7 C 173/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 118 751,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 102 333,44 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 21. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 16 417,98 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 708,87 Kč, dále s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 116 351,42 Kč od 18. 4. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 001,76 Kč od 26. 1. 2023 do 17. 4. 2023, dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 118 751,42 Kč ve výši 15 % ročně od 18. 4. 2023 do 20. 6. 2023, a dále s úrokem z prodlení z částky 16 417,98 Kč od 21. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 756,94 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 118 751,42 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 30. 12. 2021 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Podpisem shora uvedené úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaný byl v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, opakovaně, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se tedy zavázala za podmínek stanovených v úvěrových podmínkách poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se uzavřením smlouvy zavázal takto poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrové smlouvě. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 3,29 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky, jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 246 816 Kč, celkem na poskytnutý úvěr uhradil 144 482,56 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v úvěrových podmínkách a úvěr zesplatnila ke dni 11. 1. 2023 a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 11. 1. 2023. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 116 351,42 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalovaný i přes výzvu ničeho neuhradil.

2. Žalobkyně v podání došlém soudu dne 10. 7. 2023 zevrubně popsala postup při prověřování bonity spotřebitele. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vzala žalobkyně v úvahu zdroj příjmu žalovaného, výši úvěrového rámce, výši měsíční splátky, čistý měsíční příjem, dále čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti, měsíční výdaje na bydlení, životní minimum členů domácnosti, souhrnnou měsíční splátku jiných úvěrových závazků, rodinný stav, druh bydlení a počet vyživovaných dětí. Dále žalobkyně provedla kontrolu žalovaného v registru ISIR, CEE a SOLUS, a dále v NRKI. Žalobkyně ověřila příjmy a výdaje žalovaného prostřednictvím výpisu z jeho bankovního účtu. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovaného schopného splácet předmětný úvěr. V dalším podání ze dne 24. 7. 2023 žalobkyně uvedla, že z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalovaného ověřila žalobkyně příjmy a výdaje žalovaného, kdy žalovaný uvedl jako svého zaměstnavatele společnost [právnická osoba] Z výpisu jsou patrné běžné výdaje žalovaného (např. náklady na stravu, pohonné hmoty, telefon), rovněž i tzv. zbytné výdaje (např. HBO, Cinema City, taxi). Dále je z výpisu zřejmé, že žalovaný část svých výdajů nehradil přímo placením z účtu. Na účet žalovaného byly ze strany žalobkyně zaslány platby v celkové výši 246 816 Kč, přičemž ze strany žalovaného došlo v období od 3. 1. 2021 do 10. 10. 2022 k úhradě částky v celkové výši 144 482,56 Kč.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

4. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy k jednání soudu nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

5. Ze smlouvy – flexibilní půjčka – revolvingový úvěr [číslo] ze dne 30. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 30 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 27,88 %, RPSN 31,74 %, přičemž výše měsíční splátky činila 3,29 % z úvěrového rámce, tj. 988 Kč, v kolonce podpis klienta je pouze uvedeno [číslo] Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních údajů i údaje o poměrech žalovaného, kdy jakožto zdroj příjmu je uvedeno, že žalovaný je zaměstnancem u společnosti [právnická osoba], v kolonce čistý příjem je zaznamenána částka 36 000 Kč, v kolonce čistý vedlejší příjem je částka 10 000 Kč, dále je uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí v družstevním bytě, má učňovské vzdělání s maturitou a nemá vyživovací povinnost. Součástí smlouvy byly rovněž Úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba], Informace o pojištění schopnosti splácet a o pojištění osobních věcí a zneužití karty, a dále Rámcová pojistná smlouva č. HCCPI [číslo]

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný čerpal celkem částku 246 816 Kč, přičemž uhradil celkem 144 482,56 Kč.

7. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 11. 1. 2023 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení úvěru [číslo] s tím, že celková dlužná částka činila dle žalobkyně 131 206,14 Kč a měla být uhrazena do 14 dnů od sepsání výzvy.

8. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 12. 1. 2023 odeslána písemnost.

9. V předžalobní výzvě ze dne 30. 12. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhů souvisejících s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána dne 30. 12. 2021.

10. Z interní databáze žalobkyně - úvěrové zprávy a úvěrové karty vyplývá, že žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného, tedy rodným číslem, adresou, telefonním číslem a e-mailem. Dále žalobkyně k žalovanému evidovala, že má čistý příjem ze zaměstnání 36 000 Kč, splátky jiným společnostem činí 15 000 Kč, žalovaný je svobodný, bydlí v družstevním bytě, nemá dítě.

11. Žalobkyně doložila rovněž přehled pohybů na účtech za období od 7. 10. 2021 až 28. 12. 2021, číslo účtu [bankovní účet].

12. Z výpisu [právnická osoba] (číslo účtu [bankovní účet], strany 29) ze dne 30. 12. 2021 vyplývá, že dne 30. 12. 2021 byla provedena na vrub účtu platba 30 000 Kč, a to ve prospěch účtu [bankovní účet], [variabilní symbol].

13. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 12. 9. 2023 vyplývá, že majitelem účtu číslo [bankovní účet] je žalovaný, přičemž za období od 30. 12. 2021 do 1. 8. 2022 byly na předmětný účet ze strany žalobkyně zaslány platby v celkové výši 246 816 Kč.

14. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 565 občanského zákoníku, je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměněn právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. Podle § 582 odst. 1, věty první, občanského zákoníku, není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Dle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

16. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi stranami byla dne 30. 12. 2021 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem v částce 30 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve splátkách, včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.

17. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky § 565 věta druhá občanského zákoníku v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U podpisu prostřednictvím prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu žalovaný podepsal, přičemž svojí nepřítomností u jednání se žalobkyně připravila o právo na poučení podle § 118a odst.3 o.s.ř. k označení důkazů, že smlouvu uzavřel žalovaný (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 3. 2022, č.j. 95 Cdo 172/2021-105).

18. Zároveň soud, odhlédne-li od výše uvedené neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud zjistil, že žalobkyně zaznamenala, že žalovaný má čistý příjem 36 000 Kč (ze zaměstnání), vedlejší měsíční příjem činí 10 000 Kč. Odborná péče předpokládá zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný je v době před uzavřením smlouvy zaměstnán, a rovněž s jakým výdělkem, dokladem o uspokojování bytové potřeby, apod. Dle názoru soudu žalobkyně rovněž nezjišťovala a neověřovala výdaje žalovaného, zejména výdaje na bydlení, apod. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

19. Soud shledal plnění žalobkyně na účet žalovaného plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 246 816 Kč a žalovaný žalobkyni vrátil 144 482,56 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách, tj. 102 333,44 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 19. 6. 2023. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (21. 6. 2023) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

20. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 5 938 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 118 751,42 Kč sestávající z částky 5 860 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 860 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 5 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a dále z částky 5 860 Kč za účast na jednání před soudem dne 19. 7. 2023 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z Ústí nad Labem do Chomutova a zpět, za níž advokátu náleží adekvátní náhrada v rozsahu 4 půlhodin, což je obecně známo, tedy za 400 Kč, tj. 4 x 100 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z Ústí nad Labem do Chomutova a zpět rovněž v obecně známé adekvátní délce 134 km (2 x 67 km), k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z něhož vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 6,6 l benzinu na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 467/2022 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2023, činí náhrada za 1 km 5,20 Kč, dle § 4 písm. a) činí průměrná cena 1 l motorové nafty 41,20 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 134 x 5,20 + 6,6 x 41,20 x 134/100, tedy celkem 1 061,17 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek 26 101,17 Kč (4 x 5 860 + 4 x 300 + 400 + 1 061,17), tedy ve výši 5 481,25 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených položek činí 37 520,42 Kč (5 938 + 4 x 5 860 + 4 x 300 + 400 + 1 061,17 + 5 481,25). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 102 333,44 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 105 908,10 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 16 417,98 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši k datu vyhlášení rozsudku, kdy jistina s příslušenstvím na jeho straně činí celkem 51 949,96 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 157 858,06 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 67 %, úspěch žalovaného 33 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 34 % svých nákladů, z částky 37 520,42 Kč tedy ve výši 12 756,94 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za účast na jednání soudu dne 13. 9. 2023, neboť žalobkyně byla při jednání konaném dne 19. 7. 2023 poučena dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti a čerpání úvěru a úhrady splátek na předmětný úvěr, kdy soud má za to, že shora uvedené skutečnosti měly být již součástí žalobních tvrzení, náklady by tedy nebylo možno považovat za účelně vynaložené. Náhradu nákladů, které nebyly vynaloženy účelně, přitom nelze přiznat (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario).