7 C 366/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně , právně zastoupené anonymizováno jméno příjmení jméno , advokátkou se sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného , o zaplacení 15 350 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 8 180 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 28. 12. 2023 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 7 170 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a úroků z prodlení z částky 5 070 Kč od 28. 12. 2023 až do zaplacení a z částky 13 250 Kč od 30. 5. 2022 do 27. 12. 2023 zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 15 350 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 250 Kč od 30. 5. 2022 do zaplacení a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 2 500 Kč. V odůvodnění uvedla, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 29. 4. 2022 smlouvu o zápůjčce za použití prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] a SMS zpráv. Před samotným uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil dle pokynů uvedených na internetovém portálu žádost o poskytnutí zápůjčky, kterou odeslal žalobkyni, kdy nutným předpokladem pro odeslání bylo seznámení se s obchodními podmínkami, obsahem návrhu smlouvy, jakož i se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, kdy s nimi odesláním výslovně souhlasil. Na základě smlouvy o zápůjčce poskytla žalobkyně žalovanému dne 29. 4. 2022 zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit spolu s poplatkem za její poskytnutí ve výši 3 250 Kč, a to nejpozději do 29. 5. 2022. Žalovaný však žalobkyni uhradil pouze částku 1 820 Kč, na základě čehož vznikl žalobkyni rovněž nárok na zaplacení účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovanému, a to ve výši 2 500 Kč. Žalovaný již ničeho neuhradil ani přes zaslání předžalobní výzvy. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč, a to ode dne 30. 5. 2022 do 26. 6. 2023, vše výši 2 100 Kč.

2. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Žalovaný při jednání soudu uvedl, že částka ve výši 10 000 Kč mu byla skutečně ze strany žalobkyně poskytnuta, kdy peněžní prostředky potřeboval na úhradu nájmu, neboť v předmětné době žil s přítelkyní, která na něm byla finančně závislá a on tak byl nucen veškeré výdaje hradit sám. Žalobkyni předkládal tři výplatní pásky, další listiny po něm žalobkyně nepožadovala. Jeho příjmy byly v dané době dostačující, avšak vzhledem k vysokým výdajům nebyl schopen poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit. Žalobkyni se snažil uhradit alespoň nějakou částku, což odpovídá částce 1 820 Kč, poté se stěhoval a měnil zaměstnání, tudíž již nebyl schopen dluh uhradit.

3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 29. 4. 2022 vyplývá, že smlouva není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Z obsahu textu této listiny bylo soudem zjištěno, že žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem 10 000 Kč a žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté peníze, včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč. Dále jsou ve smlouvě uvedeny identifikační údaje žalovaného, a to mimo jiné bankovní účet žalovaného číslo [bankovní účet].

4. Ze Všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně plyne úprava vztahů mezi věřitelem a klienty v souvislosti s uzavřením smlouvy. Tyto podmínky nejsou opatřeny vlastnoručními podpisy smluvních stran.

5. Z listiny - výpis z běžného účtu číslo 2022 ze dne 29. 4. 2022 společnosti [právnická osoba] vyplývá, že shora uvedeného data byla na účet [bankovní účet] zaslána částka 10 000 Kč. Dále z výpisu z běžného účtu číslo 2022 ze dne 29. 4. 2022 vyplývá, že došlo k přijetí platby z účtu číslo [bankovní účet] ([celé jméno žalovaného]) ve výši 1 Kč, a to dne 28. 4. 2022 pod variabilním symbolem [číslo].

6. Žalobkyně rovněž předložila předžalobní výzvu ze dne 12. 5. 2023, z níž je v kombinaci s doloženým podacím lístkem zřejmé, že právo zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.

7. Z upomínek ze dne 5. 6. 2022, 12. 6. 2022, 19. 6. 2022, 28. 6. 2022, 13. 7. 2022 a jejich vyčíslení vyplývá, že žalobkyně vyhotovila upomínky znějící na jméno žalovaného obsahující výzvy k úhradě pohledávky, jež byly adresovány na jméno žalované.

8. Ze sdělení [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ze dne 14. 11. 2023 vyplývá, že majitelem účtu [číslo] [bankovní účet] je žalovaný, dále ze sdělení vyplývá, že na uvedeny účet byla dne 2. 5. 2022 připsána platba ve výši 10 000 Kč, účet byl ke dni 7. 9. 2023 zrušen.

9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně zaslala dne 29. 4. 2022 na bankovní účet žalovaného 10 000 Kč.

10. Dle § 2390 obč. zák. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 2392 odst. 1 obč. zák. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

12. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti, žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, jak je shora uvedeno, na jejímž základě obdržel od žalobkyně finanční prostředky v částce 10 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil celkem 1 820 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

19. Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku poskytnutou spotřebiteli. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů s přihlédnutím k tvrzení žalovaného, který při jednání konaném dne 10. 1. 2024 uvedl, že peněžní prostředky potřeboval na úhradu nájmu, neboť jeho výdaje byly vyšší než příjmy a žalobkyni předložil pouze výplatní pásky, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 10 000 Kč a žalovaný vrátila pouze 1 820 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách (8 180 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, která se dostala do sféry dispozice žalovaného dne 22. 12. 2023, následující pracovní den, tj. 27. 12. 2023, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 28. 12. 2023 do prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobkyně od shora uvedeného dne rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.). Soud proto žalobě s ohledem na výše uvedené vyhověl, a to co do částky 8 180 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou shora specifikovány a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byl v řízení většinově úspěšný a měl by tak vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.

21. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.