7 C 179/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , hlášen na adrese Adresa žalovaného , o zaplacení 18 265,04 Kč s příslušenstvím, Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 265,04 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,50 % ročně od 3. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 393,38 Kč od 2. 11. 2024 do 16. 6. 2025, kapitalizovaného úroku ve výši 1 733,83 Kč od 2. 11. 2024 do 16. 6. 2025, úroku 12,75 % ročně z částky 18 265,04 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 18 265,04 Kč od 17. 6. 2025 do 2. 12. 2025, se zamítá.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 255,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 18 265,04 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 3. 4. 2023 Smlouvu o kontokorentním úvěru ve znění dodatku ze dne 5. 4. 2023, kterým byl navýšen původně sjednaný limit povoleného přečerpání. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně splatit a to včetně smluvních úroků a poplatků, a to nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy začne žalovaný úvěr čerpat. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . a Ceník , právnická osoba, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru a rovněž z transakčních pohybů na osobním účtu žalovaného. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši až 10 000 Kč ve formě kontokorentního úvěru, tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu žalovaného, který byl zřízen ve prospěch žalovaného na základě Rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 27. 3. 2023. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splatit nejpozději do roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Žalovaný byl po dobu trvání úvěrového vztahu oprávněn čerpat úvěr opakovaně. Za poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal platit úroky ve výši 18,90 % ročně. V případě porušení podmínek smlouvy ze strany žalovaného, se žalovaný zavázal vedle úroku z úvěru platit navíc úrok z prodlení z nesplacené částky v zákonné výši, případně další poplatky, náklady a smluvní pokuty dle platného ceníku. Žalobkyně v případě prodlení žalovaného účtovala na poplatcích částku 300 Kč za 10 dní prodlení se splácením úvěru, tento poplatek představoval administrativní náklady spojené s evidencí pohledávky po splatnosti a dále náklady spojené se zasíláním výzev k úhradě. Žalovaný nedodržel své závazky vyplývající ze smlouvy, když i přes opakované výzvy žalobkyně nedošlo ze strany žalovaného k vyrovnání nepovoleného přečerpání na jeho účtu (nesplatil řádně a včas dlužnou jistinu úvěru). Žalobkyně proto převedla její pohledávku z běžného účtu za žalovaným na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a výzvou ze dne 3. 11. 2024 vyzvala žalovaného k neprodlenému vyrovnání dlužné částky v celkové výši 23 878,04 Kč, dále žalobkyně žalovaného upozornila, že nepovolené přečerpání je úročeno zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný uhradil po zesplatnění úvěru 4 500 Kč, a to platbou ze dne 13. 11. 2024. Jelikož žalovaný na poslední výzvu žalobkyně nereagoval a celý dluh neuhradil, žalobkyně prostřednictvím právního zástupce zaslala dne 17. 6. 2025 doporučenou poštou předžalobní výzvu k úhradě celé dlužné částky včetně příslušenství. Žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a dluh neuhradil. Ke dni podání žaloby činí dlužná částka 18 265,04 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 393,38 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1733,83 Kč, smluvním úrokem 12,75 % ročně z částky 18 265,04 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 18 265,04 Kč od 17. 6. 2025 zaplacení.V podání došlém soudu dne 8. 12. 2025 žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 3. 4. 2023, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, tak od třetích stran jako je bankovní a nebankovní registr dlužníků (SOLUS), evidence exekucí a insolvenční rejstřík. K poskytnutí úvěru v daném případě došlo po podání žádosti ze strany žalovaného. Žalovaný v rámci žádosti o poskytnutí úvěru uvedl příjmy ve výši , částka, . Toto bylo žalobkyní ověřeno z výpisu z účtu žalovaného u , právnická osoba, a , právnická osoba, . Žalobkyně dále prověřila splátkovou morálku a úvěrové zatížení žalovaného prostřednictvím výpisu z rejstříku CBCB. Žalobkyně rovněž posuzovala výdajovou stránku žalovaného. K vlastním výdajům žalovaný uvedl, že jeho pravidelné měsíčné výdaje činí , částka, a nájemné , částka, . Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho individuální situace zjištěné na základě dat uváděných žalovaným a dále podle svého interního ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů včetně využití statistických údajů a normativních nákladů na bydlení, kdy žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje činí , částka, a nájemné , částka, . Banka stanovila životní výdaje klienta na základě dat sdělených klientem v kombinaci s interními informacemi banky, včetně statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, na , částka, . Banka provedla lustraci rejstříku CBCB, aby ověřila tvrzení žalovaného o čerpaných úvěrech. Takto bylo zjištěno, že žalovaný v době poskytnutí daného úvěru čerpal další následující úvěry, a to spotřební úvěr u žalobkyně se splátkou 4 225 Kč. Splátka poskytnutého úvěru činila částku 600 Kč a celkové splátkové zatížení tudíž činilo 4 825 Kč. Žalovaný kontokorentní úvěr přečerpal a neuhradil, proto došlo ke dni 1. 11. 2024 k převedení záporného zůstatku na účtu na účet pohledávek. K 2. 11. 2024 tedy žalovaný dlužil na jistině částku 22 765,04 Kč a na řádných úrocích částku 1 113 Kč. Od data následujícího po převodu pohledávky na účet pohledávek, bylo nepovolené přečerpání úvěru úročeno též zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně, tento úrok z prodlení z jistiny původně z částky 22 765,04 Kč od 2. 11. 2024 do 12. 12. 2024 (kdy byla uhrazena splátka 4 500 Kč, jež byl zaúčtována na jistinu pohledávky) a následně z jistiny ve výši 18 265,04 Kč od 13. 12. 2024 do předání pohledávky k soudnímu vymáhání, tj. 16. 6. 2024. Celková výše kapitalizovaného úroku z prodlení činí částku 2 393,38 Kč.Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 3. 4. 2023 uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní bylo soudem zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč, tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu č. , č. účtu, . Úroková sazba činila 18,90 % ročně. RPSN 21,19 %. Součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky, ceník pro soukromou klientelu účinný od 27. 7. 2020. Shora uvedená úvěrová smlouva byla žalovaným podepsána elektronicky. Z Dodatku ke Smlouvě o kontokorentním úvěru vedeném na účtu č. , č. účtu, uzavřené dne 5. 4. 2023 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně se zavázala výši kontokorentního úvěru, tedy povoleného přečerpání zůstatku na předmětném účtu, zvýšit na částku 20 000 Kč. Z výpisu z účtu , právnická osoba, , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného vyplývá, že konečný zůstatek ke dni 30. 4. 2023 činil zápornou hodnotu – 19 866,23 Kč, ke dni 31. 5. 2023 činil konečný zůstatek na účtu žalovaného opět zápornou hodnotu – 19 496,24 Kč, dále ke dni 30. 6. 2023 vykazoval zápornou hodnotu – 20 288,25 Kč, dále ke dni 31. 7. 2023 činil rovněž zápornou hodnotu – 20 322,14 Kč, ke dni 31. 8. 2023 opět zápornou hodnotu – 20 325,03 Kč, ke dni 30. 9. 2023 – 20 307,20 Kč, ke dni 31. 10. 2023 – 20 325,42 Kč, ke dni 30. 11. 2023 – 20 314,94 Kč, ke dni 31. 12. 2023 – 20 325,50 Kč, ke dni 31. 1. 2024 – 20 325,50 Kč, ke dni 29. 2. 2024 -20 301,75 Kč, ke dni – 20 325,48 Kč, ke dni 30. 4. 2024 – 20 314,96 Kč, ke dni 31. 5. 2024 – 20 325,50 Kč, ke dni 30. 6. 2024 – 20 314,94 Kč, ke dni 31. 7. 2024 – 20 324,54 Kč, ke dni 31. 8. 2024 – 21 550,04 Kč, ke dni 30. 9. 2024 – 22 765,04 Kč, ke dni 30. 11. 2024 0 Kč (dne 1. 11. 2024 proběhlo účetní vyrovnání pohledávky – dluh ve výši 22 765,04 Kč byl převeden na evidenční účet). Z dopisu - Poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne 3. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 23 878,04 Kč. Z přiloženého interního výpisu úvěru žalované („podklady pre súdne konanie“) bylo soudem zjištěno, že žalobkyně evidovala jednotlivé platby od data 1. 11. 2024 do 30. 6. 2025 s tím, že žalovaný čerpal dne 1. 11. 2024 úvěr v částce 22 765,04 Kč, dne 13. 12. 2024 byla provedena splátka jistiny po splatnosti ve výši 4 500 Kč, pohledávka činila celkem 22 586,28 Kč, z toho jistina činila 18 265,04 Kč, řádný úrok 1 830,83 Kč a úrok z prodlení 2 490,41 Kč. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému dne 16. 6. 2025 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky s výstrahou soudního vymáhání. Z podacího archu vyplývá, že žalovanému byla výzva adresována dne 17. 6. 2025. Z detailu zadané operace ze dne 1. 4. 2023 vyplývá, že žalovaný zažádal prostřednictvím aplikace v mobilu o úvěrový produkt – kontokorentní úvěr do 100 000 Kč s úrokovou sazbou 18,90 %. Žalovaný uvedl, že průměrný čistý měsíční příjem činí , částka, . Je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, Z výpisu z účtu u společnosti , právnická osoba, vedeného na jméno žalovaného (číslo účtu , č. účtu, ) za období 1. 2. 2023 do 28. 2. 2023 vyplývá, že konečný zůstatek na účtu činil zápornou hodnotu – 957,80 Kč, za období 1. 3. 2023 až 26. 3. 2023 činil konečný zůstatek na účtu činil 4 568,81 Kč. Dále žalobkyně doložila historii pohybu na účtu žalovaného (číslo účtu , č. účtu, ) u společnosti , právnická osoba, . za období 1. 1. 2023 do 31. 1. 2023, ovšem bez uvedení konečného zůstatku na účtu za shora uvedené období. Žalobkyně doložila také tři dodejky, z nichž pouze jedna je adresována na jméno žalovaného (zásilka byla uložena dne 6. 11. 2024 na poště).Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o kontokorentním úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč a poté dle Dodatku zvýšeného na částku 20 000 Kč, soud však shledal tuto smlouvu absolutně neplatnou.Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona). Žalobkyně opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila a rovněž opomenula zjišťovat výdaje žalované. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nezabývala příjmovou částí poměrů žalovaného (např. potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu), kdy žalovaný v rámci žádosti o poskytnutí úvěru uvedl příjmy , částka, , zcela pak pominula výdajovou položku. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného pak jednoznačně vyplývá, že žalovaný nebyl schopen úvěr splácet, když konečný zůstatek na účtu žalovaného v měsíci únoru 2023 činil zápornou hodnotu, a to – , částka, (bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, u společnosti , právnická osoba, .), dále z výpisu z bankovního účtu u žalobkyně – číslo účtu , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného vyplývá, že konečný zůstatek ke dni 30. 4. 2023 činil zápornou hodnotu – , částka, , ke dni 31. 5. 2023 činil konečný zůstatek na účtu žalovaného opět zápornou hodnotu – , částka, , dále ke dni 30. 6. 2023 vykazoval zápornou hodnotu – , částka, , dále ke dni 31. 7. 2023 činil rovněž zápornou hodnotu – , částka, , ke dni 31. 8. 2023 opět zápornou hodnotu – , částka, , ke dni 30. 9. 2023 – , částka, , ke dni 31. 10. 2023 – , částka, , ke dni 30. 11. 2023 – , částka, , ke dni 31. 12. 2023 – , částka, , ke dni 31. 1. 2024 – , částka, , ke dni 29. 2. 2024 -, částka, , ke dni – , částka, , ke dni 30. 4. 2024 – , částka, , ke dni 31. 5. 2024 – , částka, , ke dni 30. 6. 2024 – , částka, , ke dni 31. 7. 2024 – , částka, , ke dni 31. 8. 2024 – , částka, , ke dni 30. 9. 2024 – , částka, , ke dni 30. 11. 2024 , částka, (dne 1. 11. 2024 proběhlo účetní vyrovnání pohledávky – dluh ve výši , částka, byl převeden na evidenční účet), nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Jelikož žalobkyně vyplatila žalovanému celkem 22 765,04 Kč a žalovaný žalobkyni vrátil pouze 4 500 Kč, je třeba na rozdíl v těchto částkách tedy ve výši 18 265,04 Kč (tj. 22 765,04 – 4 500) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že ten měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 1. 12. 2025. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (3. 12. 2025) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 11,5 % ročně (výrok I.).Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 393,38 Kč od 2. 11. 2024 do 16. 6. 2025, kapitalizovaného úroku ve výši 1 733,83 Kč od 2. 11. 2024 do 16. 6. 2025, úroku 12,75 % ročně z částky 18 265,04 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 18 265,04 Kč od 17. 6. 2025 do 2. 12. 2025.Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 400 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 500 Kč (3 x 400 + 3 x 100). Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze shora uvedené částky, tedy ve výši 315 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 2 615 Kč (800 + 1 500 + 315). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 18 265,04 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 18 5112,49 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně příslušenství, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 6 505,41 Kč. Z celkového předmětu řízení (jistina včetně příslušenství) ve výši 25 017,90 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 74 %, úspěch žalovaného 26 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 48 % svých nákladů, z částky 2 615 Kč tedy ve výši 1 255,20 Kč.