7 C 234/2020

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce, právně zastoupený anonymizováno jméno příjmení, advokátem se sídlem adresa, proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa státního zastupitelství, o zaplacení částky 462 000 Kč s příslušenstvím, I. Žaloba, kterou se žalobce na žalované domáhá zaplacení částky 462 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 8. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 8. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu škody v částce 462 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od 8. 8. 2020 do zaplacení coby odškodnění za nemajetkovou újmu dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Nemajetková újma mu měla být způsobena v souvislosti s trestním řízením vedeným u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. spisová značka, kdy na základě usnesení soudce Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 10. 2018, č.j. spisová značka, byl žalobce vzat do vazby, přičemž počátek vazby započal okamžikem zadržení., tj. dne 5. 10. 2018 v 18:20 hod. V odůvodnění bylo uvedeno, že žalobce byl vzat do vazby v době, kdy proti němu bylo zahájeno trestní stíhání pro dva přečiny a jeden zločin. V rámci přípravného řízení však bylo zřejmé, že se žalobce tvrzeného zločinu nedopustil, přesto byl zcela bezprecedentně ve vazbě ponechán, ačkoliv nebyly naplněny znaky zločinu obecného nebezpečí. Nejvyšší přípustná doba trvání vazby v projednávaném případě je tedy dle § 72a odst. 1 písm. a) tr. řádu v rozsahu jednoho roku. Dle ust. § 72a odst. 2 tr. řádu platí, že z doby uvedené v odstavci 1 připadá jedna třetina na přípravné řízení a dvě třetiny na řízení před soudem. Není-li přípravné řízení nebo řízení před soudem před uplynutím této doby skončeno, musí být nejpozději v poslední den této lhůty obviněny propuštěn z vazby. Je-li obviněný stíhán pro dva nebo více trestných činů, je pro určení této doby rozhodující čin nejpřísněji trestný. Žalobce tak měl být z vazby neprodleně propuštěn, a to nejpozději 5. 2. 2019, neboť přípravné řízení skončilo podáním obžaloby dne 12. 4. 2019. Z vazby byl žalobce propuštěn až dne 10. 12. 2019, a to na základě stížnosti proti zamítnutí žádosti o propuštění z vazby (rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2019, č.j. číslo jednací). Žalobce tak byl nezákonně zbaven osobní svobody, a to v období od 6. 2. 2019 do 10. 12. 2019 (tj. 308 dní). Shora uvedené jednání orgánů činných v trestním řízení vedlo dle žalobce k hlubokému a neoprávněnému zásahu do jeho osobnostních práv a narušení manželského vztahu, neboť byl žalobce v době vzetí do vazby čerstvě ženatý. Žalobce nárok na nemajetkovou újmu uplatnil u žalované v celkové výši 462 000 Kč. Žalovaná žalobci přípisem datovaným dne 11. 2. 2020 sdělila, že jeho žádost obdržela dne 7. 2. 2020 a věci byla přidělena spisová značka. O žádosti žalobce však nebylo dosud rozhodnuto. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, je v České republice adekvátním odškodněním částka v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč za jeden den trvání vazby, vzhledem k výše popsanému tedy žalobce požaduje celkem částku 462 000 Kč, tj. 308 dní x 1 500 Kč.

2. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce dne 7. 2. 2020 (žádostí, jež nebyla datována) uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 462 000 Kč s příslušenstvím spočívající v nemajetkové újmě za nezákonné rozhodnutí o vzetí žalobce do vazby. K projednání žádosti žalobce došlo dne 21. 5. 2021, kdy žalovaná žádost žalobce zamítla pro předčasnost s tím, že dosud není výše uvedené trestní řízení vůči žalobci skončeno. Nelze tedy vyloučit případné započtení vykonané vazby do případného nepodmíněného trestu odnětí svobody. Dle žalované je žaloba prozatím předčasná, neboť dosud není zřejmé, jaký bude výsledek trestního řízení, kdy v případě odsouzení žalobce by mu byla vykonaná vazba započítána do výkonu trestu odnětí svobody. V předmětné věci tak nebyly naplněny zákonné podmínky pro vznik odpovědnosti státu za škodu, není známo konečné rozhodnutí ohledně viny či neviny žalobce. Není zřejmé, zda žalobce nebude odškodněn nějakou formou zadostiučinění již v tomto trestním řízení, z výše uvedeného důvodu žalovaná žádost žalobce jako předčasnou zamítla. S ohledem na shora uvedené tak žalovaná navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout.

3. Účastníci byli usnesením ze dne 21. 12. 2021, č.j. 7 C 234/2020 - 24, vyzváni, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň byli upozorněni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce se ve stanovené lhůtě k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil a soud tak jeho souhlas předpokládal. Žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již ve vyjádření k žalobě ze dne 21. 5. 2021.

4. Podle § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili a věc je dostatečně objasněna listinnými důkazy.

5. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. Soud má proto za prokázané, že žalobce u žalované předběžné nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 462 000 Kč v souvislosti s trestním řízením vedeným u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 52 T 38/2019, a to z titulu neoprávněného držení žalobce ve vazbě v období od 6. 2. 2019 do 10. 12. 2019, uplatnil nedatovaným podáním.

6. Žalovaná přípisem ze dne 11. 2. 2020, č.j. spisová značka, žalobci sdělila, že jeho podání bylo dne 7. 2. 2020 zařazeno do rejstříku MSP-ODSK-ODSK pod shora uvedenou spisovou značkou a bude předáno příslušnému referentu odboru odškodňování k věcnému vyřízení.

7. Ze stanoviska žalované ze dne 20. 5. 2021, č.j. spisová značka, soud zjistil, že žalovaná nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v plném rozsahu zamítla, a to z důvodu předčasného uplatnění nároku, neboť trestní řízení proti žalobci nebylo pravomocně skončeno, není zřejmé, jaký bude výsledek trestního řízení, kdy v případě odsouzení žalobce by mu byla vykonaná vazba započítána do výkonu trestu odnětí svobody. Zároveň žalovaná poukázala na skutečnost, že usnesení o vzetí do vazby nebylo pro svou výslovnou nezákonnost zrušeno.

8. Z vyšetřovacího a trestního spisu Okresního soudu v Chomutově sp. zn. spisová značka soud zjistil a má za prokázané tyto pro posouzení věci podstatné skutečnosti a skutkové okolnosti: -) Usnesením Policie České republiky, KŘP Ústeckého kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, Územní odbor obec, anonymizována dvě slova oddělení, číslo jednací ze dne 6. 10. 2018 bylo zahájeno trestní stíhání dvou osob, mimo jiné i žalobce celé jméno žalobce, narozeného datum, a to pro spáchání zločinu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku, přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. -) Usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 10. 2018, sp. zn. spisová značka, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2018, č.j. číslo jednací, byl žalobce vzat do vazby, a to za současného nepřijetí písemného slibu a zamítnutí návrhu na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka, přičemž vazba byla započata okamžikem zadržení obviněného, tj. 5. 10. 2018 v 18:20 hod. -) Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chomutově podal dle § 176 odst. 1 tr. řádu dne 12. 4. 2019 (č.j. číslo jednací) na žalobce obžalobu, a to pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, dále pro zločin obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku, a dále pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku. -) Usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 1. 11. 2019, č.j. číslo jednací, bylo rozhodnuto ve smyslu § 72 odst. 1 tr. řádu o ponechání obžalovaného - žalobce ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. řádu. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2019, č.j. 7 To 430/2019 – 749, bylo dle § 149 odst. 1 písm. a tr. řádu napadené usnesení zrušeno a dle § 71a tr. řádu a § 72 odst. 1 tr. řádu s přihlédnutím k ustanovení § 72a odst. 1 písm. a) tr. řádu byl obžalovaný (žalobce) propuštěn z vazby. V odůvodnění shora uvedeného usnesení je uvedeno, že existují důvodné pochybnosti o důvodnosti trestního stíhání pro zločin (ani obžaloba, ani zatímní výsledky provedeného dokazování před soudem prvního stupně neodpovídají požadavkům na vylíčení konkrétního a reálně hrozícího nebezpečí, jež by naplňovaly znaky zločinu obecného ohrožení), tedy důvodným je stíhání pro dva přečiny, kde však maximální délka trvání vazby činí jeden rok, který již uplynul k 5. 10. 2019. Dle hlášení změn Vězeňské služby ČR ze dne 11. 12. 2019 byl žalobce fakticky propuštěn z vazby na svobodu na příkaz Krajského osudu v Ústí nad Labem, sp. zn. spisová značka, dne 10. 12. 2019 v 12:45 hod. -) Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 9. 2021, č.j. číslo jednací, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 4. 2022, č.j. číslo jednací, byl žalobce uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, a dále přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku. Za tyto přečiny byl obžalovanému (žalobci) uložen podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl žalobci uložen podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání tří roků. V odůvodnění shora uvedeného rozsudku je explicitně mimo jiné konstatováno, že„ jednání žalovaného pod bodem 2) bylo s ohledem na charakter jízdy žalovaného oproti podané obžalobě posouzeno toliko jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť vzhledem k závěrům znalce z oboru doprava ve světle stávající judikatury nenaplňuje znaky obecného ohrožení ve smyslu § 272 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, neboť toto vzniká, když nebezpečí v zákoně uvedené povahy a intenzity hrozí bezprostředně, což znamená výrazné přiblížení k poruše.“ (strana 28 citovaného rozsudku) -) Usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 25. 5. 2022, č.j. číslo jednací, byla žalobci započítána, dle § 92 odst. 1 trestního zákoníku a § 334 odst. 1 trestního řádu do trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 9. 2021, č.j. číslo jednací, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, vazba od 5. 10. 2018 – 18:20 hod. do 10. 12. 2019 – 12:45 hod.

9. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

11. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

13. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

14. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o skutkovém stavu věci, zejména pak co se týče průběhu souvisejícího trestního řízení. Žalobce se domáhá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nemajetkové újmy, a to za tvrzené nezákonné držení ve vazbě v době od 6. 2. 2019 do 10. 12. 2019, přičemž žalobce poukazuje na skutečnost, že v jeho konkrétním případě s ohledem na právní kvalifikaci a délku vazby v přípravném řízení i řízení soudním připadal konec vazební lhůty dle skutkových tvrzení v žalobě na den 5. 2. 2019. Žalobce byl z vazby propuštěn na základě stížnosti proti zamítnutí žádosti o propuštění z vazby, a to rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2019, č.j. číslo jednací, tedy dne 10. 12. 2019, kdy se soud zabýval otázkou, zda skutek, pro který byl mimo jiné žalobce stíhán, naplňuje všechny znaky skutkové podstaty žalovaného zločinu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku Odvolací soud po posouzení konkrétního případu dospěl k závěru, že existují důvodné pochybnosti o důvodnosti trestního stíhání pro zločin, kdy důvodným je stíhání žalobce pro dva přečiny, kde však maximální délka trvání vazby činí jeden rok, který již uplynul k 5. 10. 2019 (§ 72a odst. 1 písm. a) tr. řádu. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 9. 2021, č.j. číslo jednací, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 4. 2022, č.j. číslo jednací, byl žalobce uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, a dále přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku, a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž je nutno konstatovat, že žalobci byla započítána délka vazby do trestu odnětí svobody uloženého shora uvedeným rozsudkem (usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 25. 5. 2022, č.j. číslo jednací).

15. Nezákonné rozhodnutí je dle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. takové rozhodnutí, které bylo příslušným orgánem pro nezákonnost změněno, nebo zrušeno, případně jeho nezákonnost byla výslovně deklarována (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. července 2011, sp. zn. 28 Cdo 4158/2009). Není-li tato podmínka splněna, je soud v odškodňovacím řízení naopak vázán presumpcí správnosti soudního rozhodnutí, tudíž soud není oprávněn přezkoumávat jeho zákonnost (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. 25 Cdo 1230/2003, publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS, sv. 30, pod C 2818). Pro vznik odpovědnosti podle § 9 zákona č. 82/1998 Sb. se nevyžaduje, aby rozhodnutí o vzetí do vazby (prodloužení vazby) bylo pro nezákonnost zrušeno. Podstatné je, zda poškozený na základě vazebního rozhodnutí skutečně vazbu vykonal a zda mu v příčinné souvislosti s tím vznikla škoda, přičemž rozhodující okolností je způsob skončení (výsledek) trestního řízení. Podmínkou vzniku práva na náhradu škody je takový výsledek trestního řízení, při němž nedojde k odsouzení dotyčného, resp. k pravomocnému vyslovení jeho viny za skutek, v souvislosti s nímž byl vzat do vazby. Pro přiznání odškodnění na základě § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., je tedy nezbytné, aby trestní stíhání bylo zastaveno, žalobce (poškozený) byl obžaloby zproštěn nebo věc byla postoupena jinému orgánu (srov. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, 4. vydání, 2017, s. 118 – 126, P. Vojtek). Z ustanovení je zřejmé, že zákonodárce měl v úmyslu odškodnit pouze ty obviněné, kteří v trestním řízení nebyli shledáni vinnými, tudíž se žádného trestného činu nedopustili. Odlišné právní posouzení trestného činu není rovno zproštění obžaloby, stejně tak není možno konstatovat, že nezákonnost byla deklarována rozhodnutím, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání jiného trestného činu, než pro který byl vzat do vazby. Se shora uvedeného tedy vyplývá, že ačkoliv jeden ze skutků, pro nějž byl žalobce mimo jiné vzat do vazby (žalobce byl původně vzat do vazby a následně obžalován pro dva přečiny a jeden zločin), byl v průběhu trestního řízení posouzen při konečném rozhodnutí tak, že by taková kvalifikace odůvodňovala maximální délku trvání vazby jednoho roku (žalobce byl pravomocně odsouzen pro dva přečiny), došlo tedy k překvalifikování trestného činu na mírnější kvalifikaci, nepřísluší pravomocně odsouzenému žalobci jakožto pachateli trestného činu odškodnění za vykonanou vazbu dle zákona č. 82/1998 Sb. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 3171/2014). Z uvedených důvodů bylo proto soudem rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto rozsudku shora uvedeno.

16. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši jednoho režijního paušálu po 300 Kč v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (písemné vyjádření žalované k žalobě ze dne 21. 5. 2021). Povinnost k plnění soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod a ani žalobce o jinou lhůtu nežádal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.