7 C 176/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobkyně sídlem: adresa , obec a číslo - část obce , zastoupené: ; Mgr. jméno příjmení , advokát se sídlem adresa , proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozen datum , bytem adresa žalovaného , o zaplacení 9 159,80 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 9 159,80 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 9 159,80 Kč ve výši 8,25 % ročně od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 2. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 159,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli Smlouvu k službě [anonymizováno] účet – Smlouvu o nákupním účtu (dále jen,, Smlouva“) prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na internetových stránkách e-shopů dne 2. 10. 2020. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně využil služeb a zavázal se uhradit kupní cenu odebraného zboží včetně poplatku za prodloužení splatnosti v případě, kdy si jej po 14-ti denní lhůtě ponechá, nebo neuhradí do data splatnosti jednotlivé vyúčtované transakce za využití [anonymizováno] Karty. Na základě Smlouvy byla žalovanému zřízena služba [anonymizováno] nákupní účet, přičemž dle Smlouvy činil limit odložených plateb žalovaného až 10 000 Kč. Žalovaný využil služeb v celkové výši 10 051,33 Kč, přičemž v celém rozsahu prostřednictvím Karty. Žalovaný se zavázal uhradit kupní cenu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že si zboží po čtrnáctidenní lhůtě ponechá. Žalovaný vzal na vědomí, že v případě prodlení má žalobkyně nárok na úhradu poplatku z prodlení, přičemž jeho výše je dána délkou trvání prodlení dle uvedených pravidel, dle obchodních podmínek vzal žalovaný dále na vědomí, že v případě využití služby odložení splatnosti mu bude účtován poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 4,50 Kč za každou odloženou první až dvacátou stokorunu o 1 měsíc při platbě min. 10 % z celkové jistiny. Zápůjční úroková sazba se s nárůstem odkládané částky snižuje. Přesnou výši poplatku za odložení splatnosti a způsob výpočtu stanovuje ceník. Žalobkyně požaduje na poplatcích celkem částku 2 103,45 Kč sestávajících z poplatků za prodlení. Žalovaný uhradil na vymáhanou povinnost částku 2 994,98 Kč, přičemž tato částka byla ve výši 2 103,45 Kč započtena na poplatky, ve zbylé výši byla započtena na jistinu, čímž byla jistina ponížena na 9 159,80 Kč. V podání došlém soudu dne 26. 7. 2022 žalobkyně doplnila svá tvrzení v žalobním návrhu, kdy zevrubně popsala princip odložené platby, což znamená, že žalobkyně zaplatí fakturu a uživatel má odloženou splatnost až 45 dní. Registrační proces se dělí na dvě části. V první části vyplňuje uživatel žádost o zřízení [anonymizováno] účtu, následně v druhé části je tato žádost posouzena ze strany [anonymizováno]. Klinet může nakupovat prostřednictvím [anonymizováno] účtu až do výše platebního limitu. Součástí [anonymizováno] účtu je dále splátkový limit. Registrace zahrnuje dvě fáze, a to vyplnění žádosti o [anonymizováno] účet (tzv. registrace), a dále posouzení žádosti a následné schválení, popř. zamítnutí žádosti. Smlouva o účtu ze dne 25. 2. 2020 byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku tak, že žalovaný prostřednictvím těchto prostředků požádal elektronickým podepsáním návrhu smlouvy žalobkyni o její uzavření s tím, že elektronický podpis tohoto návrhu byl připojen na základě unikátního kódu, který byl žalovanému zaslán prostřednictvím SMS. Žalovaný tento kód vložil do formuláře na webových stránkách [webová adresa]. Telefonní číslo, na které byla SMS zpráva zaslána, se shoduje s číslem uvedeným žalovaným ve smlouvě. Žalovaný zadal předmětný autorizační kód, žalobkyně následně akceptovala návrh smlouvy opatřením podpisu. Bez zadání autorizačního kódu by k podpisu návrhu smlouvy nemohlo dojít. Žalobkyně ověřila údaje sdělené žalovaným, tedy zejména, že jedná skutečně se žalovaným tak, že žalovaný zaslal žalobkyni ofocený doklad totožnosti, a to občanský průkaz ([číslo]). Žalobkyně dále sdělila, že smlouva je opatřena tzv. prostým elektronickým podpisem. Žalobkyně prověřila výši závazků a platební morálku žalovaného nejdříve z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dalších informačních zdrojů nezávislých na žalovaném. Žalobkyně tedy vycházela z interní databáze, dále z informací, které uvedl žalovaný před uzavřením Smlouvy k službě [anonymizováno] – smlouva o nákupním účtu, dále z insolvenčního rejstříku, z centrální evidence exekucí, a dále rovněž ze zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěrů a dalších služeb (SOLUS). Žalobkyně dále sdělila, že pro posouzení schopnosti žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr, využívá žalobkyně scoringové modely, které pomocí historických zkušeností s žadateli a z jejich vlastností prejudikují pravděpodobnost, že žadatelé řádně dostojí svým úvěrovým závazkům. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že zachovala potřebnou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti její činnosti.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou přítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným paragrafem v jeho nepřítomnosti. Právní zástupce žalobkyně při jednání soudu i přes poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ve smyslu nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy (ohledně toho, jakým způsobem při uzavření smlouvy ověřovala identitu žalovaného, a jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného s tím, že tato tvrzení je nutno doplnit zejména o tom, jakým konkrétním způsobem žalobkyně ověřila, že při uzavření smlouvy jednala se žalovaným, jakým způsobem před uzavřením smlouvy zjišťovala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného a k jakým závěrům o jeho schopnosti splácet dospěla, dále je nutno doplnit tvrzení o tom, jakým způsobem žalovaný objednával konkrétní služby a na základě jakých konkrétních skutečností a smluvních ujednání žalobkyně vyúčtovala žalovanému poplatky a současně je nutno k prokázání těchto skutečností označit důkazy a dále je nutno označit důkazy k tomu, že žalobkyně za žalovaného tvrzené úhrady provedla), odkázal na vyjádření žalobkyně ze dne 26. 7. 2022 s tím, že má za to, že žalobkyně svoji zákonnou povinnost řádně splnila. Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:

4. Z vyúčtování za prosinec 2020 vyplývá, že žalobkyně vystavila ve shora uvedeném období fakturu znějící na jméno žalovaného, přičemž faktura zní na částku 119,95 Kč. Z vyúčtování za říjen 2020 vyplývá, že žalobkyně vystavila ve shora uvedeném období fakturu znějící na jméno žalovaného, přičemž faktura zní na částku 9 231,12 Kč.

5. Ze Smlouvy k službě [anonymizováno] účet ze dne 2. 10. 2020 bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo zřízení služby [anonymizováno] účet, a to ve prospěch žalovaného, kdy žalovaný je oprávněn realizovat platby za zboží nebo služby prostřednictvím zřízeného [anonymizováno] účtu. Smlouva není ze strany žalovaného vlastnoručně podepsána, v kolonce [celé jméno žalovaného] (zákazník) nejsou zaznamenány žádné údaje. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky [anonymizováno] k [anonymizováno] účet, Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] k [anonymizováno] kartě [anonymizováno], dále Ceník společnosti, Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a Obchodní podmínky [příjmení] Pay platné ke dni 29. 8. 2019. Výše jmenované listiny neobsahují podpisy stran.

6. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 24. 11. 2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal před pováním žaloby žalovanému výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětné služby [anonymizováno] účet.

7. Z interní listiny žalobkyně vyplývá, že žalobkyně disponovala bez bližší identifikace občanským průkazem, e-mailem zákazníka (bez udání jména), telefonním číslem ([tel. číslo]), z dalších informací – výší příjmu (7 000 Kč), typem příjmu (student), částkou výdajů (1 000 Kč), požadovaným limitem (3 000 Kč), typem vzdělání (střední škola), typem rodiny (singl) a dětmi (bezdětný).

8. Žalobkyně doložila rovněž kopii občanského průkazu znějícího na jméno žalovaného a dále fotografii žalovaného.

9. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 565 občanského zákoníku, je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměněn právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. Podle § 582 odst. 1, věty první, občanského zákoníku, není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Dle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

11. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 2. 10. 2020 uzavřena smlouva k službě [anonymizováno] účet – Smlouva o nákupním účtu, na jejímž základě byla žalovanému zřízena služba [anonymizováno] nákupní účet, na jejímž základě měl být žalovanému poskytnut prostřednictvím odložené platby úvěr a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni, včetně sjednané odměny a úroku. Předložené smlouvy však nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného, kdy v obou smlouvách v kolonce podpisu zákazníka (žalovaného) není zaznamenán žádný údaj.

12. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky § 565 věta druhá občanského zákoníku v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu žalovaný podepsal, přičemž žalobkyně po poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. k označení důkazů, že smlouvu uzavřel žalovaný, jakým způsobem žalovaný objednával konkrétní služby a na základě jakých konkrétních skutečností a smluvních ujednání žalobkyně vyúčtovala žalovanému poplatky, uvedla, že obě smlouvy byly opatřeny tzv. prostým elektronickým podpisem, kdy tento elektronický podpis byl připojen na základě unikátního kódu, který byl žalovanému zaslán prostřednictvím SMS. Nepřímý důkaz v podobě kopie dokladu totožnosti (v daném případě kopie občanského průkazu) sice může vést k závěru, že smlouvy pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z něho nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklad žalovaného k uzavření smlouvy bez vědomí žalovaného použila třetí osoba (např. člen domácnosti). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014, rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 3. 2022, č.j. 95 Co 172/2021-105, rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 2022, č.j. Co 232/2021-74).

13. Zároveň soud, odhlédne-li od výše uvedené neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud zjistil, že v interní databázi žalobkyně (výstup z interního systému žalobkyně) je bez bližší identifikace žalovaného uvedeno, že příjem činí 7 000 Kč, výdaje činí 1 000 Kč. Odborná péče předpokládá zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka za delší časové období o tom, že žalovaný je v době před uzavřením smlouvy zaměstnán (příp. pobírá dávky) a s jakým výdělkem, dokladem o uspokojování bytové potřeby, apod. Dle názoru soudu žalobkyně rovněž nezjišťovala a neověřovala výdaje žalovaného, zejména výdaje na bydlení, apod. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

14. Soud se rovněž zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému poskytla prostřednictvím [anonymizováno] účtu služby v celkové výši 10 051,33 Kč s tím, že k čerpání úvěru docházelo platbami za zboží nebo služby na vybraných e-shopech formou [anonymizováno] účtu. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila daňové doklady (faktury) objednávek za jednotlivé měsíce, a to za měsíc říjen 2020 a prosinec 2020, z nichž však jednoznačně neplyne, jaké zboží nebo služby byly poskytovány, kdo tyto služby čerpal a že to byl právě žalovaný, kdo tyto služby, případně zboží odebíral. Jedná se pouze o interní listiny vyhotovené samotnou žalobkyní. Soud tak uzavřel, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatil.

15. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu, tedy co do částky ve výši 9 159,80 Kč včetně příslušenství, jež byla vázána na neplatné smlouvy, zamítl (výrok I. rozsudku).

16. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšnému žalovanému dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu ani z vyjádření žalovaného neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku).