7 C 19/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , právně zastoupené Jméno Zástupce , advokátem se sídlem adresa , proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované , trvale bytem Adresa žalované , o zaplacení 23 984 Kč s příslušenstvím, Řízení se podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavuje pro částečné zpětvzetí žaloby v té části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 984 Kč, a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 31. 10. 2024 do zaplacení.Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí 23 984 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč od 31. 10. 2024 do zaplacení. V odůvodnění uvedla, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru , hodnota, poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované dne , datum, úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku vrátit spolu s úrokem ve výši 150 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 800 Kč, a to do 30 dní od jejího poskytnutí. V důsledku prodlení žalované s plněním delším více jak 14 dní, vznikla žalované povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč. Žalovaná je dále povinna v souladu se smlouvou uhradit 50 Kč za každou odeslanou upomínku prostřednictvím SMS zprávy, 30 Kč za odeslanou upomínku prostřednictvím e-mailu a 500 Kč za odeslanou písemnou výzvu k úhradě dluhu. Celkem v souvislosti s touto činností vznikla žalované povinnost zaplatit částku ve výši 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv a částku ve výši 1 000 Kč za upomínkou formou písemných výzev k úhradě dluhu. V důsledku prodlení žalované vznikla povinnost zaplatit též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny úvěru až do zaplacení, limitovanou do výše součinu čísla , hodnota, a celkové výše úvěru. Žalobkyně po žalované uplatňuje smluvní pokutu ve výši 3 870 Kč. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru , hodnota, poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované dne , datum, úvěr ve výši 2 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku vrátit spolu s úrokem ve výši 30 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 360 Kč, a to do 30 dní od jejího poskytnutí. V důsledku prodlení žalované s plněním delším více jak 14 dní, vznikla žalované povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč. Žalovaná je dále povinna v souladu se smlouvou uhradit 50 Kč za každou odeslanou upomínku prostřednictvím SMS zprávy, 30 Kč za odeslanou upomínku prostřednictvím e-mailu a 500 Kč za odeslanou písemnou výzvu k úhradě dluhu. Celkem v souvislosti s touto činností vznikla žalované povinnost zaplatit částku ve výši 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv a částku ve výši 1 000 Kč za upomínkou formou písemných výzev k úhradě dluhu. V důsledku prodlení žalované vznikla povinnost zaplatit též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny úvěru až do zaplacení, limitovanou do výše součinu čísla , hodnota, a celkové výše úvěru. Žalobkyně po žalované uplatňuje smluvní pokutu ve výši 774 Kč. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením daných úvěrových smluv, neboť tyto od předchůdkyně žalobkyně neobdržela. Dále uvádí, že si uvědomuje, že zákon s tímto nedostatkem spojuje následek neplatnosti smlouvy a že žalobkyně má tedy nárok pouze na vydání toho plnění, které bylo vyplaceno na úvěr, jakožto bezdůvodného obohacení na straně žalované. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, byly pohledávky za žalovanou postoupeny na tuto společnost. Následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, a žalobkyní byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho, a to ani přes zaslání předžalobní výzvy.Před zahájením jednání navrhla žalobkyně částečné zpětvzetí žaloby, a to co do částky 11 984 Kč, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od 31. 10. 224 do zaplacení. Jelikož částečné zpětvzetí žalobkyně učinila dříve, než soud rozhodl ve věci samé, bylo řízení v rozsahu částečného zpětvzetí podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastaveno (výrok I.).Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, k jednání soudu nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , hodnota, ze dne , datum, plyne, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měla předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se měla zavázat vrátit poskytnuté peníze. Ve smlouvě jsou zaznamenány osobní údaje žalované, mimo jiné číslo bankovního účtu , č. účtu, . Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obě listiny absentují podpisy stran, resp. jsou za žalovanou podepsány za pomocí SMS kódu , hodnota, . Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , hodnota, ze dne , datum, plyne, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měla předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč a žalovaná se měla zavázat vrátit poskytnuté peníze. Ve smlouvě jsou zaznamenány osobní údaje žalované, mimo jiné číslo bankovního účtu , č. účtu, . Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obě listiny absentují podpisy stran, resp. jsou za žalovanou podepsány za pomocí SMS kódu , hodnota, . Ze smlouvy o postoupení pohledávky č. , hodnota, ze dne 20. 1. 2025 a č. , hodnota, ze dne 20. 1. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na společnost , právnická osoba, Ze smlouvy o postoupení pohledávek 27/24 ze dne 20. 1. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni. Z předžalobní výzvy dle § 142a občanského soudního řádu ze dne 20. 1. 2025 vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k úhradě předmětného dluhu před podáním žaloby. Z výzev k uhrazení pohledávky ze dne 15. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná byla upomínána k úhradě dlužných částek. Z potvrzení o provedení transakce , právnická osoba, ze dne 21. 1. 2025 vyplývá, že na účet vedený na jméno žalované č. ú. , č. účtu, byla dne , datum, provedena platba ve výši 10 000 Kč a 2 000 Kč.Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 12 000 Kč, přičemž žalovaná neuhradila ničeho. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejím ujednáním a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak sama uvedla, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně nemohla zabývat v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a předchůdkyně žalobkyně, která se úvěruschopností žalované zabývat měla, ji k tomu nepředala žádné podklady. Soud má tedy za to, že žalobkyně, resp. předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení jeho možnosti splácet předmětný úvěr. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně, resp. předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 12 000 Kč a žalovaná ničeho nevrátila, je třeba na tuto částku pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku).Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.