7 C 178/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně, se sídlem Adresa žalobkyně, právně zastoupené Jméno Zástupce, advokátkou se sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, trvale bytem Adresa žalovaného, o zaplacení 16 880 Kč s příslušenstvím, Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,50 % ročně od 13. 12. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba se ohledně zaplacení částky 6 880 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč od 23. 10. 2024 do 12. 12. 2025 a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 000 Kč od 13. 12. 2025 do zaplacení zamítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 16 880 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to dne datum. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 10 000 Kč (dne datum), a to bankovním převodem na účet žalovaného č. č. účtu, a to po ověření správnosti kontaktních údajů uvedených žalovaným. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu var. symbol Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data splatnosti nevrátil. Žalobkyně po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu úvěru v částce 10 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p.m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč nejpozději splatných dne 22. 10. 2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Dle odst. 4.2 písm. c) smlouvy byla pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 22. 10. 2024. Smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny v období od 23. 10. 2024 do 7. 8. 2025 (datum odeslání výzvy) činí 2 880 Kč. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu, následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 7. 8. 2025. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí do datové schránky) bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum vyplynulo, že tato není ze strany žalovaného vlastnoručně podepsána. Ve smlouvě je uvedeno datum poskytnutí úvěru – dne 19. 6. 2024, celková výše úvěru 20 000 Kč (úvěrový limit), doba trvání úvěru – doba neurčitá, termín splatnosti 1. den v měsíci. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 7. 8. 2025 vyplývá, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Z potvrzení o provedené platbě the pay ze dne 19. 6. 2024 vyplývá, že na účet č. účtu byla z účtu žalobkyně odeslána platba 10 000 Kč (VS var. symbol). Z dopisu žalobkyně ze dne 19. 10. 2024 adresovaného žalovanému vyplývá, že žalobkyně oznámila žalovanému, že dne 19. 10. 2024 došlo k zesplatnění úvěru č. hodnota kdy dlužná částka činí 30 343 Kč. Z oznámení právnická osoba. ze dne 20. 11. 2025 vyplývá, že na účet č. č. účtu byla v měsíci červnu 2024 připsána částka 10 000 Kč, a to od společnosti Jméno žalobkyně. Žalobkyně dále doložila kopii občanského průkazu žalovaného, dále kopii cestovního pasu žalovaného. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně převedla dne 19. 6. 2024 na účet žalovaného částku 10 000 Kč. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet dne 19. 6. 2024 částku 10 000 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 19. 6. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně k prokázání těchto svých tvrzení označila a předložila soudu smlouvu o spotřebitelském úvěru datovanou dne 19. 6. 2024. Žalobkyně však řádně těmito předloženými listinnými důkazy neprokázala, že by mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím komunikace na dálku (§ 2395 a násl. občanského zákoníku a § 1824 a násl. občanského zákoníku), právě o takovém obsahu, který tvrdí v žalobě, když z nich neplyne vůle žalovaného smlouvu uzavřít. Předložená smlouva o spotřebitelském úvěru není opatřena podpisem žalovaného. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzeného uzavření předmětné smlouvy, když se svou neúčastí při jednání soudu vzdala možnosti být vyzvána k doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o.s.ř.). Soud shledal plnění žalobkyně na účet žalovaného plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku), žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč, na tuto částku je třeba pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobkyně neprokázala, kdy vyzvala žalovaného k plnění, neboť z podacího lístku nelze dovodit, že by se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, která se dostala do sféry dispozice žalovaného dne 11. 12. 2025, následující pracovní den, tj. 12. 12. 2025, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 13. 12. 2025 do prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle nepatrného úspěchu žalobkyně. Z celkového předmětu řízení ve výši 19 041,56 Kč (16 880 včetně příslušenství) tak představuje úspěch žalobkyně 53 %, úspěch žalovaného 47 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalovaný by měl právo na úhradu 6 % svých nákladů, jelikož rozdíl v úspěchu žalovaného je zcela nepatrný, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.