7 C 356/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 27 937,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 27 937,63 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 30. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 020,94 Kč od 28. 1. 2019 do 4. 6. 2019, úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 27 937,63 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 27 937,63 Kč od 29. 1. 2021 do 29. 12. 2021, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2 023 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 4. 2021 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 27 937,63 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 13. 3. 2013 uzavřela společnost [právnická osoba] se žalovanou smlouvu o Bankovních produktech a službách, na jejímž základě byl žalované zřízen a veden bankovní účet č. [bankovní účet], dále byl žalované rovněž poskytnut kontokorentní úvěr Flexikredit, který žalované umožnil přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 25 000 Kč sjednaného v aktuálních Dispozicích ke smlouvě. Žalovaná se zavázala dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaná svou povinnost nesplnila, překročila sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácela úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu společnost [právnická osoba] využila svého práva a v souladu se smlouvou převedla dne 28. 1. 2019 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 27 937,63 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet], a to za účelem jeho uhrazení žalovanou v pravidelných splátkách, což společnost [právnická osoba] písemně oznámila žalované včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaná však nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, proto byl úvěr prohlášen dopisem ze dne 4. 6. 2019 za okamžitě splatný v celé výši. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 27 937,63 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 020,94 Kč (od 28. 1. 2019 do 4. 6. 2019), dále úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 27 937,63 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 27 937,63 od 29. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem. Žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

2. V podání ze dne 5. 1. 2022 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých klientem v žádosti o revolvingový úvěr Flexikredit ze dne 10. 11. 2013, když žalovaná žádala o Flexikredit s úvěrovým rámcem ve výši 25 000 Kč. Žádost byla hodnocena individuálně, v souladu se schvalovací strategií a principy obezřetného úvěrování. Úvěruschopnost byla prověřována v interních i externích databázích, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra ČR. V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vycházela banka z příjmu, který žalovaná deklarovala v žádosti, tedy ve výši 17 000 Kč, žalovaná dále v žádosti uvedla, že čistý měsíční příjem domácnosti činí 30 000 Kč. Banka porovnávala příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů bylo zjištěno, že klient neměl v době podání žádosti vůči bance žádné závazky. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že klient neměl v době podání žádosti žádné závazky. Banka v tomto případě schválila Flexikredit s úvěrovým rámcem ve výši 25 000 Kč. Žalobkyně má za to, že právní předchůdkyně postupovala s řádnou péčí. Žalobkyně i přes poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. ve smyslu nutnosti doplnit důkazy, žádné další důkazy v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované ve stanovené lhůtě nedoložila. V podání ze dne [datum] žalobkyně soudu sdělila, že s ohledem na délku trvání kontokorentu, považuje žalobkyně požadavek soudu na přepis veškerých měsíčních výpisů, jež je dle soudu nezbytný pro výpočet požadované částky (celkem čerpáno a uhrazeno), za přehnaně formalistický. Žalobkyně vyčíslila bezdůvodné obohacení na částku 27 937,63 Kč.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.

4. Z důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti: Ze Smlouvy o bankovních produktech a službách společnosti [právnická osoba] ze dne 13. 3. 2013 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bankovní produkty a služby, přičemž součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky banky. Z Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené dne 29. 3. 2016 vyplývá, že číslo běžného účtu žalované je [bankovní účet], k běžnému účtu je zřízen Flexikredit, přičemž výše povoleného limitu je stanovena na částku 25 000 Kč, nedojde-li ke změně jeho výše, ode dne 11. 11. 2013. Součástí smlouvy jsou rovněž Základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru banky, a dále Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele. Z parametru Flexikreditu ze dne 11. 11. 2013 vyplývá, že společnost [právnická osoba] oznamuje žalované, že vyhovuje její žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit, kdy výše povoleného limitu činí 25 000 Kč, ode dne 11. 11. 2013. Minimální měsíční kreditní příjem činí 12 500 Kč, úroková sazba činí 21,99 % ročně, RPSN činí 29,97 %. Z výpisů z úvěrového účtu žalované vyplynulo, že žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 27 937,63 Kč, a to dne 28. 1. 2019. Ke dni 25. 1. 2021 činila dlužná jistina celkem 27 937,63 Kč, dlužné úroky z prodlení 4 020,94 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla před podáním žaloby postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 vyplynulo, že společnost [právnická osoba] oznámila žalované, že její pohledávka z titulu smlouvy [číslo] byla postoupena žalované na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021. Z připojeného poštovního podacího archu vyplývá, že žalované byla dne 5. 2. 2021 zasílána ze strany žalobkyně písemnost. Z oznámení o ukončení poskytování Flexikreditu k běžnému účtu a otevření úvěrového účtu ze dne 29. 1. 2019 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] žalované oznámila, že žalované zrušila poskytování Flexikreditu a dluh ve výši 27 937,63 Kč byl z běžného účtu převeden na otevřený úvěrový účet [číslo]. Z oznámení o ukončení poskytování Flexikreditu k běžnému účtu ze dne 6. 1. 2019 vyplývá, že společnost [právnická osoba] žalované sdělila, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek Flexikredit se žalované ruší povolený limit Fexikreditu. Z oznámení o zesplatnění ze dne 5. 6. 2019 vyplývá, že [právnická osoba] oznámila žalované, že dluh na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] prohlašuje za splatný ke dni 4. 6. 2019. Z poštovního podacího archu ze dne 6. 6. 2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně zasílal žalované písemnost. Z předžalobní upomínky ze dne 23. 2. 2021 a připojeného poštovního podacího archu ze dne 24. 2. 2021, soud zjistil, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalované, kde žalovaná byla upozorněna, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru. Z výpisu z běžného účtu žalované vyplývá, že za měsíc leden roku 2019 vyplývá, že dne 28. 1. 2019 žalovaná obdržela na účet částku 27 937,63 Kč s poznámkou – otevření úvěrového účtu, přičemž počáteční zůstatek vykazoval záporné hodnoty (- 26 343,63 Kč) a konečný zůstatek na účtu vykazoval rovněž zápornou hodnotu (- 584,66 Kč). Z výpisů z běžného účtu žalované za měsíc duben až prosinec 2018 vyplývá, že konečné zůstatky na účtu žalované vykazovaly záporné hodnoty, a to za 4/ 2018 (- 2886,21 Kč), 5/ 2018 (- 19 429,29 Kč), 6/ 2018 (- 17 014,04 Kč), 7/ 2018 (- 25 086,99 Kč), 8/ 2018 (- 25 732,37 Kč), 9/ 2018 (- 25 098,07 Kč), 10/ 2018 (- 26 330,90 Kč), 11/ 2018 (- 25 724,14 Kč), 12/ 2018 (- 26 343,63 Kč).

5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o bankovních produktech a službách a následně smlouvu o kontokorentním úvěru Flexikredit, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou jí bylo umožněno přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky a další úhrady. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními převedla aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 27 937,63 Kč na nově zřízený úvěrový účet. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované upomínku a výzvu k zaplacení.

6. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práva a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Smlouva byla uzavřena v roce 2013, soud proto postupoval dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ ObchZ“).

7. Podle § 708 odst. 1 ObchZ se smlouvou o běžném účtu zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. Podle § 497 ObchZ smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 499 ObchZ za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. Podle § 517 odst. 1 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Dle § 451 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle § 451 odst. 2 o.z. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 563 o.z. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

8. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, tedy v době uzavření smlouvy (tj. 13. 3. 2013), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala vést pro žalovanou běžný účet (§ 708 ObchZ). Dále uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o kontokorentním úvěru formou povoleného přečerpání účtu, na základě které jí umožnila přečerpání běžného účtu až do výše úvěrového limitu 25 000 Kč (§ 497 ObchZ). Předchůdkyně žalobkyně tak žalované poskytla částku ve výši 27 937,63 Kč, přičemž žalovaná neuhradila ničeho. Jelikož však soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

10. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 1 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 9 odst. 1 zákona o SP. Této argumentaci však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech, informace získané od žalované a výpisy z účtu), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je však zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Z doložených výpisů z běžného účtu žalované za období duben až prosinec roku 2018 dle názoru soudu naopak jednoznačně vyplývá, že podmínkám dalšího úvěru žalovaná nebyla schopna dostát. Z výpisů z účtu žalované totiž plyne, že žalovaná ukončovala měsíční období s mínusovými zůstatky na účtu (specifikovány shora). Žalobkyně tedy neprokázala, že by se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 9 odst. 1 zákona o SP. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovanou uvedených údajů. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119)

11. Ustanovení § 9 zákona o SP je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Jelikož žalobkyně uhradila žalované 27 937,63 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 451 o.z.). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána (§ 563 o.z.). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že tato měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 28. 12. 2021. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (30. 12. 2021) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 8,5 % ročně (výrok I.).

12. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 118 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 200 Kč (3 x 300 + 3 x 100). Dalším úkonem právní služby byla účast právního zástupce žalobkyně při jednání soudu dne 25. 2. 2022, na níž je třeba již aplikovat obecná ustanovení tarifu. Dle § 7 bod 5. tarifu, náleží odměna ve výši 2 220 Kč za jeden úkon právní služby a rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek (1 200 + 2 220 + 300), tedy ve výši 781,20 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 5 619,20 Kč (1 118 + 1 200 + 2 220 + 300 + 781,20). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 27 937,63 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 28 575,22 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 13 424,37 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 41 999,59 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 68 %, úspěch žalované 32 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 36 % svých nákladů, z částky 5 619,20 Kč tedy ve výši 2 023 Kč.