7 C 31/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 228 156,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 200 190,90 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 25. 3. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 27 965,92 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 538,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 29 362,64 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 221 031,82 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 228 156,82 Kč od 15. 4. 2025 do 24. 3. 2026, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 27 965,92 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 16 299,02 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 1. 2026 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 228156,82 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně či banka“) se žalovaným smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, . Žalovaný byl povinen dle smlouvy splácet poskytnutou zápůjčku v 60 pravidelných splátkách po 2 135 Kč, splátka byla splatná v měsíci následujícím po měsíci, v němž banka půjčku žalovanému poskytla, tedy 11. 4. 2024. Mezi bankou a žalovaným bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků, úroková sazba činila 22,7 % ročně. Žalovaný zápůjčku řádně nesplácel, banka jej písemně upozornila, aby tento stav napravil a poskytla mu lhůtu min. 30 dní. Následně banka pohledávku s účinností ke dni 14. 4. 2025 zesplatnila. Bance tak vzniklo oprávnění požadovat okamžité splacení veškerých závazků. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalobkyně vedle nezaplacené jistiny ve výši 64 546,41 Kč požaduje zaplacení poplatků ve výši 2382 Kč a kapitalizovaného neuhrazeného smluvního úroku ve výši 9 706,69 Kč (splatného ke dni 14. 4. 2025) a úroku z prodlení ve výši 417,63 Kč (splatného ke dni 14. 4. 2025). Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Dne 1. 3. 2024 strany dále uzavřely Smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu č. , číslo, , kdy banka se zavázala poskytnout žalovanému ne jeho účet úvěr ve formě možnosti přečerpání běžného účtu do sjednaného limitu. Povolený debet byl zřízen k běžnému účtu žalovaného, na základě smlouvy byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat peněžní prostředky do limitu původně 25 000 Kč a v případě jeho překročení šlo o porušení smlouvy a vznik nepovoleného záporného zůstatku. Žalovaný se zavázal úvěr splácet prostřednictvím běžného účtu, na kterém byl povinen udržovat objem příchozích transakcí ve výši, která v měsíčním průměru za tři po sobě jdoucí měsíce dosahuje nejméně jedné třetiny celkové výše úvěru. Úroková sazba činila 21,9 % ročně. Žalovaný se rovněž zavázal hradit poplatky dle smlouvy a ceníku včetně pojištění. Žalovaný porušil své závazky, když se dostal do nepovoleného záporného zůstatku a nezajistil na svém běžném účtu sjednaný objem příchozích transakcí. Banka proto prohlásila již vyčerpané částky úvěru včetně úroků a všech ostatních finančních závazků za okamžitě splatné ke dni 14. 4. 2025. Dlužná částka ke dni zesplatnění činí 29 532,44 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalobkyně vedle nezaplacené jistiny ve výši 25 000 Kč požaduje zaplacení poplatků ve výši 499 Kč a úroku z prodlení ve výši 3066,16 Kč (splatného ke dni 14. 4. 2025), dále smluvních úroků ve výši 12 % ročně z jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 499 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Dále banka se žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce č. , číslo, , kdy žalovanému poskytla zápůjčku v částce 50 000 Kč. Žalovaný byl povinen dle smlouvy splácet poskytnutou zápůjčku v 60 pravidelných splátkách po 1 401 Kč, splátka byla splatná v měsíci následujícím po měsíci, v němž banka půjčku žalovanému poskytla, tedy 19. 12. 2023. Mezi bankou a žalovaným bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků, úroková sazba činila 22,7 % ročně. Žalovaný zápůjčku řádně nesplácel, banka jej písemně upozornila, aby tento stav napravil a poskytla mu lhůtu min. 30 dní. Následně banka pohledávku s účinností ke dni 14. 4. 2025 zesplatnila. Bance tak vzniklo oprávnění požadovat okamžité splacení veškerých závazků. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalobkyně vedle nezaplacené jistiny ve výši 43 932,30 Kč požaduje zaplacení poplatků ve výši 998 Kč a kapitalizovaného neuhrazeného smluvního úroku ve výši 6 601,25 Kč (splatného ke dni 14. 4. 2025) a úroku z prodlení ve výši 299,17 Kč (splatného ke dni 14. 4. 2025). Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Dále banka se žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce č. , číslo, , kdy žalovanému poskytla zápůjčku v částce 100 000 Kč. Žalovaný byl povinen dle smlouvy splácet poskytnutou zápůjčku ve 48 pravidelných splátkách po 3 470 Kč, splátka byla splatná v měsíci následujícím po měsíci, v němž banka půjčku žalovanému poskytla, tedy 25. 3. 2024. Mezi bankou a žalovaným bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků, úroková sazba činila 22,7 % ročně. Žalovaný zápůjčku řádně nesplácel, banka jej písemně upozornila, aby tento stav napravil a poskytla mu lhůtu min. 30 dní. Následně banka pohledávku s účinností ke dni 14. 4. 2025 zesplatnila. Bance tak vzniklo oprávnění požadovat okamžité splacení veškerých závazků. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalobkyně vedle nezaplacené jistiny ve výši 87 553,11 Kč požaduje zaplacení poplatků ve výši 3 246 Kč a kapitalizovaného neuhrazeného smluvního úroku ve výši 13 054,70 Kč (splatného ke dni 14. 4. 2025) a úroku z prodlení ve výši 755,38 Kč (splatného ke dni 14. 4. 2025). Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

2. Dne 7. 4. 2026 zaslala žalobkyně soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že co se týká žaloby k pohledávce č. , číslo, banka posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů, což je deklarováno v Protokolu o ověření úvěruschopnosti. Banka ve věci kontrolovala aktuální dluhy interní i externí, záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů (BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík, atd). Započtené příjmy činily , částka, , zohledněné výdaje se oproti údajům v žádosti navýšily na , částka, (z toho výdaje na splátky půjček , částka, , výdaje na bydlení vč. hypotéky, a st. úvěrů ve výši , částka, , výdaje na živobytí ve výši , částka, a ostatní výdaje ve výši , částka, ). Banka zjistila, že žalovaný je schopen splácet úvěr, a proto schválila žalovanému úvěr v částce 70 000 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil na předmětnou pohledávku celkem 11 107,21 Kč. Banka provedla dne 11. 3. 2024 čerpání úvěru ve výši 70 000 Kč ve prospěch běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, . Dále co se týká žaloby k pohledávce č. , číslo, banka posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů, což je deklarováno v Protokolu o ověření úvěruschopnosti. Banka ve věci kontrolovala aktuální dluhy interní i externí, záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů (BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík, atd). Započtené příjmy činily , částka, , zohledněné výdaje se oproti údajům v žádosti navýšily na , částka, (z toho výdaje na splátky půjček , částka, , výdaje na bydlení vč. hypotéky, a st. úvěrů ve výši , částka, , výdaje na živobytí ve výši , částka, a ostatní výdaje ve výši , částka, ). Banka schválila žalovanému úvěrový rámec k běžnému účtu ve výši 25 000 Kč, přičemž dle sdělení banky je povolený debet nedílnou součástí běžného účtu, kdy jsou oba produkty evidovány a vedeny na stejném účtu. Ve věci tedy není možné učinit výpočet čerpání a úhrad pro povolený debet a je nutné vycházet z žalovaných částek dle vyčíslení banky. Žalobkyně doložila výpisy s tím, že tyto prokazují, že bylo čerpáno, z transakční historie vyplývá, že banka uvedla existenci žalované jistiny – označuje částku čerpaných prostředků. Co se týká žaloby k pohledávce č. , hodnota, banka posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů, což je deklarováno v Protokolu o ověření úvěruschopnosti. Banka ve věci kontrolovala aktuální dluhy interní i externí, záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů (BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík, atd). Započtené příjmy činily , částka, , zohledněné výdaje se oproti údajům v žádosti navýšily na , částka, (z toho výdaje na splátky půjček , částka, , výdaje na bydlení vč. hypotéky, a st. úvěrů ve výši , částka, , výdaje na živobytí ve výši , částka, a ostatní výdaje ve výši , částka, ). Banka zjistila, že žalovaný je schopen splácet úvěr, a proto schválila žalovanému úvěr v částce 50 000 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil na předmětnou pohledávku celkem 13 110,93 Kč. Banka provedla dne 19. 11. 2023 čerpání úvěru ve výši 50 000 Kč ve prospěch běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, . , právnická osoba, , co se týká pohledávky č. , číslo, banka posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů, což je deklarováno v Protokolu o ověření úvěruschopnosti. Banka ve věci kontrolovala aktuální dluhy interní i externí, záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů (BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík, atd). Započtené příjmy činily , částka, , zohledněné výdaje se oproti údajům v žádosti navýšily na , částka, (z toho výdaje na splátky půjček , částka, , výdaje na bydlení vč. hypotéky, a st. úvěrů ve výši , částka, , výdaje na živobytí ve výši , částka, a ostatní výdaje ve výši , částka, ). Banka zjistila, že žalovaný je schopen splácet úvěr, a proto schválila žalovanému úvěr v částce 100 000 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil na předmětnou pohledávku celkem 20 590,96 Kč. Banka provedla dne 28. 2. 2024 čerpání úvěru ve výši 100 000 Kč ve prospěch běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, .

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

4. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně při jednání soudu na žalobě setrvala, závěrem žalobkyně navrhla žalobě vyhovět.

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, včetně připojeného certifikátu vyplynulo, že v uvedené smlouvě je uvedena předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru, žalovaný jako klient, dále jsou zde uvedeny údaje o žalovaném, a to rodné číslo, trvalá adresa a číslo mobilního telefonu. Z přehledu podmínek úvěru vyplývá, že celková výše úvěru činí 70 000 Kč, doba trvání 60 měsíců, celková měsíční splátka 2 135 Kč. Zápůjční úroková sazba činí 22,70 % ročně, RPSN 25,17 %, žalovaný měl celkem uhradit 117641,60 Kč. Žalobkyně rovněž doložila akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, .

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, včetně připojeného certifikátu vyplynulo, že v uvedené smlouvě je uvedena předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru, žalovaný jako klient, dále jsou zde uvedeny údaje o žalovaném, a to rodné číslo, trvalá adresa a číslo mobilního telefonu. Z přehledu podmínek úvěru vyplývá, že celková výše úvěru činí 50 000 Kč, doba trvání 60 měsíců, celková měsíční splátka 1 401 Kč. Zápůjční úroková sazba činí 22,70 % ročně, RPSN 25,20 %, žalovaný měl celkem uhradit 84 051,04 Kč. Žalobkyně rovněž doložila akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, .

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, včetně připojeného certifikátu vyplynulo, že v uvedené smlouvě je uvedena předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru, žalovaný jako klient, dále jsou zde uvedeny údaje o žalovaném, a to rodné číslo, trvalá adresa a číslo mobilního telefonu. Z přehledu podmínek úvěru vyplývá, že celková výše úvěru činí 100 000 Kč, doba trvání 48 měsíců, celková měsíční splátka 3 470 Kč. Zápůjční úroková sazba činí 22,70 % ročně, RPSN 25,19 %, žalovaný měl celkem uhradit 152 442,82 Kč. Žalobkyně rovněž doložila akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, .

8. Z návrhu na uzavření smlouvy o povoleném debetu č. , hodnota, včetně připojeného certifikátu vyplynulo, že v uvedené smlouvě je uvedena předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel povoleného debetu, žalovaný jako klient, dále jsou zde uvedeny údaje o žalovaném, a to rodné číslo, trvalá adresa a číslo mobilního telefonu. Z přehledu podmínek úvěru vyplývá, že celková výše povoleného debetu činí 25 000 Kč, výše bezúročné rezervy 1 000 Kč. Výše úrokové sazby činí 21,9 %, účet pro splácení a převod prostředků , č. účtu, , RPSN činí 26,3 %. Žalobkyně rovněž doložila akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o povoleném debetu č. , hodnota, .

9. Z Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu adresovaného žalovanému dne 14. 4. 2025 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně tímto prohlásila dluh vyplývající z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ke shora uvedenému datu za okamžitě splatný a požadovala jeho splacení. Dlužná částka činila 78 359,99 Kč.

10. Z Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu adresovaného žalovanému dne 14. 4. 2025 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně tímto prohlásila dluh vyplývající z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ke shora uvedenému datu za okamžitě splatný a požadovala jeho splacení. Dlužná částka činila 52 939,07 Kč.

11. Z Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu adresovaného žalovanému dne 14. 4. 2025 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně tímto prohlásila dluh vyplývající z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ke shora uvedenému datu za okamžitě splatný a požadovala jeho splacení. Dlužná částka činila 107 160,58 Kč.

12. Z Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu adresovaného žalovanému dne 14. 4. 2025 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně tímto prohlásila dluh vyplývající z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ke shora uvedenému datu za okamžitě splatný a požadovala jeho splacení. Dlužná částka činila 29 532,44 Kč.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. , číslo, ze dne 2. 10. 2025 a přílohy č. , hodnota, bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni.

14. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 10. 2025 bylo zjištěno, že banka oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávek vzniklé v souvislosti se smlouvou č. , hodnota, na žalobkyni.

15. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 10. 2025 bylo zjištěno, že banka oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávek vzniklé v souvislosti se smlouvou č. , hodnota, na žalobkyni.

16. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 10. 2025 bylo zjištěno, že banka oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávek vzniklé v souvislosti se smlouvou č. , hodnota, na žalobkyni.

17. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 10. 2025 bylo zjištěno, že banka oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávek vzniklé v souvislosti se smlouvou č. , hodnota, na žalobkyni.

18. Z výpisu zásilek bylo zjištěno, že žalovanému byly dne 13. 10. 2025 doručovány na adresu , adresa, čtyři písemnosti.

19. Z výzvy k plnění ze dne 15. 12. 2025 a poštovního podacího archu z téhož dne soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal před podáním žaloby žalovanému výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru.

20. Z výpisu úvěru č. , hodnota, za období 11. 3. 2024 až 30. 4. 2025 vyplynulo, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč. Z výpisu úvěru č. , hodnota, za období 19. 11. 2023 až 30. 4. 2025 vyplynulo, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Z výpisu úvěru č. , hodnota, za období 28. 2. 2024 až 30. 4. 2025 vyplynulo, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč.

21. Z transakční historie za období 19. 11. 2023 až 10. 4. 2025 vyplývá, že byla žalovanému poskytnuta dne 19. 11. 2023 minutová půjčka ve výši 50 000 Kč (žalovaný uhradil celkem 13 110,93 Kč), dále dne 28. 2. 2024 minutová půjčka ve výši 100 000 Kč (žalovaný uhradil celkem 20 590,96 Kč), a dále dne 11. 3. 2024 minutová půjčka ve výši 70 000 Kč (žalovaný uhradil celkem 11 107,21 Kč). Dále z transakční historie vyplývá, že nesplacená jistina povoleného debetu činila 25 000 Kč, dne 29. 3. 2025 došlo k převodu nesplacené jistiny úvěru.

22. Z výpisu z běžného účtu žalovaného číslo , č. účtu, za období 15. 11. 2023 až 28. 2. 2025 vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil , částka, , konečný zůstatek vykazoval zápornou hodnotu – , částka, . Za období 1. 3. 2025 až 31. 7. 2025 vyplývá z výpisů z běžného účtu, že ke dni 29. 3. 2025 došlo k převodu nesplacené jistiny úvěru v částce , částka, , k datu 31. 7. 2025 činila pohledávka po splatnosti , částka, .

23. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta vyplývá, že dne 11. 3. 2024 požádal žalovaný o úvěr číslo , hodnota, ve výši 70 000 Kč, banka po posouzení úvěruschopnosti žalovaného (využito interních a externích datových zdrojů, deklarovaný příjem , částka, byl ověřen na základě doloženého výpisu z účtu, deklarované výdaje byly oproti výdajům uvedeným na žádosti navýšeny, zohledněny byly výdaje ve výši , částka, , z toho výdaje na splátky půjček , částka, , výdaje na bydlení včetně hypotéky ve výši , částka, , výdaje na živobytí ve výši , částka, a ostatní výdaje , částka, , dle vyhodnocení zbývalo žalovanému na splátku nové půjčky a nepředvídaných výdajů celkem , částka, ) dne 11. 3. 2024 úvěr schválila.

24. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta vyplývá, že dne 1. 3. 2024 požádal žalovaný o povolený debet číslo , hodnota, ve výši 25 000 Kč, banka po posouzení úvěruschopnosti žalovaného (využito interních a externích datových zdrojů, deklarovaný příjem , částka, byl ověřen na základě doloženého výpisu z účtu, deklarované výdaje byly oproti výdajům uvedeným na žádosti navýšeny, zohledněny byly výdaje ve výši , částka, , z toho výdaje na splátky půjček , částka, , výdaje na bydlení včetně hypotéky ve výši , částka, , výdaje na živobytí ve výši , částka, a ostatní výdaje , částka, , dle vyhodnocení zbývalo žalovanému na splátku nové půjčky a nepředvídaných výdajů celkem , částka, ) dne 1. 3. 2024 úvěr schválila.

25. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta vyplývá, že dne 16. 11. 2023 požádal žalovaný o úvěr číslo , hodnota, ve výši 50 000 Kč, banka po posouzení úvěruschopnosti žalovaného (využito interních a externích datových zdrojů, deklarovaný příjem , částka, byl ověřen na základě doloženého výpisu z účtu, banka započítala příjem ve výši , částka, , deklarované výdaje byly oproti výdajům uvedeným na žádosti navýšeny, zohledněny byly výdaje ve výši , částka, , z toho výdaje na splátky půjček , částka, , výdaje na bydlení včetně hypotéky ve výši , částka, , výdaje na živobytí ve výši , částka, a ostatní výdaje , částka, , dle vyhodnocení zbývalo žalovanému na splátku nové půjčky a nepředvídaných výdajů celkem , částka, ) dne 16. 11. 2023 úvěr schválila.

26. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta vyplývá, že dne 28. 2. 2024 požádal žalovaný o úvěr číslo , hodnota, ve výši 100 000 Kč, banka po posouzení úvěruschopnosti žalovaného (využito interních a externích datových zdrojů, deklarovaný příjem , částka, byl ověřen na základě doloženého výpisu z účtu, deklarované výdaje byly oproti výdajům uvedeným na žádosti navýšeny, zohledněny byly výdaje ve výši , částka, , z toho výdaje na splátky půjček , částka, , výdaje na bydlení včetně hypotéky ve výši , částka, , výdaje na živobytí ve výši , částka, a ostatní výdaje , částka, , dle vyhodnocení zbývalo žalovanému na splátku nové půjčky a nepředvídaných výdajů celkem , částka, ) dne 28. 2. 2024 úvěr schválila.

27. Z interní databáze banky vyplývá, že tato disponovala osobními údaji žalovaného, mj. datem narození, rodným číslem, FI osobním kódem, CCB osobním kódem, adresou, emailem, rodinným stavem (svobodný), typem bydlení (družstevní), vzděláním (základní), zaměstnáním a příjmy (zaměstnanec, IČO , IČO, , uváděný příjem , částka, , další příjem , částka, , započtený příjem , částka, , výdaje na bydlení , částka, , výdaje na živobytí , částka, , rodinné náklady a ostatní , částka, .

28. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela tři smlouvy o úvěru (dne 11. 3. 2024 znějící na částku 70 000 Kč, dne 19. 11. 2023 znějící na částku 50 000 Kč a dále dne 28. 2. 2024 znějící na částku 100 000 Kč), na jejichž základě žalovaný obdržel celkem 220 000 Kč, jak vyplývá z výpisu z běžného účtu, úvěrového účtu a transakční historie, dále účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu do limitu 25 000 Kč, jak je shora specifikována. Žalovaný na základě úvěrových smluv uhradil předchůdkyni žalobkyně celkem 44 809,10 Kč (11 107,21 + 13 110,93 + 20 590,96), jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání předmětné smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet nastaveným interním způsobem, kdy poměry žalovaného posoudila na základě údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr a dále z výpisů z běžného účtu žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla postoupena předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.

29. Dle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 2644 občanského zákoníku může majitel účtu s peněžními prostředky na účtu nakládat ujednaným způsobem.

30. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

31. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

32. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

33. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

34. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

35. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

36. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

37. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

38. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvy o úvěrech (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikované, na jejichž základě žalovaný obdržel celkem 220 000 Kč. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dále uzavřena smlouva o povoleném debetu na běžném účtu (dne , datum, pod č. , hodnota, ), kdy žalovaný byl oprávněn čerpat peněžní prostředky do limitu 25 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila a smlouvou stanovené služby poskytla. Žalovaný své povinnosti porušil, kdy se dostal do nepovoleného záporného zůstatku. Žalovaný tak podstatně porušil své smluvní povinnosti. Dluh žalovaného se tak stal splatný. Následně právní předchůdkyně žalobkyně pohledávky v souladu s ust. § 1879 a 1880 občanského zákoníku postoupila na žalobkyni (Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 s účinností ke dni 6. 10. 2025).

39. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatnými, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

40. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona). Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovanou uvedených údajů ohledně jeho výdajů, když žalobkyně vycházela jen z údaje uvedených žalovaným, že jeho měsíční příjem činí , částka, , výdaje na bydlení , částka, , výdaje na živobytí , částka, , rodinné náklady a ostatní , částka, . Je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně v otázce výdajů žalovaného neučinila žádná zjištění, resp. pouze přijala prohlášení žalovaného, kdy z výpisů z běžného účtu žalovaného vyplývá, že k datu 15. 11. 2023 činil zůstatek na účtu , částka, (žalovanému byly schváleny úvěry, kdy dne 19. 11. 2023 mu byla poskytnuta částka 50 000 Kč a celková měsíční splátka činila 1 401 Kč, dále dne 28. 2. 2024 byla žalovanému poskytnuta částka 100 000 Kč, měsíční splátka již činila 3 470 Kč, dne 1. 3. 2024 byl žalovanému poskytnut povolený debet na běžném účtu do výše 25 000 Kč a dne 11. 3. 2024 byla žalovanému poskytnuta částka 70 000 Kč, přičemž měsíční splátka činila 2 135 Kč). Nelze tedy shledat, že se předchůdkyně žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovaným uvedených údajů ohledně jeho výdajů. Předchůdkyně žalobkyně se podrobněji nezabývala majetkovými poměry žalovaného, kdy předchůdkyně žalobkyně tyto okolnosti blíže nezkoumala, nezjišťovala a spokojila se pouze s údaji poskytnutými žalovaným. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).

41. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

42. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem 245 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný předchůdkyni žalobkyně vrátil 44 809,10 Kč, je tedy povinen vrátit rozdíl v obou částkách ve výši 200 190,90 Kč (tedy 245 000 – 44 809,10). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že tento měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 23. 3. 2026. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (25. 3. 2026) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 11,5 % ročně (výrok I.).

43. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy co do částky 27 965,92 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 538,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 29 362,64 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 221 031,82 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 228 156,82 Kč od 15. 4. 2025 do 24. 3. 2026, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 27 965,92 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení (viz výše).

44. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř. V dané věci se jedná o náhradu nákladů za uhrazený soudní poplatek ve výši 11 408 Kč a nákladů na právní zastoupení. Dle § 7 bod 6. tarifu činí v daném řízení odměna advokáta za jeden úkon právní služby 9 220 Kč. Právní zástupce žalobkyně v daném řízení vykonal účelně čtyři úkony právní služby, a sice přípravu a převzetí zastoupení, dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva a účast při jednání soudu. Dle § 13 odst. 3 tarifu pak advokátu náleží paušální náhrada výdajů ve výši 450 Kč za každý úkon právní služby. Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 8 122,80 Kč. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených položek činí 58 210,80 Kč (11 408 + 4 x 9 220 + 4 x 450 + 8 122,80). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 200 190,90 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 201 578,52 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 27 965,92 Kč s úroky, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 114 529,58 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 316 108,10 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 64 %, úspěch žalovaného 36 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 28 % svých nákladů, z částky 58 210,80 Kč tedy ve výši 16 299,02 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za doplnění žaloby zaslané soudu dne 2. 4. 2026, neboť skutečnosti v něm uvedené měla žalobkyně blíže specifikovat již v žalobě, náklady spojené s vyjádřením tak není možné považovat za účelně vynaložené. Náhradu nákladů, které nebyly vynaloženy účelně, přitom nelze přiznat (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario).