7 C 363/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 8 921,44 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 8 921,44 Kč spolu s úrokem ve výši 13,49 % ročně z částky 8 308,06 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 569,06 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 10. 2021 se žalobkyně (dříve [právnická osoba], [IČO]) na žalované domáhá zaplacení částky 8 921,44 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 12. 2. 2020 uzavřela se žalovanou smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Úvěrové podmínky. Na základě shora uvedené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 978 Kč měsíčně, v nichž byla zahrnuta příslušná část úvěru a úroky. Roční úroková sazba byla sjednána na 13,49 %. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku 15 975 Kč. Žalovaná však porušila povinnost hradit úvěr řádně a včas. Žalobkyně proto úvěr ke dni 26. 7. 2021 zesplatnila a požadovala okamžité zaplacení celé dlužné částky sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 8 308,06 Kč, neuhrazených úroků ke dni zesplatnění ve výši 352,38 Kč a neuhrazeného pojistného ve výši 261 Kč. Žalovaná však neuhradila ničeho i přes zaslání předžalobní výzvy právním zástupcem žalobkyně.

2. V podání došlém soudu dne 10. 5. 2022 žalobkyně zevrubně popsala postup při prověřování bonity spotřebitele. Při posouzení úvěruschopnosti žalované vzala žalobkyně v úvahu zdroj příjmu žalované (rodičovský příspěvek ve výši 7 000 Kč), výši úvěrového rámce, výši měsíční splátky, čistý měsíční příjem, dále čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti (celkový měsíční příjem domácnosti činil dle žalované 65 000 Kč), celkové měsíční výdaje domácnosti (dle žalované činily 35 000 Kč), měsíční výdaje na bydlení, životní minimum členů domácnosti, souhrnnou měsíční splátku jiných úvěrových závazků, rodinný stav, druh bydlení a počet vyživovaných dětí. Dále žalobkyně provedla kontrolu žalované v registru SOLUS, dále v NRKI. Po zohlednění verifikovaných výdajů a příjmu 7 000 Kč byl stanoven disponibilní příjem ve výši 1 158 Kč (částka 1 063 Kč je po zohlednění pojištění). Disponibilní příjmy žalované pro splácení věru převyšují měsíční splátku poskytnutého úvěru, která činí 1 065 Kč. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovaného schopného splácet předmětný úvěr.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.

4. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu rovněž nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

5. Žalobkyně předložila Smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] ze dne 12. 2. 2020 (poskytovatelem služby je uvedeno [anonymizováno], [právnická osoba] s.r.o.), kdy tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, v kolonce„ Váš podpis smlouvy“ na poslední listině smlouvy je uveden SMS kód„ [číslo]“. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalované ve výši 20 000 Kč, a to na bankovní účet žalované. Žalovaná se měla zavázat úvěr splácet v měsíčních splátkách po 1 065 Kč, roční úroková sazba činila 13,49 %. Sazba očistného byla stanovena ve výši 8,9 % a měsíční pojistné mělo činit 87 Kč. Z Úvěrových podmínek plyne, že tyto podmínky jsou nedílnou součástí úvěrové smlouvy a upravují vztahy vyplývající z úvěrových smluv. Z listiny„ Příjmy – Výdaje domácnosti = 30 000 Kč“ bez datace plyne, že v kolonce příjem klienta je uvedena částka 13 000 Kč, bankovní výpis – nespecifikováno, název zaměstnavatele – [anonymizována čtyři slova] [obec], dále je v kolonce jiné zaznamenána částka 7 000 Kč, příjmy domácnosti 65 000 Kč, v kolonce výdaje domácnosti je uvedeno 35 000 Kč a v kolonce bydlení je uvedeno 15 000 Kč. Žalovaná dále předložila kopie řidičského a občanského průkazu. Ze splátkového kalendáře vyplývá, že celková dlužná částka činila 24 896,44 Kč, zaplaceno bylo celkem 15 975 Kč, k úhradě tedy zbývá 8 921,44 Kč. Z listiny Ztráta výhody splátek a zesplatnění úvěru ze dne 26. 7. 2021 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celého čerpaného úvěru, tj. částky 8 921,44 Kč. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne [datum], jak plyne z poštovního podacího archu. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 9. 2021 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 16. 9. 2021. Z výpisu z účtu [právnická osoba] za období od 31. 10. 2019 do 12. 2. 2020 (č.ú. [číslo]) vyplývá, že zůstatek činil 4 589 Kč, disponibilní zůstatek činil 2 831 Kč. Z Listiny označené jako Potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy [číslo] ze dne 27. 7. 2021, vyplývá, že žalobkyně uvedla, že předmětná smlouva byla podepsána zadáním SMS kódu na webových stránkách [webová adresa]. Z opisu výpisu proplacení smlouvy plyne, že žalobkyně potvrdila, že dne 12. 2. 2020 byla na účet č. [bankovní účet] vyplacena částka 20 000 Kč s [variabilní symbol].

6. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 565 občanského zákoníku, je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměněn právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. Podle § 582 odst. 1, věty první, občanského zákoníku, není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Dle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

8. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla dne 12. 2. 2020 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni ve splátkách, včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru ze dne 12. 2. 2020 není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, je opatřena číselným SMS kódem [číslo].

9. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky § 565 věta druhá občanského zákoníku v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U podpisu prostřednictvím SMS kódu (prostého elektronického podpisu) však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsala žalovaná, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu žalovaná podepsala, přičemž svojí nepřítomností u jednání se žalobkyně připravila o právo na poučení podle § 118a odst.3 o.s.ř. k označení důkazů, že smlouvu uzavřela žalovaná (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 3. 2022, č.j. 95 Cdo 172/2021-105).

10. Zároveň soud, odhlédne-li od výše uvedené neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila schopnost žalované úvěr splácet. Soud zjistil, že žalobkyně zaznamenala, že žalovaná má čistý příjem z rodičovského příspěvku ve výši 20 000 Kč. Z doloženého výpisu z bankovního účtu (který ovšem není možno identifikovat jakožto bankovní účet, jehož majitelkou je žalovaná) pak vyplývá, že dne 9. 12. 2019, 7. 1. 2020 a dne 7. 2. 2020 byla na shora uvedený účet zaslána částka 7 000 Kč (úřad práce, rodičovský příspěvek). Odborná péče předpokládá zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaná je v době před uzavřením smlouvy zaměstnána (příp. pobírá dávky) a s jakým výdělkem, dokladem o uspokojování bytové potřeby, apod. Dle názoru soudu žalobkyně rovněž nezjišťovala a neověřovala výdaje žalované, zejména výdaje na bydlení, apod. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

11. Soud se rovněž zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Potvrzení o vyplacení úvěru, z něhož však jednoznačně neplyne, že částka 20 000 Kč byla poskytnuta právě žalované na její bankovní účet. Jedná se pouze o interní listinu vyhotovenou samotnou žalobkyní. Žalobkyně ke ztotožnění čísla bankovního účtu č. [bankovní účet], na který měly být peněžní prostředky poukázány, s osobou žalované, neoznačila žádný relevantní důkaz. Soud tak uzavřel, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatila.

12. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu tedy co do jistiny ve výši 8 308,06 Kč, úroků z úvěru, neuhrazených úroků ke dni zesplatnění ve výši 352,38 Kč, jakož i neuhrazeného pojistného ve výši 261 Kč, jež byly vázány na neplatnou smlouvu o úvěru, zamítl včetně úroků z prodlení (výrok I. rozsudku).

13. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšné žalované dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalované vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku).