7 C 289/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 71 868 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 15 138 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 24. 10. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení částky 56 730 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 347,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 21 932,01 Kč, úroku ve výši 20,74 % ročně z částky 43 992,33 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 26,43 % ročně z částky 6 533,33 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 525,66 Kč od 24. 3. 2023 do 23. 10. 2023 a zákonného úroku z prodlení z částky 35 387,66 Kč od 24. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost uhradit jí částku shora uvedenou spolu s příslušenstvím shora rovněž specifikovaným z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 18. 10. 2019, kterou žalovaná uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), jako věřitelem. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovanou a zaznamenaných v kartě zákazníka a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalované v hotovosti při podpisu smlouvy 44 000 Kč, které se zavázala uhradit ve splátkách spolu s částkou 7 480 Kč představující kapitalizované úroky, částkou 8 800Kč představující odměnu za administrativní činnost, částkou 25 080 Kč představující poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 80 týdenních splátkách po 1 076 Kč, s poslední splátkou dne 30. 4. 2021. Žalovaná na shora uvedenou pohledávku uhradila 22 612 Kč. Žalovaná dále uzavřela s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 7. 2019. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovanou a zaznamenaných v kartě zákazníka a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalované v hotovosti při podpisu smlouvy 18 000 Kč, které se zavázala uhradit ve splátkách spolu s částkou 3 600 Kč představující kapitalizované úroky, částkou 3 600 Kč představující odměnu za administrativní činnost, částkou 7 200 Kč představující poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 540 Kč, s poslední splátkou dne 18. 9. 2020. Žalovaná na shora uvedenou pohledávku uhradila 24 250 Kč. Pohledávky z předmětných smluv byly výše uvedenou společností postoupeny žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno a byla rovněž před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.

2. Dne 17. 10. 2023 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru. Dále žalobkyně uvedla, že z karty zákazníka se podává, že předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované z nájemní smlouvy, bankovní výpisy, pracovní smlouvy a výplatních pásek. V kartě zákazníka ze dne 18. 10. 2019 žalovaná uvedla, že má pravidelný příjem ze zaměstnání, její měsíční příjem činí 28 958 Kč, výdaje na bydlení činí 2 750 Kč, osobní výdaje činí 5 000 Kč, splátky úvěrů 2 160 Kč. V kartě zákazníka ze dne 26. 7. 2019 žalovaná uvedla, že má pravidelný příjem ze zaměstnání, její měsíční příjem činí 23 066 Kč, výdaje na bydlení činí 5 500 Kč, osobní výdaje činí 5 000 Kč, splátky úvěrů činí 1 440 Kč. Předchůdkyně žalobkyně si současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že údaje, které předchůdkyni žalobkyně poskytla jsou úplné, přesné a pravdivé. Pokud by žalovaná uvedla nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu. Dále žalobyně uvedla, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře.

3. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalobkyně při jednání soudu na žalobě setrvala, k výzvě soud připustila, že žalobkyně jinými než dosud doloženými důkazy v otázce úvěruschopnosti žalované nedisponuje. Závěrem žalobkyně navrhla žalobě vyhovět. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 7. 2019 uzavřené mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni uhradit celkem 32 400 Kč, a to v 60 týdenních hotovostních splátkách ve výši 540 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že finanční prostředky ve výši 18 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzala.

5. Z karty zákazníka – žádosti o zápůjčku ze dne 26. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že žije v nájemním bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnána na hlavní pracovní poměr u [jméno] [příjmení] jako pomocná síla v kuchyni s čistým příjmem 23 066 Kč měsíčně, měsíční výdaje činí 11 940 Kč, sestávající z výdajů na bydlení ve výši 5 500 Kč, osobních výdajů ve výši 5 000 Kč, splátky úvěrů ve výši 1 440 Kč. Žalovaná měla doložit bankovní výpisy, výplatní pásky, pracovní smlouvu. Žalovaná tuto listinu podepsala.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 18. 10. 2019 uzavřené mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky ve výši 44 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni uhradit celkem 86 080 Kč, a to v 80 týdenních hotovostních splátkách ve výši 1 076 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že finanční prostředky ve výši 44 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzala.

7. Z karty zákazníka – žádosti o zápůjčku ze dne 18 10. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že žije v nájemním bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnána na hlavní pracovní poměr u [jméno] [příjmení] jako pomocná síla v kuchyni s čistým příjmem 28 958 Kč měsíčně, měsíční výdaje činí 9 910 Kč, sestávající z výdajů na bydlení ve výši 2 750 Kč, osobních výdajů ve výši 5 000 Kč, splátky úvěrů ve výši 2 160 Kč. Žalovaná měla doložit výplatní pásky, a dále nájemní smlouvu. Žalovaná tuto listinu podepsala.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 3. 2023 mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobkyni, a to včetně předmětných pohledávek za žalovanou.

9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2023 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávky z předmětných smluv byly postoupeny žalobkyni a zároveň ji informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalované odesláno dne 19. 4. 2023.

10. Z předžalobní upomínky adresované žalované právním zástupcem žalobkyně dne 10. 7. 2023 vyplynulo, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalované odeslána dne 10. 7. 2023.

11. Listiny nazvané uznání dluhu bylo zjištěno, že žalovaná dne 17. 5. 2021 uznala svůj dluh vůči společnosti [právnická osoba] ve výši 72 568 Kč ke dni 6. 5. 2021, který vznilkl z důvodu nesplacení celkové dlužné částky dle smlouvy o půjčce [číslo].

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce, jak je shora uvedeno, na jejímž základě obdržela od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 44 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila 22 612 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v kartě zákazníka. Žalovaná dále uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce, jak je shora uvedeno, na jejímž základě obdržela od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila 24 250 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v kartě zákazníka. Pohledávky z předmětných smluv byly následně postoupeny žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna a následně jí byla také zaslána předžalobní výzva.

13. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

15. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvy o zápůjčce (dle § 2390 občanského zákoníku) shora specifikované, na jejichž základě žalovaná obdržela v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala částku 10 000 Kč vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 690 Kč, a to v týdenních splátkách, kdy dluh jako celek byl splatný do 58 týdnů od uzavření smlouvy. Žalovaná uhradila pouze částku 1 400 Kč. Žalovaná se dále zavázala částku 15 000 Kč vrátit spolu s poplatkem ve výši 11 506 Kč, a to v týdenních splátkách, kdy dluh jako celek byl splatný do 58 týdnů od uzavření smlouvy. Žalovaná uhradila pouze částku 8 400 Kč. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatnými, vzájemné vztahy účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

22. Na právní vztahy, od nichž žalobkyně odvíjí svoje žalobní nároky, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona). Žalobkyně opakovaně argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila a opomenula prověřit výdaje žalované. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Předchůdkyně žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalované zabývala pouze příjmovou částí poměrů žalované, zcela pak pominula výdajovou položku, když vycházela jen z údajů uvedených v kartě zákazníka. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně v otázce výdajů žalované neučinila žádná zjištění, nelze tedy shledat, že se předchůdkyně žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalované jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovanou uvedených údajů, a to především ohledně jejich výdajů. Předchůdkyně žalobkyně se tedy podrobněji nezabývala výdaji žalované, kdy tyto okolnosti blíže nezkoumala, nezjišťovala a spokojila se pouze s údaji poskytnutými žalovanou. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).

23. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

24. Pokud jde o uznání nároku žalovanou týkající se smlouvy o půjčce [číslo] je třeba poukázat na skutečnost, že na rozsudek pro uznání a možnosti jeho vydání je nutno aplikovat shodná kritéria jako na schválení smíru s odkazem na § 153a odst. 2 o.s.ř., dle nějž rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze schválit smír dle § 99 odst. 1, odst. 2 o.s.ř. (pro rozpor s hmotným právem, konkrétně § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru – k tomu viz výše).

25. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalované 62 000 Kč (18 000 + 44 000 Kč) a žalovaná vrátila pouze 46 862 Kč (22 612 + 24 650), je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 15 138 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatných smluv, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou ze dne 10. 7. 2023, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 20. 10. 2023. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (24. 10. 2023) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.). Žalobkyně se svou neúčastí u jednání soudu vzdala možného poučení dle § 118a o. s. ř.

26. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy v částce 56 730 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 347,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 21 932,01 Kč, úroku ve výši 20,74 % ročně z částky 43 992,33 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 26,43 % ročně z částky 6 533,33 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 525,66 Kč od 24. 3. 2023 do 23. 10. 2023 a zákonného úroku z prodlení z částky 35 387,66 Kč od 24. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.

27. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.