7 C 145/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně , proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození , bytem adresa žalované , 2. celé jméno žalovaného , datum narození , bytem adresa žalovaného , o stanovení výživného pro zletilé dítě,

I. Žalovaná č. 1 je povinna přispívat na výživu [jméno] [příjmení], narozené [datum], počínaje dnem 30. 3. 2022 do 31. 8. 2022 částkou 2 000 Kč měsíčně na účet žalobkyně. Dlužné výživné za dobu od 30. 3. 2022 do 31. 8. 2022 ve výši 10 000 Kč je žalovaná č. 1 povinna splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaný č. 2 je povinen přispívat na výživu [jméno] [příjmení], narozené [datum], počínaje dnem 30. 3. 2022 do 31. 8. 2022 částkou 3 000 Kč měsíčně na účet žalobkyně. Dlužné výživné za dobu od 30. 3. 2022 do 31. 8. 2022 ve výši 15 000 Kč je žalovaný č. 2 povinen splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 700 Kč vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 6. 2022 se žalobkyně domáhala uložení povinnost platit výživné na zletilou [jméno] [příjmení], narozenou [datum], k rukám žalobkyně počínaje dnem 30. 3. 2022, a to ve výši 2 000 Kč žalovanou č. 1 a ve výši 3 000 Kč žalovaným č.

2. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že rozsudkem Okresního soudu v Chomutově, č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], byla nad shora jmenovanou nařízena ústavní výchova, přičemž pro její výkon byla umístěna do Diagnostického ústavu a Střediska výchovné péče se sídlem v [obec] – [část obce], a to nejdéle do doby dosažení její zletilosti. Rozsudek nabyl právní moci dne 27. 3. 2021. Žalobkyně vyplácí zletilé opakující se zaopatřovací příspěvek, a to ode dne 30. 3. 2022 ve výši 15 000 Kč měsíčně. Dle § 50u odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, náleží-li mladému dospělému zaopatřovací příspěvek, přechází právo mladého dospělého na výživné na Českou republiku. Dle § 50u odst. 1 citovaného zákona, je-li mladému dospělému přiznán a vyplácen zaopatřovací příspěvek dle § 50b, podá krajská pobočka Úřadu práce, která poskytuje zaopatřovací příspěvek, návrh soudu na stanovení výživného pro tohoto mladého dospělého, nebylo-li stanoveno nebo vykonatelně ujednáno dříve anebo neexistuje-li soudem schválená dohoda o výši výživného. Při jednání soudu dne 4. 11. 2022 žalobkyně doplnila, že zaopatřovací příspěvek byl zletilé vyplácen do 31. 8. 2022, kdy došlo k jeho ukončení z důvodu, že od 1. 9. 2022 nepokračuje ve studiu. Z toho důvodu žalobkyně omezila vyživovací povinnost na období od 30. 3. 2022 do 31. 8. 2022.

2. Žalovaná č. 1 v podání zaslaném soudu dne 19. 7. 2022 uvedla, že s návrhem na určení výživného nesouhlasí, neboť jsou jí exekučně prováděny srážky ze mzdy, tudíž disponuje pouze základním příjmem. Dále má rovněž vyživovací povinnost k nezletilé dceři [jméno] [příjmení], kdy dle dohody s otcem nezletilé hradí měsíční výživné ve výši 2 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že musí hradit náklady na bydlení, které v nově pronajatém bytě činí 14 000 Kč. Při jednání soudu konaném dne 4. 11. 2022 žalovaná č. 1 uvedla, že je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] jako manipulační dělnice. Její příjem od března 2022 činí kolem 24 000 Kč až 25 000 Kč měsíčně čistého. Další příjem nemá, majetek vyšší hodnota nevlastní. Náklady na bydlení činí 13 300 Kč (nájemné), dále hradí 1 500 Kč na energie (elektřina), má vyživovací povinnost k dalším třem dětem, přičemž výživné na nezletilou [jméno] [příjmení] hradí jejímu otci, a to v částce 2 000 Kč, další dva synové jsou umístěni v pěstounské péči, přičemž na každého platí výživné ve výši 300 Kč. Dále jsou jí rovněž exekučně prováděny srážky ze mzdy, a to ve výši 3 100 Kč na jednu exekuci a dále 3 000 Kč na další exekuce.

3. Žalovaný č. 2 se k jednání soudu nedostavil, ve věci se nijak nevyjádřil. Dne 5. 12. 2022 se pouze telefonicky omluvil z jednání, kdy jako důvod uvedl nedostatek finančních prostředků.

4. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

5. Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že nad [jméno] [příjmení], narozenou [datum], byla nařízena ústavní výchova s tím, že [jméno] byla umístěna do Diagnostického ústavu a Střediska výchovné péče, [obec a číslo] – [část obce], [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] a to nejdéle do doby dosažení její zletilosti. Matce (žalované č. 1) byla uložena povinnost platit na výživu shora jmenované měsíčně částku 1 500 Kč počínaje dnem právní moci rozsudku k rukám Diagnostického ústavu a Střediska výchovné péče, [obec a číslo] – [část obce], [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova]. Otci (žalovanému č. 2) byla uložena povinnost platit na výživu shora jmenované měsíčně částku 2 500 Kč počínaje dnem právní moci rozsudku k rukám Diagnostického ústavu a Střediska výchovné péče, [obec a číslo] – [část obce], [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova]. Rozsudek nabyl právní moci dne 27. 3. 2021.

6. Z rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajská pobočka v [obec], Kontaktní pracoviště [obec], ze dne 2. 5. 2022, [číslo jednací], bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení], narozené [datum], byla přiznána dávka zaopatřovacího příspěvku opakující se ve výši 15 000 Kč měsíčně ode dne 30. 3. 2022.

7. Z potvrzení o studiu ze dne 21. 9. 2021 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení], [datum narození], je studentkou denního studia [ulice] školy [anonymizována čtyři slova] [obec], kdy jakožto datum zahájení školního roku je uvedeno 1. 9. 2021.

8. Z protokolu z ústního jednání ze dne 21. 9. 2022 vyhotoveného Úřadem práce České republiky – Kontaktní pracoviště [obec], bylo zjištěno, že shora uvedeného data požádala [jméno] [příjmení], [datum narození], o ukončení dávky a přídavku na dítě, a to na vlastní žádost od 1. 9. 2022 z důvodu ukončení studia, neboť v září již do školy nenastoupila.

9. Ze sdělení společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], [právnická osoba] a [anonymizováno] [právnická osoba], vyplývá, že žalovaný č. 2 nemá u shora uvedených společností uzavřenu zákaznickou smlouvu.

10. Ze zprávy [stát. instituce] – odboru dopravy, bylo zjištěno, že žalovaný č. 2 není provozovatelem ani vlastníkem motorového vozidla.

11. Ze zprávy Úřadu práce České republiky – Kontaktní pracoviště [obec] – [obec] soud zjistil, že žalovaný č. 2 nepobírá a ani nežádal o dávky státní sociální podpory.

12. Ze zprávy Úřadu práce České republiky – Kontaktní pracoviště [obec] soud zjistil, že žalovaný č. 2 nepobírá dávky státní sociální podpory.

13. Ze zprávy Úřadu práce České republiky – Kontaktní pracoviště [obec] soud zjistil, že žalovaný č. 2 pobírá dávky pomoci v hmotné nouzi, kdy v červenci 2022 mu byla vyplacena dávka 4 650 Kč jakožto doplatek na bydlení, v srpnu 2022 mu byl vyplacen příspěvek na živobytí ve výši 2 980 Kč a doplatek na bydlení ve výši 4 650 Kč.

14. Ze zprávy Úřadu práce České republiky – Kontaktní pracoviště [obec] ze dne 18. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaný č. 2 nepobírá dávky hmotné nouze. Z doplňující zprávy ze dne 7. 12. 2022 bylo soudem zjištěno, že žalovaný č. 2 pobíral dávky pomoci v hmotné nouzi od 14. 3. 2022 do 18. 7. 2022, kdy byly dávky hmotné nouze - příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení postoupeny do [obec] na základě doložené smlouvy o ubytování v [obec] na adrese [adresa], [PSČ] [obec a číslo]. Žalovanému č. 2 byla vyplacena dávka v částce 1 395 Kč jakožto doplatek na bydlení a dávka ve výši 2 490 Kč jakožto příspěvek na živobytí za březen 2022, dále mu byla rovněž vyplacena dávka ve výši 1 395 Kč jakožto doplatek na bydlení a dávka ve výši 2 740 Kč jakožto příspěvek na živobytí, a to za duben 2022, za květen 2022 mu byla rovněž vyplacena dávka v částce 1 305 Kč jakožto doplatek na bydlení a dávka ve výši 2 740 Kč jakožto příspěvek na živobytí, za červen 2022 byla žalovanému č. 2 vyplacena dávka ve výši 3 800 Kč jakožto doplatek na bydlení a 2 740 Kč jakožto příspěvek na živobytí, a dále v červenci 2022 byla žalovanému vyplacena částka 2 980 Kč jakožto příspěvek na živobytí.

15. Ze zprávy Úřadu práce České republiky – Kontaktní pracoviště [obec] ze dne 18. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaný č. 2 je od 16. 2. 2022 v evidenci uchazečů o zaměstnání, přičemž tato evidence nadále trvá. Dne 22. 8. 2022 žalovaný nebyl přijat na pozici montážního dělníka výrobků z ostatních materiálů (společnost [právnická osoba], dále dne 2. 11. 2022 byla žalovanému předána informace o volném místu pomocníka v kuchyni (společnost [právnická osoba]) a dne 2. 11. 2022 byla žalovanému předána informace o volném místu na pozici pomocníka v kuchyni (Základní škola [obec], [ulice a číslo], příspěvková organizace). Dále z doplňující zprávy ze dne 5. 12. 2022 vyplývá, že žalovaný má základní vzdělání, kdy z přehledu volných pracovních míst na pozici uchazeče se základní vzděláním v okrese [obec] bylo zjištěno, že v rámci vzdělání otce se v období března až srpna roku 2022 nabízela volná pracovní místa s hrubým měsíčním příjmem od 16 200 Kč do 28 000 Kč.

16. Ze sdělení [právnická osoba], [právnická osoba], a dále [právnická osoba], bylo zjištěno, že žalovaný č. 2 není jejich klientem.

17. Ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení Sokolov ze dne 23. 11. 2022 vyplývá, že žalovaný 2) neprochází jejich evidencí. Dále ze zprávy [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný č. 2 nepobírá důchod.

18. Dle ustanovení § 50b odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, má zletilá nebo plně svéprávná fyzická osoba má nárok na zaopatřovací příspěvek za kalendářní měsíc, pokud tato fyzická osoba, není-li dále stanoveno jinak, a) byla do dne nabytí zletilosti nebo do dne nabytí plné svéprávnosti svěřena do pěstounské péče podle § 47a odst. 1 písm. a) nebo jí byla nařízena ústavní výchova podle občanského zákoníku včetně svěření do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc podle § 971 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen„ péče zakládající nárok na zaopatřovací příspěvek“) a tato péče trvala nepřetržitě po dobu alespoň, 1. 3 let, které bezprostředně předcházely dni nabytí její zletilosti nebo dni nabytí její plné svéprávnosti, pokud pěstounská péče nebyla zprostředkována orgány sociálně-právní ochrany, 2. 12 měsíců, které bezprostředně předcházely dni nabytí její zletilosti nebo dni nabytí její plné svéprávnosti, šlo-li o pěstounskou péči zprostředkovanou podle tohoto zákona nebo o nařízenou ústavní výchovu podle občanského zákoníku, písm. b) je nezaopatřeným dítětem, c) nebyla pravomocně odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který dosud nebyl zahlazen, a d) má vypracován individuální plán podle § 50d a poskytuje součinnost při jeho vyhodnocování a aktualizaci. Dle ustanovení § 50u odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, náleží-li mladému dospělému zaopatřovací příspěvek podle § 50b odst. 1, přechází právo mladého dospělého na výživné na Českou republiku. Je-li výživné vyšší než zaopatřovací příspěvek, náleží rozdíl mladému dospělému. Dle odst. 2 věty první shora uvedeného paragrafu, je-li mladému dospělému přiznán a vyplácen zaopatřovací příspěvek podle § 50b, podá krajská pobočka Úřadu práce, která poskytuje zaopatřovací příspěvek, návrh soudu na stanovení výživného pro tohoto mladého dospělého, nebylo-li stanoveno nebo vykonatelně ujednáno dříve anebo neexistuje-li soudem neschválená dohoda o výši výživného.

19. Podle ustanovení § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku, jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i možnosti, schopnosti a majetkové poměry povinného. Dle odst. 2 shora uvedeného paragrafu, při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, případně zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí. Přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

20. Při určení vyživovací povinnosti žalovaným vycházel soud ze zjištění, že zletilá [jméno] [příjmení], [datum narození], je dcerou žalovaných. Žalobkyně je v tomto řízení aktivně legitimována, neboť jako orgán státu poskytovala po celou rozhodnou dobu (od 30. 3. 2022 do 31. 8. 2022) dceři žalovaných, které byla nařízena ústavní výchova, opakující se zaopatřovací příspěvek, neboť zletilá v době od 30. 3. 2022 do 31. 8. 2022 navštěvovala Střední školu [anonymizována čtyři slova] [obec]. Tento příspěvek byl vyplácen po dosažení zletilosti shora jmenované, a to ve výši 15 000 Kč měsíčně, do doby ukončení studia (tj. do 31. 8. 2022). Nárok na výživné pak ve smyslu ustanovení § 50u zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, přešel na stát. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově, č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne 27. 3. 2021, byla uložena matce vyživovací povinnost ve výši 1 500 Kč měsíčně, otci byla uložena vyživovací povinnost v částce 2 500 Kč měsíčně. Soud vycházel ze zjištění, že matka má průměrný čistý příjem 16 400 Kč a má ještě tři vyživovací povinnosti, a to k nezletilému [jméno] [příjmení], narozenému [datum], nezletilému [jméno] [příjmení], narozenému [datum], a nezletilé [jméno] [příjmení], narozené [datum], otec nemá stálý pracovní poměr, přestože mu ve výkonu zaměstnání nebránily a nebrání žádné zdravotní důvody a v rámci jeho vzdělání se nabízejí volná pracovní místa s příjmem od 15 200 Kč do 20 000 Kč a nemá žádnou další vyživovací povinnost.

21. Pokud se jedná o rozsah výživného, zákon stanoví, že rodiče přispívají na výživu dětí podle svých možností, schopností a majetkových poměrů a dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Žalovaná č. 1 je zaměstnána, přičemž v rozhodné době (od března do srpna 2022) její příjem činila částka 24 000 Kč až 25 000 Kč měsíčně čistého. Kromě zletilé [jméno] má žalovaná č. 1 nadále vyživovací povinnost k dalším třem nezletilým dětem ([jméno] [anonymizováno], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození]). Od posledního stanovení výživného se příjem žalované č. 1 zvýšil (z původní částky 16 400 Kč na částku 24 500 Kč), přičemž počet vyživovacích povinností zůstal nedotčen. Soud tedy s ohledem na výši příjmu žalované č. 1 (24 500 Kč) a počtu vyživovacích povinností (celkem čtyři vyživovací povinnosti), vyhověl návrhu žalobkyně a žalované č. 1 uložil platit výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně počínaje od 30. 3. 2022 do 31. 8. 2022. Žalovaný č. 2 je sice hlášen na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, nicméně v rámci jeho vzdělání mu byla Úřadem práce České republiky – Kontaktní pracoviště [obec] v rozhodné době (od března 2022 do srpna 2022) nabízena volná pracovní místa s příjmem od 16 200 Kč do 28 000 Kč hrubého. Žalovaný č. 2 se tedy dle soudu bez podstatného důvodu vzdal majetkového prospěchu, zhoršil své majetkové poměry. Žalovaný č. 2 se ve věci nijak nevyjádřil, soud proto při hodnocení jeho schopností, možností a majetkových poměrů vycházel z tzv. potenciality příjmů, tj. příjmů, jež by mohl dosahovat v rámci řádného pracovního poměru, přičemž průměrný hrubý měsíční příjem otce by činil 22 100 Kč měsíčně, tj. cca 18 900 Kč čistého. Od posledního stanovení výživného se tedy příjem žalovaného č. 2 zvýšil (z původní částky 14 900 Kč na částku 18 900 Kč), přičemž žalovaný č. 2 nemá další vyživovací povinnost. Soud tedy s ohledem na shora uvedené vyhověl návrhu žalobkyně a žalovanému č. 2 uložil platit výživné v částce 3 000 Kč měsíčně počínaje 30. 3. 2022 do 31. 8. 2022.

22. Podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Z citovaného ustanovení vyplývá, že základním pravidlem je plnění rozhodnutím uložené povinnosti do tří dnů, a každé prodloužení obecné lhůty je tak výjimkou z uvedeného pravidla. Při úvaze o určení lhůty ke splnění povinnosti dle § 160 odst. 1 o.s.ř. je nutno vycházet nejen z konkrétních okolností případu a osobních a majetkových poměrů účastníků, ale soud by měl rovněž přihlédnout k projevené snaze o splnění závazku či jeho části a posoudit, zda stanovení delší než zákonné lhůty k plnění nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky, délku prodlení dlužníka s placením a dobu, za kterou by tímto způsobem došlo k zaplacení dlužné částky, neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. V souzené věci dluží žalovaná č. 1 žalobkyni na výživném celkem částku 10 000 Kč představující neuhrazené výživné v období od 30. 3. 2022 do 31. 8. 2022 (tj. za dobu 5ti měsíců po 2 000 Kč), žalovaný č. 2 pak dluží žalobkyni na výživném celkem 15 000 Kč (tj. za dobu 5ti měsíců po 3 000 Kč). Oba žalovaní nejsou vzhledem k aktuální finanční situaci schopni dlužnou částku uhradit (žalovaná č. 1 sice pobírá příjem v průměrné výši 24 500 Kč měsíčně čistého, nicméně má další tři vyživovací povinnosti a exekučně jsou jí prováděny srážky ze mzdy, žalovaný č. 2 je hlášen na úřadu práce bez stálého příjmu). K tomu je třeba uvést, že v daném případě soud využil moderačního práva a povolil žalovaným (žalované č. 1 v částce 500 Kč, žalovanému č. 2 v částce 700 Kč) úhradu dluhu ve splátkách. Povolení splátek k plnění rozsudkem uložené povinnosti nebude představovat neúměrné zvýhodnění žalovaných (dlužníka) na úkor žalobkyně (věřitele) a výrazně nezatíží žalobkyni. Pro ochranu žalobkyně pak soud ve výroku tohoto rozsudku rovněž vyslovil podmínku ztráty výhody splátek, jež znamená, že pokud se žalovaní opozdí se splácením svého dluhu, stane se tím splatnou celá zbývající částka.

23. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Tohoto práva se vzdala, a proto soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.