7 C 190/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně adresa žalobkyně – část obce zastoupeného advokátem: titul titul . jméno příjmení jméno , se sídlem adresa žalobkyně , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného , o zaplacení 9 132,98 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 842,32 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 842,32 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 1 290,66 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 41,60 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 621,92 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 132,98 Kč od 21. 10. 2019 do 22. 6. 2021, dále úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 765,66 Kč, a dále úroku ve výši 17 % ročně z částky 8 607,98 Kč od 21. 10. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 463,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku shora uvedenou spolu s příslušenstvím shora rovněž specifikovaným z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru ze dne 5. 1. 2019, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), jako věřitelem. Na základě smlouvy bylo právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalovanému 10 000 Kč z úvěrového účtu [bankovní účet], žalovaný se zavázal hradit úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 17 % ročně, dále se zavázal platiti poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu a případné další poplatky, např. za upomínání, a to ve výši dle smlouvy a sazebníku. Žalovaný rovněž sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek za pojištění. Žalovaný byl povinen splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Vedle těchto splátek úvěru byl povinen hradit měsíčně také sjednané poplatky. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků vyčíslených poplatků. Předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva a dopisem ze dne 20. 10. 2019 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 20. 10. 2019. Předchůdkyně žalobkyně dále v souladu se smlouvou uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši 9 796,50 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného v plné výši uhrazena. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení 8 607,98 Kč (dlužná jistina úvěru), 525 Kč (poplatky a smluvní pokuta), 621,92 Kč (úroky z úvěru kapitalizované ke dni 20. 10. 2019) a 41,60 Kč (úroky z úvěru kapitalizované ke dni 20. 10. 2019), dále úroky ve výši 17 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 607,98 Kč od 21. 10. 2019 do zaplacení a dále úroky z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné částky 9 132,98 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 607,98 Kč, dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši 525 Kč od 21. 10. 2019 do zaplacení.

2. Dne 29. 7. 2021 zaslala žalobkyně soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a to na základě údajů poskytnutých žalovaným v sekci„ žádost o úvěr“ internetového bankovnictví. Žádost o úvěr předchůdkyně žalobkyně hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Předchůdkyně žalobkyně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, a další. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného ve výši 26 072 Kč, které žalovaný deklaroval předchůdkyni žalobkyně. Žalovaný dále uvedl měsíční příjem domácnosti v celkové výši 27 000 Kč. Banka následně porovnávala příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů předchůdkyně žalobkyně zjistila, že vůči bance měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 7 834,58 Kč, z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

4. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně při jednání soudu na žalobě setrvala, k výzvě soud připustila, že žalobkyně jinými než dosud doloženými důkazy v otázce úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Závěrem žalobkyně navrhla žalobě vyhovět.

5. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka ze dne 5. 1. 2019 uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, a to na úvěrový účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně hradit úvěr formou splátek v celkové výši 539,42 Kč měsíčně, roční úroková sazba činila 17 %. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit činila 11 931,41 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné produktové podmínky společnosti [právnická osoba] účinné od 1. 10. 2017. Z prohlášení o sjednaném pojištění ze dne 5. 1. 2019 vyplývá, že měsíční úhrada za pojištění činila 45 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobkyni, a to včetně předmětné pohledávky za žalovaným.

7. Z oznámení ze dne 28. 8. 2020 vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni.

8. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 ze dne 20. 8. 2020 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zůstatku (jistině) na úvěrovém účtu, jež činil 8 607,98 Kč, splatno celkem 10 455,99 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 ze dne 19. 8. 2020 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zůstatku (jistině) na úvěrovém účtu, jež činil 8 607,98 Kč, splatno celkem 10 455,99 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 ze dne 18. 8. 2020 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zůstatku (jistině) na úvěrovém účtu, jež činil 8 607,98 Kč, splatno celkem 10 455,99 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 ze dne 26. 6. 2020 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zůstatku (jistině) na úvěrovém účtu, jež činil 8 607,98 Kč, splatno celkem 10 404,12 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 ze dne 27. 5. 2020 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zůstatku (jistině) na úvěrovém účtu, jež činil 8 607,98 Kč, splatno celkem 10 332,49 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 ze dne 27. 5. 2020 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zůstatku (jistině) na úvěrovém účtu, jež činil 8 607,98 Kč, splatno celkem 10 253,45 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 ze dne 27. 4. 2020 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zůstatku (jistině) na úvěrovém účtu, jež činil 8 607,98 Kč, splatno celkem 10 179,35 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 ze dne 27. 3. 2020 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zůstatku (jistině) na úvěrovém účtu, jež činil 8 607,98 Kč, splatno celkem 10 107,72 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 ze dne 27. 2. 2020 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zůstatku (jistině) na úvěrovém účtu, jež činil 8 607,98 Kč, spatno celkem 10 031,15 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 ze dne 27. 1. 2020 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zůstatku (jistině) na úvěrovém účtu, jež činil 8 607,98 Kč, spatno celkem 9 954,58 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 ze dne 31. 12. 2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zůstatku (jistině) na úvěrovém účtu, jež činil 8 607,98 Kč, splatno celkem 9 890,36 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 ze dne 27. 12. 2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zůstatku (jistině) na úvěrovém účtu, jež činil 8 607,98 Kč, splatno celkem 9 882,95 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 ze dne 27. 11. 2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zůstatku (jistině) na úvěrovém účtu, jež činil 8 607,98 Kč, splatno celkem 9 803,91 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 ze dne 25. 10. 2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zůstatku (jistině) na úvěrovém účtu, jež činil 8 607,98 Kč, splatno celkem 9 796,50 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 ze dne 27. 9. 2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zůstatku (jistině) na úvěrovém účtu, jež činil 8 607,98 Kč, splatno celkem 9 307,61 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 ze dne 27. 8. 2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zůstatku (jistině) na úvěrovém účtu, jež činil 8 607,98 Kč, splatno celkem 9 125,84 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 ze dne 26. 7. 2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zůstatku (jistině) na úvěrovém účtu, jež činil 8 607,98 Kč, splatno celkem 8 949,41 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 ze dne 27. 6. 2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zůstatku (jistině) na úvěrovém účtu, jež činil 8 607,98 Kč, splatno celkem 8 776,61 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 ze dne 27. 5. 2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zůstatku (jistině) na úvěrovém účtu, jež činil 8 607,98 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 ze dne 26. 4. 2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zůstatku (jistině) na úvěrovém účtu, jež činil 8 975,25 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 ze dne 27. 3. 2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zůstatku (jistině) na úvěrovém účtu, jež činil 9 337,39 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 ze dne 27. 2. 2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zůstatku (jistině) na úvěrovém účtu, jež činil 9 694,47 Kč, splatno celkem 9 694,47. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 ze dne 25. 1. 2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zůstatku (jistině) na úvěrovém účtu, jež činil 10 000 Kč.

9. Z poštovního podacího archu ze dne 22. 1. 2019 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně doručovala žalovanému písemnost.

10. Z upozornění před prohlášením úvěru za splatný ze dne 2. 9. 2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky do 13. 9. 2019 s tím, že v případě neuhrazení dlužné částky bude úvěr prohlášen za splatný.

11. Z oznámení ze dne 20. 10. 2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 18. 10. 2019, celková dlužná částka činí 9 796,50 Kč.

12. Z přiložené listiny označené jakožto platební historie bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalovaného s tím, že dne 7. 1. 2019 byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, za období od 15. 2. 2019 do 15. 5. 2019 žalovaný uhradil celkem 2 157,68 Kč (4 splátky po 539,42 Kč).

13. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobkyně dne 10. 11. 2020 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky s výstrahou soudního vymáhání.

14. Z podacího lístku ze dne 10. 11. 2020 vyplývá, že žalovanému byla právní zástupcem žalobkyně zasílána písemnost.

15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, na jejímž základě obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky v částce 10 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil celkem 2 157,68 Kč (celkem se zavázal uhradit 11 931,41 Kč, dle tvrzení žalobkyně zbývalo ke dni podání žaloby uhradit na jistině, poplatku a smluvní pokutě 9 132,98 Kč). Právní předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v zákaznické kartě. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu byla také zaslána předžalobní výzva.

16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti, když žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržel 10 000 Kč, přičemž na shora uvedený úvěr žalovaný uhradil pouze 2 157,68 Kč (4 x 539,42 Kč). Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

24. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovanou uvedených údajů ohledně jejích příjmů a výdajů. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).

25. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

26. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému 10 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobkyně ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvou uhradil celkem 2 157,68 Kč, k úhradě tedy zbývá 7 842,32 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, která se dostala do sféry dispozice žalovaného dne 21. 6. 2021, následující den, tj. 22. 6. 2021, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostal se dne 23. 6. 2021 do prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobkyně od shora uvedeného dne rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 8,25 % ročně (výrok I.). Soud proto žalobě s ohledem na výše uvedené vyhověl, a to co do částky 7 842,32 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou shora specifikovány a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř., v daném případě nákladů za uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a nákladů na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Dle § 14b odst. 3 tarifu je pak na další úkony právní služby třeba aplikovat obecná ustanovení tohoto právního předpisu. Za účast při jednání soudu tedy advokátu v daném případě náleží dle § 7 bod 4. tarifu odměna ve výši 1 500 Kč a paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4, § 14b odst. 5 tarifu. Dle § 14 odst. 3 tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z Prahy do Chomutova a zpět, za níž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu šesti půlhodin, což je obecně známo, tedy za 600 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z Prahy do Chomutova a zpět rovněž v obecně známé adekvátní délce 192 km, k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z nějž vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 6,5 l nafty na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 589/2020 Sb. činí náhrada za 1 km 4,40 Kč, dle § 4 písm. c) činí průměrná cena motorové nafty 27,20 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 192 x 4,40 + 6,5 x 27,20 x 192/100, tedy celkem 1 184,26 Kč. Jelikož se právní zástupce za žalobkyni účastnil v předmětný den u zdejšího soudu celkem jedenácti jednání, je třeba náklady na cestovné a za promeškaný čas v celkové výši 1 784,26 Kč (600 + 1 184,26) přiznat v jednotlivých věcech v rozsahu 1/11, tedy ve výši 162,20 Kč Náklady řízení na straně žalobkyně dále tvoří DPH, jehož je advokát zastupující v této věci dle ověření soudem plátcem, v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 601 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených částek činí 3 863,20 Kč (400 + 900 + 1 500 + 300 + 162,20 + 601). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 7 842,32 Kč s úroky, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím celkem 7 949,90 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 1 290,66 Kč, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím celkem 6 179,38 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 14 126,28 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 56 %, úspěch žalovaného 44 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 12 % svých nákladů, z částky 3 863,20 Kč tedy ve výši 463,58 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za doplnění žaloby doručené soudu dne 29. 7. 2021, neboť skutečnosti v něm uvedené měla žalobkyně blíže specifikovat již v žalobě, náklady spojené s vyjádřením tak není možné považovat za účelně vynaložené. Náhradu nákladů, které nebyly vynaloženy účelně, přitom nelze přiznat (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario).

28. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.