7 C 41/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta : Jméno žalovaného , narozen dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 424,83 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 10 424,83 Kč a dále zákonného úroku z prodlení z částky 10 424,83 Kč ve výši 15 % ročně od 16. 12. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17. 12. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 424,83 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný se společností , název, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) uzavřeli Smlouvu k službě , název, účet prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na dálku dne 25. 6. 2023 a zároveň dne 29. 9.2023 uzavřeli další Smlouvu k službě , název, (dále jen „smlouvy o účtu“). Na základě smluv o účtu byla žalovanému zřízena služba , název, nákupní účet s možností opakovaného čerpání peněžních prostředků až do vyčerpání úvěrového limitu ve výši 12 000 Kč. Žalovaný zároveň využil služby , název, , název, , kterou lze zaplatit za zboží kupní cenu prostřednictvím , název, , název, . Celkový limit pro platby Kartou je dán zůstatkem na , název, , název, . Smlouva o , název, , název, se považuje za uzavřenou nejpozději aktivací Karty. Karta se aktivuje prostřednictvím , název, , název, . Částka, kterou zákazník prostřednictvím Karty zaplatí, je připsána do jeho měsíčního vyúčtování. Toto vyúčtování má zákazník povinnost uhradit. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí řádně posoudila schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Žalovaný využil v období od 20.9.2023 do 4.11.2023 služeb v celkové výši 1 182,04 Kč, přičemž celou částku čerpal prostřednictvím Karty. Žalovaný se zavázal, že v případě využití odložení splatnosti mu bude vyúčtován poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 4,50 Kč za každou odloženou první až dvacátou stokorunu o 1 měsíc při platbě minimálně 10 % z celkové jistiny. Zápůjční úroková sazba se s nárůstem odkládané částky snižuje. Přesnou výši poplatku za odložení splatnosti a způsob výpočtu stanovuje ceník. Žalovaný se dále zavázal uhradit poplatek za správu a vedení účtu. Pro případ porušení podmínek smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit poplatek z prodlení, jehož výše se odvíjí od délky trvání prodlení na straně žalovaného. Žalovaný čerpal služby v celkové výši 12 182,04 Kč. Na poplatcích bylo žalovanému naúčtováno celkem 3 288,79 Kč, kdy se tato částka skládá z poplatků za prodlení ve výši 2 526 Kč, poplatku za službu , název, , název, výši 596,79 Kč a poplatků za odložení splatnosti ve výši 166 Kč. Žalovaný vrátil celkem 5 046 Kč. Žalobkyni tedy vznikla pohledávka se splatností dne 15.12.2023 v celkové výši 10 424,83 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2024 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Dne 31. 10. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.

2. V podání zaslaném soudu dne 3.4.2025 žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně prověřila výši závazků a platební morálku žalovaného nejdříve z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dalších informačních zdrojů nezávislých na žalovaném, a to zejména z interní databáze předchůdkyně žalobkyně, kdy předchůdkyně žalobkyně nezjistila o žalovaném žádné negativní informace, dále na základě informací získaných od žalovaného (žalovaný uvedl výši příjmu 35 000 Kč, výši výdajů celkem 20 000 Kč, splátky 0 Kč a dále uvedl, že je zaměstnaný, je svobodný a bezdětný). Z insolvenčního rejstříku předchůdkyně žalobkyně zjistila, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, a rovněž dále z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že proti žalovanému nebyla vedena žádná exekuce. Předchůdkyně žalobkyně dále zjistila, že žalovaný nemá v registru , název, vedeny žádné další dluhy. Žalobkyně dále uvádí, že pro posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr využívá předchůdkyně žalobkyně tzv. scoring modely, které pomocí historických zkušeností s žadateli a jejich vlastností predikují pravděpodobnost, že žadatelé řádně dostojí svým úvěrovým závazkům. Žalobkyně je proto přesvědčena o tom, že předchůdkyně žalobkyně zachovala potřebnou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám.

3. V podání doručeném soudu dne 23. 6. 2025 se žalobkyně vyjádřila, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně žalobkyně postupovala řádně v souladu se zákonem. Dále ve svém podání detailně vypočítala, jak dospěla k předmětnému dluhu, včetně rozepsání poplatků z prodlení, za odložení splatnosti a poplatku za službu.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2024, včetně přílohy č. , hodnota, a přílohy č. , hodnota, vyplývá, že mezi žalobkyní jako postupníkem a předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem byla postoupena pohledávka za žalovaným na žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 31. 10. 2024 vyplývá, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.

8. Z fotografie žalovaného a fotokopie občanského průkazu žalovaného vyplývá, že žalobkyně disponuje kopií tohoto občanského průkazu.

9. Ze smlouvy k službě , název, , název, ze dne , datum, bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala zdarma zřídit žalovanému službu , název, , název, s limitním rámcem ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že bude poskytnuté finanční prostředky splácet v souladu se smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (přes internet). Žalobkyně rovněž předložila Všeobecné obchodní podmínky k , název, , název, účinné od 26.10.2022, Všeobecné obchodní podmínky společnosti , název, , název, , název, , název, účinné ke dni 1. 8. 2020 a , název, ceník.

10. Ze smlouvy k službě , název, účet ze dne 29. 9. 2023 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala zdarma zřídit žalovanému službu , název, účet s limitním rámcem ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že bude poskytnuté finanční prostředky splácet v souladu se smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (před internet).

11. Z vyúčtování za září 2023 vyplývá, že si předchůdkyně žalobkyně vedla interní přehled o jednotlivých platbách. Z vyúčtování je patrné, že ze strany žalovaného mělo být placeno zboží v celkové hodnotě 5 060 Kč s tím, že žalovaný předchůdkyni žalobkyně vrátil celkem 5 046 Kč. Nedoplatek ve výši 14 Kč měl být žalovaným uhrazen do 15. 11. 2023.

12. Z vyúčtování za říjen 2023 vyplývá, že si předchůdkyně žalobkyně vedla interní přehled o jednotlivých platbách. Z vyúčtování je patrné, že ze strany žalovaného mělo být placeno zboží v celkové hodnotě 14 157,47 Kč. Tento nedoplatek měl být žalovaným uhrazen do 15. 11. 2023.

13. Z vyúčtování za listopad 2023 vyplývá, že si předchůdkyně žalobkyně vedla interní přehled o jednotlivých platbách. Z vyúčtování je patrné, že ze strany žalovaného mělo být placeno zboží v celkové hodnotě 305,59 Kč. Tento nedoplatek měl být žalovaným uhrazen do 15. 12. 2023.

14. Z listiny nazvané Registrační proces „Jak vstoupit do , název, , název, “ vyplývá postup registrace žadatele, a to prostřednictvím elektronického registračního formuláře v jednotlivých krocích.

15. Z potvrzení podání ze dne 4. 11. 2024 vyplývá, že tohoto dne byla žalovanému odeslána zásilka od právního zástupce žalobkyně.

16. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 31. 10. 2024 vyplývá, že byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.

17. Z listiny Požadavek na upgrade – žádost o aktualizaci ze dne 2.4.2025 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně v interním systému disponovala údaji k žalovanému.

18. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Ze Smlouvy k službě , název, účet ze dne , datum, bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo zřízení služby , název, účet, a to ve prospěch žalovaného, kdy žalovaný je oprávněn realizovat platby za zboží nebo služby prostřednictvím zřízeného , název, účtu. Smlouva není ze strany žalovaného vlastnoručně podepsána, v kolonce , Jméno žalovaného, (zákazník) nejsou zaznamenány žádné údaje. Ze Smlouvy k službě , název, ze dne , datum, bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo zřízení služby , název, účet, a to ve prospěch žalovaného, kdy žalovaný je oprávněn realizovat platby za zboží nebo služby prostřednictvím zřízeného , název, účtu. Smlouva také není žalovaným podepsána. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2024 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.

19. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 565 občanského zákoníku, je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměněn právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. Podle § 582 odst. 1, věty první, občanského zákoníku, není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Dle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

21. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly dne 25. 6. 2023 a dne 29. 9. 2023 uzavřeny smlouvy k službě , název, účet, na jejichž základě byla žalovanému zřízena služba , název, nákupní účet spolu s , název, Kartou a zároveň měl být žalovanému poskytnut prostřednictvím odložené platby úvěr a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit předchůdkyni žalobkyně. Žalovaný měl využít služeb v celkové ceně 12 182,04 Kč. Na poplatcích mělo být žalovanému naúčtována částka ve výši 3 288,79 Kč s tím, že žalovaný předchůdkyni žalobkyně měl uhradit částku ve výši 5 046 Kč. Předložené smlouvy však nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného.

22. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky § 565 věta druhá občanského zákoníku v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrové smlouvy podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvy žalovaný podepsal, přičemž žalobkyně po poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. k označení důkazů, že smlouvy uzavřel žalovaný, případně komu zboží nebo služby byly poskytovány, a kdo tedy služby čerpal a dále o jaké zboží nebo služby se jednalo, uvedla, že obě smlouvy byly opatřeny tzv. prostým elektronickým podpisem, kdy tento elektronický podpis byl připojen na základě unikátního kódu, který byl žalovanému zaslán prostřednictvím SMS.

23. Zároveň soud, odhlédne-li od výše uvedené neplatnosti smluv pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud zjistil, že v interní databázi předchůdkyně žalobkyně je uvedeno, že jeho příjem činí 35 000 Kč, výdaje činí 20 000 Kč, splátky má nulové, žalovaný je zaměstnaný, svobodný a bezdětný. Odborná péče předpokládá zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením o výši příjmu dlužníka za delší časové období, dokladem o uspokojování bytové potřeby, apod. Dle názoru soudu předchůdkyně žalobkyně rovněž nezjišťovala a neověřovala výdaje žalovaného, zejména výdaje na bydlení, potraviny apod. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

24. Soud se rovněž zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému předchůdkyně žalobkyně poskytla prostřednictvím , název, účtu úvěr s úvěrovým limitem ve výši 12 000 Kč s tím, že k čerpání úvěru docházelo platbami za zboží nebo služby na vybraných e-shopech formou , název, účtu. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila daňový doklad (fakturu) objednávek za měsíce září až listopad 2023, z nichž však jednoznačně neplyne, jaké zboží nebo služby byly poskytovány, kdo tyto služby čerpal a že to byl právě žalovaný, kdo tyto služby, případně zboží odebíral. Jedná se pouze o interní listinu vyhotovenou předchůdkyní žalobkyně. Soud tak uzavřel, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatil.

25. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu, tedy co do částky ve výši 10 424,83 Kč včetně příslušenství, jež byla vázána na neplatné smlouvy, zamítl (výrok I. rozsudku).

26. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšnému žalovanému dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku).