7 C 138/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 6 999 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 6 999 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 24. 8. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 6 999 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost anonymizováno právnická osoba, IČO, s žalovaným uzavřela smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací (dále jen„ účastnická smlouva“). Účastníci smlouvy se dohodli, že se tento smluvní vztah řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Předchůdkyně žalobkyně se v účastnické smlouvě zavázala poskytnout žalovanému služby elektronických komunikací a související služby a žalovaný se zavázal platit za služby sjednanou cenu. Nedílnou součástí účastnické smlouvy byly Všeobecné podmínky společnosti anonymizováno právnická osoba, s nimiž žalovaný podpisem účastnické smlouvy vyslovil souhlas (telefonní číslo tel. číslo, datum aktivace 24. 4. 2013, datum deaktivace 9. 4. 2017). Žalovaný však své povinnosti porušil, když přestal za poskytnuté služby včetně služeb třetích stran řádně a včas hradit vyúčtované ceny. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dluží žalobkyni částku 6 999 Kč, žalobkyně rovněž požaduje úrok z prodlení, a to od 25. 6. 2016. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky ze dne 19. 7. 2019, a to prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.

2. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný ve věci uvedl, že dlužnou částku neuznává vzhledem k tomu, že je to již 5 let, co nastala splatnost dluhu, a namítá tedy promlčení pohledávky.

3. Z účastnické smlouvy číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností anonymizováno právnická osoba) a žalovaným dne 24. 4. 2013 soud zjistil, že jejím předmětem byl závazek žalobkyně dodávat žalovanému služby elektronických komunikací (tel. č. tel. číslo) a závazek žalovaného za tyto služby hradit sjednanou cenu.

4. Z vyúčtování číslo ze dne 6. 6. 2016 se splatností dne 24. 6. 2016 za období od 6. 5. 2016 do 5. 6. 2016 plyne, že předchůdkyně žalobkyně požadovala po žalovaném úhradu splátky kupní ceny za zařízení ve výši 550 Kč, úhradu za zprostředkované služby ve výši 99 Kč a úhradu smluvních pokut ve výši 1 150 Kč.

5. Z vyúčtování číslo ze dne 6. 7. 2016 se splatností dne 24. 7. 2016 za období od 6. 6. 2016 do 5. 7. 2016 plyne, že předchůdkyně žalobkyně požadovala po žalovaném úhradu splátky kupní ceny za zařízení ve výši 550 Kč.

6. Z vyúčtování číslo ze dne 6. 8. 2016 se splatností dne 24. 8. 2016 za období od 6. 7. 2016 do 5. 8. 2016 plyne, že předchůdkyně žalobkyně požadovala po žalovaném úhradu smluvních pokut ve výši 1 150 Kč.

7. Z vyúčtování číslo ze dne 15. 11. 2016 se splatností 29. 11. 2016 plyne, že předchůdkyně žalobkyně požadovala po žalovaném úhradu nesplacené kupní ceny za zařízení ve výši 3 500 Kč (10 měsíčních splátek).

8. Z předžalobní upomínky ze dne 19. 7. 2019 soud zjistil, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalovanému ohledně úhrady dluhu s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle potvrzení o odeslání byla tato listina žalovanému odeslána.

9. Žalobkyně dále předložila smlouvu o postoupení pohledávek, kdy dne datum byla mezi žalobkyní jako postupníkem a společností anonymizováno právnická osoba jako postupitelem postoupena pohledávka za žalovaným žalobkyni. Dne 19. 7. 2019 předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.

10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 24. 4. 2013 Smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací číslo. Žalovaný byl seznámen se Všeobecnými podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a s Ceníkem služeb, což stvrdil svým podpisem smluv.

11. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práva a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Smlouva byla uzavřena v roce 2013, soud proto postupoval dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“).

12. Dle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není.

13. Dle § 409 odst. 1 obchodního zákoníku kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.

14. Dle § 387 odst. 1 obchodního zákoníku se právo promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. Dle odst. 2 téhož ustanovení promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou.

15. Dle § 388 odst. 1 obchodního zákoníku promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby.

16. Dle § 391 odst. 1 obchodního zákoníku u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.

17. Dle § 392 odst. 1 obchodního zákoníku u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti). Spočívá-li obsah závazku v povinnosti nepřetržitě vykonávat určitou činnost, zdržet se určité činnosti nebo něco strpět, počíná promlčecí doba běžet od porušení této povinnosti. Podle odst. 2 téhož ustanovení, u práva na dílčí plnění běží promlčecí doba pro každé dílčí plnění samostatně. Stane-li se pro nesplnění některého dílčího závazku splatný závazek celý, běží promlčecí doba od doby splatnosti nesplněného závazku.

18. Dle § 397 obchodního zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

19. Dle § 400 obchodního zákoníku změna v osobě dlužníka nebo věřitele nemá vliv na běh promlčecí doby.

20. Dle § 402 obchodního zákoníku promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.

21. Dle § 405 odst. 1 obchodního zákoníku jestliže právo bylo uplatněno před promlčením podle § 402 až 404, avšak v tomto řízení nebylo rozhodnuto ve věci samé, platí, že promlčecí doba nepřestala běžet. Dle odst. 2 téhož ustanovení jestliže v době skončení soudního nebo rozhodčího řízení uvedeného v odstavci 1 promlčecí doba již uplynula nebo jestliže do jejího skončení zbývá méně než rok, prodlužuje se promlčecí doba tak, že neskončí dříve než jeden rok ode dne, kdy skončilo soudní nebo rozhodčí řízení.

22. Dle § 544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále také jen„ SOZ“) jednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Dle odst. 2 téhož ustanovení smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

23. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná. Pohledávka na částku 1 799 Kč vyúčtovaná daňovým dokladem číslo ze dne 6. 6. 2016 měla být splatná dne 24. 6. 2016. Následující den tedy žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, mohla své právo vykonat poprvé a od této chvíle počala běžet promlčecí lhůta (§ 391 obchodního zákoníku), která v daném případě činí čtyři roky (§ 397 obchodního zákoníku). Promlčecí lhůta pak tedy uplynula ke dni 25. 6. 2016. Pohledávka na částku 550 Kč vyúčtovaná daňovým dokladem číslo ze dne 6. 7. 2016 měla být splatná dne 24. 7. 2016. Následující den tedy žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, mohla své právo vykonat poprvé a od této chvíle počala běžet promlčecí lhůta, která v daném případě činí čtyři roky. Promlčecí lhůta pak tedy uplynula ke dni 25. 7. 2016. Jelikož pak žalobkyně podala žalobu ohledně daných nároku až 24. 8. 2020 a žalovaný vznesl námitku promlčení, soud s odkazem na § 391 a § 397 obchodního zákoníku žalobu zamítl, když shledal předmětné nároky promlčenými.

24. Další nároky uplatněné touto žalobou soud promlčenými neshledal. Ve vztahu k pohledávce ve výši 3 500 Kč představující kupní cenu za zařízení (vyúčtovaná daňovým dokladem číslo se splatností dne 29. 11. 2016) však soud dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena kupní smlouva k zařízení, když tuto skutečnost žalobkyně ani netvrdila v samotné žalobě, ani tato skutečnost nevyplývá z předložených listinných důkazů, kupní cena zařízení je pouze vyúčtována shora uvedeným daňovým dokladem vyhotoveným právní předchůdkyní žalobkyně. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně uzavření kupní smlouvy k zařízení. Co se týče pohledávky na částku 1 150 Kč představující smluvní pokutu (vyúčtovaná daňovým dokladem číslo se splatností dne 24. 8. 2016), shledal soud žalobu rovněž nedůvodnou, když žalobkyně dostatečně nedoložila, že by taková povinnost byla mezi stranami sjednána. V tomto ohledu je pak nutné poukázat na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, kde Ústavní soud uzavřel, že„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“ Jelikož v daném případě žalobkyně odvozuje svůj nárok ze spotřebitelské smlouvy a dále z titulu smluvní pokuty, jež si strany sjednaly pouze v obchodních podmínkách, na něž předmětná smlouva odkazuje, je zřejmé, že žalobě nelze ohledně zaplacení smluvní pokuty dle závěrů Ústavního soudu vyhovět. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobu zamítl také v rozsahu pohledávky na zaplacení kupní ceny ve výši 3 500 Kč s příslušenstvím a pohledávky na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 150 Kč s příslušenstvím. Svou neúčastí u jednání soudu se žalobkyně vzdala možného poučení dle § 118a o. s. ř.

25. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný měl ve věci plný úspěch a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), jelikož však žádnou náhradu výslovně neuplatnil, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).