7 C 175/2020

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A , bytem Adresa žalobce A , b) Jméno žalobce B , narozený dne Datum narození žalobce B , bytem Adresa žalobce A , oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A , sídlem Adresa advokáta A , proti žalovaným: 1) Jméno žalované A , narozený dne Datum narození žalované A , bytem Adresa žalované A , 2) Jméno žalované B , narozená dne Datum narození žalované B , bytem Adresa žalované A , oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B tituly za jménem ., sídlem Adresa advokáta B , o určení vlastnického práva, Žaloba, jíž se žalobci domáhali určení, že část pozemku č. , hodnota, definovaném mezi geometrickými body , hodnota, v katastrálním území , adresa, vyznačena na geometrickém plánu č. , hodnota, vyhotoveném společností , právnická osoba, a schváleném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, KP Chomutov dne , datum, je součástí pozemku č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Chomutov na LV č. , hodnota, , se zamítá.Žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným společně a nerozdílně k rukám jejich právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 21 462,98 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.OdůvodněníŽalobou doručenou soudu dne 2. 6. 2020 se žalobci domáhali vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že část pozemku č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, je součástí pozemku č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Chomutov na LV č. , hodnota, , jehož vlastníkem je žalobce b). Žalobci v žalobě uvedli, že žalobce a) - , Jméno žalobce A, se v roce 1983 stal vlastníkem pozemku o výměře 298 m2 označeném jako pozemková parcela č. , hodnota, (katastrální území , adresa, ), a to na základě rozhodnutí finančního odboru ONV v Chomutově č.j.: fin. , Anonymizováno, ze dne , datum, . Se souhlasem Rady MNV byla na pozemku rovněž postavena dřevěná kolna (č.j. , Anonymizováno, . ze dne , datum, ). Vlastníkem tohoto pozemku je na základě darovací smlouvy ze dne , datum, žalobce b) - , Jméno žalobce B, (syn žalobce a)). V době převzetí pozemku žalobcem a) v roce 1983 byl tento oplocen zděným plotem, který ohraničoval spolu s pozemkem č. , hodnota, 2 rovněž část pozemku č. , hodnota, ve výměře přibližně 150 m2. Žalobce a) byl přesvědčen, že mu rovněž náleží část pozemku č. , hodnota, , a to až do roku 2007. Žalobce a) však nepodal nedopatřením žalobu na určení vlastnického práva k pozemku, jenž vydržel. V roce 1992 zakoupili pozemek č. , hodnota, se stavbou č.p. , Anonymizováno, žalovaní. Přibližně v roce 2007 žalovaný 1) oznámil žalobci a), že žalovaní vlastní též spornou část pozemku o výměře přibližně 150 m2. Na základě shora uvedeného byly kolny odstraněny a předmětná část pozemku žalovanými zabrána. Žalobce a) nevěděl, že tuto spornou část pozemku vydržel, neboť ji užíval minimálně 10 let v dobré víře, že je jejím vlastníkem. Při zabírání vydržené části pozemku byl žalobce a) žalovanými uveden v omyl. V roce 2010 žalobce a) daroval polovinu pozemku č. , hodnota, svému synovi - žalobci b). Poté dne , datum, převedl žalobce a) darovací smlouvou na žalobce b) druhou polovinu předmětného pozemku. Na předžalobní výzvu žalobců žalovaní nereagovali.Žalovaní ve svém vyjádření doručeném soudu dne 28. 3. 2024 uvedli, že žalobci zvolili chybný právní postup, neboť hranice pozemků je mezi stranami sporu subjektivně sporná, žalobci tedy měli namísto žaloby na určení dle § 80 o.s.ř. podat žalobu na určení hranic pozemků dle § 1028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle žalovaných je žalobní návrh neurčitý a současně nesrozumitelný. Dále žalovaní uvedli, že nezbytným předpokladem pro uzavření dohody o zřízení práva osobního užívání k pozemku je vydání rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání. Toto rozhodnutí je prvotním dokumentem pro následnou možnost uzavření výše uvedené dohody. Dohoda o zřízení práva osobního užívání k pozemku žalobců, kterou měl žalobce a) uzavřít s Místním národním výborem , adresa, dne , datum, s ověřením podpisu ze dne , datum, . Rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání jednoho z žalobců bylo ze strany Finančního výboru Okresního národního výboru Chomutov vydáno dne , datum, . Samotná Dohoda tedy nebyla uzavřena platně. V Dohodě není uvedeno konkrétní označení Rozhodnutí, jelikož Rozhodnutí nebylo v době uzavření Dohody vůbec vydáno. K argumentaci žalobce a), že vydržel část pozemku žalovaných č. , hodnota, o výměře cca 150 m2 v červnu roku 1993 a žalobu na určení vlastnického práva k pozemku nepodal “nedopatřením”, žalovaní uvedli, že nepodání žaloby pro domnělé vydržení s odůvodněním, že se jednalo o nedopatření, nelze považovat za právně ani skutkově relevantní. Předpokládá se, že každá svéprávná osoba disponuje rozumem průměrného člověka, tedy si má být vědoma svého, byť i domnělého práva. Požadavek žalobců na určení, že žalobci spornou část pozemku žalovaných č. , hodnota, vydrželi před přibližně třiceti lety, se jeví jako nárok nepřiměřeně zasahující do práv jiných osob. Dle žalovaných neplatné uzavření samotné Dohody hypotetickou možnost vydržení z podstaty vylučuje. Dále žalovaní poukázali na skutečnost, že v Rozhodnutí činí výměra pozemku č. , hodnota, 298 m2 (bez sporné části pozemku č. , hodnota, ), kdy i ze samotného snímku pozemkové mapy ze dne 4. 5. 1983, který je přílohou žaloby, jasně vyplývá, že žalobcův pozemek je ohraničen zhruba ve 3/4 delší strany současné stavby č. , hodnota, na pozemku č. , hodnota, ve vlastnictví žalovaných. Žalobci tedy nemohli být v dobré víře, a to již od samotného počátku jejich údajné držby, jelikož o stavu zápisu v katastru nemovitostí i konkrétní výměře museli vědět již při uzavírání Dohody. Žalobci nemohli být v dobré víře, pokud si nárokují sporný pozemek o výměře cca 150 m2, jež je výměrou o polovinu větší než pozemek, na nějž uzavřeli předmětnou Dohodu. Žalobci si tedy museli být vědomi, že jim sporná část pozemku žalovaných č. , hodnota, nenáleží, což jasně vyplývá i ze stavu zápisu v katastru nemovitosti a z jednotlivých výměr sousedících pozemků č. , hodnota, a č. , hodnota, , a to v kontextu principu dobré víry nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí. Tvrzená vydržecí doba žalobců měla být naplněna v červnu roku 1993, nicméně žalovaní se stali vlastníky pozemku č. , hodnota, dne , datum, . Podmínka desetileté nepřerušené držby tedy nebyla splněna. Dne , datum, byla uzavřena smlouva o prodeji a koupi pozemků, a to mezi žalovanými a tehdejším vlastníkem pozemku č. , hodnota, , panem , jméno FO, . Žalovaní tedy uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem byla i sporná část pozemku žalovaných č. , hodnota, . Krátce po předmětné koupi pozemků proběhla mezi žalovaným 1) a žalobcem a) konverzace o možnosti bezplatného pokračování užívání sporného pozemku žalobcem a). Žalovaní neměli bezprostředně po koupi pozemků v plánu s nimi jakkoliv manipulovat, v rámci dohody tedy nebyl specifikován účel ani doba užívání. Žalobci a) muselo být zřejmé, že se sporný pozemek nachází ve vlastnictví žalovaných. Žalovaní tedy mají za to, že shora uvedeným jednáním byl naplněn institut výprosy. O naplnění institutu výprosy svědčí i skutečnost, že v roce 2007 žalobce a) na základě žádosti žalovaných nechal zbourat postavené kůlny a žalovaným umožnil užívat sporný pozemek. Žalovaní dále pro úplnost uvedli, že nejpozději od roku 2007 si žalobci museli být vědomi, že vlastníky sporné části pozemku jsou žalovaní, žalovaní tedy byli v dobré víře, jelikož jejich držba byla v souladu jak s uzavřenou kupní smlouvou k předmětnému pozemku č. , hodnota, , tak rovněž se zápisem v katastru nemovitosti. S ohledem na shora uvedené žalovaní tedy navrhli, aby jsou žalobu v celém rozsahu zamítl.Účastníci řízení učinili nesporným, že žalobci a) byl na základě dohody o zřízení práva osobního užívání v roce 1983 přidělen pozemek parc. č., Anonymizováno, , hodnota, o výměře 298 m2. Následně žalobce a) darovací smlouvou ze dne , datum, převedl předmětný pozemek na svého syna - žalobce b). Kupní smlouvou ze dne , datum, uzavřenou formou notářského zápisu se žalovaní staly vlastníky nemovitostí, a to mimo jiné pozemku parc. č. st. , hodnota, .V průběhu řízení žalobci podáním ze dne 15. 12. 2022 upřesnili spornou část pozemku. Usnesením soudu ze dne 11. 4. 2024, č.j. 7 C 175/2020-101, byla proto připuštěna změna žaloby, jejímž předmětem tedy bylo nadále určení, že část pozemku č. , hodnota, definovaném mezi geometrickými body , hodnota, v katastrálním území , adresa, vyznačena na geometrickém plánu č. , hodnota, vyhotoveném společností , právnická osoba, a schváleném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, KP Chomutov dne , datum, je součástí pozemku č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Chomutově na LV č. , hodnota, . Toto usnesení nabylo dne , datum, právní moci.Mezi účastníky je nesporné, že žalobce a) se v roce 1983 stal vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 298 m2. Darovací smlouvou uzavřenou dne , datum, převedl žalobce a) mimo jiné shora uvedený pozemek parc. č. , hodnota, na žalobce b). Kupní smlouvou ze dne , datum, uzavřenou formou notářského zápisu byl na žalované převeden mimo jiné pozemek parc. č. , hodnota, .Soud neprovedl dokazování výslechem žalobců, dále výslechem žalovaného 1), , jméno FO, , časovým sledem a pozvánkou k přijímací zkoušce 12. 6. 2019 v Praze, dále žádostí o prozkoumání rozhodnutí a souhlasným prohlášením o shodě na průběhu hranic pozemků, neboť vzhledem k charakteru žaloby na určení, bylo v prvé řadě nutné postavit na jisto, zda mají žalobci naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva. Tyto důkazy by taky byly zjevně nadbytečné a jejich provedení by odporovalo zásadě hospodárnosti řízení.Co se týká námitky žalovaných ohledně aplikace ustanovení § 1028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), týkající se žaloby na stanovení hranice mezi pozemky, předmětné ustanovení dopadá na případy, jsou-li hranice mezi pozemky neznatelné nebo pochybné. Žaloba podle § 1028 občanského zákoníku se opírá o tvrzení, že skutečný průběh hranice nelze zjistit a žádá se o její nové vymezení či stanovení (rozhodnutí NS ČR 22 Cdo 4071/2016). Předpokladem vyhovění žalobě na určení hranice mezi pozemky je objektivní nemožnost zjištění průběhu hranic. Rozhodnutí o určení hranice mezi pozemky má definitivní povahu (rozhodnutí NS ČR 22 Cdo 4127/2016). V daném případě se však jedná o subjektivní spor vlastníků pozemků a je tedy namístě žaloba o určení vlastnického práva k odpovídající sporné části pozemku, nikoli žaloba o určení samotné hranice pozemků (Krajský soudu v Hradci Králové, sp. zn. 21 Co 193/2022).Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, domáhat žalobou jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.Soud poukazuje na to, že určovací žaloba je soudně projednatelná pouze v případě, že žalobce má na žalobě objektivně naléhavý právní zájem a že její pomocí lze odstranit stav ohrožení práva či eliminovat právní nejistotu a současně odpovídající nápravy nebo ochrany nelze dosáhnout jinak. Určovací žaloba je institutem preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (shodně srov. rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 2357/98, 14. 12. 2000). Soud se plně ztotožňuje s názorem vyjádřeným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku č. j. 30 Cdo 523/2011 z 26. 2. 2013, že funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu. Pokud nelze v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Lze proto shrnout, že žalobce typicky nebude mít naléhavý právní zájem na žalobě, nejsou-li kumulativně splněny následující podmínky: i) žaloba je podána preventivně k odstranění právní nejistoty či odstranění ohrožení práva, ii) dotčeného nároku se nelze domoci jinak a iii) požadované soudní určení bude představovat finální vyřešení sporu.Podle ustálené soudní praxe je dán naléhavý právní zájem zejména tam, kde by bylo bez tohoto určení právo žalobců ohroženo, nebo kde by bylo bez tohoto určení jejich právní postavení nejisté. O naléhavý právní zájem může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení (že právní poměr nebo právo existuje) bylo buď ohroženo právo žalobců nebo by se jejich právní postavení stalo nejistým, což znamená, že buď musí jít u žalobců o právní poměr (právo) již existující (alespoň v době vydání rozhodnutí) nebo o takovou jejich procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohli být ohroženi, příp. pro nejisté své postavení by mohli být vystaveni konkrétní újmě (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95).Bylo tak úkolem žalobců, aby tvrdili a prokázali naléhavý právní zájem na předmětném určení vlastnického práva k nemovitosti, o čemž byl zástupce žalobců i soudem při jednání konaném dne 29. 5. 2024 poučen. Zástupce žalobců při jednání soudu uvedl, že naléhavý právní zájem žalobci spatřují v neutuchající stavební činnosti ze strany žalovaných a dále je naléhavý právní zájem definován již v rámci žaloby, kdy by žalobci měli přijít o pozemek, který řádně vydrželi. Jak patrno ze samotných žalobních tvrzení a vyjádření zástupce žalobců při jednání soudu konaném dne 29. 5. 2024, žalobci naléhavý právní zájem netvrdili, a to i přes soudem dané poučení.V případech určování vlastnického práva k nemovitostem, je dán naléhavý právní zájem, pokud žalobce tvrdí, že je vlastníkem nemovitosti, ale v katastru nemovitostí není zapsán jako její vlastník (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4593/2010). Navrhují-li tedy žalobci, aby soud určil, že část pozemku č. , hodnota, definovaném mezi geometrickými body , hodnota, (vyznačena na geometrickém plánu č. , hodnota, ) je součástí pozemku č. , hodnota, , není na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť tímto soudním rozhodnutím by ani nebylo možno takto definovaný petit žaloby zaznamenat do katastru nemovitostí a tudíž není ani možno dosáhnout shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí České republiky (k tomu srov. Občanský soudní řád I, II, 1. vydání, 2009, s. 524 – 540, L. Drápal).Při nedostatku naléhavého právního zájmu soud nezkoumá ostatní věcné aspekty žaloby a žalobu zamítne (NS 30 Cdo 1121/2011).Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě ve věci úspěšným žalovaným podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení, a to nákladů na právní zastoupení. Soud přiznal zástupci žalovaných odměnu vypočtenou dle příslušných ustanovení podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“). Advokátovi tedy přísluší odměna za úkon právní služby ve výši 3 100 Kč (dle § 9 odst. 4 písm. b), § 7 bod 5. tarifu). Náklady řízení v dané věci činí odměna advokáta spočívající v provedení tří úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), g) tarifu – převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci a účast na jednání dne 29. 5. 2024) po 3 100 Kč, dle ustanovení § 12 odst. 4 tarifu, jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %, v daném případě se jednalo o zastupování dvou osob, tj. odměna advokáta činí (3 x 3 100 Kč) x 2 x 0,80, celkem částku 14 880 Kč., a dále šest (zastupování dvou osob) náhrad hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) tarifu) po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 tarifu), tj. 6 x 300 Kč, tedy celkem 1 800 Kč. Dle § 14 odst. 3 tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z Prahy do Chomutova a zpět, za níž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu osmi půlhodin (tj. 8 x 100), což je obecně známo, tedy 800 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z, Anonymizováno, Prahy do Chomutova a zpět, kdy soudu doložil kopii jízdních dokladů ze dne 28. 5. 2024 (Praha – ÚAN Florenc – Chomutov – aut. nádr.) v ceně 129 Kč (odjezd 17:00 hodin, příjezd 18:45 hodin) a dále ze dne 29. 5. 2024 (Chomutov – aut. nádr. – Praha – ÚAN Florenc) v částce 129 Kč (odjezd 12:35 hodin, příjezd 14:15 hodin), celkem tedy 258 Kč (2 x 129 Kč). Náklady řízení na straně žalovaných dále tvoří DPH, jehož je advokát zastupující v této věci dle ověření soudem plátcem, v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě ve výši 3 724,98 Kč. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených částek činí 21 462,98 Kč (14 880 + 1 800 + 800 + 258 + 3 724,98). Soud žalovaným nepřiznal náhradu nákladů za poradu s klientem k aktuálnímu procesnímu stavu řízení, k argumentaci žalovaných v rámci vyjádření, k možnostem právního postupu v řízení uskutečněnou dne 12. 3. 2024, neboť soud má za to, že tyto náklady jsou již zahrnuty v přiznané odměně advokáta spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, náklady spojené se shora uvedenou poradou s klientem tak není možné považovat za účelně vynaložené. Náhradu nákladů, které nebyly vynaloženy účelně, přitom nelze přiznat (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario).