7 C 351/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 487 946,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 438 364,45 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 30. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 49 581,89 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 173,48 Kč od 8. 11. 2018 do 17. 2. 2020, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 19 619,60 Kč od 8. 11. 2018 do 17. 2. 2020, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 249 601,80 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 069,21 Kč od 9. 4. 2019 do 17. 2. 2020, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 18 443,60 Kč od 9. 4. 2019 do 17. 2. 2020, úrokem ve výši 10,2 % ročně z částky 238 344,54 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 487 946,34 Kč od 29. 1. 2021 do 29. 12. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 49 581,89 Kč od 30. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 24 848,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2021 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 249 601,80 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 8. 11. 2018 uzavřela společnost [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) se žalovanou smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, konsolidace půjček [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut bezhotovostně úvěr ve výši 264 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně spolu se smluveným úrokem a poplatky v pravidelných 108 měsíčních splátkách ve výši 4 325,51 Kč počínaje dnem 13. 12. 2018. Úroková sazba činila 11,75 % ročně. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru dopisem ze dne 17. 2. 2020. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 249 601,80 Kč, smluvního úroku a úroků z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi předchůdkyní žalobkyně a [právnická osoba] a.s. byla pohledávka za žalovanou postoupena [právnická osoba] a.s. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 23. 2. 2021. Žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

2. Žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2021 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 238 344,54 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 9. 4. 2019 uzavřela předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru Expres půjčka [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut bezhotovostně úvěr ve výši 245 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně spolu se smluveným úrokem a poplatky v pravidelných 108 měsíčních splátkách ve výši 3 475,87 Kč počínaje dnem 15. 5. 2019. Úroková sazba činila 10,20 % ročně. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru dopisem ze dne 17. 2. 2020. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 238 344,54 Kč, smluvního úroku a úroků z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi předchůdkyní žalobkyně a [právnická osoba] a.s. byla pohledávka za žalovanou postoupena [právnická osoba] a.s. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 23. 2. 2021. Žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

3. S ohledem na skutečnost, že se výše uvedené věci týkají týchž účastníků a souvisejícího nároku pramenícího ze smluv o úvěru, soud obě tyto věci spojil ke společnému projednání.

4. V podání došlém soudu dne 10. 1. 2022 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že dle prohlášení předchůdkyně žalobkyně tato vycházela při schvalování úvěrů z údajů poskytnutých žalovanou. Žádosti byly hodnoceny individuálně v souladu s platnými strategiemi a principy obezřetného úvěrování, kontrolovány byly informace v interních a externích databázích, bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze Ministerstva vnitra ČR. Příjem žalované byl porovnáván s výdaji odhadnutými na základě historických dat ČSÚ. Žádosti o konsolidaci úvěru v celkové výši 300 000 Kč ze dne 8. 11. 2018 bylo vyhověno částečně. Žalovaná uvedla čistý příjem domácnosti 45 000 Kč, na běžný účet žalované přicházel příjem ve výši 18 020 Kč, vůči předchůdkyni žalobkyně měla žalované v době konsolidace úvěru ve výši měsíčních splátek 4 136,01 Kč. Žalovaná měla další závazky ve výši měsíčních splátek 1 061,50 Kč. Žádosti o Expres půjčku v celkové výši 290 000 Kč ze dne 9. 4. 2019 bylo vyhověno částečně. Žalovaná uvedla čistý příjem domácnosti 45 000 Kč, na běžný účet žalované přicházel příjem ve výši 17 401 Kč, vůči předchůdkyni žalobkyně měla žalované v době konsolidace úvěru ve výši měsíčních splátek 4 997,22 Kč. Žalovaná měla další závazky ve výši měsíčních splátek 146 Kč. Právní zástupce žalobkyně při jednání soudu i přes poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ve smyslu nutnosti doplnit tvrzení a důkazy, uvedl, že jinými důkazy, než které již žalobkyně doložila, v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Dále právní zástupce při jednání soudu uvedl, že úvěruschopnost byla zkoumána řádně, o čemž svědčí fakt, že žalovaná úvěry po určitou dobu řádně hradila.

5. Žalovaná ve věci na jednání konaném dne 25. 2. 2022 uvedla, že si nevybavuje okolnosti, za nichž byly smlouvy o úvěrech uzavřeny, a že si je vědoma, že jí úvěry byly poskytnuty. Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:

6. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, konsolidace půjček ze dne 8. 11. 2018 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 264 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr formou 108 pravidelných měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků ve výši 4 325,51 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena v pevné výši 11,75 % Smlouva obsahuje podpisy stran.

7. Z vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z 8. 11. 2018 vyplývají bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit, apod.).

8. Z vyjádření společnosti [právnická osoba] ze dne 20. 12. 2021 k procesu posouzení úvěruschopnosti vztahující se ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně uvedla, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdkyně žalobkyně kontrolovala informace v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR. Od příjmu byly odečteny splátkové, nesplátkové a ostatní deklarované výdaje, bylo počítáno s částkou životního minima a normativních nákladů na bydlení. Poskytnutým úvěrem byly konsolidovány dosavadní závazky ve výši 3 920 Kč.

9. Z žádosti o úvěr, konsolidace půjček ze dne 8. 11. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je vdaná, nemá vyživovací povinnost, žije ve vlastním domě/bytě, má základní vzdělání, je zaměstnankyní společnosti [právnická osoba], pracuje jako dělník/řemeslník, pracovní poměr je na dobu určitou, čistý měsíční příjem činí 18 020 Kč, celkový čistý příjem domácnosti pak činí 45 000 Kč. Žalovaná v žádosti dále uvedla, že nemá žádné měsíční náklady. Žalovaná dále uvedla, že má dva úvěry, a to u předchůdkyně žalobkyně ve výši 100 089,72 Kč s měsíční splátkou 1 800 Kč a u [právnická osoba] [anonymizována tři slova] ve výši 13 510,77 Kč s měsíční splátkou 1 120 Kč, a dále, že má kreditní kartu s měsíční splátkou ve výši 1 000 Kč.

10. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 19. 2. 2020 a poštovního podacího archu ze dne 20. 2. 2020 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně prohlásila s ohledem na neplnění povinností z předmětného úvěru tento úvěr č. [bankovní účet] za splatný ke dni 17. 2. 2020 a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.

11. Platební historie ke smlouvě [číslo] z 20. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná provedla celkem 10 plateb na úvěrový účet v celkové výši 43 255,10 Kč.

12. Z výpisů z úvěrového účtu č. [bankovní účet] byly zjištěny pohyby na účtu a historie plateb s tím, že z výpisu ze dne 25. 1. 2021 vyplynulo, že celkový dluh na jistině úvěru činí 249 601,80 Kč, na smluvním úroku 6 173,48 Kč, na úroku z prodlení z jistiny 19 146,40 Kč a na úroku z prodlení z úroku 473,20 Kč.

13. Ze smlouvy o úvěru Expres půjčka ze dne 9. 4. 2019 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 245 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr formou 108 pravidelných měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků ve výši 3 475,87 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena v pevné výši 10,20 %.

14. Z vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Expres půjčku včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývají bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit, apod.).

15. Z vyjádření společnosti [právnická osoba] k procesu posouzení úvěruschopnosti vztahující se ke smlouvě [číslo] ze dne 16. 12. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně uvedla, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdkyně žalobkyně kontrolovala informace v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR. Od příjmu byly odečteny splátkové, nesplátkové a ostatní deklarované výdaje, bylo počítáno s částkou životního minima a normativních nákladů na bydlení. Na základě takto zjištěné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno.

16. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 19. 2. 2020 a poštovního podacího archu ze dne 20. 2. 2020 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně prohlásila s ohledem na neplnění povinností z předmětného úvěru tento úvěr č. [bankovní účet] za splatný ke dni 17. 2. 2020 a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.

17. Z platební historie ke smlouvě [číslo] ze dne 16. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná provedla celkem 7 plateb na úvěrový účet v celkové výši 27 380,45 Kč.

18. Z výpisů z úvěrového účtu č. [bankovní účet] byly zjištěny pohyby na účtu a historie plateb s tím, že z výpisu ze dne 25. 1. 2021 vyplynulo, že celkový dluh na jistině úvěru činí 238 344,54 Kč, na smluvním úroku 2 069,21 Kč, na úroku z prodlení z jistiny 18 284 Kč a na úroku z prodlení z úroku 159,60 Kč.

19. Žalobkyně dále předložila ke každé smlouvě Všeobecné produktové podmínky účinné od 1. října 2017, dokument Spotřebitelský splátkový úvěr, základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru, účinné od 1. srpna 2017 a Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 3. 2017.

20. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy č. 1, že pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni.

21. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2021 a poštovního podacího archu ze dne 5. 2. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávek na žalobkyni.

22. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 23. 2. 2021 a poštovního podacího archu ze dne 24. 2. 2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal před pováním žaloby žalované výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru [číslo].

23. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 23. 2. 2021 a poštovního podacího archu ze dne 24. 2. 2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal před pováním žaloby žalované výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru [číslo].

24. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela dne 8. 11. 2018 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala bezhotovostně 264 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 11,75 % ročně v pravidelných 108 měsíčních splátkách v částce 4 325,51 Kč měsíčně. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný, což žalované písemně oznámila dopisem ze dne 17. 2. 2020. Žalovaná dále uzavřela dne 9. 4. 2019 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala bezhotovostně 245 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 10,20 % ročně v pravidelných 108 měsíčních splátkách v částce 3 475,87 Kč měsíčně. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný, což žalované písemně oznámila dopisem ze dne 17. 2. 2020. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínky s výzvou k zaplacení dlužných částek. Žalovaná již ničeho neuhradila.

25. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

27. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

30. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

31. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 509 000 Kč (264 000 Kč a 245 000 Kč), žalovaná vrátila pouze 70 635,55 Kč (43 255,10 Kč a 27 380,45 Kč). Jelikož však soud shledal tyto smlouvy o úvěrech neplatnými z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejich uzavření a jejich ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

33. Je nepochybné, že na právní vztahy, od nichž žalobkyně odvíjí svoje žalobní nároky, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěry poskytnuté spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se její právní předchůdkyně schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech a zkoumání měsíčního příjmu žalované), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. V doložené žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je vdaná, nemá vyživovací povinnost, žije ve vlastním domě/bytě, má základní vzdělání, je zaměstnána jako dělník/řemeslník na dobu určitou s čistým měsíčním příjmem 18 020 Kč, celkový čistý příjem domácnosti pak činí 45 000 Kč, což však nebylo nijak doloženo. Žalovaná v žádosti uvedla, že nemá žádné měsíční náklady a že má dva úvěry, a to ve výši 100 089,72 Kč s měsíční splátkou 1 800 Kč a ve výši 13 510,77 Kč s měsíční splátkou 1 120 Kč, a dále, že má kreditní kartu s měsíční splátkou ve výši 1 000 Kč. Dle názoru soudu z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nebylo dostatečně zjištěno, zda je žalovaná schopna podmínkám úvěru dostát, když nebyl ověřen čistý příjem domácnosti s ohledem na výši příjmu a závazků z úvěrů, nebyly kriticky vyhodnoceny závazky žalované a především nebyly vůbec zjišťovány její skutečné výdaje. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že nebylo objektivně zjištěno, zda je žalovaná osobou, jejíž majetkové poměry by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

34. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalované 509 000 Kč (264 000 Kč a 245 000 Kč), žalovaná vrátila pouze 70 635,55 Kč (43 255,10 Kč a 27 380,45 Kč), je třeba na rozdíl v obou částkách 438 364,45 Kč (tj. 509 000 – 70 635,55 = 438 364,45 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatných smluv, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhů vyzvána předžalobními výzvami ze dne 23. 2. 2021, avšak žalobkyně neprokázala, že tyto výzvy byly žalované doručeny a že měla možnost se s nimi seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 28. 12. 2021. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (30. 12. 2021) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 8,5 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

35. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 19 519 Kč (9 534 + 9 985) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 487 946,34 Kč sestávající z částky 10 260 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 130 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 10 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 10 260 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 37 110 Kč ve výši 7 793,10 Kč. Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z Prahy do Chomutova a zpět, za níž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu šesti půlhodin, což je obecně známo, tedy za 600 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z Prahy do Chomutova a zpět rovněž v obecně známé adekvátní délce 260 km, k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z nějž vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 6,2 l motorové nafty na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb. činí náhrada za 1 km 4,70 Kč, dle § 4 písm. c) činí průměrná cena 1 l motorové nafty 36,10 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 260 x 4,70 + 6,2 x 36,10 x 260/100, tedy celkem 1 803,93 Kč. Jelikož se právní zástupce účastnil v předmětný den u zdejšího soudu celkem tří jednání, je třeba náklady na cestovné a za promeškaný čas v celkové výši 2 403,93 Kč (1 803,93 + 600) přiznat v jednotlivých věcech v rozsahu jedné třetiny, tedy ve výši 801,31 Kč, a DPH v sazbě 21 % z této částky ve výši 168,28 Kč. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 65 391,69 Kč (64 422,10 Kč + 969,59 Kč). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 438 364,36 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 444 284,96 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 49 581,98 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši k datu vyhlášení rozsudku, kdy jistina s příslušenstvím na její straně činí celkem 199 096,17 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 643 381,13 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 69 %, úspěch žalované 31 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 38 % svých nákladů, z částky 65 391,69 Kč tedy ve výši 24 848,84 Kč.

36. Pro úplnost pak soud ohledně nákladů řízení uvádí, že náklady řízení žalobkyni přiznal ve výši odpovídající hypotetickému stavu, kdy by proti žalované podala žalobu jedinou. Jedině takové náklady lze totiž za daného stavu považovat za účelně vynaložené, když povinnost obecných soudů zabývat se účelností nákladů řízení již opakovaně ve své rozhodovací praxi vyjádřil Ústavní soud. Žalobkyni objektivně nic nebránilo, aby v dané věci podala dne 29. 6. 2021 žalobu jedinou, ke splatnosti obou dluhů došlo v únoru 2020, obě pohledávky byly na žalobkyni postoupeny stejnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. S ohledem na povahu žalobkyně jakožto právnické osoby podnikající ve značném rozsahu, což je obecně známo, která je navíc právně zastoupena, lze dle názoru soudu takový postup spravedlivě požadovat.