7 C 197/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 151 507,49 Kč s příslušenstvím Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 48 270 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 20. 12. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba se, co do zaplacení částky 103 237,49 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 632,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 272,89 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 57 335,24 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 57 335,24 Kč od 29. 4. 2025 do 19. 12. 2025 a zákonného úroku z prodlení z částky 9 065,24 Kč od 20. 12. 2025 do zaplacení, zamítá.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost uhradit jí částku shora uvedenou spolu s příslušenstvím shora rovněž specifikovaným z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kterou žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), jako věřitelem. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovanou a zaznamenaných v zákaznické kartě a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalované v hotovosti při podpisu smlouvy 24 000 Kč, které se zavázala uhradit ve splátkách spolu s částkou 25 894 Kč, jež představuje kapitalizované úroky ve výši 19 464 Kč, s úrokovou sazbou sazbou ve výši 12 % ročně, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 930 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 18 měsíčních splátkách po 2 772 Kč, s poslední splátkou dne 1. 2. 2025. Žalovaná na shora uvedenou pohledávku uhradila celkem 1 100 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a byla rovněž před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dále žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), jako věřitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, dne , datum, . Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovanou a zaznamenaných v zákaznické kartě a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalované v hotovosti při podpisu smlouvy 40 000 Kč, které se zavázala uhradit ve splátkách spolu s částkou 48 392 Kč, jež představuje kapitalizované úroky ve výši 38 564 Kč, s úrokovou sazbou sazbou ve výši 12 % ročně, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 328 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 21 měsíčních splátkách po 4 210 Kč, s poslední splátkou dne 2. 2. 2025. Žalovaná na shora uvedenou pohledávku uhradila celkem 14 630 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a byla rovněž před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.Dne 16. 12. 2025 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Dále žalobkyně uvedla, že ze zákaznické karty ze dne 1. 8. 2023 se podává, že předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalované, kdy žalovaná uvedla, že její příjem ze státní sociální podpory činí , částka, , žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledně na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Ze zákaznické karty ze dne 2. 5. 2023 se podává, že předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalované, kdy žalovaná uvedla, že má stálý příjem financí ze státní sociální podpory, její měsíční příjem činí částku , částka, , žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledně na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že údaje, které předchůdkyni žalobkyně poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. Pokud by žalovaná uvedla nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu, kdy dle § 3030 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře.Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Právní zástupce žalobkyně při jednání soudu konaném dne 21. 1. 2026 na žalobě setrval, k výzvě soudu připustil, že žalobkyně jinými než dosud doloženými důkazy v otázce úvěruschopnosti žalované nedisponuje. Závěrem právní zástupce žalobkyně navrhl žalobě vyhovět.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 5. 2023 uzavřené mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni uhradit celkem 88 392 Kč, a to ve 21 měsíčních splátkách ve výši 4 210 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že finanční prostředky ve výši 40 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzala.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 8. 2023 uzavřené mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 24 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni uhradit celkem 49 894 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 772 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že finanční prostředky ve výši 24 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzala.Ze smlouvy o postoupení pohledávek na její přílohy č. , hodnota, uzavřené dne 28. 4. 2025 mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobkyni, a to včetně předmětné pohledávky za žalovanou.Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávka z předmětných smluv byla postoupena žalobkyni a zároveň ji informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalované odesláno dne 22. 5. 2025.Z přiložené listiny označení jakožto tabulka umoření (číslo smlouvy , číslo, ) bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalované s tím, že dne 2. 5. 2023 byla žalované poskytnuta částka 40 000 Kč, žalovaná uhradila celkem 14 630 Kč.Z přiložené listiny označení jakožto tabulka umoření (číslo smlouvy , číslo, ) bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalované s tím, že dne 1. 8. 2023 byla žalované poskytnuta částka 24 000 Kč, žalovaná uhradila celkem 1 100 Kč.Z předžalobní upomínky adresované žalované právním zástupcem žalobkyně dne 29. 7. 2025 vyplynulo, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalované odeslána dne 30. 7. 2025.Ze zákaznické karty ze dne 2. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, má učňovské vzdělání, je na mateřské/rodičovské dovolené, její čistý měsíční příjem činí , částka, , další čisté příjmy domácnosti činí , částka, , celkem tedy příjmy činí , částka, , odhadované měsíční výdaje činí , částka, , externí splátky zápůjček činí , částka, a interní splátky činí , částka, . Žalovaná poskytla předchůdkyni žalobkyně dvě složenky za měsíc březen a duben 2023 a výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí ze srpna 2022. Žalovaná tuto listinu podepsala.Ze zákaznické karty ze dne 1. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, má učňovské vzdělání, je na mateřské/rodičovské dovolené, její čistý měsíční příjem činí , částka, , další čisté příjmy domácnosti činí , částka, , celkem tedy příjmy činí , částka, , odhadované měsíční výdaje činí , částka, , externí splátky zápůjček činí , částka, a interní splátky činí , částka, . Žalovaná poskytla předchůdkyni žalobkyně výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky ze srpna 2022, a dále dvě složenky z června a července 2023. Žalovaná tuto listinu podepsala.Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně smlouvy o úvěrech, jak je shora uvedeno, na jejichž základě obdržela od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a 24 000 Kč. Žalovaná na základě těchto smluv uhradila 1 100 Kč, resp. 14 630 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smluv zabývala schopností žalované splácet úvěry způsobem, který zaznamenala v zákaznické kartě. Pohledávka z předmětných smluv byla následně postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna a následně jí byla také zaslána předžalobní výzva.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela dvě smlouvy o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikované, na jejichž základě žalovaná obdržela v hotovosti částku ve výši 40 000 Kč, resp. 24 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto částky vrátit spolu s poplatkem ve výši 25 894 Kč, resp. 48 392 Kč, a to v měsíčních splátkách, kdy dluh jako celek byl splatný do 18 měsíců, resp. 21 měsíců od uzavření smluv. Žalovaná uhradila celkem 1 100 Kč, resp. 14 630 Kč. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatné, vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona). Žalobkyně opakovaně argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila a rovněž opomenula zjišťovat výdaje žalované. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Předchůdkyně žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalované zabývala příjmovou částí poměrů žalované, když i zde neprověřila ostatní příjmy žalované, zcela pak pominula výdajovou položku, když vycházela z údajů uvedených v zákaznické kartě (žádosti o spotřebitelský úvěr). Žalovaná uvedla, že má učňovské vzdělání, je svobodná, je na mateřské/rodičovské dovolené, přičemž její čistý měsíční příjem činí , částka, , resp. , částka, , další čisté příjmy domácnosti činí , částka, (zákaznická karta ze dne 1. 8. 2023), resp. , částka, (zákaznická karta ze dne 2. 5. 2023), odhadované měsíční výdaje činí , částka, . Předchůdkyně žalobkyně ověřila pouze ze dvou složenek, resp. výměry rozhodnutí o přiznání dávky. Ostatní příjmy domácnosti nebyly nijak prokázány. Z uvedeného je tedy zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně v otázce ostatních příjmů a ani v otázce výdajů žalované neučinila žádná zjištění, nelze tedy shledat, že se předchůdkyně žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalované jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovanou uvedených údajů ohledně jejích příjmů a výdajů, nezabývala se jimi podrobněji, blíže je nezkoumala, nezjišťovala a spokojila se pouze s údaji poskytnutými žalovanou. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalované celkem 64 000 Kč (40 000 + 24 000), žalovaná zaplatila celkem 15 730 Kč (1 100 + 14 630), je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 48 270 Kč (64 000 – 15 730) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 18. 12. 2025. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (20. 12. 2025) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 11,50 % ročně (výrok I.).Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy v částce 103 237,49 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 632,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 272,89 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 57 335,24 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 57 335,24 Kč od 29. 4. 2025 do 19. 12. 2025 a zákonného úroku z prodlení z částky 9 065,24 Kč od 20. 12. 2025 do zaplacení.Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšné žalované podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná náhradu nákladů řízení neuplatnila, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.