7 C 18/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 30 374 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavuje pro částečné zpětvzetí žaloby v té části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 050 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 18 982,85 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 16 050 Kč od 28. 9. 2023 do 31. 12. 2023, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 13,75 % ročně z částky 16 050 Kč od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 16 050 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušeného kalendářního pololetí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 700 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 4. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se, co do zaplacení 6 624 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 17 482,36 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 14 324 Kč od 28. 9. 2023 do 3. 3. 2025, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 6 624 Kč od 4. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 30 374 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 26. 3. 2009 žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o půjčce č. , hodnota, . Na základě shora uvedené smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 9 000 Kč, jež se žalovaný zavázal splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 624 Kč v pravidelných 55týdenních splátkách po 288 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 4. 2010. Žalovaný své povinnosti řádně a včas neplnil, poslední splátku uhradil dne 28. 4. 2009. Od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný celkem částku ve výši 1 300 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, , postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k úhradě dluhu, žalovaný však na výzvu žalobkyně nereagoval a již ničeho neuhradil. Žalobkyně dále uvedla, že dne 24. 9. 2008 žalovaný uzavřel předchůdkyně žalobkyně smlouvu o půjčce č. , hodnota, . Na základě shora uvedené smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, jež se žalovaný zavázal splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč v pravidelných 53týdenních splátkách po 640 Kč. Žalovaný své povinnosti řádně a včas neplnil, poslední splátku uhradil dne 5. 5. 2009. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data podpisu, tj. 30. 9. 2009. K tomuto dni činila dlužná částka 9 463,44 Kč a souhrnný poplatek 6 586,56 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku ve výši 17 870 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, , postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k úhradě dluhu, žalovaný však na výzvu žalobkyně nereagoval a již ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

3. Před zahájením jednání navrhla žalobkyně částečné zpětvzetí žaloby, a to co do částky 16 050 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 18 982,85 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 16 050 Kč od 28. 9. 2023 do 31. 12. 2023, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 13,75 % ročně z částky 16 050 Kč od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 16 050 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušeného kalendářního pololetí. Předmětem řízení nadále zůstává částka 14 324 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 17 482,36 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 14 324 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Jelikož částečné zpětvzetí žalobkyně učinila dříve, než soud rozhodl ve věci samé, bylo řízení v rozsahu částečného zpětvzetí podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastaveno (výrok I.).

4. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně při jednání soudu na žalobě setrvala, k výzvě soud připustila, že žalobkyně jinými než dosud doloženými důkazy, v otázce úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Závěrem žalobkyně navrhla žalobě vyhovět.

5. Ze smlouvy o půjčce (vč. smluvních podmínek smlouvy o půjčce) ze dne 26. 3. 2009 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 9 000 Kč, přičemž žalovaný svým podpisem potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti celou shora uvedenou částku půjčky. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 624 Kč, celkem tedy částku 15 624 Kč, a to v hotovosti v 54týdenních splátkách po 288 Kč, s tím, že poslední splátka bude ve výši 72 Kč.

6. Ze zákaznické karty ze dne 24. 9. 2008 bylo zjištěno, že žalovaný žádal o půjčku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný uvedl, že bydlí v podnájmu, jako důvod půjčky uvedl potřebu vybavení domácnosti. Žalovaný dále uvedl, že je zaměstnán jako lakýrník/ malíř, jeho čistý měsíční příjem činil 15 000 Kč. Zároveň uvedl i jiné příjmy ve výši 13 500 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 4 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje činily 14 200 Kč. Žalovaný tuto listinu podepsal.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, (vč. Přílohy č. 1 – seznamu postoupených pohledávek) mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky, má soud za prokázané, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 vyplývá, že společnost , právnická osoba, oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni.

9. Z Informace o zpracování osobních údajů ze dne 29. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o důvodu a způsobu zpracování osobních údajů.

10. Z podacího lístku vyplynulo, že žalobkyně dne 27. 10. 2023 žalovanému odeslala zásilku.

11. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 20. 8. 2024 vyplynulo, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě závazku s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla tato žalovanému odeslána dne 20. 8. 2024.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne 26. 3. 2009 smlouvu o půjčce, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému hotovost ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit zpět ve splátkách spolu se sjednaným poplatkem v částce 6 624 Kč, a to v 54 pravidelných týdenních splátkách po 288 Kč, s tím, že poslední splátka byla ve výši 72 Kč. Žalovaný však neplnil podmínky smlouvy řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze 1 300 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani přes zaslání předžalobní výzvy.

13. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

14. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

15. Dle § 451 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

16. Dle § 451 odst. 2 občanského zákoníku je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

17. Podle § 563 občanského zákoníku, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

18. Dle § 517 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

19. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o půjčce (dle § 657 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel v hotovosti částku ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 624 Kč, a to v týdenních splátkách, kdy dluh jako celek byl splatný do 54 týdnů od uzavření smlouvy. Žalovaný uhradil pouze částku 1 300 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

20. Žalobkyně netvrdila a ani nedoložila, že by se právní předchůdkyně při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet.

21. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy ve smyslu jejího rozporu s dobrými mravy. Ostatně ke shora uvedenému se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně se svou neúčastí u jednání soudu vzdala možnosti být poučena ve smyslu možného doplnění tvrzení a důkazů ohledně shora uvedených okolností.

22. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému 9 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat, ponížené o dosud provedené úhrady ve výši 1 300 Kč na výsledné 7 700 Kč (§ 451 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat první den poté, co byl věřitelem vyzván (§ 563 občanského zákoníku). Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, která se dostala do sféry dispozice žalovaného dne 28. 2. 2025, následující pracovní den, tj. 3. 3. 2025, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 4. 3. 2025 do prodlení (§ 517 občanského zákoníku) a je tak povinen žalobkyni uhradit úroky z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.