7 C 265/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 98 646,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 89 107,86 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 15. 8. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 9 539,03 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 546,67 Kč od 30. 8. 2021 do 22. 8. 2022, dále kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 651,50 Kč od 23. 8. 2022 do 31. 3. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 98 423,56 Kč od 1. 4. 2023 do 14. 8. 2023, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 315,70 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 888,51 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 4. 2023 se žalobkyně na žalovanému domáhá zaplacení částky 98 646,89 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru Expres půjčka [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 102 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách skládajících se z platby na jistinu a úrok ve výši 6,20 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byl rovněž Sazebník poplatků žalobkyně. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 22. 8. 2022. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 95 876,89 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávky ve výši 2 546,67 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 770 Kč a 900 Kč, úroku z prodlení z částky dlužné jistiny kapitalizovaného ke dni 31. 3. 2022 ve výši 6 651,50 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 98 423,56 Kč od 1. 4. 2023 do zaplacení. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, kdy žalovaný svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

2. V podání ze dne 31. 7. 2023 žalobkyně na výzvu soudu zevrubně uvedla, že při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Dále žalobkyně prověřovala informace o žalovaném v interních a externích databázích, SOLUS, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi Ministerstva vnitra ČR. Žalobkyně zohlednila státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Příjem žalovaného byl porovnáván s výdaji odhadnutými na základě historických dat ČSÚ. Žádost o úvěr ze dne 30. 8. 2023 žalobkyně hodnotila individuálně. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 21 401 Kč (příjem ověřen výpisem z běžného účtu). Z interních zdrojů žalobkyně zjistila, že v době podání žádosti měl žalovaný vůči ní závazky s měsíční splátkou 7 444,57 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný neměl žádné závazky. Po provedeném individuálním hodnocení klienta v pozici žalované, žalobkyně žádosti žalovaného vyhověla a schválila Expres úvěr ve výši 102 000 Kč a měsíční splátku ve výši 1 484,38 Kč. Žalovaný za celo dobu uhradil částku v celkové výši 12 892,14 Kč.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy k jednání soudu nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Provedeným dokazováním byly soudem zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Expres půjčka ze dne 30. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 102 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr formou 96 pravidelných měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků včetně úhrady pojištění ve výši 1 484,38 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena v pevné výši 6,20 %, RPSN činila 6,37 % Součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné produktové podmínky žalobkyně účinné od 1. 8. 2019, Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatelná platný od 1. 11. 2021 a dále Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

6. Z vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Expres půjčku včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývají bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit, apod.).

7. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného ze dne 31. 8. 2021 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného činil částku 16 491,37 Kč, byl konečný zůstatek činil částku 16 343,65 Kč, dne 30. 8. 2021 byla na účet žalovaného připsána platba 102 000 Kč. Z výpisu shora uvedeného účtu ze dne 30. 7. 2021 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného byl záporný, a to – 21 601,83 Kč a konečný zůstatek činil 16 491,37 Kč. Z výpisu shora uvedeného účtu ze dne 30. 6. 2021 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného činil 45 616,48 Kč, konečný zůstatek činil zápornou hodnotu, a to – 21 601,83 Kč. Z výpisu shora uvedeného účtu ze dne 31. 5. 2021 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného činil 85 825,85 Kč, konečný zůstatek činil 45 616,48 Kč. Z výpisu shora uvedeného účtu ze dne 30. 4. 2021 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného činil 512 987,41 Kč, konečný zůstatek činil 85 825,58 Kč.

8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 24. 8. 2021 a poštovního podacího archu ze dne 25. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně prohlásila s ohledem na neplnění povinností z předmětného úvěru tento úvěr č. [bankovní účet] za splatný ke dni 22. 8. 2022 a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

9. Z výpisů z úvěrového účtu č. [bankovní účet] za období od ledna 2021 do února 2023 byly zjištěny pohyby na účtu a historie plateb s tím, že z výpisu ze dne 28. 2. 2023 vyplynulo, že celkový dluh na jistině úvěru činí 95 876,89 Kč, na smluvním úroku 2 546,67 Kč, na úroku z prodlení z jistiny 5 529,93 Kč, na úroku z prodlení z úroku 202,85 Kč a na poplatcích, pojištění a pokutách 2 770 Kč. Dne 30. 8. 2021 došlo k čerpání úvěru ve výši 102 000 Kč.

10. Z platební historie smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že dne 30. 8. 2021 byl čerpán úvěr ve výši 102 000 Kč, žalovaný uhradil celkem částku 12 892,14 Kč.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 4. 2023 a poštovního podacího lístku ze dne 3. 4. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal před podáním žaloby žalovanému výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru.

12. Z kopií obrazovek z aplikace žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje údaji o žalovaném, a to jeho kontaktními údaji, informacemi o vzdělání, osobních poměrech, způsobu bydlení, včetně údajů o jeho zaměstnavateli. Ve výstupech není zaznamenáno, že by byly předloženy doklady k ověření zde uvedených informací. Z žádosti o úvěr byly zjištěny údaje o úvěru odpovídající smlouvě o úvěru a dále údaje o klientovi, že bydlí ve vlastním domě/bytě, má základní vzdělání, je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] na dobu neurčitou, jeho čistý měsíční příjem činí 21 401 Kč, celkový čistý příjem domácnosti pak 26 000 Kč.

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 30. 8. 2021 s žalobkyní smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpal bezhotovostně 102 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 6,20 % ročně v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 1 1 484,38 Kč. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 22. 8. 2022. Žalovaný žalobkyni vrátila celkem 12 892,14 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky. Žalovaný již ničeho neuhradil.

14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru [číslo], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 102 000 Kč, žalovaný vrátil pouze 12 892,14 Kč. Jelikož však soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

22. Je nepochybné, že na právní vztahy, od nichž žalobkyně odvíjí svoje žalobní nároky, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech a zkoumání měsíčního příjmu žalovaného), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou, kdy jeho čistý měsíční příjem činí 21 401 Kč, celkový čistý příjem domácnosti pak 26 000 Kč, žije ve vlastním domě/bytě. Z předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného pak bylo zjištěno, že počáteční a konečné zůstatky na účtu žalovaného v jednotlivých měsících byly velmi nestabilní, kdy je nutno konstatovat, že v červenci 2021 byl počáteční zůstatek na účtu žalovaného v záporných hodnotách - 21 601,83 Kč. Žalobkyně se vůbec nezabývala skutečnými výdaji žalovaného. Dle názoru soudu z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nebylo dostatečně zjištěno, zda je žalovaný schopen podmínkám úvěru dostát, když nebyly vůbec zjišťovány výdaje žalovaného. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že nebylo objektivně zjištěno, zda je žalovaná osobou, jehož majetkové poměry by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).

23. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

24. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 102 000 Kč, žalovaný vrátil pouze 12 892,14 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 89 107,86 Kč (tj. 102 000 – 12 892,14 = 89 107,86 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný tak byl k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 11. 8. 2023. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (15. 8. 2023) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

25. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 3 946 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 98 646,89 Kč sestávající z částky 5 060 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 060 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 5 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 5 060 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 440 Kč ve výši 4 502,40 Kč. Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z Prahy do Chomutova a zpět, za níž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu šesti půlhodin, což je obecně známo, tedy za 600 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z Prahy do Chomutova a zpět rovněž v obecně známé adekvátní délce 220 km, k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z nějž vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 6,2 l motorové nafty na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 467/2022 Sb. činí náhrada za 1 km 5,20 Kč, dle § 4 písm. c) činí průměrná cena 1 l motorové nafty 34,40 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 220 x 5,20 + 6,2 x 34,40 x 220/100, tedy celkem 1 613,22 Kč Náklady na cestovné a za promeškaný čas tedy činí celkem 2 213,22 Kč (1 613,22 + 600) a DPH v sazbě 21 % z této částky činí 464,78 Kč. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 32 566,40 Kč (3 946 + 4 x 5 060 + 4 x 300 + 4 502,40 + 2 213,22 + 464,78). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 89 107,86 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 90 462,78 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 9 539,03 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši k datu vyhlášení rozsudku, kdy jistina s příslušenstvím na jeho straně činí celkem 24 379,77 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 114 842,55 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 79 %, úspěch žalovaného 21 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 58 % svých nákladů, z částky 32 566,40 Kč tedy ve výši 18 888,51 Kč.