7 C 303/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , právně zastoupené tituly před jménem . jméno FO tituly za jménem ., advokátkou se sídlem adresa , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , trvale bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 16 540 Kč s příslušenstvím, Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 13. 11. 2024 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba se ohledně zaplacení 6 540 Kč, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 13 250 Kč od 4. 8. 2023 do 12. 11. 2024 a zákonného úroku z prodlení z částky 6 540 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení, a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zamítá.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.OdůvodněníŽalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 16 540 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 250 Kč od 4. 8. 2023 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 290 Kč. V odůvodnění uvedla, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 4. 7. 2023 smlouvu o zápůjčce za použití prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím internetových stránek www., název, .cz a PINEM poskytnutým žalobkyní na telefonní číslo , tel. číslo, . Před samotným uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil dle pokynů uvedených na internetovém portálu žádost o poskytnutí zápůjčky, kterou odeslal žalobkyni, kdy nutným předpokladem pro odeslání bylo seznámení se s obchodními podmínkami, obsahem návrhu smlouvy, jakož i se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, kdy s nimi odesláním výslovně souhlasil. Na základě smlouvy o zápůjčce poskytla žalobkyně žalovanému dne 4. 7. 2023 zápůjčku ve výši 7 600 Kč, následně dne 12. 7. 2023 došlo k navýšení zápůjčky o částku 2 400 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit spolu s poplatkem za její poskytnutí ve výši 3 250 Kč, a to nejpozději do 3. 8. 2023. Žalovaný však žalobkyni neuhradil ničeho. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslání předžalobní výzvy. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 10 000 Kč, a to ode dne 4. 8. 2023 do 28. 6. 2024, tj. smluvní pokuta ve výši 3 290 Kč. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr zejména na základě informací získaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází.Dne 25. 10. 2024 zaslala žalobkyně vyjádření, v němž uvedla, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení.Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto rozhodl v nepřítomnosti účastníků.Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 7. 2023 vyplývá, že smlouva není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Z obsahu textu této listiny bylo soudem zjištěno, že žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 600 Kč a žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté peníze, včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 470 Kč. Dále jsou ve smlouvě uvedeny identifikační údaje žalovaného, a to mimo jiné bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, .Z dodatku ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 7. 2023 vyplývá, že dodatek není opatřen vlastnoručním podpisem žalovaného. Z obsahu této listiny bylo soudem zjištěno, že žalovaný měl zájem o dodatečné poskytnutí peněžních prostředků ve výši 2 400 Kč.Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně plyne úprava vztahů mezi věřitelem a klienty v souvislosti s uzavřením smlouvy. Tyto podmínky nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného.Z listiny - výpis z běžného účtu číslo 2023/7 ze dne 31. 7. 2023 společnosti , právnická osoba, . vyplývá, že dne 4. 7. 2023 byla na účet , č. účtu, zaslána částka 7 600 Kč a dne 12. 7. 2023 byla na účet , č. účtu, zaslána částka 2 400 Kč.Žalobkyně rovněž předložila předžalobní výzvu ze dne 24. 5. 2024, z níž je v kombinaci s doloženým podacím lístkem ze stejného dne zřejmé, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.Z upomínek ze dne 10. 8. 2023, 17. 8. 2023, 24. 8. 2023 a jejich vyčíslení vyplývá, že žalobkyně vyhotovila upomínky znějící na jméno žalovaného obsahující výzvy k úhradě pohledávky, jež byly adresovány na jméno žalovaného.Z opakovaných výzev k úhradě ze dne 2. 9. 2023 a ze dne 17. 9. 2023 a jejich vyčíslení vyplývá, že žalobkyně vyhotovila opakované výzvy k úhradě znějící na jméno žalovaného obsahující výzvy k úhradě pohledávky, jež byly adresovány na jméno žalovaného.Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 28. 11. 2024 vyplývá, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný, dále ze sdělení vyplývá, že na uvedeny účet byly v uvedeném období, tj. od 2. 7. 2023 do 7. 7. 2023 připsána platba ve výši 7 600 Kč a v období od 10. 7. 2023 do 15. 7.2023 připsána platba ve výši 2 400 Kč.Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně zaslala dne 4. 7. 2023 na bankovní účet žalovaného částku ve výši 7 600 Kč a dne 12. 7. 2023 částku ve výši 2 400 Kč.Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti, žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, jak je shora uvedeno, na jejímž základě obdržel od žalobkyně finanční prostředky v celkové částce 10 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy žalobkyni neuhradil ničeho. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku poskytnutou spotřebiteli. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným, které si údajně ověřila na základě dokumentů poskytnutých žalovaným, ty však žalobkyně na výzvu soudu nepředložila. Nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému celkem 10 000 Kč a žalovaný nevrátil na předmětný dluh ničeho, je třeba na rozdíl v obou částkách (10 000 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, která se dostala do sféry dispozice žalovaného dne 11. 11. 2024, následující pracovní den, tj. 12. 11. 2024, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 13. 11. 2024 do prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobkyně od shora uvedeného dne rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 12,75 % ročně (výrok I.). Soud proto žalobě s ohledem na výše uvedené vyhověl, a to co do částky 10 000 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou shora specifikovány a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byl v řízení většinově úspěšný a měl by tak vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.