7 C 266/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 70 684,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 68 528 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 16. 11. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 2 156,54 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 203,69 Kč od 23. 8. 2021 do 31. 3. 2022, úrokem ve výši 29,89 % ročně z částky 70 684,54 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 70 684,54 Kč od 1. 4. 2022 do 15. 11. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 2 156,54 Kč od 16. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 188,21 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 8. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 70 684,54 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 23. 8. 2021 prostřednictvím žádosti o klasický úvěr [číslo] požádal žalovaný [právnická osoba] [anonymizována tři slova], podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba] – dříve [právnická osoba], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) o poskytnutí úvěru, žádosti žalovaného bylo vyhověno, kdy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr [číslo] ve výši 68 528 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr ve 20ti měsíčních splátkách po 4 392 Kč, smluvní úrok činil 29,89 % ročně. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel. Dopisem ze dne 31. 3. 2022 předchůdkyně žalobkyně v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými (obchodními) podmínkami úvěr zesplatnila. Dlužná částka ve výši 70 684,54 Kč sestává ke dni splatnosti z dlužné jistiny ve výši 68 528 Kč, poplatků ve výši 800 Kč a pokut v částce 1 356,54 Kč. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky žalobkyní.

2. V podání ze dne 4. 11. 2022 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých klientem v žádosti o úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně dále provedla kontrolu v interních systémech a pomocí dotazu v systému SOLUS, kdy žalovaný nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti. Žalobkyně má za to, že právní předchůdkyně postupovala při posuzování úvěruschopnosti žalované dostatečně zodpovědně, odborně, a zcela v souladu se zákonem a zároveň s péčí, kterou po ní byl možné rozumně požadovat. Právní zástupce žalobkyně při jednání soudu i přes poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ve smyslu nutnosti doplnit tvrzení a důkazy, uvedl, že jinými důkazy, než které již žalobkyně doložila, v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované nedisponuje. Dále právní zástupce při jednání soudu uvedl, že úvěruschopnost byla zkoumána řádně.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

4. Žalovaný se k jednání soudu nařízenému na den 2. 12. 2022, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 31. 8. 2021 pod [číslo] vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ze strany žalobkyně ve výši 68 528 Kč na nákup zboží (obývací pokoj), které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem ve 20 měsíčních splátkách po 4 392 Kč, roční úroková sazba činila 29,89 %. Ve smlouvě je vyplněno, že žalovaný má příjem 23 000 Kč ze zaměstnání u společnosti [právnická osoba] jako pracovník v oblasti ochrany či ostrahy, je rozvedený, nemá vyživovací povinnost, žije ve vlastním bytě/domě, přičemž celkové náklady domácnosti činí 5 000 Kč, jeho finanční závazky jsou nulové. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení (splátky), náhrada za vymáhání ve výši 600 Kč a poplatek za upomínku ve výši 100 Kč. Dále byl sjednán revolvingový úvěr až do možné výše 30 000 Kč. Žalobkyně rovněž ke smlouvě doložila Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, tyto listiny byly žalovaným podepsány. Dál žalobkyně doložila Produktové podmínky pro klasické úvěry, Všeobecné obchodní podmínky platné od 1. 12. 2016, a dále Sazebník pro úvěry platný od 11. 3. 2020, které tvořily nedílnou součást smlouvy.

6. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 2. 5. 2022 vyplynulo, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalovanému s tím, že dlužná částka činí 92 729,46 Kč.

7. Z dopisu předchůdkyně žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne 24. 2. 2022 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně tímto odstoupila od shora uvedené úvěrové smlouvy z důvodu neplnění smluvních povinností žalovaným.

8. Z výpisu z úvěrového účtu [číslo] vyplynulo, že žalovaný čerpal dne 31. 8. 2021 částku 68 528 Kč. Žalovaný na předmětný dluh neuhradil ničeho, celková dlužná částka k datu 18. 2. 2022 činí 79 888,23 Kč.

9. Z dokladu o financování úvěru vyplývá, že dne 31. 8. 2021 došlo k převodu částky 68 528 Kč vedené na jméno žalovaného.

10. Žalobkyně rovněž doložila kopii občanského průkazu žalovaného.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy č. 1, že pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni.

12. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 26. 4. 2022 a poštovního podacího archu ze dne 27. 4. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni.

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 23. 8. 2021 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpal celkem 68 528 Kč, které se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 29,89 % ročně v pravidelných 20-ti měsíčních splátkách v částce 4 392 Kč. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními odstoupila od úvěrové smlouvy a prohlásila úvěr za splatný, což žalovanému písemně oznámila dopisem ze dne 24. 2. 2022. Pohledávka za žalovaným byla postoupena předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.

14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, tedy v době uzavření smlouvy (tj. 2. 9. 2016), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

20. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 68 528 Kč, žalovaný neuhradil ničeho. Jelikož však soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

21. Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 1 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěry poskytnuté spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se její právní předchůdkyně schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. V doložené žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je rozvedený, nemá vyživovací povinnost, má vlastní bydlení, je zaměstnán jako pracovník v oblasti ochrany či ostrahy s čistým měsíčním příjmem 23 000 Kč (příjem nebyl nikterak doložen). Žalovaný dále v žádosti uvedl, že celkové náklady domácnosti činí 5 000 Kč, přičemž nemá finanční závazky. Dle názoru soudu z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nebylo dostatečně zjištěno, zda je žalovaný schopen podmínkám úvěru dostát, když nebyl ověřen jeho měsíční příjem a především nebyly vůbec zjišťovány jeho skutečné výdaje. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že nebylo objektivně zjištěno, zda je žalovaný osobou, jejíž majetkové poměry by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).

22. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému 68 528 Kč, je třeba na toto plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 14. 11. 2022. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (16. 11. 2022) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

23. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 3 535 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 70 684,54 Kč sestávající z částky 3 940 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 940 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, dále dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 940 Kč písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 940 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 960 Kč, tedy ve výši 3 561,60 Kč. Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z Prahy do Chomutova a zpět, za níž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu šesti půlhodin, což je obecně známo, tedy za 600 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z Prahy do Chomutova a zpět rovněž v obecně známé adekvátní délce 220 km, k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z nějž vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 6,2 l motorové nafty na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb. činí náhrada za 1 km 4,70 Kč, dle § 4 písm. c) činí průměrná cena 1 l motorové nafty 47,10 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 220 x 4,70 + 6,2 x 47,10 x 220/100, tedy celkem 1 676,44 Kč Náklady na cestovné a za promeškaný čas tedy činí celkem 2 276,44 Kč a DPH v sazbě 21 % z této částky činí 478,05 Kč. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 26 811,09 Kč (3 535 + 4 x 3 940 Kč + 4 x 300 Kč + 3 561,60 Kč + 2 276,44 Kč + 478,05 Kč). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 68 528 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 69 006,75 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 2 156,54 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši k datu vyhlášení rozsudku, kdy jistina s příslušenstvím na jeho straně činí celkem 30 825,51 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 99 832,26 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 69 %, úspěch žalovaného 31 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 38 % svých nákladů, z částky 26 811,09 Kč tedy ve výši 10 188,21 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za doplnění žaloby doručené soudu dne 4. 11. 2022, neboť skutečnosti v něm uvedené měla žalobkyně blíže specifikovat již v žalobě, náklady spojené s vyjádřením tak není možné považovat za účelně vynaložené. Náhradu nákladů, které nebyly vynaloženy účelně, přitom nelze přiznat (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario).