7 C 385/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa , zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , se sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného , o zaplacení 301 329,50 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 242 393,51 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 12. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 58 935,99 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 215 488,70 Kč od 23. 5. 2019 do 11. 3. 2022, dále úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 85 840,80 Kč od 21. 5. 2019 do 11. 3. 2022, a dále úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 58 935,99 Kč od 12. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21 959,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku shora uvedenou spolu s příslušenstvím shora rovněž specifikovaným z titulu dluhu vzniklého na základě smluv o úvěrech uzavřených dne 20. 10. 2017, 13. 12. 2017 a 16. 1. 2018, které žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), jako věřitelem. Na základě smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru ze dne 20. 10. 2017 bylo právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalovanému 220 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve splátkách po 3 520 Kč (3 834 Kč včetně pojištění) měsíčně při úrokové sazbě 6,90 % ročně, a to vždy k 16. dni v měsíci, počínaje 16. 11. 2017. Ve smlouvě byl rovněž sjednán nárok předchůdkyně žalobkyně na smluvní pokutu v případě prodlení s úhradou splátek, a to dle platného sazebníku. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně. Dne [datum] uzavřela předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek. Předmětem této smlouvy bylo mimo jiné i postoupení pohledávek plynoucí ze shora uvedené smlouvy. Postoupení pohledávek bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 25. 6. 2020. Žalovaný na základě smlouvy čerpal úvěr ve výši 220 000 Kč, s úhradou smluvních závazků se však dostal do prodlení. Předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila, a to k datu 22. 5. 2019. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení 215 488,70 Kč (dlužná jistina úvěru), 6 443,11 Kč (dlužné smluvní úroky), 19 253,66 Kč (úroky z prodlení z jistiny), 678,22 Kč (úroky z prodlení z úroku) a 1 870 Kč (smluvní poplatky), celkem tedy částku 243 733,69 Kč. Dne 29. 6. 2020 byla žalovanému zaslána výzva k plnění, avšak bezvýsledně. Na základě další smlouvy o úvěru ze dne 13. 12. 2017 bylo právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalovanému 65 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve splátkách po 1 377,96 Kč měsíčně při úrokové sazbě 15,10 % ročně, a to vždy k 15. dni v měsíci, počínaje 15. 1. 2018. Ve smlouvě byl rovněž sjednán nárok předchůdkyně žalobkyně na smluvní pokutu v případě prodlení s úhradou splátek, a to dle platného sazebníku. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně. Dne [datum] uzavřela předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek. Předmětem této smlouvy bylo mimo jiné i postoupení pohledávek plynoucí ze shora uvedené smlouvy. Postoupení pohledávek bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 25. 6. 2020. Žalovaný na základě smlouvy čerpal úvěr ve výši 65 000 Kč, s úhradou smluvních závazků se však dostal do prodlení. Předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila, a to k datu 20. 5. 2019. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení 57 336,44 Kč (dlužná jistina úvěru), 2 937,69 Kč (dlužné smluvní úroky), 5 132,67 Kč (úroky z prodlení z jistiny), 306,93 Kč (úroky z prodlení z úroku) a 300 Kč (smluvní poplatky), celkem tedy částku 66 013,73 Kč. Dne 29. 6. 2020 byla žalovanému zaslána výzva k plnění, avšak bezvýsledně. A dále na základě další smlouvy o úvěru ze dne 16. 1. 2018 bylo právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalovanému 32 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve splátkách po 678,38 Kč měsíčně při úrokové sazbě 15,10 % ročně, a to vždy k 15. dni v měsíci, počínaje 15. 2. 2018. Ve smlouvě byl rovněž sjednán nárok předchůdkyně žalobkyně na smluvní pokutu v případě prodlení s úhradou splátek, a to dle platného sazebníku. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně. Dne [datum] uzavřela předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek. Předmětem této smlouvy bylo mimo jiné i postoupení pohledávek plynoucí ze shora uvedené smlouvy. Postoupení pohledávek bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 25. 6. 2020. Žalovaný na základě smlouvy čerpal úvěr ve výši 32 000 Kč, s úhradou smluvních závazků se však dostal do prodlení. Předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila, a to k datu 20. 5. 2019. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení 28 504,36 Kč (dlužná jistina úvěru), 1 460,45 Kč (dlužné smluvní úroky), 2 548,16 Kč (úroky z prodlení z jistiny), 155,09 Kč (úroky z prodlení z úroku) a 300 Kč (smluvní poplatky), celkem tedy částku 32 968,06 Kč. Dne 29. 6. 2020 byla žalovanému zaslána výzva k plnění, avšak bezvýsledně. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně žalobkyně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MV ČR. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

2. Dne 15. 3. 2022 zaslala žalobkyně soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet předmětné spotřebitelské úvěry, a to na základě údajů poskytnutých žalovaným v sekci„ žádost o úvěr“ internetového bankovnictví. Žádosti o úvěr předchůdkyně žalobkyně hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Předchůdkyně žalobkyně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MV ČR, a další. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného ve výši 27 831 Kč, které žalovaný deklaroval předchůdkyni žalobkyně. Žalovaný dále uvedl měsíční příjem domácnosti v celkové výši 40 000 Kč. Banka následně porovnávala příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

4. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou přítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným paragrafem v jeho nepřítomnosti. Právní zástupce žalobkyně při jednání soudu i přes poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ve smyslu nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy, uvedla, že předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti vycházela z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu 37 298 Kč, žalovaný byl u zaměstnavatele zaměstnán od 1. 11. 2011, a to na dobu neurčitou. Dále vycházela z veřejných a neveřejných bankovních registrů, což považuje za dostatečné s ohledem na skutečnost, že všechny tři úvěry byly uzavřeny v rozmezí čtyř po sobě jdoucích měsíců. Dále je nutno dle žalobkyně poukázat na skutečnost, že žalovaný po poskytnutí prvního úvěru zpočátku tento úvěr řádně splácel, a to i v době poskytnutí dalších úvěrů. Následně žalobkyně k výzvě soudu ve vyjádření zaslaném dne 15. 7. 2022 uvedla, že k načerpání úvěru ve výši 32 000 Kč došlo dne 16. 1. 2018, přičemž žalovaný celkem po dobu od 16. 1. 2018 do zesplatnění úvěru uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 6 561,35 Kč. Úhradu vyčerpané dlužné částky, jak byly jednotlivé splátky započteny, žalobkyně doložila v platební historii historickém výpisu. K načerpání dalšího úvěru ve výši 65 000 Kč došlo dne 13. 12. 2017, přičemž žalovaný celkem po dobu od 13. 12. 2017 do zesplatnění úvěru uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 14 311,21 Kč. Úhradu vyčerpané dlužné částky, jak byly jednotlivé splátky započteny, žalobkyně doložila v platební historii historickém výpisu jinými důkazy, než které již doložila, v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nedisponuje. Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres Plus ze dne 20. 10. 2017 uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 220 000 Kč, a to na běžný účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně hradit úvěr formou splátek v celkové výši 3 520 Kč měsíčně, úhrada pojištění činila 314 Kč, žalovaný byl povinen pojištění hradit spolu s měsíčními splátkami, roční úroková sazba činila 6,90 %, RPSN 7,34 %. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila 274 514,73 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky společnosti [právnická osoba] a dále Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 4. 2013.

6. Ze smlouvy o úvěru – Expres půjčka ze dne 13. 12. 2017 uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 65 000 Kč, a to na běžný účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně hradit úvěr formou splátek v celkové výši 1 377,96 Kč měsíčně, roční úroková sazba činila 15,1 %, RPSN 16,18 %. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila 99 345,39 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky společnosti [právnická osoba] a dále Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 4. 2013.

7. Ze smlouvy o úvěru – Expres půjčka ze dne 16. 1. 2018 uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 32 000 Kč, a to na běžný účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně hradit úvěr formou splátek v celkové výši 678,38 Kč měsíčně, roční úroková sazba činila 15,1 %, RPSN 16,2 %. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila 48 810,66 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky společnosti [právnická osoba] a dále Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 4. 2013.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobkyni, a to včetně předmětných pohledávek za žalovaným.

9. Z oznámení ze dne 25. 6. 2020 vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávky z předmětných smluv ([číslo]) byly postoupeny žalobkyni.

10. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 ze dne 17. 6. 2020 (bankovní spojení [bankovní účet]) vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zůstatku (jistině) na úvěrovém účtu, jež činil 28 504,36 Kč, splatno celkem 32 968,06 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 ze dne 17. 6. 2020 (bankovní spojení [bankovní účet]) vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zůstatku (jistině) na úvěrovém účtu, jež činil 57 336,44 Kč, splatno celkem 66 013,73 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 ze dne 17. 6. 2020 (bankovní spojení [bankovní účet]) vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zůstatku (jistině) na úvěrovém účtu, jež činil 215 488,70 Kč, splatno celkem 243 733,69 Kč.

11. Z poštovního podacího archu ze dne 29. 6. 2020 vyplývá, že právní zástupce žalobkyně doručoval žalovanému písemnost.

12. Z oznámení ze dne 21. 5. 2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 20. 5. 2019, celková dlužná částka činí 60 684,63 Kč. Z oznámení ze dne 23. 5. 2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 22. 5. 2019, celková dlužná částka činí 224 112,01 Kč. Z oznámení ze dne 21. 5. 2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 20. 5. 2019, celková dlužná částka činí 60 684,63 Kč. Z oznámení ze dne 21. 5. 2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 20. 5. 2019, celková dlužná částka činí 30 320,06 Kč.

13. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobkyně dne 29. 6. 2020 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 66 013,73 Kč s výstrahou soudního vymáhání. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobkyně dne 29. 6. 2020 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 243 733,69 Kč s výstrahou soudního vymáhání. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobkyně dne 29. 6. 2020 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 32 968,06 Kč s výstrahou soudního vymáhání.

14. Z interní databáze předchůdkyně žalobkyně – informace o žalovaném vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně evidovala, že příjem žalovaného činí 27 831 Kč (příjem ověřen z doložení dokladu o příjmu), čistý měsíční příjem domácnosti činí 40 000 Kč, žalovaný je svobodný, bydlí v nájmu, podíl žalovaného na nákladech bydlení činí 69,58 %, žalovaný má jednu vyživovací povinnost, dosavadní interní splátky žalovaného činí 4 115,48 Kč, externí splátky činí 1 844 Kč.

15. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 10. 2017 vyplývá, že celková výše úvěrového rámce činila 220 000 Kč. Dále jsou ve formuláři uvedeny bližší informace o spotřebitelském úvěru (popis, náklady, právní aspekty). Tento formulář obsahuje podpis žalovaného. Z dalšího formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že celková výše spotřebitelského úvěru činila 65 000 Kč. Dále jsou ve formuláři uvedeny bližší informace o spotřebitelském úvěru (popis, náklady, právní aspekty). Tento formulář neobsahuje podpis žalovaného. Z dalšího formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že celková výše spotřebitelského úvěru činila 32 000 Kč. Dále jsou ve formuláři uvedeny bližší informace o spotřebitelském úvěru (popis, náklady, právní aspekty). Tento formulář neobsahuje podpis žalovaného.

16. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu ze dne 19. 10. 2017 vyplývá, že společnost [právnická osoba] vystavila žalovanému potvrzení, v němž je uvedeno, že žalovaný je u shora uvedené společnosti zaměstnán ve funkci packaging specialist, a to od 1. 11. 2011, kdy jeho průměrný čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců činí 28 235 Kč, přičemž průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce (7/2017 – 9/2017) činí 27 831 Kč.

17. Z Platební historie ke smlouvě [číslo] k úvěrové smlouvě ze dne 16. 1. 2018 vyhotovené právní předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný dne 16. 1. 2018 čerpal celkem 32 000 Kč, přičemž na předmětný úvěr za dobu od 16. 1. 2018 do 20. 5. 2019 uhradil celkem 6 564,35 Kč.

18. Z Platební historie ke smlouvě [číslo] k úvěrové smlouvě ze dne 13. 12. 2017 vyhotovené právní předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný dne 13. 12. 2017 čerpal celkem 65 000 Kč, přičemž na předmětný úvěr za dobu od 13. 12. 2017 do 20. 5. 2019 uhradil celkem 14 311,21 Kč.

19. Z Platební historie ke smlouvě [číslo] k úvěrové smlouvě ze dne 20. 10. 2017 vyhotovené právní předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný dne 20. 10. 2017 čerpal celkem 220 000 Kč, přičemž na předmětný úvěr za dobu od 20. 10. 2017 do 22. 5. 2019 uhradil celkem 53 733,93 Kč.

20. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvy o úvěrech, jak je shora uvedeno, na jejichž základě obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně postupně finanční prostředky v celkové částce 317 000 Kč, tedy v částkách 220 000 Kč, dále 65 000 Kč a 32 000 Kč. Žalovaný na základě těchto smluv uhradil celkem 74 606,49 Kč (53 733,93 Kč + 6 561,35 Kč + 14 311,21 Kč). Právní předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v interní databázi. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu byla také zaslána předžalobní výzva.

21. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

23. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

26. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti, když žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvy o úvěrech, na jejichž základě obdržel celkem 317 000 Kč, přičemž na shora uvedené úvěry žalovaný uhradil pouze 74 606,49 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

29. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovaným uvedených údajů ohledně jeho příjmů a výdajů, kdy vycházela z doloženého příjmu žalovaného ve výši 27 831 Kč, avšak dále neověřovala další příjem domácnosti ve výši 40 000 Kč a rovněž se dále již nezabývala ani výdaji žalovaného (kdy pouze zjistila, že žalovaný hradí další splátky v celkové částce 5 959,48 Kč). Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).

30. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

31. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uhradila žalované 317 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobkyně ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvami uhradil celkem 74 606,49 Kč, k úhradě tedy zbývá 242 393,51 Kč (317 000 Kč – 74 606,49 Kč). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, která se dostala do sféry dispozice žalovaného dne 10. 3. 2022, následující den, tj. 11. 3. 2022, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 12. 3. 2022 do prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobkyně od shora uvedeného dne rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 11,75 % ročně (výrok I.). Soud proto žalobě s ohledem na výše uvedené vyhověl, a to co do částky 242 393,51 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou shora specifikovány a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

32. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla ve věci většinově úspěšná a má dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, když zároveň doložila splnění podmínky dané ust. § 142a o.s.ř., tedy zaslání předžalobní upomínky. V daném případě náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 15 067 Kč a nákladů na právní zastoupení. Náklady zastoupení advokátem sestávají z odměny stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 301 329,50 Kč sestávající z částky 9 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 770 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 9 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 19 080 Kč (2 x 9 540 Kč) za účast na jednání soudu dne 20. 4. 2022 a dne 15. 6. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 44 430 Kč ve výši 9 330,30 Kč. Dle § 14 odst. 3 a.t. náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z Prahy do Chomutova a zpět na jednání soudu konané ve dnech 20. 4. 2022 a 15. 6. 2022, za něž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu deseti půlhodin (tj. 2 x 5 x 100 Kč), což je obecně známo, tedy za 1 000 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z Prahy do Chomutova a zpět v obecně známé adekvátní délce 186 km, k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z něhož vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 5,7 l benzinu na 100 km. Advokát se v daném případě účastnil dvou jednání, a to dne 20. 4. 2022 a 15. 6. 2022. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb. činí náhrada za 1 km 4,70 Kč, dle § 4 písm. a) činí průměrná cena za 1 l benzinu automobilového 95 oktanů 37,10 Kč (jednání konané dne 20. 4. 2022) a dle § 4 písm. a) vyhl. č. 511/2021 Sb. ve znění vyhl č. 116/2022 činí průměrná cena motorové nafty 44,50 Kč (jednání konané dne 15. 6. 2022). Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 2 x 186 x 4,70 + 5,7 x 37,10 x 186/100 + 5,7 x 44,50 x 186/100, tedy celkem 2 613,52 Kč. Náhrada cestovních výdajů tedy činila celkem 3 613,52 Kč (1 000 Kč + 2 613,52 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 613,52 Kč ve výši 758,84 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených částek činí 73 199,66 Kč (15 067 + 42 930 + 1 500 + 9 330,30 + 3 613,52 + 758,84). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 242 393,51 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 269 951,65 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 58 935,99 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 144 023,98 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 413 975,63 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 65 %, úspěch žalovaného 35 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 30 % svých nákladů, z částky 73 199,66 Kč, tedy ve výši 21 959,90 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za vyjádření ze dne 20. 5. 2022, neboť žalobkyně v předmětném vyjádření neuváděla nové skutečnosti, které nebyly či nemohly býti uvedeny již v žalobním tvrzení, náklady spojené se shora uvedeným podáním tak není možné považovat za účelně vynaložené. Náhradu nákladů, které nebyly vynaloženy účelně, přitom nelze přiznat (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario).

33. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.