7 C 42/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 124 154,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 82 816,48 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 23. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 41 338,10 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 637,05 Kč od 16. 4. 2019 do 22. 2. 2021, kapitalizovaných zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 013,37 Kč od 23. 2. 2021 do 28. 7. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 130 761,63 Kč od 29. 7. 2021 do 22. 2. 2022 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 47 945,15 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 911, 50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 9. 2021 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 124 154,58 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 16. 4. 2019 uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 125 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 2 250 Kč, počínaje dnem 15. 5. 2019. Roční úroková sazba činila 16,20 %. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru dopisem ze dne 22. 2. 2021. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 122 124,58 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni splatnosti ve výši 8 637,05 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 030 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 28. 7. 2021 ve výši 3 013,37 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 130 761,63 Kč od 29. 7. 2021 do zaplacení. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, kdy žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužná částka nebyla dosud uhrazena. V podání došlém soudu dne 9. 2. 2022 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že při schvalování úvěrů s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované.

2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.

3. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy k jednání soudu nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalobkyně po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ve smyslu nutnosti doplnit tvrzení a důkazy, ve věci dále uvedla, že má za to, že z její strany byly předloženy veškeré důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované a žádné další nenavrhla. Provedeným dokazováním byly soudem zjištěny následující skutečnosti:

4. Ze žádosti o úvěr [anonymizována dvě slova] ze dne 16. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, má základní vzdělání, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnankyní společnosti [právnická osoba], pracuje jako dělník/řemeslník, pracovní poměr je na dobu neurčitou, čistý měsíční příjem činí 20 061 Kč, celkový čistý příjem domácnosti pak činí 35 000 Kč. Žalovaná v žádosti dále uvedla, že nemá žádné měsíční náklady.

5. Z vyjádření společnosti [právnická osoba] ze dne 9. 2. 2022 k procesu posouzení úvěruschopnosti vztahující se ke smlouvě [anonymizována dvě slova] [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně tvrdila, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně kontrolovala informace v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR. Od příjmu byly odečteny splátkové, nesplátkové a ostatní deklarované výdaje, bylo počítáno s částkou životního minima a normativních nákladů na bydlení.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizována dvě slova] ze dne 16. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši úvěrového rámce 125 000 Kč, s první částkou čerpání úvěru ve výši 100 000 Kč s prvním dnem čerpání dne 16. 4. 2019. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr formou pravidelných měsíčních splátek jistiny, kdy měsíční splátka jistiny byla ve výši 2 250 Kč (1,80 % z úvěrového rámce). Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 16,20 %. Žalobkyně dále předložila Všeobecné produktové podmínky účinné od 1. října 2017, Spotřebitelský úvěr, základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru účinné od 1. srpna 2017 a Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 7. 7. 2015.

7. Z vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro spotřebitelský splátkový revolvingový úvěr [anonymizována dvě slova] včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývají bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit, apod.).

8. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] ze dne 18. 4. 2019 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu byl – 6 252,36 Kč a konečný zůstatek 74 787,21 Kč, dne 16. 4. 2019 žalovaná čerpala úvěr ve výši 100 000 Kč.

9. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 24. 2. 2021 a poštovního podacího archu ze dne 25. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně prohlásila s ohledem na neplnění povinností z předmětného úvěru tento úvěr č. [bankovní účet] za splatný ke dni 22. 2. 2021 a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.

10. Z výpisů z úvěrového účtu č. [bankovní účet] byly zjištěny pohyby na účtu a historie plateb s tím, že z výpisu ze dne 15. 6. 2021 vyplynulo, že celkový dluh na jistině úvěru činí 122 124,58 Kč, na smluvním úroku 8 637,05 Kč, na úroku z prodlení z jistiny 1 585,32 Kč, na úroku z prodlení z úroku 216,50 Kč a na poplatcích, pojištění a pokutách 2 030 Kč.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 7. 2021 a poštovního podacího lístku ze dne 29. 7. 2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal před pováním žaloby žalované výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru a na možné vymáhání soudní cestou.

12. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 8. 4. 2019 bylo zjištěno, že tímto zaměstnavatel žalované (společnost [právnická osoba]) potvrdil, že žalovaná měla v posledních třech měsících průměrný čistý měsíční příjem ve výši 20 061 Kč a že z příjmu nejsou prováděny žádné srážky.

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela dne 16. 4. 2019 s žalobkyní smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala bezhotovostně 125 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 16,20 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách v částce minimálně 2 250 Kč měsíčně. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný, což žalované písemně oznámila dopisem ze dne 24. 2. 2021.

14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru [číslo], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 125 000 Kč, žalovaná vrátila pouze 42 183, 52 Kč. Jelikož však soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

22. Je nepochybné, že na právní vztahy, od nichž žalobkyně odvíjí svoje žalobní nároky, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech a zkoumání měsíčního příjmu žalované), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána na dobu neurčitou, zastává pozici dělník/řemeslník, její čistý měsíční příjem činí 20 061 Kč, celkový čistý příjem domácnosti pak 35 000 Kč, je svobodná a žije s rodiči, nemá žádné měsíční náklady. Z předloženého výpisu z běžného účtu pak bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu byl v záporných číslech a konečný zůstatek nebyl v mínusových hodnotách jen z důvodu poskytnutého úvěru. Žalobkyně se vůbec nezabývala skutečnými výdaji žalované. Dle názoru soudu z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nebylo dostatečně zjištěno, zda je žalovaná schopna podmínkám úvěrů dostát, když nebyly vůbec zjišťovány výdaje žalované. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že nebylo objektivně zjištěno, zda je žalovaná osobou, jejíž majetkové poměry by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).

23. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

24. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalované 125 000 Kč, žalovaná vrátila pouze 42 183,52 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 82 816,48 Kč (tj. 125 000 – 42 183,52 = 82 816,48 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhů vyzvána předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2021, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že měla možnost se s nimi seznámit. Žalovaná tak byla k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 21. 2. 2022. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (23. 2. 2022) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 11,75 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

25. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. Náklady na straně žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 4 967 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 124 154,58 Kč sestávající z částky 6 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 050 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 6 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 6 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 550 Kč ve výši 4 735,50 Kč. Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z Prahy do Chomutova a zpět, za níž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu osmi půlhodin, což je obecně známo, tedy za 800 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z Prahy do Chomutova a zpět rovněž v obecně známé adekvátní délce 246,6 km, k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z nějž vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 5,1 l benzínu na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb. činí náhrada za 1 km 4,70 Kč, dle § 4 písm. a) činí průměrná cena 1 l benzínu automobilového 95 oktanů 37,10 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 246,6 x 4,70 + 5,1 x 37,10 x 246, 6/100, tedy celkem 1 625,61 Kč Náklady na cestovné a za promeškaný čas činí v celkové výši 2 425,61 Kč (1 625,61 + 800) a DPH v sazbě 21 % z této částky činí 509,38 Kč. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 35 187,49 Kč (32 252,50 Kč + 2 934,99 Kč). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 82 816,48 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 83 456,32 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 41 338,10 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši k datu vyhlášení rozsudku, kdy jistina s příslušenstvím na její straně činí celkem 59 425,75 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 142 882,07 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 58,4 %, úspěch žalované 41,6 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 16,8 % svých nákladů, z částky 35 187,49 Kč tedy ve výši 5 911,50 Kč.