7 C 28/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 76 172,21 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 76 172,21 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 736,69 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 8 807,94 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 76 172,21 Kč od 28. 3. 2025 do zaplacení, a dále úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 73 184,21 Kč od 28. 3. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 1. 2026 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 76 172,21 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně či banka“) s žalovanou smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka, na jejímž základě byl žalované poskytnut bezhotovostně úvěr ve výši 100 000 Kč, a to z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně spolu se smluveným úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Úroková sazba činila 12,75 % ročně. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 23. 10. 2024. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 73 184,21 Kč, poplatků ve výši 2 988 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 4 790,43 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 2819,45 Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, kdy žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

2. V podání došlém soudu dne 12. 3. 2026 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že při schvalování úvěrů vycházela předchůdkyně žalobkyně z údajů poskytnutých žalovanou. Dále žalobkyně prověřovala informace o žalované v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi Ministerstva vnitra ČR. Žalovaná bance doložila potvrzení o výši příjmu ze dne 9. 11 2020, z něhož bylo zjištěno, že žalovaná byla od 1. 6. 2020 zaměstnána na dobu neurčitou jako pracovnice distribučního a návratového centra ve společnosti , právnická osoba, , výše průměrného čistého příjmu žalované za poslední tři měsíce činila , částka, , výše hrubého příjmu žalované za poslední čtyři měsíc činila , částka, , výše čistého příjmu žalované za poslední čtyři měsíce činila , částka, , ze mzdy žalované nebyly prováděny žádné srážky, žalovaná nebyla ve zkušební době a nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru, žalovaná měla vyživovací povinnost vůči dalším osobám. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že měsíční příjem domácnosti činí , částka, , bydlí v nájmu, má vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Příjem žalované byl porovnáván s jejími výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. Žádost o úvěr předchůdkyně žalobkyně hodnotila individuálně, žádosti vyhověla a úvěr schválila. Dne 13. 11. 2020 byla uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, žalovaná se zavázala úvěr splatit v celkem 96 pravidelných anuitních měsíčních splátkách ve výši 2 234,53 Kč. Žalovaná se zavázala hradit poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 222 Kč měsíčně. Řádná měsíční splátka byla splatná k 20. dni kalendářního měsíce, počínaje dnem 20. 12. 2020. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem 121 614,60 Kč.

3. Žalovaná při jednání soudu konaném dne 15. 5. 2026 uvedla, že finanční prostředky potřebovala na pohřeb svého bratra, kdy tímto úvěrem vypomáhala rodičům k úhradě nákladů za pohřeb. Dále uvedla, že při uzavření úvěrové smlouvy doložila pracovní smlouvu a tři výplatní pásky. Jejím jediným zdrojem příjmu byla v předmětné době mzda ze strany zaměstnavatele (, právnická osoba, ), jiným příjmem žalovaná nedisponovala. Bydlela sama, v nájmu a neměla vyživovací povinnost. Není pravdou, že by měsíční příjem domácnosti činil , částka, , takovou částku žalovaná nebrala. Dále rovněž k dotazu soudu žalovaná uvedla, že žádné doklady o svých výdajích předchůdkyni žalobkyně nedokládala. Byla pouze ze strany zaměstnance banky dotázána, zda zvládne hradit splátky úvěru. Žalovaná uvedla, že na předmětný úvěr uhradila celkem 121 614,60 Kč. Žalobkyně při jednání soudu na žalobě setrvala, k výzvě soud připustila, že žalobkyně jinými než dosud doloženými důkazy v otázce úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Závěrem žalobkyně navrhla žalobě vyhovět.Provedeným dokazováním byly soudem zjištěny následující skutečnosti:

4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet , název, ze dne , datum, bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr formou 96 pravidelných měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků ve výši měsíční splátky 2 456,53 Kč (včetně 222 Kč za pojištění). Roční úroková sazba byla stanovena v pevné výši 22,20 %, RPSN 25,16 %. Žalobkyně dále předložila Všeobecné produktové podmínky účinné od 1. srpna 2017 a Sazbu poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 9. 2013 a Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, z 1. 11. 1999.

5. Z vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Expres půjčku včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývají bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit, apod.).

6. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 25. 10. 2024 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně prohlásila s ohledem na neplnění povinností z předmětného úvěru tento úvěr č. , č. účtu, za splatný ke dni 23. 10. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

7. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, byly zjištěny pohyby na účtu a historie plateb s tím, že z výpisu ze dne 3. 12. 2020 vyplynulo, že dne 13. 11. 2020 došlo k připsání platby v částce 100 000 Kč na tento účet. Počáteční zůstatek na účtu činil 0 Kč, konečný zůstatek činil 225 Kč.

8. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, byly zjištěny pohyby na účtu a historie plateb s tím, že z výpisu ze dne 19. 2. 2025 vyplynulo, že jistina po splatnosti činila 73 184,21 Kč, smluvní úrok 5 790,43 Kč, úrok z prodlení z jistiny 2 531,05 Kč, úrok z prodlení 288,40 Kč a splatné poplatky, pojištění, pokuty 2 988 Kč.

9. Z Platební historie ke smlouvě č. , hodnota, ze dne 25. 2. 2025 bylo zjištěno, že shora uvedeného data byl čerpán úvěr ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaná provedla na úvěrový účet za období od 21. 12. 2020 do 23. 1. 2025 platby v celkové částce 121 614,60 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 včetně Přílohy č. , hodnota, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.

11. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2025 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni.

12. Z Žádosti o úvěr ze dne , datum, podepsaného žalovanou vyplývá, že žalovaná v žádosti uvedla, své osobní údaje, mimo jiné že bydlí v pronájmu, je svobodná, má odborné (učňovské) vzdělání, je zaměstnána na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, s příjmem , částka, , celkový čistý příjem domácnosti činí , částka, , počet vyživovaných osob – 2. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 13. 11. 2020 vyplývá, že zaměstnavatel žalované potvrdil, že průměrný měsíční čistý příjem za poslední tři měsíce činí , částka, .

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela dne 13. 11. 2020 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala bezhotovostně 100 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 22,20 % ročně v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 2 456,53 Kč. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 23. 10. 2024. Žalovaná žalobkyni vrátila celkem 121 614,60 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno.

14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 100 000 Kč, žalovaná vrátila 121 614,60 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

22. Je nepochybné, že na právní vztahy, od nichž žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru, neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu se zákony. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce měla učinit příslušná zkoumání (šetření v registrech a zkoumání měsíčního příjmu žalované), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Dle tvrzení žalobkyně při žádosti o úvěr dne 13. 11. 2020 žalovaná uvedla, že je zaměstnána, její čistý měsíční příjem činí , částka, , celkový čistý příjem domácnosti pak , částka, , má dvě vyživovací povinnosti. Tvrzení ohledně výše příjmu žalované předchůdkyně žalobkyně ověřila na základě potvrzení o výši příjmu. Žalobkyně však již neověřovala žalovanou uváděný celkový čistý příjem domácnosti ve výši , částka, , kdy žalovaná při jednání soudu uvedla, že si není vědoma, že by měsíční příjem domácnosti dosahoval částky , částka, , neboť jejím jediným zdrojem příjmu byla mzda vyplácená zaměstnavatelem (, právnická osoba, ), s dále rovněž uvedla, že v předmětné době žila sama a byla bezdětná, tudíž neměla žádnou vyživovací povinnost. Žalobkyně dále ani netvrdila, že by se předchůdkyně žalobkyně zabývala skutečnými výdaji žalované, pouze měla vycházet ze statistických údajů. Dle názoru soudu z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nebylo dostatečně zjištěno, zda je žalovaná schopna podmínkám úvěru dostát, když uvedená tvrzení nebyla prokázána, a i kdyby byla, nebylo ani tvrzeno, že by předchůdkyně žalobkyně vůbec zjišťovala skutečné výdaje žalované. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že nebylo objektivně zjištěno, zda je žalovaná osobou, jejíž majetkové poměry by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

23. Jelikož předchůdkyně žalobkyně uhradila žalované celkem 100 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobkyně v žalobě a z předložené platební historie však plyne, že žalovaná vrátila žalobkyni celkem částku 121 614,60 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaná bezdůvodné obohacení zcela žalobkyni vrátila ještě před podáním žaloby, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl včetně požadovaného úroku z prodlení.

24. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšné žalované podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná náhradu nákladů řízení neuplatnila, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.