7 C 307/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 091 Kč s příslušenstvím Žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 12 091 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 471,05 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 14 716,97 Kč, úrokem ve výši 21 % ročně z částky 6 585,51 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a dále zákonným úrokem z prodlení z částky 6 585,51 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku shora uvedenou spolu s příslušenstvím shora rovněž specifikovaným z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 12. 8. 2011, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), jako věřitelem. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím půjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného půjčku splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovaným a zaznamenaných v zákaznické kartě a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy 7 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu s částkou 5 852 Kč, jež představuje kapitalizované úroky ve výši 894 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 330 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 628 Kč, úroková sazba činila 21 % ročně. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 215 Kč, s poslední splátkou dne 5. 10. 2012. Žalovaný na shora uvedenou pohledávku uhradil 3 849 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dále byla opět mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena dne 18. 2. 2011 smlouva o půjčce č. , hodnota, . Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného zápůjčku splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovaným a zaznamenaných v zákaznické kartě a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy 10 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu s částkou 8 360 Kč, jež představuje kapitalizované úroky ve výši 1 277 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 900 Kč, a dále nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 306 Kč, s poslední splátkou dne 13. 4. 2012. Žalovaný na shora uvedenou pohledávku uhradil celkem 15 272 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.Dne 22. 11. 2024 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet předmětné spotřebitelské úvěry, a to na základě dostatečných informací získaných od žalovaného před uzavřením smluv o zápůjčkách. Dále žalobkyně uvedla, že ze zákaznické karty ze dne 12. 8. 2011 se podává, že předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o půjčce majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, z výplatních pásek, a dále z nájemní (podnájemní) smlouvy. Ze zákaznické karty ze dne 18. 2. 2011 se podává, že předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, z výplatních pásek, dále z nájemní (podnájemní) smlouvy, z předložených dokladů SIPO. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako mechanik ve společnosti , právnická osoba, . Jeho měsíční příjem činí 14 000 Kč, resp. 15 000 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku u jiné společnosti. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že údaje, které předchůdkyni žalobkyně poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. Pokud by žalovaný uvedl nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu, kdy dle § 3030 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře.Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 12. 8. 2011 uzavřené mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 12 852 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 215 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že finanční prostředky ve výši 7 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Součástí smlouvy byly rovněž Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce.Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 18. 2. 2011 uzavřené mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 13 177 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 306 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že finanční prostředky ve výši 10 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Součástí smlouvy byly rovněž Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce.Ze smlouvy o postoupení pohledávek na její přílohy č. 1 uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobkyni, a to včetně předmětné pohledávky za žalovaným.Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávky z předmětných smluv byly postoupeny žalobkyni a zároveň jej informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalovanému odesláno dne 27. 10. 2023.Z přehledu plateb (číslo smlouvy , hodnota, ) bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalovaného s tím, že dne 12. 8. 2011 byla žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč, žalovaný uhradil za období od 22. 8. 2011 do 22. 9. 2012 celkem 3 849 Kč.Z přehledu plateb (číslo smlouvy , hodnota, ) bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalovaného s tím, že dne 18. 2. 2011 byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, žalovaný uhradil za období od 27. 2. 2011 do 30. 11. 2012 celkem 15 272 Kč.Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobkyně dne 3. 6. 2024 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána dne 4. 6. 2024.Ze zákaznické karty ze dne 12. 8. 2011 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že žije v nájmu, pracuje jako mechanik u společnosti , právnická osoba, ., jeho čistý měsíční příjem činí 14 000 Kč, nájem činí 2 000 Kč, platby za telefon činí 200 Kč, splátky půjček 1 200 Kč a výdaje na domácnost činí 7 000 Kč. Celkové výdaje tedy tvoří částka 10 400 Kč. Žalovaný poskytl předchůdkyni žalobkyně občanský průkaz, pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu. Žalovaný tuto listinu podepsal.Ze zákaznické karty ze dne 18. 2. 2011 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že žije v nájmu, pracuje jako mechanik u společnosti , právnická osoba, ., jeho čistý měsíční příjem činí 15 000 Kč, nájem činí 6 000 Kč, platby za telefon činí 400 Kč a výdaje na domácnost činí 6 000 Kč. Celkové výdaje tedy tvoří částka 12 400 Kč. Žalovaný poskytl předchůdkyni žalobkyně občanský průkaz, pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu, SIPO. Žalovaný tuto listinu podepsal.Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvy o půjčkách, jak je shora uvedeno, na jejímž základě obdržel od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, resp. 10 000 Kč. Žalovaný na základě těchto smluv uhradil 3 849 Kč, resp. 15 272 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smluv zabývala schopností žalovaného splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v zákaznických kartách. Pohledávky z předmětných smluv byly následně postoupeny žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu byla také zaslána předžalobní výzva.Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 451 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle § 451 odst. 2 občanského zákoníku je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 563 občanského zákoníku, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Dle § 517 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvy o půjčkách (dle § 657 občanského zákoníku) shora specifikované, na jejichž základě žalovaný obdržel v hotovosti částku ve výši 7 000 Kč, resp. 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto částky vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 852 Kč, resp. 8 360 Kč, a to v týdenních splátkách, kdy dluh jako celek byl splatný do 60 týdnů od uzavření smluv. Žalovaný uhradil 3 849 Kč, resp. 15 272 Kč. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatné, vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 1 a § 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli přesahující 5 000 Kč uzavřený v době od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila a rovněž opomenula zjišťovat příjmy žalovaného, kdy vycházela pouze z pracovní smlouvy a výplatní pásky (patrně pouze jedné, ze zákaznických karet není možné určit bližší údaje). Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zabývala pouze výdajovou částí poměrů žalovaného, a to doloženými doklady SIPO a nájemní smlouvou. Dále žalobkyně zcela pominula příjmovou položku, když vycházela pouze z předložené pracovní smlouvy a nijak nespecifikované výplatní pásky a dále údajů uvedených žalovaným, že jeho příjem činí 14 000 Kč, resp. 15 000 Kč měsíčně, aniž by si vyžádala například výpis z bankovního účtu žalovaného za delší časové období, nelze dále pominout rovněž skutečnost, že v zákaznické kartě ze dne 18. 2. 2011 je uvedena částka 6 000 Kč představující nájem žalovaného a v zákaznické kartě ze dne 12. 8. 2011 (tedy po necelých šesti měsících) je zaznamenána výše nájemného pouze 2 000 Kč. Nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovaným uvedených údajů ohledně jeho příjmů. Žalobkyně se podrobněji nezabývala příjmy žalovaného, kdy žalobkyně tyto okolnosti blíže nezkoumala a nezjišťovala. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).Jelikož předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému celkem 17 000 Kč (7 000 Kč + 10 000 Kč), je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobkyně v žalobě však plyne, že žalovaný vrátil žalobkyni celkem částku 19 121 Kč (3 849 Kč + 15 272 Kč). Je tak zřejmé, že žalovaný bezdůvodné obohacení zcela žalobkyni vrátil ještě před podáním žaloby, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl včetně požadovaného úroku z prodlení.Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšnému žalovanému podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatnil, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.