7 C 195/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18 998,93 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 18 998,93 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 626,95 Kč od 30. 7. 2013 do 31. 12. 2018, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 859,67 Kč od 30. 7. 2013 do 31. 12. 2018, úrokem ve výši 21 % ročně z částky 17 993,93 Kč od [datum] do zaplacení, a dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 17 993,93 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 5. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 18 998,93 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 30. 7. 2013 uzavřela společnost [právnická osoba] –„ právní předchůdkyně žalobkyně“, se žalovaným Smlouvu o úvěru za účelem konsolidace ve Smlouvě o úvěru specifikovaných dlužných závazků žalovaného [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 21 % ročně v 72 měsíčních splátkách po 1 858,52 Kč, a to počínaje dnem 26. 8. 2013. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami dne 31. 12. 2018 k zesplatnění úvěru. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 17 993,93 Kč, z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 626,95 Kč, smluvních poplatků ve výši 1 005 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 859,67 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 17 993,93 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, a dále smluvního úroku ve výši 21 % ročně z částky 17 993,93 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky žalobkyní. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni.

2. V podání ze dne 4. 8. 2022 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých klientem v žádosti o úvěr, kdy žalovaný mimo jiné uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 13 127 Kč a celkové měsíční příjmy domácnosti činí 20 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále provedla porovnání příjmů a výdajů žalovaného odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů žalovaného. Dále bylo z interních zdrojů zjištěno, že vůči společnosti měl žalovaný v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 4 879,75 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 436 Kč. Po provedeném individuální ´hodnocení žalovaného proto právní předchůdkyně žalobkyně žádosti žalovaného vyhověla a konsolidovala jeden jeho interní závazek (se splátkou ve výši 699,59 Kč) úvěrem ve výši 70 000 Kč. Žalobkyně má za to, že právní předchůdkyně postupovala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného dostatečně zodpovědně, odborně, a zcela v souladu se zákonem a zároveň s péčí, kterou po ní byl možné rozumně požadovat.

3. Žalobkyně se z jednání soudu nařízeného na den 7. 9. 2022 omluvila. Žalovaný při jednání soudu uvedl, že úvěr ve výši 70 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně skutečně převzal, neboť peníze potřeboval na vybavení domácnosti. Již předtím mu byla ze strany banky poskytnuta půjčka, kterou řádně splácel. V době sepsání smlouvy poskytl bance informace ohledně výše jeho příjmů, na výdaje se jej však banka nedotazovala. Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:

4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, Konsolidace půjček, ze dne 30. 7. 2013 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr formou 72 pravidelných měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků včetně úhrady pojištění ve výši 1 858,52 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena v pevné výši 21 % a celková částka splatná žalovaným byla vypočtena k datu uzavření smlouvy na částku 123 661,44 Kč. Tato listina je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Žalobkyně rovněž ke smlouvě doložila Produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru účinné od 1. září 2012, dále Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 6. 2013 a Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] z 1. 11. 1999 (s absentujícím podpisem žalovaného).

5. Z vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývají bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit, apod.).

6. Z vyjádření společnosti [právnická osoba] ze dne 27. 7. 2022 k procesu posouzení úvěruschopnosti vztahující se ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně uvedla, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně žalobkyně kontrolovala informace v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR. Od příjmu byly odečteny splátkové, nesplátkové a ostatní deklarované výdaje, bylo počítáno s částkou životního minima a normativních nákladů na bydlení. Deklarovaný čistý měsíční příjem žalovaného činil 13 127 Kč, příjem byl ověřen z běžného účtu vedeného u úvěrujícího. Žalovaný byl v době podání žádosti rozvedený, byl zaměstnán na dobu neurčitou. Bydlel v družstevním bytě. Čistý měsíční příjem domácnosti činil 20 000 Kč. Dosavadní interní splátky činily 4 879,75 Kč a externí splátky činily 436 Kč.

7. Z žádosti o úvěr, konsolidace půjček ze dne 26. 7. 2013 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je rozvedený, nemá vyživovací povinnost, žije v družstevním bytě, má základní vzdělání, je zaměstnán jako dělník ve [právnická osoba] [obec] spol. s r.o., pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou, čistý měsíční příjem činí 13 127 Kč, celkový čistý příjem domácnosti pak činí 20 000 Kč. Žalovaný v žádosti dále uvedl, že nemá jiné měsíční splátky, ani srážky ze mzdy. Z čestného prohlášení o zasílání mzdy ze dne 26. 7. 2013 podepsaného žalovaným vyplývá, že žalovaný potvrdil, že na jeho běžný účet byla za poslední čtyři měsíce zasílána mzda (dne [datum] ve výši 11 973 Kč, dne 24. 4. 2013 ve výši 12 665 Kč, dne 27. 5. 2013 ve výši 15 278 Kč a dne 24. 6. 2013 ve výši 13 589 Kč).

8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 1. 1. 2019 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně prohlásila s ohledem na neplnění povinností z předmětného úvěru tento úvěr č. [bankovní účet] za splatný ke dni 31. 12. 2018 a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

9. Z Platební historie ke smlouvě [číslo] ze dne 27. 7. 2022 vyhotovené právní předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný na předmětný úvěr čerpal celkem 70 000 Kč, a to dne 30. 7. 2013, přičemž žalovaný měl na předmětný úvěr uhradit za dobu od 26. 8. 2013 do 26. 7. 2018 celkem 111 512,06 Kč.

10. Z výpisů z úvěrového účtu č. [bankovní účet] byly zjištěny pohyby na účtu a historie plateb s tím, že z výpisu ze dne 20. 2. 2020 vyplynulo, že celkový dluh na jistině úvěru činí 17 993,93 Kč, na smluvním úroku 1 626,95 Kč, na úroku z prodlení - jistiny 1 691,35 Kč, na úroku z prodlení - úroku 168,32 Kč, a dále na poplatcích, pojištění a pokutách 1 005 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy č. 1, vyplývá, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni.

12. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2020 a poštovního podacího archu ze dne 2. 3. 2020 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni.

13. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 31. 3. 2020 a poštovního podacího archu ze dne 3. 4. 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal před pováním žaloby žalovanému výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru [číslo].

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 30. 7. 2013 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpal celkem 70 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 21 % ročně v pravidelných 72 měsíčních splátkách v částce 1 858,52 Kč měsíčně. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný, což žalovanému písemně oznámila dopisem ze dne 1. 1. 2019. Pohledávka za žalovaným byla postoupena předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky. Žalovaný již ničeho neuhradil.

15. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práva a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Smlouva byla uzavřena v roce 2013, soud proto postupoval dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ ObchZ“).

16. Podle § 497 ObchZ smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 499 ObchZ za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.

18. Podle § 517 odst. 1 věty první o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

19. Dle § 451 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle § 451 odst. 2 o.z. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 563 o.z. doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

20. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, tedy v době uzavření smlouvy (tj. 30. 7. 2013), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

21. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 70 000 Kč, žalovaný vrátil 111 512,06 Kč. Jelikož však soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

22. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 1 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 9 odst. 1 zákona o SP. Této argumentaci však soud nepřisvědčil. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech, informace získané od žalovaného), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je však zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Z doložených dokladů – žádosti žalovaného o úvěr a čestného prohlášení žalovaného o zasílání mzdy za období březen až červen 2013 dle názoru soudu nelze vyvodit, že podmínkám dalšího úvěru žalovaný byl schopen dostát. Z doložené žádosti vyplývá, že celkový příjem domácnosti žalovaného činil 20 000 Kč, tento příjem však právní předchůdkyně žalobkyně blíže nespecifikovala, ani neověřovala. Dále žalobkyně zcela pominula výdajovou položku, když pouze vycházela z údajů uvedených žalovaným, že je rozvedený, bydlí v družstevním bytě a nemá vyživovací povinnost. Žalobkyně tedy neprokázala, že by se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 9 odst. 1 zákona o SP. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovaným uvedených údajů. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119)

23. Ustanovení § 9 zákona o SP je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Jelikož žalobkyně uhradila žalovanému 70 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 451 o.z.). Z předloženého výpisu platební historie však plyne, že žalovaný vrátil žalobkyni celkem částku 111 512,06 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaný bezdůvodné obohacení zcela žalobkyni vrátil ještě před podáním žaloby, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl včetně požadovaného úroku z prodlení.

24. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšnému žalovanému podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatnil, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.