7 C 118/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 31 091,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 27 072 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 20. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 4 019,18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 947,44 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 29 984,68 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 091,18 Kč od 1. 9. 2023 do 19. 9. 2025, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 4 019,18 Kč od 20. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 6. 2025 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 31 091,18 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela společnost , právnická osoba, , jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Předchůdkyně žalobkyně byla oprávněna akceptovat žádost žalované, a kdykoliv po dobu jednoho roku od data podpisu smlouvy v případě řádného splácení spotřebitelského úvěru, žalované otevřít a umožnit průběžné čerpání do určeného úvěrového rámce, naposledy ve výši 30 000 Kč, který čerpala prostřednictvím kreditní karty dle přehledu transakcí. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky společně s případně sjednaným pojištěním formou pravidelných měsíčních splátek ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně ve výši 500 Kč, a to aktuálně vždy k 17. kalendářnímu dni v měsíci. Sjednaná úroková sazba činila 26,28 % ročně. V případě nesplácení úvěru se žalovaná ve smlouvě a dle sazebníku zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradě nákladů spojených s vymáháním platného závazku ve výši 600 Kč, poplatku za odeslání upomínky k úhradě ve výši 100 Kč a k placení úroku z prodlení ze splatného závazku v zákonné výši. Žalovaná porušila svůj závazek, že se dostala do prodlení s úhradou více než dvou po sobě následujících splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Předchůdkyně žalobkyně proto odstoupila od smlouvy a dlužnou částku zesplatnila. Odstoupení bylo žalované oznámeno dopisem a nabylo účinnosti dnem 31. 8. 2023. Dlužnou částku splatnou v celém rozsahu včetně úroků, poplatků, smluvní pokuty a případně sjednaného pojistného ve výši 35 039 Kč byla žalovaná povinna uhradit. Ode dne následujícího po dni zesplatnění má žalobkyně nárok na zaplacení smluvního úroku ve výši 15 % ročně z dlužného zůstatku poskytnutého úvěru, tedy jistiny ve výši 29 984,68 Kč, a dále zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné částky 31 091,18 Kč zahrnující dlužnou jistinu a dlužné poplatky. Pohledávka za žalovanou byla nejprve postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023 na společnost , právnická osoba, ., která ji následně postoupila žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2024, s účinností ke dni 1. 11. 2024. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 11. 2024. Žalobkyně vedle nezaplacené jistiny ve výši 29 984,68 Kč požaduje zaplacení poplatků ve výši 1 106,50 Kč a kapitalizovaného neuhrazeného smluvního úroku ve výši 3 947,44 Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

2. Dne 6. 10. 2025 zaslala žalobkyně soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná výslovně prohlásila, že se seznámila s příslušnými podmínkami, aktuálním produktovými podmínkami a sazebníkem. O schválení žádosti byla žalovaná informována úvodním dopisem ze dne 8. 8. 2022, poskytnutý úvěr měl být splácen v měsíčních splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč vždy k 17. dni v měsíci. Celková částka poskytnutá ve prospěch žalované byla ve výši 34 490 Kč. Celkem bylo žalovanou uhrazeno 7 418 Kč, z toho na jistinu 4 505,32 Kč. Poplatky v žalované výši 1 106,50 Kč se skládají z náhrady nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, a dále ze smluvní pokuty ve výši 506,50 Kč. Smluvní pokuta je sjednána za prodlení s úhradou splatné splátky 0,1 % denně z částky splátky v prodlení. Úrok v kapitalizované výši 3 947,44 Kč je tvořen součtem dosud neuhrazených předepsaných měsíčních splátek úvěru ke dni zesplatnění, jde tedy o splatné a dlužné části smluvených anuitních splátek. Smluvní úrok je účtován ve výši 26,28 % ročně a je splatný vždy měsíční splátkou k 17. dni v měsíci. Z doplnění žaloby ze dne 7. 11. 2025 vyplývá, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od žalované, kdy žalovaná uvedla, že je od roku 2019 zaměstnána jako pracovnice ve službách a prodeji ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , že výše jejích měsíčních příjmů činí , částka, , že je svobodná, bez vyživovací povinnosti a žije od roku 2021 v nájmu. Celkové náklady domácnosti včetně ostatních finančních závazků žalované byly oceněny na částku , částka, měsíčně. Deklarovaná výše nákladů na bydlení ze strany žalované byla předchůdkyní žalobkyně ověřena, pokud by tyto byly podhodnoceny, má předchůdkyně žalobkyně pro tyto účely tabulky s minimálními náklady na bydlení dle regionů, typu bydlení atd. a náklady pak navýší. Předchůdkyně žalobkyně má dále zaveden institut minimálního disponibilního příjmu, což je položka, která musí klientovi po započítání výdajů zbýt, aby se nedostal do předlužení, a která postačuje k úhradě základních životních výdajů, jako jsou jídlo a ošacení. Příjem klienta je pak vždy ověřen, liší se dle individuálních okolností pouze technika ověření. Předchůdkyně žalobkyně porovná klientem deklarovaný příjem s údaji o příjmech v daném segmentu. Dále předchůdkyně žalobkyně učinila dotaz do registru SOLUS a dalších veřejných registrů, přičemž z výsledku uvedených kontrol nevyplynuly skutečnosti zpochybňující hodnověrnost poskytnutých informací nebo jiné skutečnosti, které by důvodně zpochybnily schopnost žalované úvěr splácet. Dále žalobkyně uvedla, že všechny žádosti posuzuje dotazem do interního expertního systému Expert systém, který vyhodnocuje získané informace. Jelikož všechny informace poskytnuté žalovanou byly podrobeny shora uvedenému zkoumání předchůdkyně žalobkyně, má žalobkyně za to, že schopnost žalované splácet úvěr byla ověřena dostatečně.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.

4. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalobkyně při jednání soudu na žalobě setrvala, závěrem žalobkyně navrhla žalobě vyhovět.

5. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , specifických podmínek č. , hodnota, vyplynulo, že v uvedené smlouvě je uvedena předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru, žalovaná jako klient a společnost , právnická osoba, . jako zprostředkovatel úvěru, dále jsou zde uvedeny údaje o žalované, že je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, je zaměstnaná jako pracovník ve službách a prodeji u společnosti , právnická osoba, , že čistý příjem žalované činí , částka, , přičemž celkové náklady domácnosti činí , částka, a finanční závazky činí , částka, . Z přehledu podmínek revolvingového úvěru vyplývá, že aktuální úvěrový rámec činí 30 000 Kč, výše měsíční splátky úvěru (bez pojištění) odpovídá celkové výši měsíční splátky po odečtení úhrady za pojištění, je-li sjednáno, roční úroková sazba činí 26,28 %, RPSN 29,69 %, doba trvání úvěru byla dohodnuta na neurčito. V rámci formuláře jsou obsažena též sankční ustanovení, a to smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné splátky – 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, dále náhrada za vymáhání ve výši 600 Kč a poplatek za upomínku ve výši 100 Kč. Žalobkyně rovněž ke smlouvě doložila Všeobecné obchodní podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb, Informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru, Produktové podmínky pro revolvingové úvěry, Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, ., Sazebník pro úvěry platný od 11. 3. 2020, a dále rovněž Ceník pro soukromou klientelu.

6. Z přípisu předchůdkyně žalobkyně ze dne 8. 8. 2022 adresovaného žalované bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno, že na základě její žádosti o úvěr ve výši úvěrového rámce 30 000 Kč byla schválena žádost o úvěr, a dále byly žalované poskytnuty základní informace o úvěru a o jeho splácení.

7. Z odstoupení od úvěrové smlouvy č. , hodnota, adresovaného žalované ze dne 26. 7. 2023 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně tímto odstoupila od shora uvedené úvěrové smlouvy z důvodu neplnění smluvních povinností žalovanou a že ke dni 31. 8. 2023 se stal úvěr v celém rozsahu splatným.

8. Z výpisu z úvěrového účtu č. , hodnota, vyplynulo, že žalované byl dne 5. 8. 2022 poskytnut úvěr ve výši 12 490 Kč, dále dne 8. 8. 2022 úvěr ve výši 17 500 Kč, 24. 11. 2022 úvěr ve výši 2 000 Kč a 24. 1. 2023 úvěr ve výši 2 500 Kč, žalovaná uhradila celkem částku ve výši 7 418 Kč. Dlužná částka ke dni 18. 7. 2023 činila 35 038,62 Kč, z toho úroky 3 947,44 Kč, poplatky 600 Kč a pokuta 506,50 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023 a přílohy č. 1 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na společnost , právnická osoba, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2024 a přílohy č. 1 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.

10. Z výzvy k plnění a oznámení postoupení pohledávky ze dne 25. 3. 2025 a poštovního podacího archu ze dne 26. 3. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal před pováním žaloby žalované výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru.

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela celkem 34 490 Kč, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu. Žalovaná na základě úvěrové smlouvy uhradila předchůdkyni žalobkyně celkem 7 418 Kč, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání předmětné smlouvy zabývala schopností žalované úvěr splácet nastaveným interním způsobem, kdy poměry žalované posoudila na základě údajů, které žalovaná uvedla v úvěrové smlouvě. Pohledávka za žalovanou byla postoupena předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.

12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela celkem 34 490 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejím ujednáním a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

21. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona). Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovanou uvedených údajů ohledně jejich příjmů a výdajů, když žalobkyně vycházela jen z údaje uvedených žalovanou, že její měsíční příjem činí , částka, , celkové náklady domácnosti činí , částka, a finanční závazky činí , částka, . Je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně v otázce příjmů a výdajů žalované neučinila žádná zjištění, resp. pouze přijala prohlášení žalované. Nelze tedy shledat, že se předchůdkyně žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalované jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovanou uvedených údajů ohledně jejich příjmů a výdajů. Předchůdkyně žalobkyně se podrobněji nezabývala majetkovými poměry žalované, kdy předchůdkyně žalobkyně tyto okolnosti blíže nezkoumala, nezjišťovala a spokojila se pouze s údaji poskytnutými žalovanou. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).

22. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

23. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 34 490 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná předchůdkyni žalobkyně vrátila 7 418 Kč, je tedy povinna vrátit rozdíl v obou částkách ve výši 27 072 Kč (tedy 34 490 – 7 418 = 27 072). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že tato měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 18. 9. 2025. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (20. 9. 2025) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 11,5 % ročně (výrok I.).

24. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy co do částky 4 019,18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 947,44 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 29 984,68 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 31 091,18 Kč od 1. 9. 2023 do 19. 9. 2025, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 4 019,18 Kč od 20. 9. 2025 do zaplacení (viz výše).

25. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle nepatrného úspěchu žalobkyně. Z celkového předmětu řízení ve výši 31 091,18 Kč včetně příslušenství tak představuje úspěch žalobkyně 49,7 %, úspěch žalované 50,3 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalovaná by měla právo na úhradu 0,6 % svých nákladů, jelikož rozdíl v úspěchu žalované je zcela nepatrný, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.