7 C 222/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 26 206,97 Kč s příslušenstvím Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 852 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 15. 9. 2024 do zaplacení, a dále částku 554,97 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 25. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba se, co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 715 Kč, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 23 852 Kč od 25. 2. 2024 do 14. 9. 2024, zamítá.Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 893,65 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce. Žalobou doručenou soudu dne 15. 7. 2024 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 26 206,97 Kč s příslušenstvím, a to z titulu Smlouvy o bankovních produktech a službách, jež byla dne , datum, mezi stranami uzavřena. V rámci shora uvedené smlouvy si strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou a rovněž poskytnutí kontokorentního úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu. Rozsudkem ze dne 20. 11. 2024 rozhodl okresní soud tak, že žalobu, kterou se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 26 206,97 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 715 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 652 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení, dále úrokem ve výši 29 % ročně z částky 23 852 Kč od 3. 8. 2023 do zaplacení, a dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 554,97 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení, ve výroku I. zamítl. Ve výroku II. rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně podala proti rozsudku odvolání, a to proti výroku I. v rozsahu částky 23 852 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 715 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 852 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení, částky 554,97 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 554,97 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení, a souvisejícímu nákladovému výroku

II. Odvolací soud rozsudek okresního soudu usnesením ze dne 27. 5. 2025 zrušil, a to ve výroku I., pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 23 852 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 715 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 852 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení, částky 554,97 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 554,97 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení a ve výroku II. a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud v rámci svého odůvodnění uvedl, že okresní soud dospěl k nesprávnému závěru, kdy předmětem řízení je nepovolený debetní zůstatek na bankovním účtu. Odvolací soud uzavřel, že okresní soud vyzve žalobkyni k doplnění žalobních tvrzení a navržení důkazů, neboť žalobkyně nenavrhla důkaz k prokázání tvrzení, zda a v jaké výši nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu vznikl, a neuvedla, jak dospěla k výši debetního zůstatku, resp. zda je tvořen pouze vyčerpanými peněžními prostředky nebo i jinými částkami, případně jakými. Dále se okresní soud nezabýval částkou 554,97 Kč, kdy dle žalobních tvrzení se jedná o vznik debetu na běžném účtu poté, co byla žalované zrušena možnost kontokorentního úvěru. Žalobkyně vznik tohoto dluhu žádným způsobem neprokazuje, a okresní soud ji k prokázání vzniku tohoto nepovoleného debetu na běžném účtu nevyzval.Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne , datum, uzavřela společnost , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, .) se žalovanou smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou, následně si smluvní strany sjednaly poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu. V souladu se smlouvou a dispozicemi byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši 2 000 Kč. Žalovaná se zavázala dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaná svou povinnost nesplnila, překročila sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácela úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu společnost , právnická osoba, . využila svého práva a v souladu se smlouvou převedla dne 29. 3. 2023 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 23 852 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. , č. účtu, , a to za účelem jeho uhrazení žalovanou v pravidelných splátkách, což společnost , právnická osoba, . písemně oznámila žalované včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaná však nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, proto byl úvěr prohlášen dopisem ze dne 2. 8. 2023 za okamžitě splatný v celé výši. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 2. 2024, a to s účinností ke dni 21. 2. 2024, postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 23 852 Kč, poplatků a smluvní pokuty v částce 1 800 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 715 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 652 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 23 582 Kč od 3. 8. 2023 do zaplacení. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem. Žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.Dne 1. 10. 2024 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet předmětný úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy o úvěrovém rámci k běžnému účtu. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela z veškerých dostupných informací v interních a externích databázích, jakož i z příjmů a výdajů odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem předchůdkyně žalobkyně získala částku disponibilních zdrojů žalované.Dne 29.10.2024 zaslala žalobkyně druhé doplnění žaloby, v němž uvedla, že po podrobném prověření podkladů poskytnutých od předchůdkyně žalobkyně, nelze zjistit, jaká celková částka byla čerpána a jaká celková částka byla žalovanou uhrazena za dobu od zřízení kontokorentu.Dne 25. 9. 2025 žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 29. 7. 2019 uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si strany sjednaly vedení běžného účtu č. , č. účtu, pro žalovanou. Nedílnou součástí smlouvy jsou Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Úrokový lístek a Sazebník. V souladu se Smlouvou a čl. Flexikredit Dispozic ze dne 28. 6. 2020 byl žalované k běžnému účtu poskytnut úvěrový limit ve výši 2 000 Kč. Výše povoleného limitu a úroková sazba pro čerpání povoleného limitu ve výši 21,99 % ročně byly sjednány v čl. Flexikredit Dispozic ke Smlouvě. Úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek činila 29 %. Žalovaná byla povinna udržovat na svém běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem dopovídající 50 % poskytnutého povoleného limitu, tj. 1 000 Kč. Žalovaná se dále zavázala, že nepřekročí výši poskytnutého povoleného limitu. Z výpisů z běžného účtu je patrný vznik a vývoj dlužné částky ve výši 23 852 Kč až do dne jejího převedení na úvěrový účet. Žalovaná na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho. Částka 23 852 Kč představuje součet veškerých čerpání, úroků z povoleného i nepovoleného debetního zůstatku a poplatků (19 635,54 Kč + 2 700 Kč + 1 445,88 Kč + 70,58 Kč). Povinnost žalované hradit poplatky vyplývá z ujednání v čl. 49 VOP, které stanoví, že se Banka a klient dohodli, že Banka je oprávněna účtovat klientovi poplatky a klient se zavazuje vyúčtované poplatky platit. Banka tedy žalované po převodu dluhu na úvěrový účet vyúčtovala poplatky ve výši 1 800 Kč. Za období 1. 8. 2023 do 8. 2. 2024 banka v souladu s čl. 59 VOP žalované vyúčtovala z nesplacené jistiny zákonný úrok ve výši 15 % ročně v celkové výši 1 715 Kč.Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.Soud provedl v řízení následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 29.7.2019 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou bylo soudem zjištěno, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala vést žalované platební účty pro vedení platebního styku. Nedílnou součástí této smlouvy pak byly Dispozice se sjednanými parametry kontokorentního úvěru, základní a speciální produktové podmínky, sazebník platný od 1.9.2013, úrokový lístek a všeobecné obchodní podmínky. Z dispozice se sjednanými parametry kontokorentního úvěru Flexikredit ze dne 28.6.2020 vyplynulo, že byly mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou za pomocí Smart banky sjednány parametry Flexikreditu k běžnému účtu č. , č. účtu, , výše povoleného limitu 2 000 Kč, minimální měsíční kreditní příjem 50 % povoleného limitu a minimální zůstatek běžného účtu 500 Kč.Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, ze dne 31.3.2023 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr ve výši 23 852 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 28.4.2023 bylo zjištěno, že je celkem splatná částka ve výši 23 852 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 31.5.2023 bylo zjištěno, že je celkem splatná částka ve výši 24 452 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 30.6.2023 bylo zjištěno, že je celkem splatná částka ve výši 25 052 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 31.7.2023 bylo zjištěno, že je celkem splatná částka ve výši 25 652 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 31.8.2023 bylo zjištěno, že je celkem splatná částka ve výši 25 799 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 29.9.2023 bylo zjištěno, že je celkem splatná částka ve výši 26 102,80 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 31.10.2023 bylo zjištěno, že je celkem splatná částka ve výši 26 396,80 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 30.11.2023 bylo zjištěno, že je celkem splatná částka ve výši 26 690,80 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 31.12.2023 bylo zjištěno, že je celkem splatná částka ve výši 27 004,40 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 31.1.2024 bylo zjištěno, že je celkem splatná částka ve výši 27 298,40 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 8.2.2024 bylo zjištěno, že je celkem splatná částka ve výši 27 367 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 9.2.2024 bylo zjištěno, že je celkem splatná částka ve výši 27 367 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 12.2.2024 bylo zjištěno, že je celkem splatná částka ve výši 27 367 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 13.2.2024 bylo zjištěno, že je celkem splatná částka ve výši 27 367 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 14.2.2024 bylo zjištěno, že je celkem splatná částka ve výši 27 367 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 15.2.2024 bylo zjištěno, že je celkem splatná částka ve výši 27 367 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 16.2.2024 bylo zjištěno, že je celkem splatná částka ve výši 27 367 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 19.2.2024 bylo zjištěno, že je celkem splatná částka ve výši 27 367 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 20.2.2024 bylo zjištěno, že je celkem splatná částka ve výši 27 367 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 21.2.2024 bylo zjištěno, že je celkem splatná částka ve výši 27 367 Kč.Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 4. 8. 2023 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně upozornila žalovanou, že s ohledem na neplnění jejích povinností prohlašuje předmětný úvěr za splatný ke dni 2. 8. 2023. Ke dni 4.8.2023 činila celková dlužná částka 25 652 Kč.Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13.2.2024, jejíž přílohu č. 1 tvoří seznam postoupených pohledávek, z dohody o postoupení pohledávek ze dne 13.2.2024 a z potvrzení o postoupení pohledávek ze dne 21.2.2024 vyplynulo, že pohledávka žalované byla postoupena žalobkyni.Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27.2.2024 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky z titulu smlouvy č. , hodnota, a smlouvy č. , hodnota, na žalobkyni. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalované odesláno dne 15.3.2024.Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 21.5.2024 (vč. Podacího lístku – dopis online) bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dluhu v celkové výši 34 501,69 Kč, a to nejpozději do 5.6.2024.Z upomínky ze dne 12. 7. 2023 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 10 744,50 Kč, kdy tento dluh byl zjištěn z úvěrového účtu č. , č. účtu, , a to ke dni 12. 7. 2023. Dluh je veden na úvěrovém účtu a to po převedení z běžného účtu po zrušení produktu Flexikredit. Žalovaná byla vyzvána, aby částku uhradila nejpozději do 24. 7. 2023. Odesláním upomínky byl žalované naúčtován poplatek ve výši 600 Kč.Z upomínky ze dne 12. 6. 2023 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 7 163 Kč, kdy tento dluh byl zjištěn z úvěrového účtu č. , č. účtu, , a to ke dni 12. 6. 2023. Dluh je veden na úvěrovém účtu a to po převedení z běžného účtu po zrušení produktu Flexikredit. Žalovaná byla vyzvána, aby částku uhradila nejpozději do 23. 6. 2023. Odesláním upomínky byl žalované naúčtován poplatek ve výši 600 Kč.Z upomínky ze dne 14. 5. 2023 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 3 581,50 Kč, kdy tento dluh byl zjištěn z úvěrového účtu č. , č. účtu, , a to ke dni 14. 5. 2023. Dluh je veden na úvěrovém účtu a to po převedení z běžného účtu po zrušení produktu Flexikredit. Žalovaná byla vyzvána, aby částku uhradila nejpozději do 25. 5. 2023. Odesláním upomínky byl žalované naúčtován poplatek ve výši 600 Kč.Z výpisu z běžného účtu číslo 2024/10 ze dne 21. 2. 2024 vedeného na jméno žalované (číslo bankovního spojení , č. účtu, ) vyplývá, že konečný zůstatek vykazoval zápornou hodnotu – 554,97 Kč.Z výpisu z běžného účtu číslo 2024/9 ze dne 20. 2. 2024 vedeného na jméno žalované (číslo bankovního spojení , č. účtu, ) vyplývá, že konečný zůstatek vykazoval zápornou hodnotu – 554,97 Kč.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 29. 7. 2019 Smlouvu o bankovních produktech a službách. Právní předchůdkyně žalované založila a vedla běžný účet č. , č. účtu, a poskytovala žalované s tím spojené služby, následně byla mezi stranami sjednána smlouva o kontokorentním úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový limit 2 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že její běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání Flexikreditu a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaná podstatně porušila svoji povinnost, když překročila povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na účtu. Předchůdkyně žalobkyně proto zrušila žalované poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a debetní zůstatek z běžného účtu převedla dne 29. 3. 2023 na nově otevřený úvěrový účet. Jelikož dlužná částka nebyla řádně a včas splácena, předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 2. 8. 2023 dlužnou částku zesplatnila a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky. Po zrušení poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a převedení debetního zůstatku běžného účtu na úvěrový účet se žalovaná opět dostala do nepovoleného debetního zůstatku na běžném účtu, jenž činil 554,97 Kč. Následně bylo žalované dopisem ze 15. 3. 2024 oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.Dle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 2644 občanského zákoníku může majitel účtu s peněžními prostředky na účtu nakládat ujednaným způsobem.Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb dle § 2662 a násl. občanského zákoníku, jejíž součástí byly i produktové podmínky a ceník. Právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila a smlouvou stanovené služby poskytla. Žalovaná své povinnosti porušila, kdy se dostala do nepovoleného záporného zůstatku. Žalovaná tak podstatně porušila své smluvní povinnost. Dluh žalované se tak stal splatný. Následně právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku v souladu s ust. § 1879 a 1880 občanského zákoníku postoupila na žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 13. 2. 2024 s účinností ke dni 21. 2. 2024). V projednávané věci soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně pro částku 554,97 Kč je oprávněn, a proto uložil žalované povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 554,97 Kč včetně úroků z prodlení od 25. 2. 2024 do zaplacení.Pokud jde o pohledávku žalobkyně ve výši 23 852 Kč s příslušenstvím soud po provedeném řízení a dokazování má za prokázaný tento skutkový stav:Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly dne 28. 6. 2020 uzavřeny Dispozice se sjednanými parametry kontokorentního úvěru Flexikredit, na jejichž základě byl žalované poskytnut povolený úvěrový limit 2 000 Kč k jejímu běžném účtu č. , č. účtu, . Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté prostředky společně s úroky a poplatky. Žalovaná byla oprávněna čerpat povolený debet kdykoliv, s tím že celkový povolený debet na běžném účtu nesmí přesáhnout stranami sjednanou výši povoleného debetu. V případě překročení povoleného debetu se bude ze strany žalované jednat o porušení její povinnosti a vzniku nepovoleného záporného zůstatku. Strany si sjednaly úrokovou sazbu ve výši 21,99 % ročně. Celková splatná částka měla činit 2 109,95 Kč. Žalovaná však svůj závazek nepřekročit povolený debet porušila, čímž se dostala do nepovoleného záporného zůstatku. Předchůdkyně žalobkyně zrušila žalované poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 23 852 Kč převedla dne 29. 3. 2023 na nově otevřený úvěrový účet. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou dlužnou částku dopisem ze dne 2. 8. 2023 zesplatnila a ke dni 2. 8. 2023 vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 25 652 Kč. Dluh žalované ke dni zesplatnění činila částka 25 652 Kč (jistina 23 852 Kč + poplatky a smluvní pokuty 1 800 Kč + úroky z prodlení 1 715 Kč). Následně právní předchůdkyně žalobkyně převedla pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 3. 2024. Výzvou ze dne 21. 5. 2024 byla žalovaná vyzvána právní zástupcem žalobkyně k uhrazení celkové dlužné částky.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn.

III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.V projednávané věci uzavírala banka s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve kterých se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Schopnost žalované splácet měla právní předchůdkyně prověřit z interních a externích zdrojů (registry BRKI, NRKI, SOLUS), kdy měla porovnat příjmy a výdaje žalované odhadnuté na základě historických dat z Českého statistického úřadu. Tímto výpočtem měla banka získat částku disponibilních zdrojů žalované. Do výdajů žalované byly započteny výdaje doložené v žádosti o úvěr, dále částka životního minima, částka normativních nákladů na bydlení a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěných z veřejných databází. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (sdělení žalované v Žádosti o úvěr, šetření v registrech), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně dále netvrdila, že by se předchůdkyně žalobkyně zabývala skutečnými výdaji žalované, pouze měla vycházet ze statistických údajů. Dle názoru soudu z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nebylo dostatečně zjištěno, zda je žalovaná schopna podmínkám úvěru dostát. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že nebylo objektivně zjištěno, zda je žalovaná osobou, jejíž majetkové poměry by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. Právní předchůdce žalobce se nezajímal o faktické výdaje žalovaného, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezila na skóringové hodnocení žalovaného, které soudu nebylo ani nikterak tvrzeno a doloženo. Právní předchůdce žalobce tak zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalovaného, a při uzavírání obou smluv o úvěru nejednal s odbornou péčí. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěry v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnuté úvěry splatit, kdy se nezajímala o výdaje žalovaného. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.Podle ustanovení § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“), je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 občanského zákoníku je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn.

I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku).Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěrový limit ve výši 2 000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a poplatků. Soud má za prokázané, že žalované vznikl nepovolený debet do výše 23 852 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku vydat. Soud s ohledem na výše uvedené žalované uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši jistiny 23 852 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 občanského zákoníku). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 13. 9. 2024. Nárok se stal splatným 14. 9. 2024 a žalovaná se dostala do prodlení od 15. 9. 2024. Soud proto přiznal žalobkyni úroky z prodlení od 15. 9. 2024 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013 Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek v celkové výši 2 504 Kč (1 311 Kč poplatek za návrh a 1 193 Kč poplatek za odvolání) a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 náleží odměna ve výši 300 Kč (za tři úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Dle § 7 bod 5. advokátního tarifu, náleží v daném případě advokátu dále odměna ve výši 2 180 Kč za jeden úkon právní služby a rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč (ve znění účinném do 31. 12. 2024), a dále 450 Kč (ve znění účinném od 1. 1. 2025) dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, kdy právní zástupce žalobkyně v daném řízení účelně vykonal pět úkonů právní služby (a sice účast při jednání soudu dne 4. 10. 2024 a 20. 11. 2024, dále odvolání žalobkyně ze dne 20. 12. 2024, vyjádření k výzvě soudu ze dne 24. 9. 2025 a účast při jednání soudu dne 7. 1. 2026). Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze souhrnu výše uvedených částek 13 900 Kč (3 x 300 + 3 x 100 + 5 x 2 180 + 3 x 300 + 2 x 450), tedy ve výši 2 919 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 19 323 Kč (1 311 + 3 x 300 + 3 x 100 + 5 x 2 180 + 3 x 300 + 2 x 450 + 1 193 + 2 919). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 23 852 Kč + 554,97 Kč, tj. celkem 24 406,97 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 28 559,43 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 1 800 Kč s úroky, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 23 443,18 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 52 002,61 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 54,9 %, úspěch žalované 45,1 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 9,8 % svých nákladů, z částky 19 323 Kč, tedy ve výši 1 893,65 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za vyjádření žalobkyně ze dne 30. 9. 2024 a 25. 10. 2024, neboť žalobkyně v předmětných vyjádřeních neuváděla nové skutečnosti, které nebyly či nemohly býti uvedeny již v žalobních tvrzeních, náklady spojené se shora uvedenými vyjádřeními (resp. doplněními žaloby) tak není možné považovat za účelně vynaložené. Náhradu nákladů, které nebyly vynaloženy účelně, přitom nelze přiznat (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario).