7 C 219/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 66 108,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 18 401 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 15. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 47 707,10 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 916,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 101,97 Kč, úroku ve výši 23,28 % ročně z částky 27 158 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 18,84 % ročně z částky 8 366,37 Kč od 21. 3. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 27 158 Kč od 15. 12. 2022 do 14. 7. 2023, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 8 366,37 Kč od 21. 3. 2023 do 14. 7. 2023, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost uhradit jí částku shora uvedenou spolu s příslušenstvím shora rovněž specifikovaným z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 4. 11. 2020, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), jako věřitelem. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného zápůjčku splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovaným a zaznamenaných v zákaznické kartě a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy 31 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu s částkou 37 842 Kč, jež představuje kapitalizované úroky ve výši 29 887 Kč, a dále částka za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 455 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 21 měsíčních splátkách po 3 279 Kč, s poslední splátkou dne 4. 8. 2022. Žalovaný na shora uvedenou pohledávku uhradil celkem 11 316,88 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dále byla opět mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena dne 12. 8. 2020 smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného zápůjčku splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovaným a zaznamenaných v zákaznické kartě a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy 15 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu s částkou 11 257 Kč, jež představuje kapitalizované úroky ve výši 6 530 Kč, a dále částka za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 1 500 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 45 týdenních splátkách po 584 Kč, s poslední splátkou dne 23. 6. 2021. Žalovaný na shora uvedenou pohledávku uhradil celkem 14 282,12 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.

2. Dne 11. 8. 2023 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od žalovaného před uzavřením smluv o zápůjčce. Dále žalobkyně uvedla, že ze zákaznické karty ze dne 4. 11. 2020, resp. 12. 8. 2020 se podává, že předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalovaného z výměry důchodu a výměry další sociální podpory (26. 1. 2020), dále byly ze strany žalovaného poskytnuty výpisy z bankovního účtu (6,7,9,10/ 2020). Žalovaný uvedl, že má stálý příjem ze státní sociální podpory ve výši 49 040 Kč, žije v nájmu (zákaznická karta ze dne 4. 11. 2020), v zákaznické kartě ze dne 12. 8. 2020 žalovaný uvedl, že má stálý příjem ze státní sociální podpory ve výši 32 602 Kč, žije v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že údaje, které předchůdkyni žalobkyně poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. Pokud by žalovaný uvedl nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu, kdy dle § 3030 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na základě smlouvy [číslo] převzal v hotovosti částku 31 000 Kč a uhradil celkem 11 316,88 Kč. Dále uvedla, že žalovaný na základě smlouvy [číslo] převzal v hotovosti 15 000 Kč a uhradil 16 282,12 Kč.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

4. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (převzal osobně na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 12. 8. 2020 uzavřené mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 26 257 Kč, a to ve 45 týdenních splátkách ve výši 584 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že finanční prostředky ve výši 15 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzal.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 4. 11. 2020 uzavřené mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 31 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 68 842 Kč, a to ve 21 měsíčních splátkách ve výši 3 279 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že finanční prostředky ve výši 31 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzal.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek na její přílohy č. 1 uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobkyni, a to včetně předmětné pohledávky za žalovaným.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětných smluv byla postoupena žalobkyni a zároveň jej informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalovanému odesláno dne 13. 1. 2023.

9. Z přiložené listiny označení jakožto tabulka umoření (číslo smlouvy [číslo]) bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalovaného s tím, že dne 4. 11. 2020 byla žalovanému poskytnuta částka 31 000 Kč, žalovaný uhradil 11 316,88 Kč.

10. Z přiložené listiny označení jakožto tabulka umoření (číslo smlouvy [číslo]) bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalovaného s tím, že dne 12. 8. 2020 byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaný uhradil celkem 14 282,12 Kč.

11. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobkyně dne 9. 3. 2023 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána dne 10. 3. 2023.

12. Ze zákaznické karty ze dne 12. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost, má středoškolské vzdělání, je invalidní důchodcem III. stupně, jeho čistý měsíční příjem činí 32 602 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 14 800 Kč, externí splátky zápůjček činí 6 021 Kč a interní splátky jsou nulové. Žalovaný poskytl předchůdkyni žalobkyně dva výpisy z bankovního účtu (za měsíc červen a červenec 2020), a dále výměru důchodu vyplácenou ČSSZ ze dne 26. 1. 2020. Žalovaný tuto listinu podepsal.

13. Ze zákaznické karty ze dne 4. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, má středoškolské vzdělání, je invalidní důchodcem III. stupně, jeho čistý měsíční příjem činí 11 785 Kč, ostatní příjmy žadatele činí 19 255 Kč, a dále další čisté příjmy domácnosti činí 18 000 Kč, celkem tedy příjmy činí 49 040 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 7 800 Kč, externí splátky zápůjček činí 6 021 Kč a interní splátky činí 2 570 Kč. Žalovaný poskytl předchůdkyni žalobkyně dva výpisy z bankovního účtu (za měsíc září a říjen 2020), a dále výměru důchodu vyplácenou ČSSZ ze dne 26. 1. 2020. Žalovaný tuto listinu podepsal.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvy o zápůjčce, jak je shora uvedeno, na jejichž základě obdržel od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, resp. 31 000 Kč. Žalovaný na základě těchto smluv uhradil 11 316,88 Kč, resp. 14 282,12 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smluv zabývala schopností žalovaného splácet úvěry způsobem, který zaznamenala v zákaznických kartách. Pohledávka z předmětných smluv byla následně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu byla také zaslána předžalobní výzva.

15. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

17. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dvě smlouvy o zápůjčkách (dle § 2390 občanského zákoníku) shora specifikovaných, na jejichž základě žalovaný obdržela v hotovosti částku ve výši 31 000 Kč, resp. 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto částky vrátit spolu s poplatkem ve výši 37 842 Kč, resp. 11 257 Kč, a to v měsíčních, resp. týdenních splátkách, kdy dluh jako celek byl splatný do 21 měsíců, resp. do 45 týdnů od uzavření smlouvy. Žalovaný uhradil pouze částku 11 316,88 Kč, resp. 14 282,12 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

24. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona). Žalobkyně opakovaně argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila a rovněž opomenula zjišťovat výdaje žalovaného. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Předchůdkyně žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zabývala příjmovou částí poměrů žalovaného, když i zde neprověřila ostatní příjmy žalovaného, zcela pak pominula výdajovou položku, když vycházela z údajů uvedených v zákaznické kartě (žádosti o spotřebitelský úvěr). Žalovaný uvedl, že má středoškolské vzdělání, je svobodný, pobírá invalidní důchod třetího stupně, přičemž jeho čistý měsíční příjem činí 32 602 Kč, resp. 11 785 Kč, resp. ostatní příjmy 19 255 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 18 000 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 14 800 Kč, resp. 7 800 Kč. Předchůdkyně žalobkyně ověřila z výpisů z bankovního účtu a výměry důchodu příjem žalovaného. Ostatní příjmy domácnosti nebyly nijak prokázány. Z uvedeného je tedy zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně v otázce ostatních příjmů a ani v otázce výdajů žalovaného neučinila žádná zjištění, nelze tedy shledat, že se předchůdkyně žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovaným uvedených údajů ohledně jeho příjmů a výdajů, nezabývala se jimi podrobněji, blíže je nezkoumala, nezjišťovala a spokojila se pouze s údaji poskytnutými žalovaným. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).

25. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

26. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému celkem 46 000 Kč (31 000 Kč + 15 000 Kč) a žalovaný vrátil pouze 25 599 Kč (11 316,88 Kč + 16 282,12 Kč), je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 18 401 Kč (46 000 Kč - 27 599 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 13. 7. 2023. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (15. 7. 2023) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.).

27. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy v částce 47 707,10 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 916,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 101,97 Kč, úroku ve výši 23,28 % ročně z částky 27 158 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 18,84 % ročně z částky 8 366,37 Kč od 21. 3. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 27 158 Kč od 15. 12. 2022 do 14. 7. 2023, zákonného úroku z prodlení z částky 8 366,37 Kč od 21. 3. 2023 do 14. 7. 2023.

28. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.