7 C 46/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 119 224,92 Kč s příslušenstvím Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 39 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 13. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba se, co do zaplacení částky 79 824,92 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14 949,98 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 088,86 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 27 000 Kč od 25. 11. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 34 584,47 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61 584,47 Kč od 22. 10. 2024 do 12. 5. 2025, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 22 184,47 Kč 13. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost uhradit jí částku 119 224,92 Kč spolu s příslušenstvím shora specifikovaným z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 11. 2022, kterou žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), jako věřitelem. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech poskytnutých žalovanou a zaznamenaných v zákaznické kartě a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalované v hotovosti při podpisu smlouvy 30 000 Kč, které se zavázala uhradit ve splátkách spolu s částkou 32 882 Kč, jež představuje kapitalizované úroky ve výši 25 064 Kč, s úrokovou sazbou 15 % ročně, a dále částka za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částka za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 318 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 21měsíčních splátkách po 2 995 Kč, s poslední splátkou dne 26. 8. 2024. Žalovaná na shora uvedenou pohledávku uhradila pouze 5 000 Kč. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou rovněž došlo dne 28. 7. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech poskytnutých žalovanou a zaznamenaných v zákaznické kartě a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalované v hotovosti při podpisu smlouvy 26 000 Kč, které se zavázala uhradit ve splátkách spolu s částkou 26 416 Kč, jež představuje kapitalizované úroky ve výši 19 441 Kč, s úrokovou sazbou 15 % ročně, a dále částka za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částka za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 475 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 21měsíčních splátkách po 2 496 Kč, s poslední splátkou dne 28. 4. 2024. Žalovaná na shora uvedenou pohledávku uhradila pouze 12 500 Kč. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo dále dne 11. 7. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech poskytnutých žalovanou a zaznamenaných v zákaznické kartě a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalované v hotovosti při podpisu smlouvy 20 000 Kč, které se zavázala uhradit ve splátkách spolu s částkou 24 006 Kč, jež představuje kapitalizované úroky ve výši 14 955 Kč, s úrokovou sazbou 15 % ročně, a dále částka za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částka za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 212 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 21měsíčních splátkách po 2 096 Kč, s poslední splátkou dne 11. 4. 2024. Žalovaná na shora uvedenou pohledávku uhradila pouze 19 100 Kč. Výše uvedené pohledávky z předmětných smluv byly předchůdkyní žalobkyně postoupeny žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno a byla rovněž před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhů s výstrahou soudního vymáhání.Dne 6. 5. 2025 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet předmětné spotřebitelské úvěry, a to na základě dostatečných informací získaných od žalované před uzavřením smluv o zápůjčkách. Dále žalobkyně uvedla, že ze zákaznické karty ze dne 26. 11. 2022 se podává, že předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o úvěru č. , hodnota, majetkovou situaci žalované z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky (ze dne 13. 6. 2022) a složenek. Současně si z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná uvedla, že má pravidelný měsíční příjem z podpory v nezaměstnanosti ve výši 25 514 Kč a další čisté příjmy domácnosti činí 38 500 Kč. Nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na to dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Ze zákaznické karty ze dne 28. 7. 2022 se podává, že předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o úvěru č. , hodnota, majetkovou situaci žalované z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky (ze dne 4. 2. 2022) a složenek (za měsíce červen a červenec 2022). Současně si z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména že má pravidelný měsíční příjem z podpory v nezaměstnanosti ve výši 18 382 Kč a další čisté příjmy domácnosti činí 38 100 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, došla předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Ze zákaznické karty ze dne 11. 7. 2022 se podává, že předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o úvěru č. , hodnota, majetkovou situaci žalované z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky (ze dne 4. 2. 2022) a složenek (za měsíce květen a červen 2022). Současně si z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na tyto informace, kdy žalovaná uvedla, že má pravidelný měsíční příjem z podpory v nezaměstnanosti ve výši 18 382 Kč a další čisté příjmy domácnosti činí 37 612 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, došla předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že údaje, které předchůdkyni žalobkyně poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. Pokud by žalovaná uvedla nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu, kdy dle § 3030 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře.Žalovaná při jednání soudu konaném dne 28. 5. 2025 uvedla, že smlouvy o spotřebitelském úvěru s předchůdkyní žalobkyně skutečně uzavřela, kdy v průběhu roku 2022 čerpala úvěry v celkové výši 76 000 Kč. Předmětnou částku potřebovala na jídlo a ošacení , právnická osoba, . Kdy se ocitla ve finanční tísni. Dále žalovaná uvedla, že postupně uhradila na předmětné úvěry částky celkem ve výši 36 000 Kč. Při sjednávání jednotlivých úvěrů předložila předchůdkyni žalobkyně podpory v nezaměstnanosti a složenky, další listiny již předchůdkyně žalobkyně po žalované nepožadovala.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 7. 2022 uzavřené mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, a to tak, že částka ve výši 4 298 Kč byla použita na refinancování spotřebitelského úvěru č. , hodnota, a částka ve výši 15 702 Kč byla poskytnuta přímo žalované. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně uhradit celkem 44 006 Kč, a to v pravidelných 21měsíčních splátkách ve výši 2 096 Kč, poslední splátka činila 2 086 Kč. Smlouva je za žalovanou podepsána. Žalobkyně rovněž doložila smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 7. 2022 uzavřené mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 26 000 Kč. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně uhradit celkem 52 416 Kč, a to v pravidelných 21měsíčních splátkách ve výši 2 496 Kč. Smlouva je za žalovanou podepsána. Žalobkyně rovněž doložila smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 11. 2022 uzavřené mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně uhradit celkem 56 564 Kč, a to v pravidelných 21měsíčních splátkách ve výši 2 995 Kč, poslední splátka činila 2 982 Kč. Smlouva je žalovanou podepsána. Žalobkyně rovněž doložila smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, , potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek mezi žalobkyní a předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobkyni, a to včetně předmětné pohledávky za žalovanou.Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávky z předmětných smluv byly postoupeny žalobkyni a zároveň jí informovala o výši dluhu.Z podacího lístku ze dne 11. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalované dne 11. 11. 2024 zásilku.Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě adresované žalované právním zástupcem žalobkyně dne 31. 12. 2024 vyplynulo, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky s výstrahou soudního vymáhání.Z podacího lístku ze dne 31. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalované dne 31. 12. 2024 zásilku.Z informace o zpracování osobních údajů ze dne 21. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovanou o důvodu a způsobu zpracování osobních údajů.Z přiložené listiny označené jakožto tabulka umoření (číslo smlouvy , hodnota, ) bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalované s tím, že dne 11. 7. 2022 byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, žalovaná v období od 11. 7. 2022 do 30. 6. 2023 uhradila celkem 19 100 Kč.Z přiložené listiny označené jakožto tabulka umoření (číslo smlouvy , hodnota, ) bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalované s tím, že dne 26. 11. 2022 byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč, žalovaná v období od 26. 11. 2022 do 22. 1. 2023 uhradila celkem 5 000 Kč.Z přiložené listiny označené jakožto tabulka umoření (číslo smlouvy , hodnota, ) bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalované s tím, že dne 28. 7. 2022 byla žalované poskytnutá částka 26 000 Kč, žalovaná v období od 20. 8. 2022 do 22. 12. 2022 uhradila celkem 12 500 Kč.Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 11. 7. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, je svobodná, má základní vzdělání, je nezaměstnaná, její čistý měsíční příjem činí 18 382 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 37 612 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Žalovaná poskytla předchůdkyni žalobkyně výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky z 4. 2. 2022 a složenky z 20. 6. 2022 a 20. 5. 2022. Žalovaná tuto listinu podepsala.Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 28. 7. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, je svobodná, má základní vzdělání, je nezaměstnaná, její čistý měsíční příjem činí 18 382 Kč, další čisté příjmy domácnosti 38 100 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 4 000 Kč. Žalovaná poskytla předchůdkyni žalobkyně výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky z 4. 2. 2022 a složenky 20. 6. 2022 a 20. 7. 2022. Žalovaná tuto listinu podepsala.Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 26. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, je svobodná, má základní vzdělání, je nezaměstnaná, její čistý měsíční příjem činí 25 514 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 38 500 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 4 500 Kč. Žalovaná poskytla předchůdkyni žalobkyně výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky 13. 6. 2022 a složenky 20. 10. 2022 a 21. 11. 2022. Žalovaná tuto listinu podepsala.Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně tři smlouvy o zápůjčce, jak je shora uvedeno, na jejichž základě obdržela od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky v celkové výši 76 000 Kč. Žalovaná na základě těchto smluv uhradila celkem částku ve výši 36 600 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smluv zabývala schopností žalované splácet poskytnuté úvěry způsobem, který zaznamenala v zákaznických kartách. Pohledávky z předmětných smluv byly následně postoupeny žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna a následně jí byla také zaslána předžalobní výzva.Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřely tři smlouvy o zápůjčce (dle § 2390 občanského zákoníku) shora specifikované, na jejichž základě žalovaná obdržela částku ve výši 76 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatky, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná na předmětné dluhy uhradila celkem 36 600 Kč. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatné, vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona). Žalobkyně opakovaně argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila a rovněž opomenula zjišťovat výdaje žalované. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Předchůdkyně žalobkyně tvrdila, že se při zkoumání úvěruschopnosti žalované zabývala příjmovou i výdajovou částí poměrů žalované, kdy vycházela z výměrů důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky a složenek. Tyto důkazy však soudu nepředložila. Předchůdkyně žalobkyně pouze vycházela z údajů uvedených v zákaznické kartě (žádosti o spotřebitelský úvěr), ve kterých žalovaná uvedla, že žije v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, je svobodná, je nezaměstnaná, má základní vzdělání, přičemž její čistý měsíční příjem činí v průměru dle zákaznických karet 20 759 Kč, odhadované měsíční výdaje v průměru činí pouze 4 500 Kč. Z uvedeného je tedy zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně v otázce výdajů žalované neučinila žádná zjištění, nelze tedy shledat, že se předchůdkyně žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalované jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovanou uvedených údajů ohledně jejích příjmů a výdajů, nezabývala se jimi podrobněji, blíže je nezkoumala, nezjišťovala a spokojila se pouze s údaji poskytnutými žalovanou. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem 76 000 Kč a žalovaná zaplatila žalobkyni celkem 36 600 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 39 400 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatných smluv, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 9. 5. 2025. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (13. 5. 2025) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 12 % ročně (výrok I.).Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy v částce 79 824,92 Kč včetně příslušenství.Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.