7 C 176/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 84 253,75 Kč s příslušenstvím, Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 58 006,06 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 27. 11. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 26 247,69 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 761,33 Kč od 12. 5. 2022 do 10. 10. 2025, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 853,82 Kč od 12. 5. 2022 do 10. 10. 2025, úrokem ve výši 15,2 % ročně z částky 84 253,75 Kč od 11. 10. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 84 253,75 Kč od 11. 10. 2025 do 26. 11. 2025 a zákonným úrokem z prodlení z částky 26 247,69 Kč od 27. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2 538,87 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobou doručenou soudu dne 13. 10. 2025 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 84 253,75 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni spolu se smluvenými úroky a poplatky dle smlouvy, v měsíčních anuitních splátkách, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena. Výše anuitní splátky závisela na průběhu splácení. Veškeré splatné částky dle smlouvy byla žalobkyně oprávněna inkasovat z běžného účtu žalovaného a též byla oprávněna v den poslední splátky vyinkasovat veškeré své do toho dne neuhrazené pohledávky z poskytnutého úvěru. Úroková sazba poskytnutého úvěru činila v pravidelných 6 měsíčních splátkách ve výši 6 758 Kč vždy k 15. dni v měsíci. Úroková sazba činila 15,20 % ročně. Žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance klientem. Tyto byly hodnoceny individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, neboť byl v prodlení s úhradou více než dvou měsíčních splátek. Banka proto využila svého zákonného práva a dlužnou částku vzniklou z předmětné smlouvy č., číslo, prohlásila za splatnou dopisem odeslaným doporučenou poštou. Žalobkyně byla oprávněna učinit veškeré závazky žalovaného ze smlouvy splatnými a byla oprávněna i nadále, a to až do úplného zaplacení, požadovat úhradu veškerých pohledávek za žalovaným. Poplatky v celkové výši 2 058 Kč byly žalovanému účtovány na základě předmětné smlouvy. Poplatek v celkové výši 3 x 500 Kč za opakované výzvy k zaplacení dluhu dle kap. B – úvěry (Nedodržení smluvních podmínek spotřebitelských úvěrů platného Sazebníku). Poplatek v celkové výši 2 x 129 Kč za pojištění v variantě Pro zdraví. Poplatek ve výši 300 Kč za zaslání 1. upomínky. Žalovaný tedy žalobkyni dluží částku 102 868,90 Kč, jež je tvořena dlužnou jistinou ve výši 82 195,75 Kč, poplatky ve výši 2 058 Kč, smluvním úrokem kapitalizovaným ke dni 10. 10. 2025 na částku 11 761,33 Kč, zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od prodlení dlužníka do 10. 10. 2025 na částku 6 853,82 Kč, dále smluvním úrokem ve výši 15,20 % ročně z částky 84 253,75 Kč od 11. 10. 2025 do zaplacení, a dále zákonným úrokem z prodlení z částky 84 253,75 Kč od 11. 10. 2025 do zaplacení. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 27. 9. 2025. Žalovaný svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.V podání došlém soudu dne 18. 11. 2025 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných z dostupných registrů, konkrétně výpisů z databáze CRIF, BRKI a NRKI, hodnocení klienta a prohlášení klienta, dále z výpisu z běžného účtu žalovaného, z nichž je patrné, že měsíční příjem žalovaného činil , částka, (deklarovaný příjem , částka, ), příjem byl vypočítán jako medián pěti měsíců na účtu žalovaného v měsících listopad 2021 až březen 2022. Výdaje žalovaného činily , částka, (životní náklady – pravidelné výdaje, které zahrnují inkaso, SIPO, trvalé příkazy, pravidelné jednorázové příkazy, - nepravidelné výdaje, které zahrnují transakce debetní kartou včetně výběrů z bankomatu, nepravidelné výdaje jsou ponižovány koeficientem dle velikosti příjmu, náklady na úvěrové služby – interní informace o splátkách a limitech jsou čerpány z interních systémů, ostatní úvěry jsou zjišťovány z CB registrů, do měsíčních nákladů je zahrnuta splátka u splátkových služeb a 5 % z úvěrového rámce u nesplátkových služeb). Platební kapacita vypočtená systémem činila , částka, , platební kapacita pro splátku , částka, byla tedy dostatečná. Zadluženost žalovaného byla zjišťována z transakcí žalovaného a CBCB, a to bez negativních informací. Na základě aplikačního skóre byla stanovena rizikovost žalovaného jakožto nízká. Ze strany žalovaného bylo na předmětný úvěr uhrazeno 41 993,94 Kč. Úvěrový limit byl vypočten následujícím způsobem: úvěrový limit – splátka na jistinu = žalovaná částka, tj. 100 000 Kč – 17 804,25 Kč = 82 195,75 Kč.Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně při jednání soudu na žalobě setrvala, k výzvě soud připustila, že žalobkyně jinými než dosud doloženými důkazy v otázce úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Závěrem žalobkyně navrhla žalobě vyhovět.Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:Z žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaný dne 12. 5. 2022 požádal žalobkyni o bezúčelový úvěr do výše úvěrového limitu 100 000 Kč. V žádosti žalovaný uvedl kromě jména, příjmení, data narození, bydliště, telefonu, e-mailu, čísla občanského průkazu, že je zaměstnán, jeho čistý měsíční příjem činí , částka, , pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů činí , částka, . Žalovaný požádal o úvěr ve výši 100 000 Kč, a to bez udání účelu, způsob čerpání byl stanoven na účet žalovaného, datum čerpání úvěru 12. 5. 2022 a datum první splátky 14. 6. 2022, počet splátek byl stanoven na 84. Shora uvedenou listinu žalovaný podepsal.Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do celkové výše úvěrového limitu 100 000 Kč, pevná úroková sazba činila 15,20 % ročně, počet anuitních měsíčních splátek činil 84, první splátka byla splatná dne 14. 6. 2022, poslední dne 14. 5. 2029. Výše měsíční anuitní splátky činila 1 943 Kč (výše poslední splátky 1 873,60 Kč). Výše splátek včetně poplatku za pojištění byla stanovena na částku 2 072 Kč (výše poslední splátky včetně poplatku za pojištění 2 002,60 Kč). Celková částka, kterou měl klient zaplatit 163 142,60 Kč, RPSN 16,29 % ročně. Peněžní prostředky mohly být čerpány ke dni 12. 5. 2022 na účet č. , č. účtu, , vedený na jméno žalovaného. Úvěr byl poskytován jako neúčelový. Splatnost měsíčních anuitních splátek (úroků a jistiny úvěru) byla dohodnuta vždy 14. dne v měsíci. Poplatek za pojištění k úvěru – varianta Pro zdraví (měsíčně) činil 6,6 % ze splátky úvěru, tj. 129 Kč měsíčně (čl. V. poplatky, č. 2, písm. d) smlouvy) Shora uvedenou listinu žalovaný podepsal. Součástí smlouvy byly rovněž Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru, dále Informace k pojištění dlužníků ze spotřebitelských úvěrů podle pojistné smlouvy č. , hodnota, , Všeobecné pojistné podmínky - Pojištění osob ze dne 1. 7. 2018, Obchodní podmínky pro ČSOB spotřebitelské úvěry, Sazebník ČSOB pro fyzické osoby – občany účinný od 1. 11. 2023. Dle čl. 9 obchodních podmínek, které byly sjednány jako součást smlouvy, bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna úvěr prohlásit písemným oznámením za splatný, pokud bude žalovaná v prodlení s jakoukoliv platební povinností z dané smlouvy.Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 16. 10. 2024 vyplynulo, že žalobkyně upozornila žalovaného, že s ohledem na neplnění jejích povinností z předmětného úvěru prohlašuje tento za splatný ke dni 14. 10. 2024, dle přiložené dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalovaného dne 22. 10. 2024 (zásilka uložena na poště).Z poslední výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 25. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu, kdy ke dni 24. 7. 2024 činila dlužná částka 7 927,71 Kč (splátka včetně úroků, úroků z prodlení a poplatku 500 Kč za tuto výzvu) s upozorněním, že v opačném případě bude nucena přistoupit k předčasnému zesplatnění úvěrové pohledávky, dle přiložené dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalovaného dne 29. 7. 2024 (zásilku žalovaný převzal osobně).Z opakované výzvy k zaplacení dlužné částky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu, kdy ke dni 23. 6. 2024 činila dlužná částka 5 459,59 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatku 500 Kč za tuto výzvu) s upozorněním, že v opačném případě bude nucena přistoupit k předčasnému zesplatnění úvěrové pohledávky.Z výzvy k zaplacení dlužné částky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu, kdy ke dni 23. 5. 2024 činila dlužná částka 2 373,89 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatku 300 Kč za tuto výzvu).Z výzvy k zaplacení dlužné částky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu, kdy ke dni 2. 6. 2024 činila dlužná částka 2 876,79 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatku 500 Kč za tuto výzvu) a 135 Kč (nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu včetně úroků z prodlení).Z předžalobní upomínky ze dne 27. 9. 2025 a připojeného potvrzení o podání, ze dne 29. 9. 2025 soud zjistil, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalovanému. Žalovaný byl upozorněn, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru.Z výpisu z účtu žalovaného (č.ú. , č. účtu, ) za období od 12. 5. 2022 do 31. 5. 2022 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil 0 Kč, konečný zůstatek byl záporný - 100 000 Kč, jakožto datum čerpání úvěru bylo uvedeno 12. 5. 2022.Z výpisu z účtu žalovaného (č.ú. , č. účtu, ) za období od 1. 5. 2022 do 31. 5. 2022 vyplynulo, že počáteční zůstatek vykazoval zápornou hodnotu – 43,09 Kč, konečný zůstatek činil 6 776,22 Kč, kdy dne 12. 5. 2022 na předmětný účet byla připsána částka 100 000 Kč.Žalobkyně rovněž doložila interní listiny - Informace z , právnická osoba, (, právnická osoba, ), Data o žádosti dokládající, že žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného. Dále z výpisu čísla účtu , číslo, za období 12. 5. 2022 až 22. 9. 2025 vyplývá, že k datu 22. 9. 2025 činila dlužná jistina 82 195,75 Kč, obchodní úroky 11 448,87 Kč, sankční úroky z prodlení 6 533,54 Kč a poplatky 2 058 Kč.Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpal částku 100 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 15,20 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách v částce 1 943 Kč (výše splátky včetně poplatku za pojištění 2 072 Kč). Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas (na předmětný úvěr žalovaný uhradil celkem 41 993,94 Kč), žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 14. 10. 2024, což žalovanému písemně oznámila dopisem ze dne 16. 10. 2024). Žalobkyně zaslala žalovanému upomínku a výzvy k zaplacení. Žalovaný již ničeho neuhradil i přes zaslání předžalobní výzvy právním zástupcem žalobkyně.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Dle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , číslo, (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 100 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech a výpisy z bankovního účtu žalovaného), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. V doložené žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnán, jeho čistý měsíční příjem činí , částka, , pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů činí , částka, . Dle názoru soudu se žalobkyně nepozastavila nad velice nízkými výdaji, jež žalovaný v žádosti uvedl. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nebylo dostatečně zjištěno, zda je žalovaný schopen podmínkám úvěru dostát, když nebyly vzaty v potaz další závazky žalovaného, tedy nebyly vůbec zjišťovány jeho výdaje. Z doloženého výpisu z běžného účtu žalovaného za období květen 2022 dle názoru soudu naopak jednoznačně vyplývá, že podmínkám dalšího úvěru žalovaný nebyl schopen dostát. Z výpisu z účtu žalovaného totiž plyne, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného vykazoval zápornou hodnotu (- 43,09 Kč), žalovaný sice ukončoval měsíční období s kladným zůstatkem na účtu (6 776,22 Kč), nutno ovšem přihlédnout ke skutečnosti, že dne 12. 5. 2022 byl žalovanému na předmětný účet poskytnut úvěr v částce 100 000 Kč. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že nebylo objektivně zjištěno, zda je žalovaný osobou, jehož majetkové poměry by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 100 000 Kč a žalovaný vrátil pouze 41 993,94 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 58 006,06 Kč (tj. 100 000 – 41 993,94 = 58 006,06 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne 27. 9. 2025, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 24. 11. 2025. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (27. 11. 2025) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 11,5 % ročně (výrok I.).Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy v částce 26 247,69 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 761,33 Kč od 12. 5. 2022 do 10. 10. 2025, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 853,82 Kč od 12. 5. 2022 do 10. 10. 2025, úrokem ve výši 15,2 % ročně z částky 84 253,75 Kč od 11. 10. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 84 253,75 Kč od 11. 10. 2025 do 26. 11. 2025 a zákonným úrokem z prodlení z částky 26 247,69 Kč od 27. 11. 2025 do zaplacení (viz výše).Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 4 213 Kč a náklady na právní zastoupení. Náklady zastoupení advokátem sestávají z odměny stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 84 253,75 Kč sestávající z částky 4 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a dále z částky 4 500 Kč za účast na jednání soudu dne 14. 1. 2026 dle § 11 odst. g) a.t., včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem 19 800 Kč (4 x 4 500 Kč + 4 x 450 Kč). Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z Prahy do Chomutova a zpět, za níž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu šesti půlhodin, což je obecně známo, tedy za 900 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z Prahy do Chomutova a zpět rovněž v obecně známé adekvátní délce 220 km, k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z něhož vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 9,8 l benzinu na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 573/2025 Sb. činí náhrada za 1 km 5,90 Kč, dle § 4 písm. a) činí průměrná cena benzinu automobilového 95 oktanů 34,70 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 220 x 5,90 + 9,8 x 34,70 x 220/100, tedy celkem 2 046,13 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 4 776,69 Kč, když advokát doložil, že je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 31 735,82 Kč (4 213 + 19 800 + 900 + 2 046,13 + 4 776,69). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 58 006,06 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 58 938,12 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 26 247,69 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši k datu vyhlášení rozsudku, kdy jistina s příslušenstvím na jeho straně činí celkem 49 970,71 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 108 908,83 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 54 %, úspěch žalovaného 46 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 8 % svých nákladů, z částky 31 735,82 Kč, tedy ve výši 2 538,87 Kč.