7 C 27/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , právně zastoupené Jméno Zástupce , advokátkou se sídlem adresa , proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , o zaplacení 28 360 Kč s příslušenstvím, Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od 12. 3. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba se, co do zaplacení 8 360 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 28 000 Kč od 29. 5. 2024 do 11. 3. 2026, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 8 000 Kč od 12. 3. 2026 do zaplacení, zamítá.Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 388 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 28 360 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně”) s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, a to dne , datum, . Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr v původní výši 20 000 Kč. Žalovaná o úvěr zažádala prostřednictvím internetových stránek (, adresa, ), peněžitá částka byla žalované poskytnuta bankovním převodem na účet žalované č. , č. účtu, , a to po vyplnění registračního formuláře a obeznámení se s obsahem smlouvy. Žalovaná však poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data splatnosti nevrátila. V poslední upomínce ze dne 28. 5. 2024 byla informována o zesplatnění úvěru a vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou celého úvěru 29. 5. 2024. Žalobkyně po žalované požaduje kromě nesplacené jistiny úvěru v částce 20 000 Kč, smluvní úrok ve výši 8 000 Kč a zákonným úrokem z prodlení. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 postoupena z předchůdkyně žalobkyně na společnost , právnická osoba, . Následně byla pohledávka dne 10. 6. 2025 postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými předchůdkyní žalobkyně a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 20. 7. 2025. Žalobkyně rovněž požaduje v souladu se smlouvou smluvní pokutu 0,1 % denně z částky ohledně níž je žalovaná v prodlení, tj. od 29. 5. 2024 do 20. 7. 2025, kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 360 Kč.Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná při jednání konaném dne 22. 4. 2026 uvedla, že finanční prostředky od předchůdkyně žalobkyně skutečně obdržela, neboť měla více půjček u nebankovních institucí a dostala se tak do finanční tísně, kdy nebyla schopna hradit splátky. V současné době je hlášena na úřadu práce, nemá žádný příjem a žije z dávek. K dotazu soudu dále žalovaná uvedla, že si není vědoma, že by předchůdkyni žalobkyně dokládala své příjmy, případně výdaje.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že účastníky smlouvy jsou předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, .) jakožto úvěrující a žalovaná jakožto úvěrovaná (klient). Úvěrující se zavazuje, že poskytne úvěrované peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až 30 000 Kč. Úvěr bude úvěrovaným poskytnut dne 27. 12. 2023. Úvěr bude úročen úrokovou sazbou 40 % měsíčně. Žalovaná měla splácet úvěr každý měsíc vždy nejpozději k 26. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Roční procentní sazba nákladů činila 5 536,06 %. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Tato smlouva včetně dalších dokumentů není žalovanou podepsána.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025, včetně seznamu postoupených pohledávek vyplývá, že mezi , právnická osoba, . jako postupitelem a společností , právnická osoba, . jako postupníkem byla postoupena pohledávka za žalovanou na společnost , právnická osoba, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek – přílohy č. , hodnota, vyplývá, že mezi žalobkyní jako postupníkem a společností , právnická osoba, . jako postupitelem byla postoupena pohledávka za žalovanou na žalobkyni.Z podacího lístku ze dne 23. 7. 2025 vyplývá, že žalované byla ze strany právního zástupce žalobkyně zasílána písemnost.Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025 vyplývá, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 7. 2025 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.Z dopisu – zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 28. 5. 2024 vyplývá, že žalované bylo oznámeno, že z důvodu opakovaného porušování smluvní podmínek vyplývajících ze smlouvy došlo k zesplatnění úvěru, a to dne 28. 5. 2024.Z žádosti o spotřebitelský úvěr vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně disponovala osobními údaji žalované (mimo jiné emailem, telefonním číslem, rodným číslem, číslem OP, jako měsíční příjem byla uvedena částka , částka, , výdaje , částka, ).Ze sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne 3. 3.2 026 vyplývá, že majitelem účtu č. , č. účtu, byla žalovaná, kdy za období 27. 12. 2023 až 28. 5. 2024 byla na předmětný účet zaslána celková částka 20 000 Kč.Žalobkyně doložila kopii občanského průkazu žalované.Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Předchůdkyně žalobkyně převedla na účet žalované za období 27. 12. 2023 až 28. 5. 2024 částku 20 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena dne 2. 6. 2025 společnosti , právnická osoba, ., poté dne 10. 6. 2025 byla pohledávka postoupena na žalobkyni.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 1879 může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně poskytla za období 27.12. 2023 až 28. 5. 2024 žalované částku v celkové výši 20 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Jelikož však soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně nijak nedoložila, že by se předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy podrobně a zodpovědně zabývala schopností žalované úvěr splácet, a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Sama žalovaná při jednání soudu uvedla, že se ocitla ve stavu finanční tísně, jelikož měla víc úvěrů u nebankovních institucí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 20 000 Kč a úroků z prodlení z této částky jdoucích od 12. 3. 2026 do zaplacení a žalobě v této části výrokem I. rozsudku vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do smluvního úroku ve výši 8 000 Kč, kapitalizované výše smluvní pokuty v částce 360 Kč, včetně příslušenství nezbylo soudu než žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnout.Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř., v daném případě nákladů za uhrazený soudní poplatek ve výši 1 418 Kč a nákladů na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 400 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 500 Kč (3 x 400 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobkyně dále tvoří DPH, jehož je advokát zastupující v této věci dle ověření soudem plátcem, v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 315 Kč. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených částek činí 3 233 Kč (1 418 + 1 500 + 315). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 20 000 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím celkem 20 264,65 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 8 360 Kč včetně příslušenství, tj. celkem 15 948 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 36 212,65 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 56 %, úspěch žalované 44 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 12 % svých nákladů, z částky 3 233 Kč tedy ve výši 388 Kč.