7 C 109/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 100 402,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 28 073,85 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 30. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 72 328,53 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 93 993,96 Kč od 28. 7. 2020 do 29. 10. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 65 920,11 Kč od 30. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 8. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 34 053,16 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 17. 1. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru Expres půjčka, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezhotovostně úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni spolu se smluveným úrokem a poplatky v pravidelných 40 měsíčních splátkách ve výši 1 103,43 Kč počínaje dnem 15. 2. 2019. Úroková sazba činila 14,20 % ročně, RPSN bylo ujednáno ve výši 15,17 %. Před uzavřením smlouvy žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 17. 2. 2020. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 29 222,05 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 1 760,59 Kč, úroku z prodlení z jistiny kapitalizovaného ke dni 27. 7. 2020 ve výši 891,39 Kč, úroku z prodlení z dlužného obchodního úroku kapitalizovaného ke dni 27. 7. 2020 ve výši 79,13 Kč a poplatků v souhrnné výši 2 100 Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, kdy žalovaný svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

2. Žalobou doručenou soudu dne 29. 10. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 66 349,22 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 20. 5. 2015 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na jejímž základě bylo žalovanému poskytnuto dne 20. 5. 2015 první čerpání úvěru ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,2 % z úvěrového rámce, počínaje dnem 21. 6. 2016. Žalovaný se dále zavázal platit pojistné za pojištění schopnosti splácet v měsíční výši 80 Kč, později zvýšené na 111 Kč. Roční úroková sazba činila 13,40 %, RPSN bylo ujednáno ve výši 14,24 %. Před uzavřením smlouvy žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 17. 2. 2020. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 58 037,15 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 4 974,17 Kč, úroku z prodlení z jistiny kapitalizovaného ke dni 27. 7. 2020 ve výši 1 661,06 Kč, úroku z prodlení z dlužného obchodního úroku kapitalizovaného ke dni 27. 7. 2020 ve výši 221,84 Kč a poplatků v souhrnné výši 1 455 Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, kdy žalovaný svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

3. S ohledem na skutečnost, že se výše uvedené věci týkají týchž účastníků a souvisejícího nároku pramenícího ze smluv o úvěru, soud obě tyto věci spojil ke společnému projednání.

4. V podání ze dne 2. 11. 2021 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že při schvalování úvěrů vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Dále žalobkyně prověřovala informace o žalovaném v interních a externích databázích, SOLUS, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi Ministerstva vnitra ČR. Žalobkyně zohlednila státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Příjem žalovaného byl porovnáván s výdaji odhadnutými na základě historických dat ČSÚ. Žádost o úvěr ze dne 20. 5. 2015 žalobkyně hodnotila individuálně. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 36 000 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti 50 000 Kč. Příjem žalovaného byl porovnáván s jeho výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů žalobkyně zjistila, že v době podání žádosti měl žalovaný vůči ní závazky ve výši 10 716,87 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že měl žalovaný vůči třetím osobám závazky ve výši 3 165 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení klienta v pozici žalovaného, žalobkyně žádosti žalovaného vyhověla a schválila Expres úvěr ve výši 43 000 Kč a měsíční splátku ve výši 946 Kč. Žádost o úvěr ze dne 16. 1. 2019 žalobkyně hodnotila individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného úvěrování. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 48 244 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti 50 718 Kč. Příjem žalovaného byl porovnáván s jeho výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů žalobkyně zjistila, že v době podání žádosti měl žalovaný vůči ní závazky ve výši 14 257,96 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že měl žalovaný vůči třetím osobám závazky ve výši 3 360 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení klienta v pozici žalovaného, žalobkyně tedy žádosti žalovaného vyhověla a Expres úvěr ve výši 35 000 Kč a měsíční splátku ve výši 1 103,43 Kč schválila 5. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

6. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy k jednání soudu nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

7. Žalobkyně po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ve smyslu nutnosti doplnit tvrzení a důkazy, ve věci dále uvedla, že v rámci ověřování úvěruschopnosti žalovaného byla příjmová stránka žalovaného ověřována též prostřednictvím jednotlivých výpisů z účtu. Z výpisů je pak zřejmé, že žalovanému byla ze strany zaměstnavatele právnická osoba poukazována mzda minimálně ve výši deklarované žalovaným v žádosti o úvěr. Ohledně výše čerpání žalobkyně uvedla, že žalovaný z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 20. 5. 2015 načerpal celkově částku 70 770 Kč, přičemž uhradil 68 259,72 Kč. Provedeným dokazováním byly soudem zjištěny následující skutečnosti:

8. Ze smlouvy o úvěru Expres půjčka ze dne 17. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr formou 40 pravidelných měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků ve výši 1 103,43 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena v pevné výši 14,20 %.

9. Z vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Expres půjčku včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývají bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit, apod.).

10. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet ze dne 11. 2. 2019 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu byl – 7 684,62 Kč a konečný zůstatek – 46 001,05 Kč, dne 17. 1. 2019 žalovaný čerpal úvěr ve výši 35 000 Kč.

11. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet ze dne 11. 1. 2019 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu byl – 32 232,73 Kč a konečný zůstatek – 7 684,62 Kč.

12. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 19. 2. 2020 a poštovního podacího archu ze dne 20. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně prohlásila s ohledem na neplnění povinností z předmětného úvěru tento úvěr číslo za splatný ke dni 17. 2. 2020 a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

13. Z výpisů z úvěrového účtu č. bankovní účet byly zjištěny pohyby na účtu a historie plateb s tím, že z výpisu ze dne 11. 6. 2020 vyplynulo, že celkový dluh na jistině úvěru činí 29 222,05 Kč, na smluvním úroku 1 760,59 Kč, na úroku z prodlení z jistiny 530,94 Kč, na úroku z prodlení z úroku 57,53 Kč a na poplatcích, pojištění a pokutách 2 100 Kč.

14. Žalobkyně dále předložila Všeobecné produktové podmínky účinné od 1. září 2014 a Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 9. 2013.

15. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 8. 2020 a poštovního podacího lístku ze dne 3. 8. 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal před pováním žaloby žalovanému výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru číslo.

16. Z kopií obrazovek z aplikace žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje údaji o žalovaném, a to jeho kontaktními údaji, informacemi o vzdělání, osobních poměrech, způsobu bydlení, včetně údajů o jeho zaměstnavateli. Ve výstupech není zaznamenáno, že by byly předloženy doklady k ověření zde uvedených informací. Z výstupu z aplikace k úvěru Expres Plus byly zjištěny údaje o úvěru odpovídající smlouvě o úvěru a dále údaje o klientovi, že je ženatý, bydlí ve vlastním domě/bytě, má střední vzdělání, je zaměstnán u právnická osoba obec, a.s. na dobu neurčitou, kde zastává nižší vedoucí pozici, jeho čistý měsíční příjem činí 36 000 Kč, celkový čistý příjem domácnosti pak 50 000 Kč, jiné měsíční splátky jsou ve výši 3 000 Kč. Z výstupu z aplikace k úvěru Expres Půjčka byly zjištěny údaje o úvěru odpovídající smlouvě o úvěru a dále údaje o klientovi, že je rozvedený, bydlí ve vlastním domě/bytě, má střední vzdělání, je zaměstnán u právnická osoba obec, a.s. na dobu neurčitou, kde zastává nižší vedoucí pozici, jeho čistý měsíční příjem činí 48 244 Kč, celkový čistý příjem domácnosti pak 50 719 Kč, jiné měsíční splátky jsou ve výši 3 000 Kč.

17. Ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres Plus ze dne 20. 5. 2015 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši úvěrového rámce 43 000 Kč, s první částkou čerpání úvěru ve výši 40 000 Kč s prvním dnem čerpání dne 20. 5. 2015. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr formou pravidelných měsíčních splátek jistiny, kdy měsíční splátka jistiny byla ve výši 946 Kč (2,20 % z úvěrového rámce). Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 21,10 %. Pojištění bylo sjednáno v částce 80 Kč měsíčně.

18. Z vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro spotřebitelský splátkový revolvingový úvěr Expres Plus včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývají bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit, apod.).

19. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet ze dne 11. 6. 2015 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu byl – 20 192,17 Kč a konečný zůstatek – 19 222,42 Kč, dne 19. 5. 2015 byla žalovanému připsána na účet částka 38 629 Kč od právnická osoba, a.s., dne 20. 5. 2015 žalovaný čerpal úvěr ve výši 40 000 Kč.

20. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 19. 2. 2020 a poštovního podacího archu ze dne 20. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně prohlásila s ohledem na neplnění povinností z předmětného úvěru tento úvěr číslo za splatný ke dni 17. 2. 2020 a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

21. Z výpisů z úvěrového účtu č. bankovní účet byly zjištěny pohyby na účtu a historie plateb s tím, že z výpisu ze dne 19. 6. 2020 vyplynulo, že celkový dluh na jistině úvěru činí 58 037,15 Kč, na smluvním úroku 4 974,17 Kč, na úroku z prodlení z jistiny 1 104,56 Kč, na úroku z prodlení z úroku 174,24 Kč a na poplatcích, pojištění a pokutách 1 455 Kč.

22. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 8. 2020 a poštovního podacího lístku ze dne 3. 8. 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal před pováním žaloby žalovanému výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru číslo.

23. Pro nadbytečnost soud neprováděl důkaz vyžádáním informací o tom, zda a kdy žalobkyně nahlížela v rámci prověřování úvěruschopnosti žalovaného do relevantních registrů (NRKI/BRKI), a to přímo u zřizovatele těchto registrů, neboť toto zjišťování by v daném případě nemělo žádné opodstatnění.

24. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 17. 1. 2019 s žalobkyní smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpal bezhotovostně 35 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 14,20 % ročně v pravidelných 40 měsíčních splátkách ve výši 1 103,43 Kč. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 17. 2. 2020. Žalovaný žalobkyni vrátil 9 436,43 Kč. Žalovaný dále uzavřel dne 20. 5. 2015 s žalobkyně smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala bezhotovostně 70 770 Kč, které se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 13,40 % v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,2 % z úvěrového rámce. Žalovaný žalobkyni vrátil 68 259,72 Kč. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 17. 2. 2020. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínky s výzvou k zaplacení dlužných částek. Žalovaný již ničeho neuhradil.

25. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

27. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

30. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru 145/2010“), se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

31. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru 257/2016“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

32. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru 257/2016, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 105 770 Kč (70 770 Kč a 35 000 Kč), žalovaný vrátil pouze 77 696,15 Kč (9 436,43 Kč a 68 259,72 Kč). Jelikož však soud shledal tyto smlouvy o úvěrech neplatnými z níže uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejich uzavření a jejich ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

34. Je nepochybné, že na právní vztahy, od nichž žalobkyně odvíjí svoje žalobní nároky, dopadá v případě smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru ze dne 20. 5. 2015 zákon o spotřebitelském úvěru 145/2010 a v případě smlouvy o úvěru ze dne 17. 1. 2019 zákon o spotřebitelském úvěru 257/2016, neboť se v daných případech jedná o úvěry poskytnuté spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu se zákony. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech a zkoumání měsíčního příjmu žalovaného), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Při žádosti o úvěr ze dne 20. 5. 2015 žalovaný uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou, zastává nižší vedoucí pozici, jeho čistý měsíční příjem činí 36 000 Kč, celkový čistý příjem domácnosti pak 50 000 Kč, hradí jiné měsíční splátky ve výši 3 000 Kč. Při žádosti o úvěr ze dne 17. 1. 2019 žalovaný uvedl, že je rozvedený, bydlí ve vlastním domě/bytě, má střední vzdělání, je zaměstnán na dobu neurčitou, zastává nižší vedoucí pozici, jeho čistý měsíční příjem činí 48 244 Kč, celkový čistý příjem domácnosti pak 50 719 Kč, hradí dále jiné měsíční splátky ve výši 3 000 Kč. Z předložených výpisů z běžného účtu pak bylo zjištěno, že počáteční a konečné zůstatky na účtu jsou vždy v mínusových hodnotách. Žalobkyně se nezabývala skutečnými výdaji žalovaného, pouze vycházela ze statistických údajů. Dle názoru soudu z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nebylo dostatečně zjištěno, zda je žalovaný schopen podmínkám úvěrů dostát, když ani v jednom případě nebyly vůbec zjišťovány skutečné výdaje žalovaného. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že nebylo objektivně zjištěno, zda je žalovaný osobou, jejíž majetkové poměry by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

35. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému 105 770 Kč (70 770 Kč a 35 000 Kč), žalovaný vrátil pouze 77 696,15 Kč (9 436,43 Kč a 68 259,72 Kč), je třeba na rozdíl v obou částkách 28 073,85 Kč (tj. 105 770 – 77 696,15 = 28 073,85 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatných smluv, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhů vyzván předžalobními výzvami ze dne 3. 8. 2020, avšak žalobkyně neprokázala, že tyto výzvy byly žalovanému doručeny a že měl možnost se s nimi seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 27. 10. 2021. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (30. 10. 2021) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 8,5 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

36. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšného žalovaného podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatnil, a žádné náklady na jeho straně ze spisového materiálu ani nevyplývají, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.