7 C 221/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , právně zastoupené Jméno Zástupce , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , trvale bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 152 965,87 Kč s příslušenstvím, Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 90 455,87 Kč s kapitalizovaným úrokem vevýši 17 017,55 Kč od 6. 8. 2022 do 1. 8. 2023, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 17 620,64 Kč od 6. 8. 2022 do 1. 8. 2023, úrokem 10,19 % ročně z částky 115 498,02 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 017,55 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 620,64 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 115 498,02 Kč od 2. 8. 2023 do 20. 9. 2024, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 988,02 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 62 510 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 72 962,59 Kč, a todo tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.OdůvodněníŽalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 152 965,87 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, . v likvidaci, IČO , IČO, , s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, a to dne , datum, na základě návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, . Rozsudkem ze dne 6. 11. 2024 rozhodl okresní soud tak, že ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 62 510 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 21. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. byla žaloba ohledně zaplacení částky 90 455,87 Kč s příslušenstvím zamítnuta a ve výroku III. rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně podala proti rozsudku odvolání, a to do všech jeho výroků. Odvolací soud rozsudek okresního soudu usnesením ze dne 5. 3. 2025 zrušil, a to ve výrocích II. a III. a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, a dále odvolací soud rozhodl o odmítnutí odvolání žalobkyně směřující proti výroku I. rozsudku okresního soudu. Vyhovující výrok I. ve věci samé rozsudku okresního soudu, a to ohledně částky 62 510 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 21. 9. 2024 do zaplacení, se proto nestal předmětem přezkumu ze strany odvolacího soudu a nabyl právní moci. Odvolací soud v rámci svého odůvodnění uvedl, že okresní soud dospěl k nesprávnému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečným způsobem provedla ověření výdajové stránky, a tedy i schopnost splácet úvěr, žalovaného. Odvolací soud uzavřel, že nepovažuje úvěrovou smlouvu, z níž žalobkyně dovozuje žalobou uplatněné nároky, za neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 152 965,87 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, a to dne , datum, na základě návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v prav ideálních měsíčních splátkách. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 10,19 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Žalovaný neplnil své povinnosti platit měsíční splátky řádně a včas. Původní věřitel (, právnická osoba, .) proto zaslal žalovanému poslední výzvu ze dne 4. 7. 2022. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezjednal nápravu, původní věřitel prohlášením nesplacené části úvěru nesplacenou část úvěru zesplatnil ke dni 5. 8. 2022. Žalobkyně po žalovaném požaduje kromě nesplacené jistiny úvěru v částce 115 498,02 Kč i nesplacený smluvní úrok ve výši 17 017,55 Kč, vyúčtovaný úrok z prodlení 485,79 Kč, dále nevyúčtovaný úrok z prodlení ve výši 17 134,85 Kč a dále poplatky ve výši 4 100 Kč. Původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to nahlédnutím do NRKI, BRKI, registru vedených v SOLUS, insolvenčního rejstříku, nahlédnutím do centrální evidence exekucí, a dále ověřením pravidelných příjmů žalovaného. Měsíční příjmovou stránku žalovaného činila částka , hodnota, . Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023 postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 7. 12. 2023. Dne 2. 10. 2024 zaslala žalobkyně soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. Dále žalobkyně uvedla, že měsíční příjmová stránka žalovaného činila částku ve výši , hodnota, . Byla rovněž posouzena kredibilita žalovaného nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle sdělení informací od žalovaného a statistických údajů databáze , právnická osoba, původní věřitel dospěl k závěru, že průměrné měsíční výdaje činí celkem , hodnota, (, hodnota, závazky a , hodnota, ostatní výdaje, tj. strava, bydlení, ošacení, hygiena, apod.). Smlouva o spotřebitelském úvěru byla konsolidací již existující úvěrové smlouvy a došlo ke snížení měsíčního úvěrového zatížení žalovaného. Příchozí úhrady na úvěr činí celkem 137 490 Kč. Dne 15. 10. 2024 žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného považuje za dostatečné a v souladu se zákonem, odbornou literaturou a ustálenou praxí soudů. K ověření příjmové stránky žalovaného si vyžádala doklad od zaměstnavatele, který deklaroval jeho pravidelný příjme a výdajovou stránku žalovaného ověřila z dostupných veřejných a spolehlivých informací publikovaných Českým statistickým úřadem. Výdaje žalovaného před poskytnutím úvěru byly dovozeny na základě sdělení žalovaného a ověřením dat ze statistických údajů. Dle databáze Českého statistického úřadu v rozhodné době (rok 2019) jsou spotřební výdaje domácnosti - průměrné měsíční výdaje , hodnota, . Žalovaný tvrdil, že disponuje bytem v osobním vlastnictví, měsíční výdaje proto byly sníženy na částku , hodnota, . Žalovaný dále uvedl, že splátky jiných závazků činí před poskytnutím úvěru částku , hodnota, , jež byly částečně konsolidovány. Při odečtení příjmů a výdajů vyšla potenciální volná cash-flow žalovaného na částku , hodnota, . Závěrem žalobkyně navrhla žalobě vyhovět.Žalovaný se ve věci nevyjádřil.Soud provedl v řízení následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:Z návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 10. 2019 vyplývá, že žalovaný požádal předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., o úvěr v částce 200 000 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 10,19 % ročně, počet měsíčních splátek činil 60, přičemž výše měsíční splátky byla stanovena na částku 4 583 Kč. Doba trvání úvěru byla dohodnuta do 16. 9. 2024. Celková částka k zaplacení byla stanovena na 255 768 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí v bytě v osobním vlastnictví, je zaměstnán jako dělník/řemeslník/pracovník výroby/údržbář/mechanik/technik u společnosti , právnická osoba, , a to na dobu neurčitou. Měsíční příjem činí , hodnota, . Mezi výdaji je v žádosti uvedeno, že celkové splátky (včetně splátek leasingu) činí , hodnota, , výše limitu kontokorentních úvěrů činí , hodnota, . V čl. VI. odst. 1 návrhu smlouvy bylo uvedeno, že v případě prodlení klienta s plněním dluhu vyplývajícího z této smlouvy je banka oprávněna požadovat, aby klient uhradil účelně vynaložené náklady, které bance vznikly v souvislosti s prodlením klienta, přičemž tyto náklady jsou splatné v okamžiku, kdy je banka klientovi vyúčtuje, dále úrok z prodlení ode dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky, ohledně níž je klient v prodlení, a zároveň smluvní pokutu. Dle čl. VI. odst. 3 smlouvy j banka oprávněna účtovat klientovi smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou do okamžiku, kdy se stane úvěr v důsledku prodlení klienta splatným, ledaže se uplatní odst.

4. Banka je oprávněna dle svého uvážení účtovat smluvní pokutu v nižší než sjednané výši. V jednom kalendářním roce nesmí celková výše takto vyúčtovaných smluvních pokut přesáhnout 3 000 Kč. Dle čl. VI. odst. 4 dle části IX. této smlouvy, v důsledku čehož s úvěr stane splatným, nebo souhrn smluvních pokut uplatněných dle předchozího odstavce v příslušném kalendářním roce dosáhl limitu 3 000 Kč je banka oprávněna účtovat klientovi smluvní pokutu v výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení, a to až do úplného splacení. Dále žalobkyně doložila Všeobecné obchodní podmínky Sberbank ze dne 15. 11. 2018, Standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsané žalovaným, a dále Sazebník poplatků platný od 1. 4. 2019, kdy poplatek za zaslání upomínky (výzvy) činil 250 Kč, dále poplatek za zesplatnění úvěru z důvodu porušení podmínek smlouvy činil 1 000 Kč, a dále poplatek za soudní uplatnění pohledávky činil 1 000 Kč. Z akceptace návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, vyplývá, že banka akceptovala návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru a zároveň žalovanému potvrdila uzavření smlouvy za podmínek v návrhu uvedených. Z oznámení o převedení na vymáhání problematických pohledávek vyplývá, že společnost , právnická osoba, . dne 4. 7. 2022 vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Dále žalobkyně doložila doklad o zaslání písemnosti na adresu žalovaného, a to ze dne 30. 8. 2023 (písemnost se vrátila zpět žalobkyni s poznámkou, že žalovaný je na uvedené adrese neznámý). Z prohlášení nesplacené části úvěru za splatný ze dne 21. 7. 2022 vyplývá, že společnost , právnická osoba, zaslala žalovanému prohlášení celé nesplacené části úvěru včetně příslušenství za splatný ke dni 5. 8. 2022. Žalobkyně rovněž doložila dvě dodejky potvrzující zaslání písemnosti ze strany , právnická osoba, na adresované žalovanému, a to ze dne 21. 7. 2022 a 7. 9. 2022. Z výpisu z účtu , právnická osoba, . vedeného na jméno žalovaného vyplývá, že dne 4. 10. 2019 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč. K datu 30. 6. 2022 činil konečný zůstatek zápornou hodnotu - 119 582,60 Kč. Ze smlouvy o úvěru (, název, ) ze dne , datum, uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . vyplývá, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, které se zavázal splácet po 748,86 Kč měsíčně. Ze smlouvy o úvěru (, název, ) ze dne 23. 9. 2019 uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . vyplývá, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, které se zavázal splácet po 602,57 Kč měsíčně. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (Konsolidace půjček) ze dne 22. 7. 2019 uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . vyplývá, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 122 000 Kč, které se zavázal splácet po 4 837,36 Kč měsíčně.Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) převedl dne 4. 10. 2019 na úvěrový účet žalovaného částku 200 000 Kč. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, původní věřitel v souladu se smluvními ujednáními prohlásil úvěr za splatný k 5. 8. 2022, což žalovanému písemně oznámil shora uvedeným oznámením. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. K datu zesplatnění činila dlužná jistina 115 498,02 Kč. Žalovaný již ničeho neuhradil i přes zaslání předžalobní výzvy právním zástupcem žalobkyně.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (v daném případě 15 %).Dle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Z provedeného řízení vyplynulo, že předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřeli dle § 2395 občanského zákoníku smlouvu o úvěru. Žalovaný se zavázal uhradit předchůdci žalobkyně poskytnutou částku ve výši 20 000 Kč v měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem ve výši 10,19 % ročně a sjednanými poplatky. Jelikož tak řádně nečinil, přičemž to byl právě žalovaný, kdo měl z procesního hlediska prokazovat opak, původní věřitel úvěr prohlásil za splatný ke dni 5. 8. 2022 v souladu s uzavřenou smlouvou. Jelikož pak žalovaný na zbývající dlužnou jistinu ve výši 115 498,02 Kč již neuhradil ničeho, uložil mu tuto povinnost s odkazem na § 2395 občanského zákoníku soud. Žalobkyni byl přiznán i úrok z úvěru 10,19 % z částky 115 498,02 Kč ode dne 2. 8. 2023 do zaplacení, když rovněž kapitalizovaná výše úroků za dobu předcházející, tj. od 6. 8. 2022 do 1. 8. 2023, odpovídá smluvnímu ujednání. Jelikož pak žalovaný neuhradil svůj závazek řádně a včas, je s jeho úhradou v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobkyni rovněž náleží úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (tj. 15 % ročně). Žalobkyně předložila dokumenty o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, přičemž zjištěné skutečnosti odpovídaly možnostem žalovaného úvěr řádně splácet. Co se týče nárokovaných poplatků v celkové výši 4 100 Kč, shledal soud žalobu rovněž důvodnou (poplatky za zaslání upomínky - výzvy, dále poplatky za zesplatnění úvěru z důvodu porušení podmínek smlouvy, a dále poplatky za soudní uplatnění pohledávky). Dále byla mezi stranami rovněž sjednána smluvní pokuta za porušení smlouvy dle čl. VI. smlouvy, a to ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaný dostal do prodlení. Jelikož žalovaný porušil své platební povinnosti, je na základě uzavřené smlouvy rovněž povinen uhradit sjednanou smluvní pokutu ve výši 33 367,85 Kč (§ 2048 občanského zákoníku). S ohledem na shora uvedené tedy soud žalobě vyhověl.Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a zároveň doložila splnění podmínek daných § 142a o.s.ř. (zaslání výzvy s výstrahou soudního vymáhání). Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazené soudní poplatky v celkové výši 15 298 Kč (7 649 Kč za žalobu a 7 649 Kč za odvolání) a náklady na právní zastoupení. Dle § 7 bod 5. dle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014 (advokátní tarif) činí v daném řízení odměna advokáta za jeden úkon právní služby 7 220 Kč. Právní zástupce žalobkyně v daném řízení vykonal účelně šest úkonů právní služby, a sice přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby, účast na jednání dne 4. 10. 2024, odvolání, a dále účast na jednání soudu dne 18. 7. 2025. Dle § 13 odst. 3, 4 advokátního tarifu, ve znění vyhlášky ke dni 31. 12. 2024, pak advokátu náleží paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby (celkem pět úkonů právní služby), a dále dle § 13 odst. 3, 4 advokátního tarifu, ve znění vyhl. č. 258/2024 Sb., účinné od 1. 1. 2025, náleží advokátu paušální náhrada výdajů ve výši 450 Kč za jeden úkon právní služby (účast na jednání soudu dne 18. 7. 2025). Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění vyhl. č. 258/2024 Sb., účinné od 1. 1. 2025, náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z , adresa, a zpět, za níž advokátu náleží adekvátní náhrada v rozsahu 6 půlhodin, což je obecně známo, tedy za 900 Kč (6 x 150 Kč). Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z , adresa, a zpět rovněž v obecně známé adekvátní délce 192 km (2 x 96 km), k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z něhož vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 5,6 l motorové nafty na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 475/2024 Sb. činí náhrada za 1 km 5,80 Kč, dle § 4 písm. c) činí průměrná cena za 1 l motorové nafty 34,70 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 192 x 5,80 + 5,6 x 34,70 x 192/100, tedy celkem 1 486,69 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek 10 007,90 Kč (6 x 7 220 + 5 x 300 + 450 + 900 + 1 486,69), tedy ve výši 26 531,21 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených položek činí 72 962,59 Kč (15 298 + 6 x 7 220 + 5 x 300 + 450 + 900 + 1 486,69 + 10 007,90). Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za vyjádření ze dne 2. 10. 2024 a 15. 10. 2024, neboť žalobkyně v předmětných vyjádřeních neuváděla nové skutečnosti, které nebyly či nemohly býti uvedeny již v žalobních tvrzeních, popřípadě při jednáních soudu, náklady spojené se shora uvedenými doplněními tvrzení tak není možné považovat za účelně vynaložené. Náhradu nákladů, které nebyly vynaloženy účelně, přitom nelze přiznat (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario).