7 C 283/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 , se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , zastoupená Jméno zainteresované osoby 0/0 , advokátem Adresa zainteresované osoby 0/0 , proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 , Adresa zainteresované osoby 1/0 , o zaplacení 40 419,98 Kč s příslušenstvím, Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 666,21 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 16. 10. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 3 753,77 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 011,14 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v výši 1 683 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 40 419,98 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 40 419,98 Kč od 1. 3. 2024 do 15. 10. 2024, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 3 753,77 Kč od 16. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 595,48 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobou doručenou soudu dne 22. 5. 2024, doplněnou podáním ze dne 25. 10. 2024, se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 40 419,98 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 9. 5. 2019 žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o bankovních službách pro č. účtu , č. účtu, , předmětem smlouvy bylo zřízení a vedení běžného účtu pro žalovaného žalobkyní. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné podmínky žalobkyně a Sazebník. Dne 18. 5. 2021 účastníci uzavřeli Smlouvu o povoleném debetu, na jejímž základně byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání - povolený debet na účtu do výše limitu 60 000 Kč. Při překročení limitu byl celý záporný zůstatek na účtu považován za nepovolený debet, a to počínaje dnem tohoto překročení. V souladu s všeobecnými obchodními podmínkami byla žalobkyně oprávněna smlouvu kdykoliv vypovědět, a to i bez udání důvodu. V souladu s všeobecnými obchodními podmínkami v případě vzniku nepovoleného debetu na účtu z jakéhokoli důvodu byl žalovaný povinen neprodleně uhradit žalobkyni veškeré dlužné částky včetně příslušenství. Po dobu trvání nepovoleného debetu na účtu žalovaného byla žalobkyně oprávněna zřídit zvláštní účet pohledávky z nepovoleného debetu. Dohodou o zrušení povoleného debetu ze dne 22. 6. 2022 byla ukončena smlouva o povoleném debetu ze dne 18. 5. 2021. Jelikož účet k tomuto dni vykazoval debetní zůstatek ve výši 51 526,06 Kč, byla tato pohledávka převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu číslo , č. účtu, . Dne 24. 6. 2022 žalobkyně uzavřela s žalovaným Dohodu o uznání dluhu a jeho splácení. Poslední splátku žalovaný uhradil dne 13. 3. 2023. Žalovaný se zavázala splatit jistinu dluhu nejpozději k 20. 12. 2024 spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny dluhu. Výpůjční úroková sazba činila 12 % ročně, hodnota RPSN 12,68 %. Výše měsíční splátky byla stanovena na 2 056 Kč. Celková výše žalované pohledávky činí 40 419,98 Kč. Žalobkyně rovněž požaduje kapitalizovaný výpůjční úrok ve výši 12 % ročně z dlužné nesplacené jistiny úvěru. Žalovanému byla dne 20. 3. 2024 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění ve lhůtě do 27. 3. 2024.V podání ze dne 25. 10. 2024 žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr., a to vyhodnocením informací získaných především z bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních registrů a databází. Dále z příjmů a výdajů žalovaného, demografických a statistických informací. Z čestného prohlášení o příjmu v žádosti, v němž žalovaný čestně prohlásil, že jeho příjem ze závislé činnosti je ve výši 22 500 Kč. Příjem žalovaného byl ověřen z periodických výpisů z běžného účtu žalovaného za posledních 6 měsíců. Žalobkyně po posouzení příjmu žalovaného provedla též vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalovaného. Žalobkyně přitom posuzovala nejen výdaje sdělené žalovaným, ale konfrontovala je též s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životním minimem) a z částkami vycházejícími ze statistických dat. Žalobkyně výdaje na bydlení žalovaného porovnala s údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení a energie v jednotlivých regionech, a to dle typu bydlení. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný a bezdětný, tudíž bez vyživovacích povinností. Dále žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů. Podpisem žádosti žalovaný potvrdil, že údaje uvedené v žádosti jsou pravdivé a úplné. Žalobkyně vycházela z výdajů sdělených žalovaným v celkové částce 18 213 Kč, přičemž ostatní výdaje a náklady na pojištění činily 1 200 Kč, výdaje na bydlení činily 9 171 Kč, částky představující životní minimum činily 3 860 Kč, výdaje žalovaného na závazky u jiných provozovatelů úvěrů byly nulové a výdaje žalovaného na závazky u žalobkyně činily 3 982 Kč. Žalobkyně na základě procesu posouzení úvěruschopnosti dospěla k jednoznačnému závěru, že žalovaný bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Žalovaný uhradil částku 11 106,08 Kč na jistinu a 3 753,77 Kč na úroky.Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí do datové schránky prostřednictvím veřejné datové sítě), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalobkyně při jednání soudu na žalobě setrvala, k výzvě soud připustila, že žalobkyně jinými než dosud doloženými důkazy v otázce úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Závěrem žalobkyně navrhla žalobě vyhovět.Z důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti: Ze Smlouvy o bankovních službách ze dne 9. 5. 2019 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala zřídit a vést pro žalovaného běžný účet číslo , č. účtu, v měně CZK s periodicitou výpisu z účtu měsíčně elektronicky, smlouva byla podepsána oběma stranami. Ze Smlouvy o povoleném debetu ze dne 18. 5. 2021 soud zjistil, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o povoleném debetu, kdy se žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou povoleného přečerpání na jeho účtu do výše úvěrového limitu 60 000 Kč, úroková sazba činila 12 % ročně, RPSN činila 12,71 %, doba trvání úvěru byla stanovena na dobu neurčitou. Shora uvedenou listinu žalovaný podepsal prostřednictvím aplikace Mobilní banka. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Sazebník , právnická osoba, . a Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z předložených obchodních podmínek vyplývá, že žalobkyně se může s klientem (žalovaným) dohodnout na zřízení povoleného debetu na účtu. V případě vzniku nepovoleného debetu na účtu z jakéhokoli důvodu je klient (žalovaný) povinen neprodleně uhradit žalobkyni veškeré dlužné částky včetně příslušenství. Po dobu trvání nepovoleného debetu na účtu klienta (žalovaného) je žalobkyně oprávněna zřídit zvláštní (vnitřní) účet pohledávky z nepovoleného debetu, a výše úroku z prodlení mohou být po dobu trvání nepovoleného debetu měněny způsobem uvedeným ve všeobecných obchodních podmínkách. (čl. 13.2) Z Dohody o zrušení povoleného debetu ze dne 22. 6. 2022 vyplývá, že účastníci se dohodli na ukončení Smlouvy o povoleném debetu zde dne 18. 5. 2021. V dohodě bylo stanoveno, že účet vykazuje záporný zůstatek ve výši 51 526,06 Kč. Dne 24. 6. 2022 byla mezi stranami uzavřena Dohoda o uznání dluhu a jeho splácení. Tato dohoda byla ze strany žalovaného podepsána. Žalovaný se zavázal uhradit dlužnou částku ve výši 51 526,06 Kč ve splátkách po 2 056 Kč měsíčně, celková výše úvěru činila 51 526,06 Kč, zapůjčení úroková sazba činila 12 % ročně a výše RPSN byla stanovena na 12,68 % ročně. Celková splatná částka tedy činila 60 058,32 Kč. Z výzvy k úhradě dluhu - předžalobní upomínky ze dne 20. 3. 2024 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Z poštovního podacího archu vyplývá, že předmětná upomínka byla žalovanému shora uvedeného data odeslána. Z periodického výpisu z účtu žalovaného shora uvedeného čísla za období 12. 7. 2022 vyplynulo, že k datu 24. 6. 2022 činila dlužná jistina celkem 51 526,06 Kč. Z historického výpisu účtu , č. účtu, bylo zjištěno, že zůstatek úvěru činí ke dni 24. 6. 2022 částku 40 419,98 Kč, splatné úroky 5 011,14 Kč a výše pokuty z prodlení činila 1 683 Kč. Z periodického výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 13. 11. do 11. 12. 2020 vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil 10 097,44 Kč a konečný zůstatek činil 6 156,04 Kč. Z periodického výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 12. 12. 2020 do 12. 1. 2021 vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil 6 156,04 Kč a konečný zůstatek činil 6 669,25 Kč. Z periodického výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 13. 1. do 12. 2. 2021 vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil 6 669,25 Kč a konečný zůstatek činil 10 270,86 Kč. Z periodického výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 13. 2. do 12. 3. 2021 vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil 10 270,86 Kč a konečný zůstatek činil 7 876,75 Kč. Z periodického výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 13. 3. do 12. 4. 2021 vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil 7 876,75 Kč a konečný zůstatek činil 17 720,62 Kč. Z periodického výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 13. 4. do 12. 5. 2021 vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil 17 720,62 Kč a konečný zůstatek činil 6 784,02 Kč. Z interní listiny žalobkyně vyplývá, že žalobkyně dne 18. 5. 2021 zaznamenala u žalovaného (ID klienta , hodnota, rodinný stav (svobodný), bytové poměry (u rodičů), vzdělání (základní), a dále příjem další osoby, která se podílí na chodu domácnosti (nikdo).Dle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel celkem 51 526,06 Kč, přičemž na shora uvedený úvěr žalovaný uhradil celkem 14 859,85 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Této argumentaci však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech, žádost o spotřebitelský úvěr, návrh na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je však zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným, že jeho příjem činí 22 500 Kč (výpis z účtu žalovaného - dne 7. 1. 2021 evidována příchozí úhrada ve výši 23 241 Kč ze společnosti , právnická osoba, , dne 8. 2. 2021 evidována příchozí úhrada ve výši 23 979 Kč ze společnosti , právnická osoba, , dne 8. 3. 2021 evidována příchozí úhrada ve výši 21 562 Kč ze společnosti , právnická osoba, , 7. 4. 2021 evidována příchozí úhrada ve výši 23 671 Kč ze společnosti , právnická osoba, ), dále je z interní listiny žalobkyně patrno, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů a má základní vzdělání. Z výše uvedeného nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala výdaji žalovaného jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti výdajů uváděných žalovaným. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 51 526,06 Kč, žalovaný vrátil pouze 14 859,85 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 36 666,21 Kč (tj. 51 526,06 – 14 859,85) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že ten měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 14. 10. 2024. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (16. 10. 2024) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 12,75 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 617 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 3. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 800 Kč (3 x 500 + 3 x 100). Dalším úkonem právní služby byla účast právního zástupce žalobkyně při jednání soudu dne 6. 11. 2024, na níž je třeba již aplikovat obecná ustanovení tarifu. Dle § 7 bod 5. tarifu, náleží odměna ve výši 2 740 Kč za jeden úkon právní služby a rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z Prahy do Chomutova a zpět, za níž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu šesti půlhodin, což je obecně známo, tedy za 600 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z Prahy do Chomutova a zpět rovněž v obecně známé adekvátní délce 190 km, k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z něhož vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 5,7 l benzinu na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 398/2023 Sb. činí náhrada za 1 km 5,60 Kč, dle § 4 písm. a) činí průměrná cena benzinu automobilového 95 oktanů 38,20 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 190 x 5,60 + 5,7 x 38,20 x 190/100, tedy celkem 1 477,71 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 1 452,72 Kč, když advokát doložil, že je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 9 987,43 Kč (1 617 + 1 800 + 2 740 + 300 + 600 + 1 477,71 + 1 452,72). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 36 666,21 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 36 948,99 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 3 753,77 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši k datu vyhlášení rozsudku, kdy jistina s příslušenstvím na jeho straně činí celkem 17 600,47 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 54 549,46 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 68 %, úspěch žalovaného 32 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 36 % svých nákladů, z částky 9 987,43 Kč, tedy ve výši 3 595,48 Kč.