7 C 234/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 29 530 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 230 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 13. 10. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení 17 300 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 013,27 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 109,48 Kč, úroku ve výši 25,23 % ročně z částky 12 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, dále úroku ve výši 24,81 % ročně z částky 7 692,22 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 692,22 Kč od 8. 1. 2022 do 12. 10. 2022 a zákonného úroku z prodlení z částky 7 462,22 Kč od 13. 10. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost uhradit jí částku shora uvedenou spolu s příslušenstvím shora rovněž specifikovaným z titulu dluhu vzniklého na základě smluv o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 17. 10. 2019 a [číslo] ze dne 3. 6. 2019, které žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), jako věřitelem. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěrů posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěry splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovanou a zaznamenaných v kartě zákazníka a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy ze dne 19. 10. 2019 bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalované v hotovosti při podpisu smlouvy 12 000 Kč, které se zavázala uhradit ve splátkách spolu s částkou 2 400 Kč představující kapitalizované úroky, částkou 2 400 Kč představující odměnu za administrativní činnost a částkou 4 000 Kč představující poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 360 Kč, s poslední splátkou dne 10. 12. 2020. Žalovaná na shora uvedenou pohledávku uhradila 1 960 Kč. A dále na základě smlouvy ze dne 3. 6. 2019 bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalované v hotovosti při podpisu smlouvy 9 000 Kč, které se zavázala uhradit ve splátkách spolu s částkou 1 800 Kč představující kapitalizované úroky, částkou 1 800 Kč představující odměnu za administrativní činnost a částkou 3 600 Kč představující poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 270 Kč, s poslední splátkou dne 27. 7. 2020. Žalovaná na shora uvedenou pohledávku uhradila 6 810 Kč. Pohledávky z předmětných smluv byly výše uvedenou společností postoupeny žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a byla rovněž před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.

2. Dne 17. 10. 2022 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dále žalobkyně uvedla, že z karty zákazníka ze dne 3. 6. 2019, resp. 17. 10. 2019 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované z dokladu o přiznání mateřské, dokladu o přiznání výživného, nájemní smlouvy, faktur a složenek žalované. Žalovaná uvedla, že má příjem ze státní podpory ve výši 13 600 Kč, resp. 14 800 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty, ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že údaje, které žalovaná předchůdkyni žalobkyně poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. Pokud by žalovaná uvedla nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu, dle § 3030 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře.

3. Z jednání soudu se žalobkyně omluvila, žalovaná se k jednání soudu dostavila. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.) v nepřítomnosti žalobkyně.

4. Žalovaná se ve věci vyjádřila na jednání konaném dne 9. 11. 2022, kdy uvedla, že o půjčky žádala společně s přítelem, neboť potřebovali uhradit nájem a elektřinu, jelikož jim nezbývali peníze na pokrytí životních potřeb. K prověření úvěruschopnosti předchůdkyni žalobkyně předložila doklad o přiznání mateřské dovolené, nájemní smlouvu a výplatní pásky přítele. Žádné jiné listiny předchůdkyni žalobkyně žalovaná nedokládala.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 17. 10. 2019 uzavřené mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni uhradit celkem 21 600 Kč, a to v 60 týdenních hotovostních splátkách ve výši 360 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že finanční prostředky ve výši 12 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzala.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 3. 6. 2019 uzavřené mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky ve výši 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni uhradit celkem 16 200 Kč, a to v 60 týdenních hotovostních splátkách ve výši 270 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že finanční prostředky ve výši 9 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzala.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobkyni, a to včetně předmětné pohledávky za žalovanou.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávka z předmětných smluv byla postoupena žalobkyni a zároveň ji informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalované odesláno dne 4. 2. 2022.

9. Z předžalobní upomínky adresované žalované právním zástupcem žalobkyně dne 14. 4. 2022 vyplynulo, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalované odeslána dne 19. 4. 2022.

10. Z karty zákazníka – žádosti o zápůjčku ze dne 3. 6. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je svobodná, má partnera, má jedno nezaopatřené dítě, bydlí v nájemním bytě, je na mateřské/rodičovské dovolené, měsíční příjem činí 7 600 Kč, další příjmy 7 200 Kč (přítel), měsíční výdaje činí 9 500 Kč, tyto sestávají z výdajů na bydlení ve výši 2 000 Kč, osobních výdajů ve výši 5 000 Kč (a dále 2 500 Kč). Žalovaná měla poskytnout předchůdkyni žalobkyně rozhodnutí o přiznání výživného, složenky – příjmy a nájemní smlouvu. Žalovaná tuto listinu podepsala.

11. Z karty zákazníka – žádosti o zápůjčku ze dne 17. 10. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je svobodná, má partnera, má jedno nezaopatřené dítě, bydlí v nájemním bytě, je na mateřské/rodičovské dovolené, měsíční příjem činí 7 600 Kč, další příjmy 6 000 Kč, měsíční výdaje činí 11 080 Kč, tyto sestávají z výdajů na bydlení ve výši 2 500 Kč, osobních výdajů ve výši 7 500 Kč, a dále splátek úvěrů ve výši 1 080 Kč. Žalovaná měla poskytnout předchůdkyni žalobkyně doklad o přiznání mateřské/rodičovské, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO a nájemní smlouvu. Žalovaná tuto listinu podepsala.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce, jak je shora uvedeno, na jejímž základě obdržela od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, resp. 9 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila 1 960 Kč, resp. 6 810 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smluv zabývala schopností žalované splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v kartách zákazníka. Pohledávka z předmětných smluv byla následně postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna a následně jí byla také zaslána předžalobní výzva.

13. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

15. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvy o zápůjčce (dle § 2390 občanského zákoníku) shora specifikované, na jejichž základě žalovaná obdržela v hotovosti částku ve výši 12 000 Kč, resp. 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 600 Kč resp. 7 200 Kč, a to v týdenních splátkách, kdy dluh jako celek byl splatný do 60 týdnů od uzavření smlouvy. Žalovaná uhradila pouze částku 1 960 Kč, resp. 6 810 Kč. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatné, vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

22. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona). Žalobkyně opakovaně argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila, opomenula prověřit ostatní příjmy žalované a výdaje žalované. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Předchůdkyně žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalované zabývala pouze příjmovou částí poměrů žalované, pominula ovšem výdajovou položku (kromě doložení nájemní smlouvy a nespecifikovaných faktur za elektřinu, plyn, vodu, telefon, TV/SIPO), když vycházela z údajů uvedených v kartách zákazníka, že měsíční výdaje žalované činí celkem 11 080 Kč, resp. 9 500 Kč. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně v otázce výdajů žalované (kromě nájemní smlouvy a nespecifikovaných faktur) neučinila žádná další zjištění, nelze tedy shledat, že se předchůdkyně žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalované jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovanou uvedených údajů ohledně jejich výdajů. Předchůdkyně žalobkyně se tedy podrobněji nezabývala výdaji žalované, kdy tyto okolnosti blíže nezkoumala, nezjišťovala a spokojila se pouze s údaji poskytnutými žalovanou. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).

23. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

24. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalované celkem 21 000 Kč (12 000 Kč + 9 000 Kč) a žalovaná vrátila celkem pouze 8 770 Kč (1 960 Kč + 6 810 Kč), je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 12 230 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou ze dne 14. 4. 2022, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 11. 10. 2022. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (13. 10. 2022) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.).

25. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy v částce 17 300 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 013,27 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 109,48 Kč, úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 12 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 24,81 % ročně z částky 7 692,22 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 692,22 Kč od 8. 1. 2022 do 12. 10. 2022 a dále zákonným úrokem z prodlení z částky 7 462,22 Kč od 13. 10. 2022 do zaplacení.

26. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.