 53 199,53 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 2. 7. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 2 796,70 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 962,71 Kč od 25. 1. 2025 do 25. 7. 2025, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 113,77 Kč od 31. 1. 2025 do 30. 6. 2025, úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 58 070,23 Kč od 17. 9. 2025 do 16. 12. 2025, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 58 070,23 Kč od 17. 9. 2025 do 9. 1. 2026, úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 54 270,23 Kč od 10. 1. 2026 do zaplacení, zákonným úrokem prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 54 270,23 Kč od 10. 1. 2026 do 1. 7. 2026, zákonným úrokem z prodlení z částky 1 070,70 Kč od 2. 7. 2026 do zaplacení, a dále úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 58 070,23 Kč od 17. 12. 2025 do 9. 1. 2026, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 285,39 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 5. 2026 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 55 996,23 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne datum uzavřela společnost právnická osoba. (dále jen „banka či právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným smlouvu o půjčce č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společnosti právnická osoba. spolu se smluveným úrokem v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 1 284 Kč vždy k 20. dni v měsíci. Úroková sazba činila 17,90 % ročně, měsíční poplatek za pojištění činil 104 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru dne 1. 8. 2025. Před podáním žaloby byla ze strany žalovaného uhrazena částka 3 800 Kč, a to dne 9. 1. 2026. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 54 270,23 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 962,71 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 113,77 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 726 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2025 mezi společností právnická osoba. a společností právnická osoba. byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem. Žalovaný svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

2. V podání došlém soudu dne 7. 7. 2026 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že banka dle svého prohlášení přiměřeně ověřila schopnost klienta splácet, kdy vycházela z informací mu poskytnutých samotným žalovaným v souhrnném přehledu „identifikace žádosti“ před poskytnutím úvěru. Dále banka aktivně vyhledávala relevantní skutečnosti rozhodné pro posouzení schopnosti žalovaného splácet v souladu s Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, s nímž byl žalovaný seznámen a tuto skutečnost potvrdil svým podpisem. Banka nahlížela do databází, a to negativní registr SOLUS, BRKI, NRKI. Dále žalobkyně sdělila, že žalovaný uhradil splátky 6 800,47 Kč. K čerpání úvěru došlo dne 20. 5. 2024, a to ve výši 60 000 Kč.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Žalovaný se k jednání soudu nařízenému na den 5. 8. 2026, ač řádně a včas předvolán (předvolání doručeno dne 30. 6. 2006 do datové schránky), nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Provedeným dokazování byly dále soudem zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze sdělení společnosti právnická osoba. vyplývá, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného banka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ve výši 60 000 Kč, žádost byla posouzena individuálně, vycházelo se z výše příjmu částka uvedené žalovaným, který byl porovnáván s výdaji odhadnutými dle historických dat ČSÚ, kontrolovány byly interní a externí databáze, insolvenční rejstřík, databáze MVČR. Z důvodu obezřetnosti byly deklarované výdaje oproti údajům uvedeným na žádosti navýšeny. Byly zohledněny výdaje ve výši částka, z toho výdaje na splátky půjček částka, výdaje na bydlení vč. hypotéky a st. úvěrů ve výši částka, výdaje na živobytí částka a ostatní výdaje částka. Dle vyhodnocení banky klientovi na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje zbývá celkem částka.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný požádal společnost právnická osoba. o půjčku ve výši 60 000 Kč, s 96 měsíčními splátkami ve výši 1 284 Kč s roční úrokovou sazbou 17,90 %, RPSN činila 19,42 %. Jednalo se o nezajištěný neúčelový spotřebitelský úvěr. V žádosti žalovaný mimo jiné uvedl, že je ženatý, žije ve vlastním bytě/domě, má středoškolské vzdělání, je zaměstnancem, jeho příjem činí částka, výdaje na bydlení činí částka, výdaje na živobytí částka.

7. Z akceptace návrhu smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že návrh žalovaného na uzavření smlouvy o půjčce byl bankou přijat. Banka se zavázala poskytnout v návrhu požadovanou výši půjčky. Žalobkyně dále předložila Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. hodnota, Produktové podmínky pro osobní úvěry právnická osoba., Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby a Všeobecné obchodní podmínky, Souhlas se zpracováním osobních údajů ze dne 27. 5. 2021.

8. Ze Smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne datum vyplývá, že mezi bankou a žalovaným byla uzavřena dohoda, na jejímž základě se banka zavázala poskytovat žalovanému služby, a to běžný účet, spořící účet, přímé bankovnictví, debetní karta. Banka se zavázala zřídit žalovanému běžný účet č. č. účtu.

9. Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k úhradě dluhu ze dne 1. 8. 2025 vyplynulo, že společnost právnická osoba. prohlásila s ohledem na neplnění povinností z předmětného úvěru tento za splatný a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

10. Ze mimořádného výpisu z účtu č. číslo vedeného u banky na jméno žalovaného za období 1. 1. 2000 až 6. 1. 2025 vplývá, že počáteční i konečný zůstatek na účtu byl částka. Pohledávky po splatnosti činily – částka. Dne 20. 5. 2024 byla na předmětný účet poukázána částka 60 000 Kč.

11. Z výpisu z běžného účtu číslo č. účtu vedeného na jméno žalovaného za období 1. 4. 2024 až 30. 4. 2024 vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil částka, konečný zůstatek činil částka.

12. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. číslo ze dne 13. 12. 2023 a Dodatku č. hodnota k rámcové smlouvě o postupování pohledávek č. číslo ze dne datum, a dále Smlouvy o postoupení pohledávek č. číslo ze dne 1. 10. 2025 včetně Přílohy č. hodnota ke Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena společností právnická osoba. společnosti právnická osoba.

13. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 13. 10. 2025 a ze seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že společnost právnická osoba. oznámila žalovanému postoupení pohledávky společnosti právnická osoba.

14. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 12. 11. 2025 a seznamu odeslaných předžalobních výzev z téhož dne soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala před pováním žaloby žalovanému výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru.

15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel se společností právnická osoba. smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpal bezhotovostně 60 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 17,90 % ročně v pravidelných 96 měsíčních splátkách v částce 1 284 Kč měsíčně. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný, a to dne 1. 8. 2025, což žalovanému písemně oznámila dopisem z téhož dne. Pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti právnická osoba na společnost právnická osoba Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku a výzvu k zaplacení. Žalovaný již ničeho neuhradil.

16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému 60 000 Kč, žalovaný vrátil pouze 6 800,47 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

23. Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se její právní předchůdkyně schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech a zkoumání měsíčního příjmu žalovaného), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. V doložené žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je ženatý, žije ve vlastním domě/bytě, má středoškolské vzdělání, je zaměstnancem s čistým měsíčním příjmem částka. Dle názoru soudu z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nebylo dostatečně zjištěno, zda je žalovaný schopen podmínkám úvěru dostát, když nebyly vzaty v potaz další závazky žalovaného, tedy nebyly vůbec zjišťovány jeho výdaje. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že nebylo objektivně zjištěno, zda je žalovaný osobou, jejíž majetkové poměry by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

24. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému 60 000 Kč a žalovaný vrátil pouze 6 800,47 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 53 199,53 Kč (tj. 60 000 – 6 800,47) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení 30. 6. 2026. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (2. 7. 2026) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 11,75 % ročně (výrok I.).

25. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy v částce 2 796,70 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 962,71 Kč od 25. 1. 2025 do 25. 7. 2025, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 113,77 Kč od 31. 1. 2025 do 30. 6. 2025, úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 58 070,23 Kč od 17. 9. 2025 do 16. 12. 2025, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 58 070,23 Kč od 17. 9. 2025 do 9. 1. 2026, úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 54 270,23 Kč od 10. 1. 2026 do zaplacení, zákonným úrokem prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 54 270,23 Kč od 10. 1. 2026 do 1. 7. 2026, zákonným úrokem z prodlení z částky 1 070,70 Kč od 2. 7. 2026 do zaplacení, a dále úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 58 070,23 Kč od 17. 12. 2025 do 9. 1. 2026 (viz výše).

26. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 2 800 Kč a náklady na právní zastoupení. Náklady zastoupení advokátem sestávají z odměny stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 55 996,23 Kč sestávající z částky 3 340 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 340 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 370 Kč, ve výši 2 387,70 Kč. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených částek činí 16 557,70 Kč (2 800 + 3 x 3 340 + 3 x 450 + 2 387,70). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 53 199,53 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 53 798,93 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 2 796,70 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši k datu vyhlášení rozsudku, kdy jistina s příslušenstvím na jeho straně činí celkem 20 521,57 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 74 320,50 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 72 %, úspěch žalovaného 28 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 44 % svých nákladů, z částky 16 557,70 Kč, tedy ve výši 7 285,39 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.