7 C 326/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně zastoupená anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 373 801,83 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 296 112,44 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 25. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 77 689,39 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 23 463,60 Kč, dále kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 21 179,47 Kč, úrokem ve výši 5,7 % ročně z částky 372 301,83 Kč od 23. 8. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 373 801,83 Kč od 23. 8. 2022 do 24. 1. 2023 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 77 689,39 Kč od 25. 1. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 21 139 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 9. 2022 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 373 801,83 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 26. 10. 2018 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr, a to ve výši 520 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni spolu se smluvenými úroky v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 6 758 Kč vždy k 15. dni v měsíci. Úroková sazba činila 5,7 % ročně. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, byla ze strany žalobkyně opakovaně vyzvána k úhradě splatných dlužných splátek včetně příslušenství a poplatků. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila, žalobkyně proto prohlásila všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni 23. 9. 2021 za splatné. Veškeré závazky žalované se staly splatnými dne 15. 12. 2021. Ke dni 22. 8. 2022 dluží žalovaná žalobkyni částku 418 444,9 Kč, přičemž tato sestává z dlužné jistiny ve výši 372 301,83 Kč, dále kapitalizovaného běžného úroku ve výši 23 463,6 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 21 179,47 Kč a poplatku ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 14. 9. 2022. Žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

2. V podání došlém soudu dne 13. 1. 2023 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných z dostupných registrů, konkrétně výpisů z databáze CRIF, BRKI a NRKI, hodnocení klienta a prohlášení klienta, dále z výpisu z běžného účtu žalované, z nichž je patrné, že měsíční příjem žalované činil 23 000 Kč a celkové měsíční náklady žalované činily 15 731 Kč (životní náklady a výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity). Z podkladů bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení činí 7 269 Kč. Na základě shora uvedených údajů byl proveden tzv. scoring klienta, jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Splátka ve výši 6 758 Kč měsíčně tak byla dle názoru žalobkyně adekvátní tomu, aby žalovaná mohla předmětný úvěr splácet. Dále žalobkyně vycházela z údajů Českého statistického úřadu zveřejněných za rok 2017. Žalobkyně do výpočtu platební kapacity žalované zadávala výdaje, které odpovídají průměrným výdajům domácnosti za rok 2018 přepočtené na jednou osobu. Platební kapacita žalované na úhradu splátky ve výši 6 758 Kč měsíčně byla tedy i tímto výpočtem dostatečná. Žalobkyně rovněž poukázala na judikaturu, kdy je zásadně věcí účastníků a nikoliv soudu, aby v řízení snesli tvrzení. Zásadně není možné, aby ve sporném řízení soud právně významné skutečnosti, které nebyly účastníkem, jehož ve vztahu k nim tíží povinnost tvrzení, uplatněny, sám vyhledával, a to ani tehdy, jestliže by jejich zjištění mohlo k závěru o neplatnosti hodnoceného jednání vést. Žalobkyně považovala uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující, kdy po zhodnocení výše uvedených dokumentů, v jejich vzájemném souladu, a po porovnání příjmů a výdajů, bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního skóringu provedeného žalobkyní. Právní zástupce žalobkyně při jednání soudu i přes poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. ve smyslu nutnosti doplnit důkazy, uvedl, že jinými důkazy, než které již žalobkyně doložila, v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované, nedisponuje. Z doplnění žaloby ze dne 1. 3. 2023 zaslané zdejšímu soudu dne 2. 3. 2023 vyplývá, že žalovaná uhradila na předmětný úvěr celkem 223 887,56 Kč.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.

4. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:

5. Z žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaná dne 23. 10. 2018 požádala žalobkyni o bezúčelový úvěr (konsolidace) ve výši 520 000 Kč. V žádosti žalovaná uvedla, že je svobodná, bezdětná, žije v nájemním bytu, je vyučena, je zaměstnána jako manuálně pracující na dobu neurčitou, kdy její čistý měsíční příjem činí 23 000 Kč, v kolonce doložení příjmu bylo uvedeno potvrzení zaměstnavatele a výpis z účtu. Měsíční výše splátek úvěrů, leasingů a splátkového prodeje činila 11 000 Kč, celkové limity na povolených přečerpáních a kreditních kartách činily 22 000 Kč. Shora uvedenou listinu žalovaná podepsala.

6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 10. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr do celkové výše úvěrového limitu 520 000 Kč, přičemž peněžní prostředky mohly být čerpány ke dni 29. 10. 2018, nejvýše do dne 14. 11. 2018. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky dílem účelově na předčasné splacení všech peněžitých závazků žalované vyplývajících ze smlouvy mezi žalovanou a společností [právnická osoba] (ve výši 61 135 Kč), [právnická osoba] (ve výši 21 871 Kč), [právnická osoba] (ve výši 17 808 Kč), a dále bezúčelově ve výši případného rozdílu mezi úvěrovým limitem a součtem závazků žalované převedením na účet žalované číslo [bankovní účet]. Žalovaná se tento úvěr zavázala splatit v měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 5,70 % ročně (čl. I.5 smlouvy). Žalovaná se dále zavázala splácet úroky a jistinu úvěru v 96 měsíčních splátkách ve výši 6 758 Kč vždy 15. dne v měsíci. Celková částka, kterou bylo třeba zaplatit činila 656 840,96 Kč (čl. I.5 smlouvy). Shora uvedenou listinu žalovaná podepsala. Součástí smlouvy byly rovněž Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru – [anonymizováno] spotřebitelský úvěr obsahující podpis žalované, dále Vysvětlení předsmluvních informací a základní informace o jednotlivých druzích spotřebitelských úvěru poskytovaných [anonymizováno], Informace k pojištění dlužníků za spotřebitelských úvěrů podle pojistné smlouvy [číslo] Sazebník [anonymizováno] pro fyzické osoby-občany a Obchodní podmínky pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry. Dle čl. 9 obchodních podmínek, které byly sjednány jako součást smlouvy, bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna úvěr prohlásit písemným oznámením za splatný, pokud bude žalovaná v prodlení s jakoukoliv platební povinností z dané smlouvy.

7. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17. 12. 2021 vyplynulo, že žalobkyně upozornila žalovanou, že s ohledem na neplnění jejích povinností z předmětného úvěru prohlašuje tento za splatný ke dni 15. 12. 2021, dle přiložené dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalované dne 27. 12. 2021.

8. Z poslední výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 23. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu, kdy ke dni 22. 9. 2021 činila dlužná částka 21 839,53 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatku 500 Kč za tuto výzvu) s upozorněním, že v opačném případě bude nucena přistoupit k předčasnému zesplatnění úvěrové pohledávky, dle přiložené dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalované dne 24. 9. 2021.

9. Z opakované výzvy k zaplacení dlužné částky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu, kdy ke dni 22. 8. 2021 činila dlužná částka 14 498,85 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatku 500 Kč za tuto výzvu) s upozorněním, že v opačném případě bude nucena přistoupit k předčasnému zesplatnění úvěrové pohledávky.

10. Z výzvy k zaplacení dlužné částky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu, kdy ke dni 1. 8. 2021 činila dlužná částka 7 207,43 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatku 500 Kč za tuto výzvu).

11. Z výzvy k zaplacení dlužné částky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu, kdy ke dni 22. 7. 2021 činila dlužná částka 6 696,73 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení).

12. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 9. 2022 a připojeného potvrzení o podání, ze dne [datum] soud zjistil, že tuto adresovala právní zástupkyně žalobkyně žalované, kde žalovaná byla upozorněna, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru.

13. Z výpisu z účtu žalované (č.ú. [bankovní účet]) za období od 26. 10. 2018 do 31. 10. 2018 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil 0 Kč, konečný zůstatek byl záporný - 520 000 Kč, jakožto datum čerpání úvěru bylo uvedeno 29. 10. 2018.

14. Z výpisu z běžného účtu žalované vedeného u společnosti [právnická osoba] (č.ú. [bankovní účet]) za měsíc říjen 2018 vyplývá, že počáteční zůstatek činil zápornou hodnotu - 22 782,76 Kč a konečný zůstatek byl opět záporný, a to - 22 552,25 Kč.

15. Z potvrzení o výši pracovního příjmu žalované ze dne 11. 10. 2018 vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána jako výrobní operátor u společnosti [právnická osoba], kdy její průměrný čistý měsíční příjem za období od 7/ 2018 do 9/ 2018 činil 22 027 Kč.

16. Žalobkyně rovněž doložila interní listiny - Informace z Credit Bureau (CBCB Informace) dokládající, že žalobkyně disponovala osobními údaji žalované, a dále Informace z Českého statistického úřadu pro rok 2017 a pro rok 2018. Dále z výpisu čísla účtu [číslo] vyplývá, že k datu 22. 8. 2022 činila dlužná jistina 372 301,83 Kč, úroky 23 463,6 Kč, úroky z prodlení 21 179,47 Kč a poplatky 1 500 Kč.

17. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala částku 520 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 5,70 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách v částce 6 758 Kč. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas (na předmětný úvěr žalovaná uhradila celkem 223 887,56 Kč), žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 15. 12. 2021, což žalované písemně oznámila dopisem ze dne 17. 12. 2021. K datu zesplatnění činila dlužná jistina 383 408,78 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků). Žalobkyně zaslala žalované upomínku a výzvy k zaplacení. Žalovaná již ničeho neuhradila i přes zaslání předžalobní výzvy právní zástupkyní žalobkyně.

18. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Dle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela 520 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

27. Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se její právní předchůdkyně schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech a zkoumání měsíčního příjmu žalované), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. V doložené žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá vyživovací povinnost k dítěti, žije v nájemním bytě, je vyučena, je zaměstnankyní s čistým měsíčním příjmem 23 000 Kč, a měsíční splátky jiných úvěrů 11 000 Kč. Dle názoru soudu z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nebylo dostatečně zjištěno, zda je žalovaná schopna podmínkám úvěru dostát, když nebyly vzaty v potaz další závazky žalované, tedy nebyly vůbec zjišťovány její výdaje. Z doloženého výpisu z běžného účtu žalované za období říjen 2018 dle názoru soudu naopak jednoznačně vyplývá, že podmínkám dalšího úvěru žalovaná nebyla schopna dostát. Z výpisu z účtu žalované totiž plyne, že žalovaná ukončovala měsíční období se záporným zůstatkem na účtu (- 22 552,25 Kč). Z výše uvedeného je pak zřejmé, že nebylo objektivně zjištěno, zda je žalovaná osobou, jejíž majetkové poměry by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

28. Pokud pak bylo prokázáno, že uhradila žalované 520 000 Kč a žalovaná vrátila pouze 223 887,56 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 296 112,44 Kč (tj. 520 000 – 223 887,56 = 296 112,44 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou ze dne 14. 9. 2022, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 23. 1. 2023. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (25. 1. 2023) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.).

29. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy v částce 77 689,38 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 23 463,60 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 21 179,47 Kč, úrokem ve výši 5,7 % ročně z částky 372 301,83 Kč od 23. 8. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 373 801,83 Kč od 23. 8. 2022 do 24. 1. 2023 a zákonným úrokem z prodlení z částky 77 689,38 Kč od 25. 1. 2023 do zaplacení (viz výše).

30. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 18 691 Kč a náklady na právní zastoupení. Náklady zastoupení advokátem sestávají z odměny stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 373 801,83 Kč sestávající z částky 9 820 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 820 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 9 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 9 820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dle § 14 odst. 3 tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z Prahy do Chomutova a zpět, za níž náleží advokátu adekvátní náhradu v rozsahu šesti půlhodin, což je obecně známo, tedy za 600 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokátu náleží náhrada za cestu z Prahy do Chomutova a zpět rovněž v obecně známé adekvátní délce 2 x 113 km, k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z nějž vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 6,47 l motorové nafty na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 467/2022 Sb. činí náhrada za 1 km 4,70 Kč, dle § 4 písm. c) činí průměrná cena za 1 litr motorové nafty 44,10 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 226 x 4,70 + 6,47 x 44,10 x 226/100, tedy celkem 1 707,04 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tj. 42 787,04 Kč (4 x 9 820 + 4 x 300 + 600 + 1 707,04), tedy ve výši 8 985,28 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náklady řízení na straně žalobkyně tak tvoří celkem 70 463,32 Kč (18 691 + 4 x 9 820 + 4 x 300 + 600 + 1 707,04 + 8 985,28). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 296 112,44 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 306 456,09 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 77 689,38 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši k datu vyhlášení rozsudku, kdy jistina s příslušenstvím na její straně činí celkem 162 715,03 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 469 171,12 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 65 %, úspěch žalované 35 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 30 % svých nákladů, z částky 70 463,32 Kč, tedy ve výši 21 139 Kč.