7 C 253/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 66 140,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 62 987 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 6. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 3 153,95 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 773,88 Kč, dále s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 62 987 Kč od 27. 6. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 201,05 Kč od 7. 4. 2023 do 26. 6. 2023, dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 66 140,95 Kč ve výši 15 % ročně od 27. 6. 2023 do 5. 9. 2023, a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 153,95 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 148,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 66 140,95 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou dne 30. 11. 2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Podpisem shora uvedené úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila schopnost žalované úvěr splácet, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaná byla v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, opakovaně, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se tedy zavázala za podmínek stanovených v úvěrových podmínkách poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaná se uzavřením smlouvy zavázala takto poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 23 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrové smlouvě. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky, jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 22 987 Kč, celkem na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v úvěrových podmínkách a úvěr zesplatnila ke dni 23. 3. 2023 a vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 23. 3. 2023. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 24 710,95 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalovaná i přes výzvu ničeho neuhradila. Dále žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 9. 11. 2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Podpisem shora uvedené úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila schopnost žalované úvěr splácet, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaná byla v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, opakovaně, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se tedy zavázala za podmínek stanovených v úvěrových podmínkách poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaná se uzavřením smlouvy zavázala takto poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrové smlouvě. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 3,31 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky, jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 40 000 Kč, celkem na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v úvěrových podmínkách a úvěr zesplatnila ke dni 23. 3. 2023 a vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 23. 3. 2023. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 41 430 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalovaná i přes výzvu ničeho neuhradila.

2. Žalobkyně v podání došlém soudu dne 7. 9. 2023 zevrubně popsala postup při prověřování bonity spotřebitele. Při posouzení úvěruschopnosti žalované vzala žalobkyně v úvahu zdroj příjmu žalované, výši úvěrového rámce, výši měsíční splátky, čistý měsíční příjem, dále čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti, měsíční výdaje na bydlení, životní minimum členů domácnosti, souhrnnou měsíční splátku jiných úvěrových závazků, rodinný stav, druh bydlení a počet vyživovaných dětí. Dále žalobkyně provedla kontrolu žalované v registru ISIR, CEE a SOLUS, a dále v NRKI. Žalobkyně ověřila příjmy a výdaje žalované prostřednictvím výpisu z jejího bankovního účtu. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovanou schopnou splácet předmětný úvěr. Žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty platby v celkové výši 62 987 Kč, přičemž ze strany žalované nedošlo k úhradě žádné částky.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.

4. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy k jednání soudu nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

5. Ze smlouvy – flexibilní půjčka – revolvingový úvěr [číslo] ze dne 9. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 40 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 27,90 %, RPSN 31,75 %, přičemž výše měsíční splátky činila 3,310 % z úvěrového rámce, tj. 1 324 Kč, v kolonce podpis klienta je pouze uvedeno [číslo]. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních údajů i údaje o poměrech žalované, kdy jakožto zdroj příjmu je uvedeno, že žalovaná je zaměstnankyní u společnosti [právnická osoba], v kolonce čistý příjem je zaznamenána částka 27 000 Kč, v kolonce čistý vedlejší příjem je částka 0 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 35 000 Kč, dále je uvedeno, že žalovaná je svobodná, má vlastní byt/dům, má základní vzdělání a nemá vyživovací povinnost. Součástí smlouvy byly rovněž Úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba]

6. Ze smlouvy – šikovný účet – revolvingový úvěr [číslo] ze dne 30. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 23 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 %, RPSN 29,69 %, přičemž výše měsíční splátky činila 4 % z dlužné částky, v kolonce podpis klienta je uveden podpis žalované. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních údajů i údaje o poměrech žalované, kdy jakožto zdroj příjmu je uvedeno, že žalovaná je zaměstnankyní u společnosti [právnická osoba], v kolonce čistý příjem je zaznamenána částka 25 000 Kč, v kolonce čistý vedlejší příjem je částka 0 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 55 000 Kč, dále je uvedeno, že žalovaná je svobodná, má vlastní byt/dům, má základní vzdělání a nemá vyživovací povinnost. Součástí smlouvy byly rovněž Úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba]

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná čerpala celkem částku 22 987 Kč, přičemž neuhradila ničeho.

8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná čerpala celkem částku 22 987 Kč, přičemž neuhradila ničeho.

9. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 23. 3. 2023 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení úvěru [číslo] s tím, že celková dlužná částka činila dle žalobkyně 25 964,42 Kč a měla být uhrazena do 14 dnů od sepsání výzvy.

10. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 23. 3. 2023 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení úvěru [číslo] s tím, že celková dlužná částka činila dle žalobkyně 45 663,18 Kč a měla být uhrazena do 14 dnů od sepsání výzvy.

11. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalované byla dne 14. 4. 2023 a dne 24. 3. 2023 odeslána písemnost.

12. V předžalobní výzvě ze dne 13. 4. 2023 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhů souvisejících s předmětným úvěrem.

13. Z interní databáze žalobkyně - potvrzení o provedení ověření bonity klienta - oddělení řízení rizik (číslo úvěru [číslo]) vyplývá, že žalobkyně disponovala osobními údaji žalované. Dále žalobkyně k žalované evidovala, že má čistý příjem ze zaměstnání 27 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 35 000 Kč, měsíční výdaje žalované činí 8 400 Kč.

14. Z interní databáze žalobkyně - potvrzení o provedení ověření bonity klienta - oddělení řízení rizik (číslo úvěru [číslo]) vyplývá, že žalobkyně disponovala osobními údaji žalované. Dále žalobkyně k žalované evidovala, že má čistý příjem ze zaměstnání 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 55 000 Kč, měsíční výdaje žalované činí 6 000 Kč.

15. Žalobkyně doložila rovněž přehled pohybů na účtu evidovaného na jméno žalované (číslo účtu [bankovní účet]) za období od 14. 10. 2022 do 10. 11. 2022. Dne 10. 11. 2022 byla na předmětný účet připsána platba 40 000 Kč, a to ze strany společnosti [právnická osoba]

16. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 5. 10. 2023 vyplývá, že dne 1. 12. 2022 byla na účet [bankovní účet] připsána platba 22 697 Kč.

17. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 565 občanského zákoníku, je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměněn právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. Podle § 582 odst. 1, věty první, občanského zákoníku, není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Dle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

19. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi stranami byly dne 30. 11. 2022 a 9. 11. 2022 uzavřeny smlouvy, na jejichž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované revolvingové úvěry s úvěrovým rámcem v částce 40 000 Kč, resp. 23 000 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve splátkách, včetně sjednaného úroku. Smlouva [číslo] ze dne 9. 11. 2022 však neobsahuje vlastnoruční podpis žalované.

20. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky § 565 věta druhá občanského zákoníku v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U podpisu prostřednictvím prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu žalovaný podepsal, přičemž svojí nepřítomností u jednání se žalobkyně připravila o právo na poučení podle § 118a odst.3 o.s.ř. k označení důkazů, že smlouvu uzavřel žalovaný (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 3. 2022, č.j. 95 Cdo 172/2021-105).

21. Zároveň soud, odhlédne-li od výše uvedené neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila schopnost žalované úvěr splácet. Soud zjistil, že žalobkyně zaznamenala, že žalovaná má čistý příjem 27 000 Kč, resp. 25 000 Kč (ze zaměstnání), příjem ostatních členů domácnosti činí 55 000 Kč, resp. 35 000 Kč. Odborná péče předpokládá zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaná je v době před uzavřením smlouvy zaměstnána, a rovněž s jakým výdělkem, dokladem o uspokojování bytové potřeby, apod. Dle názoru soudu žalobkyně rovněž nezjišťovala a neověřovala výdaje žalované, zejména výdaje na bydlení, apod. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

22. Soud shledal plnění žalobkyně na účet žalované plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalované celkem 62 987 Kč a žalovaná žalobkyni nevrátila ničeho, je třeba na toto plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 4. 9. 2023. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (6. 9. 2023) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

23. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 3 308 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 66 140,95 Kč sestávající z částky 3 780 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 780 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 780 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dalším úkonem právní služby byla účast při jednání soudu. Dle § 7 bod 5. tarifu, náleží odměna ve výši 3 780 Kč za jeden úkon právní služby a rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z Prahy do Chomutova a zpět, za níž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu tří půlhodin, což je obecně známo, tedy za 900 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z Prahy do Chomutova a zpět rovněž v obecně známé adekvátní délce 66 km, k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z něhož vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 5,2 l motorové nafty na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 467/2022 Sb. činí náhrada za 1 km 5,20 Kč, dle § 4 písm. c) činí průměrná cena motorové nafty 34,40 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 66 x 5,20 + 5,2 x 34,40 x 66/100, tedy celkem 461,26 Kč. Jelikož se právní zástupce účastnil v předmětný den u zdejšího soudu celkem tří jednání, je třeba náklady na cestovné a za promeškaný čas v celkové výši 761,26 Kč (300 + 461,26) přiznat v jednotlivých věcech v rozsahu jedné třetiny, tedy ve výši 253,75 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek (4 x 3 780 + 4 + 300 + 253,75), tedy ve výši 3 480,49 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 23 362,24 Kč (3 308 Kč + 4 x 3 780 Kč + 4 x 300 Kč + 253,75 + 3 480,49 Kč). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 62 987 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 64 643,64 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 3 153,95 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši k datu vyhlášení rozsudku, kdy jistina s příslušenstvím na její straně činí celkem 20 636,18 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 85 279,82 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 76 %, úspěch žalované 24 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 52 % svých nákladů, z částky 23 362,24 Kč tedy ve výši 12 148,36 Kč