7 C 180/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18 118,94 Kč s příslušenstvím Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 18 118,94 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 39 828 Kč od 24. 12. 2024 do 27. 12. 2024 ve výši 55,64 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 39 177,72 Kč od 28. 12. 2024 do 9. 1. 2025 ve výši 177,97 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 29 177,72 Kč od 10. 1. 2025 do 11. 2. 2025 ve výši 336,27 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 177,72 Kč od 12. 2. 2025 do 18. 3. 2025 ve výši 234,50 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 477,72 Kč od 19. 3. 2025 do 15. 4. 2025 ve výši 171,08 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 477,72 Kč od 16. 4. 2025 do 23. 5. 2025 ve výši 205,58 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 477,72 Kč od 24. 5. 2025 do 31. 7. 2025 ve výši 349,14 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 477,72 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 73,64 % ročně z částky 36 832 Kč od 24. 12. 2024 do 27. 12. 2024 ve výši 288,76 Kč, úroku ve výši 73,64 % ročně z částky 36 181,72 Kč od 28. 12. 2024 do 9. 1. 2025 ve výši 921,96 Kč, úroku ve výši 73,64 % ročně z částky 26 181,72 Kč od 10. 1. 2025 do 11. 2. 2025 ve výši 1 693,56 Kč, úroku ve výši 73,64 % ročně z částky 16 181,72 Kč od 12. 2. 2025 do 18. 3. 2025 ve výši 1 110,20 Kč, úroku ve výši 73,64 % ročně z částky 14 481,72 Kč od 19. 3. 2025 do 15. 4. 2025 ve výši 794,64 Kč, úroku ve výši 73,64 % ročně z částky 12 481,72 Kč od 16. 4. 2025 do 23. 5. 2025 ve výši 929,48 Kč, úroku ve výši 73,64 % ročně z částky 11 481,72 Kč od 24. 5. 2025 do 31. 7. 2025 ve výši 1 552,50 Kč, úroku ve výši 73,64 % ročně z částky 10 481,72 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 12. 2024 dosáhne částky 149 990 Kč, se zamítá Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit 18 118,94 Kč spolu s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne datum byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 25. 9. 2023. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 73,64 % ročně ve 48měsíčních splátkách po 2 604 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje říjnem roku 2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím osobní zabezpečené stránky žalovaného v klientské zóně nacházející se na adrese www.adresa prostřednictvím emailové komunikace. Žalobkyně oznámila schválení úvěru Oznámením o schválení úvěru, které bylo žalovanému zasláno do osobní stránky žalovaného v klientské zóně a na emailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalobkyně před poskytnutím úvěru důkladně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy prověřovala doklady a informace získané od žalovaného, zejména se jednalo o doklady o příjmech, prohlášení žalovaného. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS, NRKI a insolvenčním rejstříku. Na základě výše uvedeného, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta, bylo žalobkyní rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas, když do data zesplatnění celého úvěru uhradil celkem 28 644 Kč (za období od 17. 10. 2023 do 20. 11. 2024). V souladu s uzavřenou smlouvou došlo k datu 22. 12. 2024 k zesplatnění celého úvěru. K tomuto dni činila dlužná jistina a dlužné úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru částku v celkové výši 44 644 Kč. Po zesplatnění úvěru bylo ze strany žalovaného uhrazeno celkem 34 162,28 Kč (za období od 23. 12. 2024 do 31. 7. 2025). Částka odpovídající aktuální dlužné jistině úvěru činí 10 481,72 Kč, dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu v celkové výši 1 996 Kč, kdy mezi stranami byla pro případ prodlení se splátkou delší než 30 dnů sjednána smluvní pokuta (tedy 4 x 499 Kč za každé prodlení). Žalobkyně rovněž požaduje náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 000 Kč (dle smlouvy žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy 5 x 200 Kč). Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu z dlužné jistiny úvěru ve výši 0,1 % denně, a to počínaje dnem 24. 12. 2024. Do data vyhotovení žaloby se jedná o částku výši 4 641,94 Kč. Žalobkyně rovněž nárokuje úrok za poskytnutí úvěru ve výši 73,64 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině od 24. 12. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby než tento úrok za dobu od 24. 12. 2024 dosáhne částky 149 990 Kč. Žalovaný shora uvedené částky žalobkyni neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy. V podání ze dne 28. 12. 2025 žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z výpisů z účtu za období 4/2023, 5/2023, 6/2023, 7/2023 a 8/2023 byl potvrzen pravidelný měsíční příjem žalovaného a výdaje žalovaného, které zahrnují životní minimum jednotlivce a povinnou rezervu. Rovněž byly ověřeny další doložené parametry jako je kontrola zaměstnavatele, bankovního spojení a byla provedena kontrola identity žalovaného. Žalobkyně dále ověřila historii žalovaného v databázích NRKI a SOLUS. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalobkyně považovala uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující, kdy po zhodnocení výše uvedených dokumentů, v jejich vzájemném souladu, a po porovnání příjmů a výdajů, bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního scoringu provedeného žalobkyní. Žalovaný při jednání soudu konaném dne 5. 8. 2026 poukázal na skutečnost, že žalobkyně při uzavírání úvěru řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost. Ve vyjádření ze dne 2. 12. 2025 uvedl, že žalobu neuznává a žádá, aby byla zamítnuta, nerozporoval, že mu byla poskytnuta částka 40 000 Kč, uhradil však celkem 62 806 Kč. Ze strany žalobkyně mu byly opakované sdělovány různé dlužné částky. Úroková sazba 73,64 % ročně je ve vztahu ke spotřebiteli extrémně vysoká, v rozporu s dobrými mravy. Rovněž nesouhlasil s výší smluvní pokuty a náklady spojenými s prodlením a dalšími sankcemi. Žalovaný při jednání soudu dále uvedl, že dle registru BRKI ze dne 5. 4. 2023 byl považován za velmi rizikového klienta k poskytnutí úvěru. Žalobkyně při jednání soudu na žalobě setrvala. Následně byla poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. ve smyslu nutnosti doplnit důkazy, kdy uvedla, že jinými důkazy, než které již doložila, v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nedisponuje. Z předsmluvního formuláře ze dne 25. 9. 2023 bylo zjištěno, že celková výše spotřebitelského úvěru činila 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 124 992 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách po 2 604 Kč. Úroková sazba činila 73,65 % ročně. Formulář není žalovaným podepsán. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota vyplývá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru uzavřela se žalovaným jako klientem dne 25. 9. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Celková výše úvěru činila 40 000 Kč, částka, kterou měl žalovaný zaplatit činila 124 992 Kč. Doba trvání úvěru byla dohodnuta na 48 měsíců, celková výše splátky činila 2 604 Kč se splatností 17. dne každého kalendářního měsíce. Úroková sazba činila 73,65 % ročně, RPSN 104,36 %. Smlouva neobsahuje podpis žalovaného, pouze jedinečný kód číslo. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. hodnota vyplývá, že žalobkyně akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 25. 9. 2023. Celková výše úvěru činila 40 000 Kč, částka, kterou měl žalovaný zaplatit činila 124 992 Kč. Doba trvání úvěru byla dohodnuta na 48 měsíců, celková výše splátky činila 2 604 Kč se splatností 17. dne každého kalendářního měsíce. Úroková sazba činila 73,65 % ročně, RPSN 104,36 %. Součástí oznámení byl splátkový kalendář. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu bylo zjištěno, že dne 25. 9. 2023 byla z účtu č. číslo na účet žalovaného (č. č. účtu odeslána pod VS var. symbol částka 40 000 Kč. Z listiny označené jako karta klienta číslo smlouvy číslo dne 27. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně specifikovala předmětnou úvěrovou smlouvu, zaznamenala kontaktní informace týkající se žalovaného a jeho zaměstnavatele. Žalobkyně si zároveň vedla historii jednotlivých úhrad žalovaného na předmětný úvěr. Žalobkyně rovněž doložila způsob výpočtu interního scoringu žalovaného. Z výpisu záznamů registru SOLUS ze dne 24. 9. 2023 vyplývá, že kromě jména, příjmení, adresy žalovaného a času importu nejsou uvedeny žádné údaje. Z výzvy k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 19. 8. 2024 vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Z výzvy k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 18. 10. 2024 vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Z výzvy k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 18. 11. 2024 vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Z výzvy k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 18. 12. 2024 vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Z potvrzení o provedeném odkladu Splátky na základě využití práva na bezúplatný odklad splátky ze dne 17. 6. 2024 vyplývá, že na základě žádosti žalovaného žalobkyně odložila původní splátku č. hodnota, v příloze bylo doložen upravený splátkový kalendář. Z oznámení ze dne 22. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že s ohledem na jeho prodlení s plněním povinností z předmětné úvěrové smlouvy, tuto zesplatňuje a požaduje okamžité zaplacení celého dluhu. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 10. 2025 bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. Žalobkyně rovněž doložila kopii občanského průkazu žalovaného. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného (číslo účtu číslo vedeného u právnická osoba.) za květen 2023 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu činil částka, konečný zůstatek na účtu činil zápornou hodnotu – částka, z výpisu z bankovního účtu žalovaného za červen 2023 bylo zjištěno, že konečný zůstatek činil opět zápornou hodnotu – částka, z výpisu z bankovního účtu žalovaného za červenec 2023 bylo zjištěno, že konečný zůstatek na účtu činil opět zápornou hodnotu – částka, z výpisu z bankovního účtu žalovaného za srpen 2023 bylo zjištěno, že konečný zůstatek na účtu činil zápornou hodnotu – částka. Z poštovního podacího archu vyplývá, že žalovanému byla dne 8. 10. 2025 ze strany žalobkyně zasílána písemnost. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) vyplývá, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného ve shora uvedené evidenci. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovanému byla poskytnuta ze strany žalobkyně částka 40 000 Kč, a to na jeho bankovní účet. Žalovaný žalobkyni uhradil částku v celkové výši 62 806,28 Kč. Žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného řádně úvěr splácet vycházela ze čtyř výpisů z bankovního účtu za měsíce květen až srpen 2023, dále provedla šetření v registru SOLUS, NRKI. Žalobkyně ke dni 22. 12. 2024 úvěr zesplatnila. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Dle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. hodnota (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 40 000 Kč, přičemž na shora uvedený úvěr žalovaný uhradil celkem 62 806,28 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. V projednávané věci uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatelka úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr, žalobkyně prověřila pouze na základě výpisů z běžného účtu žalovaného za období květen až srpen 2023, z nichž je patrné, že žalovaný vykazoval po dobu všech shora uvedených měsíců záporné zůstatky na účtu. Příjmy žalovaného (vyplácené společností právnická osoba.) vyplývají z výpisů z bankovního účtu (v květnu 2023 činily částka, v červnu 2023 činily částka, v červenci 2023 činily částka a v srpnu 2023 činily částka). Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalovaného (kromě předmětných výpisů z bankovního účtu žalovaného, kdy žalovaný opakovaně vykazoval záporný zůstatek na účtu, jak je shora uvedeno), však soudu nebyl předložený žádný relevantní důkaz o výši jeho skutečných výdajů. Je pouze patrné, že žalobkyně ověřila identitu žalovaného na základě doložené kopie občanského průkazu. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 73,64 %, tedy částku v celkové výši 124 992 Kč splatit, kdy ohledně výdajů vycházela pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřila, kdy naopak z předložených výpisů z účtu žalovaného je patrné, že zůstatky na tomto účtu jsou povětšinou záporné. Ze strany žalobkyně tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp. zn. 9 Co 109/2020). Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 občanského zákoníku je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Jelikož žalobkyně vyplatila žalovanému 40 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobkyně v žalobě ohledně úhrad jednotlivých splátek však plyne, že žalovaný v období od 17. 10. 2023 do 31. 7. 2025 vrátil žalobkyni celkem částku 62 806,28 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaný bezdůvodné obohacení zcela žalobkyni vrátil ještě před podáním žaloby, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšnému žalovanému podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatnil, kdy se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.