7 C 327/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 48 906 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 48 906 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 6. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 48 906 Kč. Žalobkyně uvedla, že dne 23. 12. 2020 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, nedílnou součástí byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky, Ceník a Podmínky pro používání [příjmení] [příjmení] karty. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku tak, že žalovaný požádal elektronickým podepsáním návrhu smlouvy žalobkyni o její uzavření s tím, že elektronický podpis tohoto návrhu byl připojen na základě zadaného kódu, jenž byl žalovanému zaslán prostřednictvím SMS na ověřené telefonní číslo, a žalobkyně tento návrh akceptovala opatřením smlouvy elektronickým podpisem. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 45 000 Kč. K čerpání úvěru docházelo dvěma způsoby, a to platbami za zboží a služby na vybraných e-shopech formou [příjmení] [příjmení] platby, kdy prodejce po dokončení nákupu pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni, žalobkyně prodejci cenu za zboží a služby zaplatila a platbu zapsala na úvěrový účet žalovaného, a dále bezhotovostními platbami za zboží a služby a výběry hotovosti z bankomatů prostřednictvím [příjmení] [příjmení] karty, takto provedená čerpání byla rovněž zapsána na úvěrový účet žalovaného. V souladu se všeobecnými obchodními podmínkami se na úvěrový účet žalovaného připisovaly rovněž veškeré poplatky, a to ve výši dle ceníku. Žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky žalobkyni splatit vždy do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k jejich vyčerpání, a to na základě vyúčtování vystaveného žalobkyní. Pro případ, že by žalovaný neuhradil splátku řádně a včas, zavázal se dle smlouvy uhradit žalobkyni náklady za vymáhání pohledávky ve výši dle ceníku. Jelikož žalovaný své povinnosti řádně a včas neplnil, byl žalobkyní opakovaně upomínán. Následně byl žalovanému vyúčtován poplatek za každou zaslanou upomínku. Jelikož žalovaný ani přes výzvy nedoplatek neuhradil, neuhrazená částka dle smlouvy dne 20. 2. 2021 se stala splatnou a žalobkyně přistoupila k odstoupení od smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 3. 3. 2021 a současně byl vyzván k úhradě celé dlužné částky, a to nejpozději do osmi kalendářních dnů ode dne odeslání této výzvy. Žalovaný na shora uvedenou výzvu uhradil pouze 2 000 Kč. Dlužná částka ve výši 48 906 Kč sestává z vyčerpaných finančních prostředků ve výši 43 078 Kč a poplatků ve výši 5 828 Kč. Poplatky ve výši 5 828 Kč zahrnují poplatky za zaslané upomínky v celkové výši 1 200 Kč (200 Kč za každou odeslanou upomínku) a dále náklady za vymáhání pohledávky ve výši 4 628 Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 20. 5. 2021. Žalovaný svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

2. Žalovaný dne 22. 9. 2021 zaslal soudu vyjádření, v němž uvedl, že předmětnou částku si nikdy nepůjčil a na jeho účtu nikdy převedena nebyla, z výše uvedeného důvodu proto podal trestní oznámení na Policii ČR.

3. Dne 1. 12. 2021 Policie ČR, KŘP Ústeckého kraje, Územní odbor [obec], Obvodní oddělení [okres], [číslo jednací], k dotazu soudu sdělila, že šetřením spisového materiálu bylo zjištěno, že se v uvedené věci nejedná o žádný trestný čin, přestupek či správní delikt, neboť zjištěné skutečnosti dokazují, že o všechny úvěry u společností žádal žalovaný sám, kdy se tedy trestní oznámení žalovaného nezakládá na pravdě a proto policejní orgán rozhodl věc odložit s tím, že se skutek nestal. Policie dále shledala v jednání žalovaného a [jméno] [příjmení] přestupek křivého vysvětlení a proto jednání žalovaného a [jméno] [příjmení] oznámila na přestupkovou komisi [stát. instituce] – komise k projednávání přestupků.

4. V podání došlém soudu dne 8. 2. 2022 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím aplikace Bankovní vizitka, která funguje na principu ověřování totožnosti prostřednictvím bankovní identity. Služba umožňuje ověřit identitu klientů v aplikacích třetích stran pomocí jejich účtů v bankách. Žalovaný prokázal svoji totožnost přihlášením do internetového bankovnictví a žalobkyně provedla kontrolu osobních údajů přenesených z banky oproti osobním údajům sděleným žalovaným při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Následně proběhla tzv. crossvalidace dat, tedy kontrola, zda data zadaná žalovaným odpovídají údajům, které žalobkyně obdržela z banky. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prověřením skutečnosti, že žalovaný nepodal návrh na povolení oddlužení, není s ním vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení a vyživovací povinnost nemá vůči žádné osobě. Dále uvedl, že se v zaměstnání nenachází ve zkušební lhůtě a jeho čistý měsíční příjem činí 26 333 Kč. Žalovaný dále uvedl, že jeho pravidelné měsíční výdaje činí 6 500 Kč. Příjem žalobkyně následně ověřila na základě doloženého výpisu z účtu č. [bankovní účet] a výplatní pásky, z níž je také patrné, že výplata příjmu je prováděna převodem na účet č. [bankovní účet]. Dotazem do bankovního a nebankovního registru klientských informací žalobkyně zjistila, že v registru nejsou evidovány žádné aktuální závazky po splatnosti. Se souhlasem žalovaného bylo rovně ž provedeno ověření přes TelcoScore. TelcoScore poskytuje pravděpodobnost defaultu zákazníka ve finančních službách na základě telekomunikačních dat za tři měsíce. Dodavateli score jsou mobilní operátoři O2 Czech Republic a.s., T- Mobile Czech Republic a.s. a Vodafone a.s. Výpočet je realizován na základě smluvních, provozních a kreditních dat zákazníka. Aktualizace score probíhá každý den. Žalobkyně na základě shora popsaného procesu posouzení úvěruschopnosti došla k závěru, že žalovaný bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem, kdy se nejednalo o splátky, jež by mohly způsobit existenční likvidaci či zadlužení žalovaného. Dále ve vyjádření zaslaném soudu dne 6. 4. 2022 žalobkyně uvedla, že čerpání úvěru ze strany žalovaného bylo provedeno ve vyjádření blíže specifikovanými transakcemi (objednávka – odložená platba), a to v celkové výši 44 900 Kč. Žalovaný na vyčerpaný úvěr uhradil částku 2 000 Kč (dne 19. 3. 2021 uhradil 1 000 Kč a dne 6. 5. 2021 uhradil opět 1 000 Kč). Žalovanému byly v souladu s ceníkem naúčtovány poplatky, a to v celkové částce 178 Kč. Dále byly žalovanému naúčtovány náklady za vymáhání pohledávky, a to za celkem 6 upomínek po 200 Kč, tedy 1 200 Kč Náklady spojené s vymáháním pohledávky činí částku 4 628 Kč. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že podklady pro posouzení schopnosti žalovaného splácet nejsou hodnoceny izolovaně, ale ve svém souhrnu tak, aby žalobkyně získala ucelený přehled o finanční situaci žalovaného. Ochrana spotřebitele není absolutní, pouze zaručuje určité záruky k tomu, aby nebyla zneužita spotřebitelova nezkušenost v obchodním styku a byla tak posílena jeho práva. Dále v podání doručeném zdejšímu soudu dne 6. 4. 2022 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že úvěr byl žalovaným čerpán dvěma způsoby, a to platbami za zboží a služby na vybraných e-shopech formou [příjmení] [příjmení] platby, kdy prodejce po dokončení nákupu pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni, žalobkyně prodejci cenu za zboží a služby zaplatila a platbu zapsala na úvěrový účet žalovaného, a dále bezhotovostními platbami za zboží a služby a výběry hotovosti z bankomatů prostřednictvím [příjmení] [příjmení] karty, takto provedená čerpání úvěru byla rovněž zapsána na úvěrový účet žalovaného. Čerpání úvěru bylo prováděno transakcemi v rozmezí od 23. 12. 2020 do 8. 1. 2021, a to objednávkami – odloženými platbami v celkové výši 44 900 Kč. Žalovaný na vyčerpaný úvěr uhradil celkem 2 000 Kč, a to prostřednictvím plateb – ze dne 19. 3. 2021 ve výši 1 000 Kč a dne 6. 5. 2021 ve výši 1 000 Kč. Následně byly žalovanému v souladu s Ceníkem naúčtovány poplatky, a to dne 1. 1. 2021 ve výši 89 Kč za vedení účtu a dne 1. 2. 2021 ve výši 29 Kč za vedení účtu. Dále byly žalovanému naúčtovány náklady za vymáhání pohledávky, a to poplatky za upomínky (6 upomínek po 200 Kč), celkem tedy 1 200 Kč a dále náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 4 628 Kč. Co se týče posouzení úvěruschopnosti a totožnosti žalovaného, žalobkyně doložila kompletní výpis z účtu žalovaného č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], za období od 1. 9. 2020 do 30. 9. 2020. Žalovaný v žádosti uvedl, že pracuje ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], kdy uvedl, že není ve zkušební lhůtě. Žalobkyně ověřila v obchodním rejstříku existenci společnosti a zároveň na základě výpisů z běžného účtu ověřila, že příjmy žalovaného jsou skutečně vypláceny [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] Žalovaný dále uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení a nemá vyživovací povinnost vůči žádné osobě. Žalovaný deklaroval příjem ve výši 26 333 Kč, žalobkyně tento údaj ověřila výší měsíčního příjmu na běžném účtu. Rodinné příjmy sestávaly jak z příjmu žalovaného, tak rovněž z příjmu paní [příjmení], a to invalidního důchodu v částce 6 336 Kč a mzdy od zaměstnavatele [jméno] [příjmení] ve výši 13 757 Kč. Ze společných prostředků domácnosti byl hrazen nájem v částce 6 312 Kč (platba ze dne 17. 9. 2020). Z výpisu z běžného účtu vyplývá, že rozdíl v obou částkách byl 47 393 Kč, což je více než dostatečná částka pro běžné výdaje spojené s vedením domácnosti včetně případných mimořádných výdajů či tvorbu úspor. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že podklady pro posouzení schopnosti žalovaného nejsou hodnocena izolovaně, ale ve svém souhrnu tak, aby žalobkyně získala ucelený přehled o finanční situaci žalovaného. Z vyjádření žalobkyně doručené soudu dne 25. 5. 2022 vyplývá, že k čerpání úvěru docházelo platbami za zboží a služby na vybraných e-shopech formou [příjmení] [příjmení] platby, kdy prodejce po dokončení nákupu pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni, žalobkyně prodejci cenu za zboží a služby zaplatila a platbu zapsala na úvěrový účet žalovaného. Žalobkyně doložila potvrzení společnosti [právnická osoba], která spravuje stránky [webová adresa] včetně objednávek a plateb o tom, že ze strany žalobkyně skutečně došlo k úhradě plateb za objednávky provedené žalovaným na tomto e-shopu.

5. Žalovaný ve věci při jednání konaném dne 27. 4. 2022 uvedl, že s žalobou nesouhlasí, když si není vědom toho, že by uzavíral s žalobkyní úvěrovou smlouvu a není si rovněž vědom toho, že by prováděl jakékoliv objednávky v celkové částce 44 900 Kč. Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:

6. Z neoznačené listiny předložené žalobkyní vyplývá, že za období od 23. 12. 2020 do 8. 1. 2021 byly zaznamenány objednávky s vyznačením data a konkrétní částky, dne 1. 1. 2021 a 1. 2. 2021 je dále uvedena částka 89 Kč jakožto poplatek za účet, a dále dne 25. 1. 2021, 30. 1. 2021, 4. 2. 2021, 9. 2. 2021, 14. 2. 2021, 19. 2. 2021 je zaznamenána částka 200 Kč (sankce), tedy 6 x 200 Kč, celkem 1 200 Kč, dne 20. 2. 2021 je zaevidována částka 4 628 Kč (sankce), a dále dne 19. 3. 2021 a 6. 5. 2021 je v listině označena úhrada od zákazníka v částce 1 000 Kč, tedy 2 x 1 000 Kč, celkem 2 000 Kč.

7. Z výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínka – ze dne 20. 5. 2021 a poštovního podacího archu z téhož dne soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal před podáním žaloby žalovanému výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru.

8. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 12. 2020 bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského, revolvingového, bezúčelného úvěru, kdy výše úvěrového rámce činila 45 000 Kč Smlouva není ze strany žalovaného vlastnoručně podepsána, v kolonce podpis klienta je pouze uvedeno – podepsáno elektronicky. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] platné a účinné od 1. 8. 2020, dále Podmínky pro používání [příjmení] [příjmení] karty platné a účinné od 1. 8. 2020, a dále rovněž Přehled nejvyužívanějších produktů a služeb platný od 8. 6. 2020. Výše jmenované listiny neobsahují podpisy stran.

9. Z oznámení žalobkyně o zesplatnění dluhu a odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 3. 2021 vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 50 906 Kč. Dále rovněž žalovanému oznámila, že pozastavuje veškeré služby, zesplatňuje dluh a v souladu s čl. 8 a 8.6 Smlouvy o spotřebitelském úvěru od této smlouvy odstupuje.

10. Z potvrzení o provedení transakce [anonymizováno] vyplývá, že dne 18. 3. 2021 byla z účtu č. [bankovní účet] provedena platba v částce 1 000 Kč, a to na účet [bankovní účet].

11. Z potvrzení o provedení transakce [anonymizováno] vyplývá, že dne 5. 5. 2021 byla z účtu č. [bankovní účet] provedena platba v částce 1 000 Kč, a to na účet [bankovní účet].

12. Z usnesení Policie ČR, KŘP Ústeckého kraje, Územní odbor [obec], Obvodní oddělení [okres], [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], vyplývá, že policejní orgán odložil trestní věc podezření ze spáchání přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit neznámý pachatel tím, že v přesně nezjištěné době na přesně nezjištěném místě zneužil osobní údaje bez vědomí poškozeného - žalovaného, kdy jeho jménem sjednal několik finančních půjček u různých nebankovních společností, které zhruba od ledna roku 2021 od něho požadují splacení závazků, a to v celkové výši 48 163 Kč, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. V odůvodnění tohoto usnesení je mimo jiné uvedeno, že žalovaný policii sdělil, že vlastní dva bankovní účty u společnosti [právnická osoba], a to č.ú. [bankovní účet] a č.ú. [bankovní účet]. Žalobkyně policii poskytla listinné důkazy, z nichž je patrno, že žalovaný o úvěr žádal z IP adresy [číslo], kterou žalovaný užíval rovněž pro přihlašování do internetového bankovnictví a dále byl předložen občanský průkaz vydaný na jméno žalovaného.

13. Z výpisu z registru klientských informací vyplývá, že žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného, a to jménem a příjmením, rodným číslem, datem narození a bydlištěm.

14. Z doloženého výpisu z účtu [právnická osoba] za období od 1. 9. 2020 do 30. 9. 2020 vyplývá, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je [jméno] [příjmení], adresa [adresa žalovaného], počáteční zůstatek na účtu za shora uvedené období činil částku 269,68 Kč a konečný zůstatek činil 139,74 Kč. Z doloženého výpisu dále vyplývá, že dne 2. 9. 2020 byla na předmětný účet přijata platba ve výši 27 300 Kč, a to z čísla účtu [bankovní účet] s identifikací – [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno].

15. Z výplatní pásky zaměstnance – žalovaného za měsíc 9/2020 bylo soudem zjištěno, že žalovanému byla vyplacena čistá mzda ve výši 24 898 Kč.

16. Z interní databáze žalobkyně vyplývá, že žalobkyně disponovala osobními daty žalovaného, mimo jiné číslem občanského průkazu žalovaného. Dále z ekonomických a finančních dat žalobkyně vyplývá, že žalovaný bydlí ve vlastním bydlení, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], jeho čistý měsíční příjem činí 26 333 Kč, jeho pravidelné měsíční výdaje činí 6 500 Kč.

17. Z daňových dokladů za období od 23. 12. 2020 do 8. 1. 2021 vyplývá, že ze strany společnosti [právnická osoba] byly vystaveny ve shora uvedeném období faktury znějící na jméno žalovaného, kdy jakožto způsob platby je uvedena [příjmení] [příjmení] – odložená platba, součet všech faktur činí celkem částku 44 900 Kč, v označení dodávky jsou uvedeny platby za Steam Kredit (20 Euro, 60 Euro).

18. Z prohlášení společnosti [právnická osoba] vyplývá, že tato společnost potvrzuje, že ze strany jejich partnera (žalobkyně) došlo k úhradě všech plateb za objednávky provedené žalovaným, a to v řádném termínu na firemní účet shora jmenované společnosti.

19. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 565 občanského zákoníku, je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměněn právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. Podle § 582 odst. 1, věty první, občanského zákoníku, není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Dle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

21. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 23. 12. 2020 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému spotřebitelský, revolvingový, bezúčelový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 45 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni, včetně sjednané odměny a úroku. Předložená smlouva o úvěru ze dne 23. 12. 2020 není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, kdy ve smlouvě je v kolonce podpisu klienta (žalovaného) uvedeno pouze„ podepsáno elektronicky“.

22. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky § 565 věta druhá občanského zákoníku v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení uvedl, že úvěrovou smlouvu s žalobkyní neuzavíral, nebyl si ani vědom jakékoliv objednávky (odložené platby) v celkové částce 44 900 Kč. Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu žalovaný podepsal, přičemž žalobkyně po poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. k označení důkazů, že smlouvu uzavřel žalovaný, případně komu zboží nebo služby byly poskytovány, a kdo tedy služby čerpal a dále o jaké zboží nebo služby se jednalo, uvedla, že není možné zjišťovat, kdo konkrétně na příslušném e-shopu u monitoru počítače prováděl objednávky a toto poučení je tedy z jejího pohledu irelevantní a nereálné. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez vědomí žalovaného použila třetí osoba (např. člen domácnosti). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou. (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 3. 2022, č.j. 95 Cdo 172/2021-105) Pokud žalobkyně namítala, že šetřením Policie ČR bylo mimo jiné prokázáno, že si žalovaný založil účet u [právnická osoba] [příjmení] a.s. (č.ú. [bankovní účet]), k němuž měl dispoziční právo pouze žalovaný. Při zakládání účtu předložil v bance svůj občanský průkaz a bankou bylo také potvrzeno, že se do internetového bankovnictví opakovaně přihlašoval z IP adresy [číslo], která byla použita také při uzavírání smlouvy s žalobkyní a při komunikaci s bankou využíval tentýž email, který uvedl jako kontaktní v žádosti o poskytnutí úvěru, je nutné poukázat na skutečnost, že k osobnímu ověření totožnosti žalovaného ze strany žalobkyně nedošlo (obdobně jako je totožnost osobně ověřena např. při zřízení datové schránky a následné elektronické úkony majitele datové schránky se považují za úkony provedené v písemné formě anebo prostřednictvím tzv. elektronické bankovní identity, u níž dochází k osobnímu ověření totožnosti při zřízení bankovního účtu), proto žalobkyně nemohla spolehlivě vědět, zda smlouvu uzavřel žalovaný. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani okolnost, že se žalovaný do internetového bankovnictví přihlašoval z totožné IP adresy, jež byla použita také při uzavírání úvěrové smlouvy s žalobkyní, neboť IP adresy nemusí být používané jen jednou a tou samou konkrétní osobou.

23. Zároveň soud, odhlédne-li od výše uvedené neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud zjistil, že v interní databázi žalobkyně (ekonomická a finanční data) je uvedeno, že žalovaný má příjem 26 333 Kč čistého, kdy jakožto jeho zaměstnavatel je uvedena [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], žalovaný má vlastní bydlení, nemá žádnou vyživovací povinnost a jeho pravidelným měsíčním výdajem je částka 6 500 Kč. Z doloženého výpisu z bankovního účtu (číslo účtu [bankovní účet]) za období od 1. 9. 2020 do 30. 9. 2020 vedeného na jméno [jméno] [příjmení] vyplývá, že dne 2. 9. 2020 byla na předmětný účet zaslána částka 27 300 Kč (pod identifikací platby [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno]), dále byla ze strany žalobkyně doložena jedna výplatní páska znějící na jméno žalovaného, a to za měsíc 9/2020, kdy ze strany zaměstnavatele žalovaného ([anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [právnická osoba]) měla být žalovanému vyplacena čistá mzda ve výši 24 898 Kč. Odborná péče předpokládá zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka za delší časové období o tom, že žalovaný je v době před uzavřením smlouvy zaměstnán (příp. pobírá dávky) a s jakým výdělkem, dokladem o uspokojování bytové potřeby, apod. Dle názoru soudu žalobkyně rovněž nezjišťovala a neověřovala výdaje žalovaného, zejména výdaje na bydlení, apod. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

24. Soud se rovněž zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému poskytla spotřebitelský, revolvingový, bezúčelový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 45 000 Kč s tím, že k čerpání úvěru docházelo platbami za zboží nebo služby na vybraných e-shopech formou [příjmení] [příjmení] platby, kdy prodejce ([právnická osoba]) po dokončení nákupu pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni, žalobkyně prodejci cenu za zboží a služby zaplatila a platbu zapsala na úvěrový účet žalovaného. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Potvrzení společnosti [právnická osoba] o úhradě objednávek ze strany žalobkyně, dále listinu se záznamy o čerpání a úhradách, a dále rovněž daňové doklady (faktury) objednávek za období 23. 12. 2020 – 8. 1. 2021, z nichž však jednoznačně neplyne, jaké zboží nebo služby byly poskytovány, kdo tyto služby čerpal a že to byl právě žalovaný, kdo tyto služby, případně zboží odebíral. Jedná se pouze o interní listiny vyhotovené samotnou žalobkyní. Z výše uvedeného je možné pouze konstatovat, že žalobkyně uhradila prodejci platby za nespecifikované objednávky. Rovněž z provedených plateb v celkové částce 2 000 Kč (2 x 1 000 Kč), jež měly být ze strany žalovaného (z bankovního účtu č. [bankovní účet]) na shora uvedenou pohledávku uhrazeny, není možné jednoznačně konstatovat, že žalovaný předmětný dluh uznal, když bankovní účet je sice dle Policie České republiky veden na jméno žalovaného, v řízení však nebylo nikterak tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný měl k bankovnímu účtu výhradní dispoziční právo. Soud tak uzavřel, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatil.

25. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu, tedy co do částky ve výši 48 906 Kč, jež byla vázána na neplatnou smlouvu o úvěru, zamítl (výrok I. rozsudku).

26. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšnému žalovanému dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu ani z vyjádření žalovaného neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku).