7 C 387/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 480 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 480 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 840 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 15. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 108,49 Kč, a dále úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 8. 7. 2021 do 14. 3. 2022, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 446,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 11. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 3 480 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným došlo dne 2. 11. 2020 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč se splatností do 22. 1. 2021, kdy žalovaný o úvěr zažádal prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]), kde po vyplnění registračních údajů ve formuláři žalovaný provedl tzv. verifikační platbu, která byla odeslána z bankovního účtu vedeného na jméno žalovaného. Následně žalovaný obdržel předsmluvní informace o půjčce. [právnická osoba] poté po posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr schválila a žalovanému tak byla poskytnuta částka 3 000 Kč na účet. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu v sazbě 0,1 % denně z dlužné jistiny pohledávky. Smluvní pokuta je požadována ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 23. 1. 2021 do 2. 7. 2021. Žalobkyně po žalovaném požaduje smluvní pokutu v částce 480 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn přípisem. Celková částka 3 480 Kč sestává z jistiny ve výši 3 000 Kč, smluvní pokuty v částce 480 Kč, dále žalobkyně požadovala náklady na upomínání v částce 150 Kč a nesplacený úrok v částce 690 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

3. Před zahájením jednání podáním ze dne 21. 4. 2022 vzala žalobkyně žalobu co do částky 1 320 Kč (představující smluvní pokutu v částce 480 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 840 Kč) zpět z důvodu revize žalovaných částek s ohledem na neprověřování úvěruschopnosti žalovaného.

4. Podle ustanovení § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

5. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud postupoval ve smyslu citovaného ustanovení a rozhodl tak, že řízení co do uvedené částky zastavil (výrok I.).

6. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 10. 2021 a připojeného podacího lístku je zřejmé, že právní zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzval k plnění dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s výstrahou jeho soudního vymáhání, přičemž tato výzva byla žalovanému před podáním žaloby odeslána dne 20. 10. 2021. Žalobkyně rovněž předložila výpis z běžného účtu [právnická osoba] z května roku 2019, z něhož vyplývá, že z účtu [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného byla ve prospěch účtu předchůdkyně žalobkyně přijata platba v částce 0,01 Kč. Z výpisu z běžného účtu [právnická osoba] za období od 31. 10. 2020 do 2. 11. 2020 bylo zjištěno, že dne 2. 11. 2020 byla na účet [bankovní účet] převedena částka 3 000 Kč. Žalobkyně rovněž předložila smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 2. 11. 2020, resp. ze dne 23. 12. 2020, kdy tyto smlouvy nejsou žalovaným podepsány, rovněž tak Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově. Ze shora uvedené smlouvy (obě smlouvy jsou totožného znění) vyplývá, že žalobkyně disponuje osobními údaji o žalovaném (rodné číslo, číslo OP, trvalý pobyt, e-mail, číslo mobilního telefonu, a dále číslo bankovního účtu žalovaného). Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že dne 29. 3. 2021 byla mezi žalobkyní jako postupníkem a společností [právnická osoba] jako postupitelem postoupena pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně dále předložila oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 7. 2021, z něhož je zřejmé, že žalobkyně oznámila postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Shora uvedené oznámení bylo žalovanému zasláno dne 15. 7. 2021. Soudu byly dále předloženy upomínky ze dne 22. 2. 2021, 16. 12. 2020 a 14. 2. 2021, z nichž vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných částek.

8. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně 3 000 Kč, žalobkyně disponuje identifikačními údaji žalovaného. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni.

9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud vzal za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet dne 2. 11. 2020 částku 3 000 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovaným byla dne 2. 11. 2020, resp. 23. 12. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně k prokázání těchto svých tvrzení označila a předložila soudu smlouvu o úvěru ze dne 2. 11. 2020, resp. 23. 12. 2020. Žalobkyně však řádně těmito předloženými listinnými důkazy neprokázala, že by mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím komunikace na dálku (§ 2395 a násl. občanského zákoníku a § 1824 a násl. občanského zákoníku), právě o takovém obsahu, který tvrdí v žalobě, když z ní neplyne vůle žalovaného smlouvu uzavřít. Předložené smlouvy o úvěru nejsou opatřeny podpisem žalovaného. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzeného uzavření předmětné smlouvy, když se svou neúčastí při jednání soudu vzdala možnosti být vyzvána k doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o.s.ř.). Soud shledal plnění právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ze strany žalovaného nebylo nijak tvrzeno a tím méně prokázáno, že by provedl jakoukoli úhradu žalobkyni či její právní předchůdkyni, nicméně z tvrzení žalobkyně vyplývá, že nesplacená jistina činila 3 000 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). V řízení nebylo prokázáno, kdy předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 11. 3. 2022. Následující pracovní den, tj. 14. 3. 2022, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat, a jelikož tak neučinil, dostal se dne 15. 3. 2022 do prodlení (§ 517 občanského zákoníku) a je tak povinen žalobkyni uhradit úroky z prodlení v souladu s ustanovením nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. II. a III. tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.

11. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř.. Žalobkyně doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze shora uvedené částky, tedy ve výši 189 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 1 489 Kč (400 + 900 + 189). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 3 000 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 3 042,49 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 840 Kč + 480 Kč s úroky shora specifikovanými ve výroku č. III. tohoto rozsudku, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 1 603,14 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 4 645,63 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 65 %, úspěch žalovaného 35 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 30 % svých nákladů, z částky 1 489 Kč tedy ve výši 446,70 Kč.

12. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.