7 C 362/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaný: celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 77 552,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 53 785 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 2. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 23 767,25 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 2 581,54 Kč od 28. 4. 2023 do 17. 7. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 77 552,25 Kč od 18. 7. 2023 do 1. 12. 2023, a dále úroku z prodlení z částky 23 767,25 Kč od 2. 12. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 713,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 77 552,25 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 16. 7. 2021 úvěrovou smlouvu [číslo]. Podpisem shora uvedené úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 94 860 Kč, přičemž se zavázal úvěr řádně a včas splácet ve 84 měsíčních splátkách po 1 129 Kč. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný uhradil celkem 20 206 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v úvěrových podmínkách a úvěr zesplatnila ke dni 13. 4. 2023 a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 13. 4. 2023. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 75 667 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 985,25 Kč. Žalovaný i přes výzvu ničeho neuhradil.

2. Žalobkyně v podání došlém soudu dne 24. 11. 2023 zevrubně popsala postup při prověřování bonity spotřebitele. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vzala žalobkyně v úvahu zdroj příjmu žalovaného, výši úvěrového rámce, výši měsíční splátky, čistý měsíční příjem, dále čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti, měsíční výdaje na bydlení, životní minimum členů domácnosti, souhrnnou měsíční splátku jiných úvěrových závazků, rodinný stav, druh bydlení a počet vyživovaných dětí. Dále žalobkyně provedla kontrolu žalovaného v registru ISIR, CEE a SOLUS, a dále v NRKI. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovaného schopného splácet předmětný úvěr. Ohledně čerpání úvěru žalobkyně soudu sdělila, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 94 860 Kč (dne 16. 7. 2021), přičemž žalobkyně dne 16. 7. 2021 zaslala úhradu za cenu zboží přímo prodejci, a to bezhotovostním převodem na účet prodejce ([jméno] [anonymizováno], č.ú. [bankovní účet]), konkrétně na zaplacení zboží Rainbow, jak vyplývá přímo ze smlouvy. Žalovaný zaplatil na poskytnutý úvěr částku 20 206 Kč. Z doplnění podání ze dne 9. 1. 2024 vyplývá, že částka poskytnuta prodejci činila 73 991 Kč, přičemž ohledně zbývající částky ve výši 20 869 Kč se jednalo o participaci v souladu se Smlouvou o zastoupení, kterou uzavřela žalobkyně s prodejcem zboží. Dle ust. 2.2 shora uvedené smlouvy se úvěr považuje za vyplacený žalovanému v plné výši a na vztah mezi žalovaným a prodejcem se hledí tak, že klient prodejci uhradil jeho plnou částku.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (převzal osobně dne 30. 11. 2023 na adrese trvalého pobytu shora) k jednání soudu nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Právní zástupcce žalobkyně při jednání soudu konaném dne 7. 2. 2024 na žalobě setrval, k výzvě soudu připustil, že žalobkyně jinými než dosud doloženými důkazy v otázce úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje.

5. Žalobkyně předložila Úvěrovou smlouvu ze dne 23. 7. 2021 uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným, jejímž předmětem bylo poskytnutí účelového úvěru (úhrada ceny zboží - Rainbow) žalovanému ve výši 94 860 Kč, přičemž výše měsíční splátky činila 1 129 Kč (poslední splátka měla činit 1 153 Kč), smlouva je žalovaným podepsána. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních údajů i údaje o poměrech žalovaného, kdy jakožto zdroj příjmu je uvedeno, že žalovaný je zaměstnancem u společnosti [právnická osoba], v kolonce příjem je zaznamenána částka 18 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 12 000 Kč, dále je uvedeno, že žalovaný žije s družkou, bydlí v podnájmu, má střední vzdělání a nemá žádné dítě. Součástí smlouvy byly rovněž Úvěrové podmínky. Z výpisu čerpání žalovaného vyplynulo, že v souvislosti s předmětnou smlouvou od žalobkyně čerpal celkem 94 860 Kč a uhradil celkem 20 206 Kč. Dále žalobkyně doložila výzvu ke splacení úvěru adresovanou žalovanému ze dne 13. 4. 2023, kde je žalovaný vyzýván k doplacení dluhu do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána dne 14. 4. 2023. V předžalobní výzvě ze dne 4. 5. 2023 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána dne 5. 5. 2023. Dále z interní databáze žalobkyně - Úvěrové zprávy vyplývá, že žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného, tedy rodným číslem, adresou, telefonním číslem a e-mailem. Z faktury 1.7.2021 31. 7. 2021 vystavené na jméno [příjmení] [příjmení] (odběratel) vyplývá, že žalobkyně (dodavatel) vystavila pro úvěrovou smlouvu [číslo] výši poskytnutého úvěru 94 860 Kč, částka bankovního příkazu zaslaného prodejci 73 991 Kč a výše participace 20 869 Kč. Ze smlouvy o zastoupení v souvislosti s uzavíráním úvěrových smluv [číslo] uzavřené mezi žalobkyní jakožto zastoupeným a [jméno] [příjmení] jakožto prodejcem ze dne 21. 3. 2018 vyplývá, že se dle čl. 2 úvěr považuje za vyplacený žalovanému v plné výši a na vztah mezi žalovaným a prodejcem se hledí tak, že klient prodejci uhradil jeho plnou částku. Ze složky bankovního výpisu (232) ze dne 23. 7. 2021 byla na účet [bankovní účet] vyplacena částka 73 991 Kč ([variabilní symbol]). Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 28. 11. 2023 vyplývá, že účet č. [bankovní účet] je evidenčním účtem [právnická osoba], kdy na tento účet v období od 16. 7. 2021 + 3 pracovní dny, nebyla zaslána částka 94 860 Kč. Soud neprovedl pro nadbytečnost důkaz dotazem na prodejce [jméno] [příjmení] ke zjištění, zda se v rozsahu částky ve výši 20 869 Kč jednalo o participaci, neboť toto zjišťování by pro projednávaný případ nemělo žádné opodstatnění, kdy dle tvrzení samotné žalobkyně, která shora uvedený důkaz navrhla, se jednalo o participaci v souladu se Smlouvou o zastoupení uzavřenou mezi žalobkyní a prodejcem, nikoliv mezi stranami tohoto sporného řízení (žalobkyní a žalovaným).

6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 16. 7. 2021 s žalobkyní smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěr na úhradu ceny zboží (Rainbow), kdy ve smlouvě je uvedena výše úvěru 94 860 Kč. Částka, která byla zaslána na bankovní účet prodejce zboží činila 73 991 Kč, zbývající částka 20 869 Kč tvořila participaci v souladu se smlouvou o zastoupení, kterou však uzavřel prodejce zboží se žalobkyní. Žalovaný uhradil celkem 20 206 Kč. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 13. 4. 2023. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužných částek. Žalobkyně disponuje osobními údaji žalovaného a listinami shora uvedenými.

7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobkyně poskytla prodejci jakožto úhradu ceny zboží, jenž bylo předáno žalovanému, částku v celkové výši 73 991 Kč, přičemž žalovaný uhradil 20 206 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejím ujednáním a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

15. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech, informace od žalovaného), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zabývala pouze příjmovou částí poměrů žalovaného, když si navíc ani příjem žalovaného nijak neověřila. Dále žalobkyně zcela pominula výdajovou položku, když vycházela z údajů uvedených žalovaným, že je zaměstnancem u společnosti [právnická osoba], v kolonce příjem je zaznamenána částka 18 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 12 000 Kč, dále je uvedeno, že žalovaný žije s družkou, bydlí v podnájmu, má střední vzdělání a nemá žádné dítě. Žalobkyně nezkoumala výdaje žalovaného. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovaným uvedených údajů ohledně jeho příjmů a výdajů. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).

16. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

17. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému celkem 73 991 Kč (úhrada ceny zboží) a žalovaný vrátil pouze 20 206 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 53 785 Kč (tj. 73 991 Kč – 20 206 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhů vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 30. 11. 2023. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (2. 12. 2023) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

18. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná a má dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, když zároveň doložila splnění podmínky dané ustanovením § 142a o. s. ř., tedy zaslání předžalobní upomínky. V daném případě náklady spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 3 103 Kč a nákladů na právní zastoupení. Dle § 7 bod 5. tarifu, náleží odměna ve výši 4 220 Kč za jeden úkon právní služby a rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z Prahy do Chomutova a zpět, za níž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu šesti půlhodin, což je obecně známo, tedy za 600 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z Prahy do Chomutova a zpět rovněž v obecně známé adekvátní délce 200 km, k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z nějž vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 5,2 l motorové nafty na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 398/2023 Sb. činí náhrada za 1 km 5,60 Kč, dle § 4 písm. c) činí průměrná cena za 1 litr motorové nafty 38,70 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 200 x 5,60 + 5,2 x 38,70 x 200/100, tedy celkem 1 522,48 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek (4 x 4 220 + 4 x 300 + 600 + 1 522,48), tedy ve výši 4 242,52 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 27 548 Kč (3 103 + 4 x 4 220 + 4 x 300 + 600 + 1 522,48 + 4 242,52). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 53 785 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 55 288,03 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 23 767,25 Kč včetně úroků z prodlení specifikovaných ve výroku II. tohoto rozsudku, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina včetně úroků z prodlení na jeho straně celkem 31 379,26 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 86 667,29 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 64 %, úspěch žalovaného 36 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 28 % svých nákladů, z částky 27 548 Kč tedy ve výši 7 713,44 Kč (výrok III. tohoto rozsudku).