7 C 255/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 109 198,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 43 041 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 6. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení částky 66 157,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 630,03 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 16 349,31 Kč, úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 46 407,34 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 9 324,72 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 55 732,06 Kč od 15. 12. 2022 do 5. 9. 2023 a zákonného úroku z prodlení z částky 12 691,06 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost uhradit jí částku shora uvedenou spolu s příslušenstvím shora rovněž specifikovaným z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 21. 12. 2019, kterou žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), jako věřitelem. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovanou a zaznamenaných v zákaznické kartě a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalované v hotovosti při podpisu smlouvy 52 000 Kč, které se zavázala uhradit ve splátkách spolu s částkou 50 791 Kč, jež představuje kapitalizované úroky ve výši 30 552 Kč, s úrokovou sazbou 25,14 % ročně, a dále částka za zpracování zápůjčky ve výši 20 239 Kč a pojistného. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 4 283 Kč, s poslední splátkou dne 21. 12. 2021. Žalovaná na shora uvedenou pohledávku uhradila celkem 12 900 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a byla rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dále byla opět mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena dne 22. 9. 2019 smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovanou a zaznamenaných v zákaznické kartě a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalované v hotovosti při podpisu smlouvy 15 000 Kč, které se zavázala uhradit ve splátkách spolu s částkou 17 103 Kč, jež představuje kapitalizované úroky ve výši 3 676 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, a dále částka za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 980 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 125 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 1 784 Kč, s poslední splátkou dne 22. 3. 2021. Žalovaná na shora uvedenou pohledávku uhradila celkem 11 059 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a byla rovněž před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.

2. Dne 22. 9. 2023 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Dále žalobkyně uvedla, že ze zákaznické karty ze dne 21. 12. 2019, resp. 22. 9. 2019 se podává, že předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalované z výplatních pásek. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako operátorka ve společnosti [právnická osoba], její měsíční příjem činí 24 440 Kč, resp. 21 846 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že údaje, které předchůdkyni žalobkyně poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. Pokud by žalovaná uvedla nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu, kdy dle § 3030 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.

4. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Právní zástupcce žalobkyně při jednání soudu konaném dne 4. 10. 2023 na žalobě setrval, k výzvě soudu připustil, že žalobkyně jinými než dosud doloženými důkazy v otázce úvěruschopnosti žalované nedisponuje. Závěrem právní zástupce žalobkyně navrhl žalobě vyhovět.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 22. 9. 2019 uzavřené mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni uhradit celkem 32 103 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách ve výši 1 784 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že finanční prostředky ve výši 15 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzala.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 21. 12. 2019 uzavřené mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 52 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni uhradit celkem 102 791 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách ve výši 4 283 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že finanční prostředky ve výši 52 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzala.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek na její přílohy [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobkyni, a to včetně předmětné pohledávky za žalovanou.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávka z předmětných smluv byla postoupena žalobkyni a zároveň jej informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalované odesláno dne 13. 1. 2023.

9. Z přiložené listiny označení jakožto tabulka umoření (číslo smlouvy [číslo]) bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalované s tím, že dne 21. 12. 2019 byla žalované poskytnuta částka 52 000 Kč, žalovaná uhradila celkem 12 900.

10. Z přiložené listiny označení jakožto tabulka umoření (číslo smlouvy [číslo]) bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalované s tím, že dne 22. 9. 2019 byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaná uhradila celkem 11 059 Kč.

11. Z předžalobní upomínky adresované žalované právním zástupcem žalobkyně dne 1. 6. 2023 vyplynulo, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalované odeslána dne 2. 6. 2023 12. Ze zákaznické karty ze dne 22. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost, má základní vzdělání, je zaměstnána jako operátorka ve [právnická osoba] [anonymizováno], její čistý měsíční příjem činí 21 846 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 7 000 Kč, interní splátky činí 2 838 Kč. Žalovaná poskytla předchůdkyni žalobkyně dvě výplatní pásky za měsíc 7, 8/ 2019. Žalovaná tuto listinu podepsala.

13. Ze zákaznické karty ze dne 21. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost, má základní vzdělání, je zaměstnána jako operátorka ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], její čistý měsíční příjem činí 24 440 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 7 000 Kč, interní splátky činí 4 622 Kč. Žalovaná poskytla předchůdkyni žalobkyně dvě výplatní pásky za měsíc 10, 11/ 2019. Žalovaná tuto listinu podepsala. Z výplatní pásky za měsíc listopad 2019 vyplývá, že žalované byla vyplacena částka 25 877 Kč. Z výplatní pásky za měsíc říjen 2019 vyplývá, že žalované byla vyplacena částka 21 248 Kč.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně smlouvy o zápůjčce, jak je shora uvedeno, na jejichž základě obdržela od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 52 000 Kč, resp. 15 000 Kč. Žalovaná na základě těchto smluv uhradila 12 900 Kč, resp. 11 059 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smluv zabývala schopností žalované splácet úvěry způsobem, který zaznamenala v zákaznických kartách. Pohledávka z předmětných smluv byla následně postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna a následně jí byla také zaslána předžalobní výzva.

15. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

17. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce (dle § 2390 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela v hotovosti částku ve výši 52 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 50 791 Kč, a to v měsíčních splátkách, kdy dluh jako celek byl splatný do 24 měsíců od uzavření smlouvy. Žalovaná uhradila pouze částku 12 900 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Dále na základě další smlouvy o zápůjčce žalovaná obdržela v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 17 103 Kč, a to v měsíčních splátkách, kdy dluh jako celek byl splatný do 18 měsíců od uzavření smlouvy. Žalovaná uhradila pouze částku 11 059 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

24. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona). Žalobkyně opakovaně argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila a rovněž opomenula zjišťovat výdaje žalovaného. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Předchůdkyně žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zabývala příjmovou částí poměrů žalovaného, když i zde neprověřila ostatní příjmy žalovaného, zcela pak pominula výdajovou položku, když vycházela z údajů uvedených v zákaznické kartě (žádosti o spotřebitelský úvěr). Žalovaná uvedla, že žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnána jako operátorka, přičemž její čistý měsíční příjem činí 21 846 Kč, resp. 24 440 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 7 000 Kč, interní splátky 2 838 Kč, 4 622 Kč. Předchůdkyně žalobkyně ověřila ze dvou výplatních pásek příjem žalované. Výdaje žalované nebyly nijak prokázány. Z uvedeného je tedy zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně v otázce údajů žalované neučinila žádná zjištění, nelze tedy shledat, že se předchůdkyně žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalované jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovaným uvedených údajů ohledně jeho příjmů a výdajů, nezabývala se jimi podrobněji, blíže je nezkoumala, nezjišťovala a spokojila se pouze s údaji poskytnutými žalovanou. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).

25. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

26. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalované 52 000 Kč, resp. 15 000 Kč a žalovaná vrátila pouze 12 900 Kč, resp. 11 059 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 43 041 Kč (67 000 - 23 959) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 4. 9. 2023. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (6. 9. 2023) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.).

27. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy v částce 66 157,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 630,03 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 16 349,31 Kč, úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 46 407,34 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 9 324,72 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 55 732,06 Kč od 15. 12. 2022 do 5. 9. 2023 a zákonného úroku z prodlení z částky 12 691,06 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení.

28. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.