7 C 372/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená advokátem Jméno advokáta , se sídlem Adresa advokáta , proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované , trvale bytem Adresa žalované , o zaplacení 33 001,15 Kč s příslušenstvím, Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 32 761,15 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 257,90 Kč od 29. 7. 2023 do zaplacení, a dále s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 503,25 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba se ohledně zaplacení 240 Kč zamítá.Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 499 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované, povinnost zaplatit jí 33 001,15 Kč s příslušenstvím představující neuhrazené dodávky elektřiny a neuhrazených poplatků za upomínky. V odůvodnění žaloby uvedla, že uzavřela se žalovanou dne 16. 10. 2017 Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. , hodnota, . Na základě shora uvedené smlouvy dodávala žalobkyně žalované energie a související služby na odběrném místě , adresa, . Následně došlo k vyúčtování dodaných služeb spočívající v dodání energií dle smlouvy za fakturační období od 14. 7. 2022 do 11. 7. 2023 ve výši 32 257,90 Kč, a to na základě faktury 2325060646 se splatností ke dni 28. 7. 2023, a dále za fakturační období od 2328028608 se splatností ke dni 14. 8. 2023. Žalobkyně zaslala žalované doporučenou písemnou upomínku s výzvou k úhradě, a to dne 14. 6. 2023, na jejíž základě byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, kdy v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami dodávky elektřiny vyúčtovala žalobkyně žalované částku 240 Kč za upomínku. Žalovaná ničeho na předmětný dluh neuhradila i přes zaslání předžalobní výzvy žalobkyní dne 23. 7. 2024.Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno dne 10. 2. 2025 (fikcí na adresu trvalého pobytu shora). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.Soud provedl důkaz Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 16. 10. 2017 uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně dodávat žalované energie a související služby na odběrném místě na adrese , adresa, , a žalovaná se zavázala platit žalobkyni cenu za dodávky elektřiny.Dle čl. VI odst. 2 písm. a) Všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny soud zjistil, že žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši stanovené ceníkem za každou písemnou upomínku jednotlivého porušení povinnosti. Z ceníku smluvních pokut a speciálních služeb skupiny ČEZ soud zjistil, že smluvní pokuta za písemnou upomínku činila 240 Kč.Z řádné faktury č. , hodnota, splatné dne 28. 7. 2023 vyplynulo, že předmětnou fakturu vystavila žalobkyně žalované za odběr elektřiny za fakturační období od 14. 7. 2022 do 11. 7. 2023 při spotřebě celkem 24 848 kWh, a to v částce 32 257,90 Kč.Z konečné faktury č., hodnota, splatné dne 14. 8. 2023 vyplynulo, že předmětnou fakturu vystavila žalobkyně žalované za odběr elektřiny za fakturační období od 12. 7. 2023 do 19. 7. 2023 při spotřebě celkem 110 kWh, a to v částce 503,25 Kč.Z dopisu ze dne 14. 6. 2023 soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovanou o zaplacení dlužné částky ve výši 16 590 Kč s datem splatnosti 28. 6. 2023.Z žádosti o ukončení smlouvy ze dne 13. 7. 2023 došlo k ukončení smlouvy z důvodu demontáže měřidla. Tato žádost je ze strany žalované podepsána.Z výzvy k plnění ze dne 23. 7. 2024 (odeslané dle podacího archu téhož dne) bylo soudem zjištěno, že právní zástupce žalobkyně žalovanou vyzval k zaplacení dlužných částek s tím, že se jinak obrátí na soud.Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobkyně dodávala žalované elektřinu do shora uvedeného odběrného místa, a to na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, žalovaná však za dodanou energii neuhradila kupní cenu ve výši odpovídající předmětným fakturám. Dle obchodních podmínek byla žalovaná dále povinen hradit smluvní pokutu ve výši dle ceníku. Žalovaná byla zároveň písemně vyzvána k úhradě dluhu, na výzvy žalobkyně však nereagovala.Podle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak nikoli zcela. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese , adresa, (§ 50 energetického zákona). Žalovaná se ve věci nevyjádřila, nezpochybnila pravost ani správnost listin předložených žalobkyní a sama žádná tvrzení ani žádné důkazy nepředložila. Soud tedy má za prokázané, že žalovaná za odběr elektřiny nezaplatil za období od 14. 7. 2022 do 11. 7. 2023 částku ve výši 32 257,90 Kč a za období od 12. 7. 2023 do 19. 7. 2023 částku ve výši 503,25 Kč. Žalovaná nezaplatila ani vyúčtovanou smluvní pokutu za odeslanou upomínku ve výši 240 Kč. Ode dne následujícího po splatnosti faktury (t.j. od 29. 7. 2023 a od 15. 8. 2023) se žalovaná dostala do prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobkyni tedy vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou pojistného náleží rovněž úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době prodlení.Vzhledem k výše uvedenému shledal soud oprávněným nárok žalobkyně na zaplacení dlužných částek za odběr elektřiny (celková výše 32 761,15 Kč) a na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.Soud však neshledal žalobu důvodnou v části požadující zaplacení poplatku za upomínání v celkové výši 240 Kč. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva, pro kterou platí, že nesmí, a to pod hrozbou absolutní neplatnosti, obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem nepřiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle § 6 odst. 1 občanského zákoníku, je každý povinen jednat v právním styku poctivě. V praxi se zásada poctivosti projevuje mj. tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Např. smluvní ujednání musejí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, avšak taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit hlavně k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmí sloužit k tomu, aby do nich v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě dodavatel skryl ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě, a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu nebo jiné obdobně znevýhodňující ustanovení zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. 3512/11). S ohledem na výše uvedené tedy soud žalobu co do částky 960 Kč zamítl (výrok II. rozsudku), neboť dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o smluvní pokutě za odeslanou upomínku v částce 240 Kč ve všeobecných obchodních podmínkách a v ceníku smluvních pokut žalobkyně porušila zásadu rovnosti a poctivosti v oblasti spotřebitelských smluv a ujednání o smluvních pokutách jsou tedy pro rozpor s dobrými mravy neplatná (§ 547 a § 580 občanského zákoníku).Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 499 Kč. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 321 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 3. vyhl č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 800 Kč (3 x 500 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobkyně dále tvoří DPH, jehož je advokát zastupující v této věci dle ověření soudem plátcem, v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 378 Kč. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených částek činí 3 499 Kč (1 321 + 1 800 + 378).