7 C 55/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 111 425,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 76 847 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 19. 3. 2024 do zaplacení, to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 3 300 Kč splatných do každého 20. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 34 578,09 Kč s příslušenstvím zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 111 425,09 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 22. 8. 2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Podpisem shora uvedené úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaný byl v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, opakovaně, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se tedy zavázala za podmínek stanovených v úvěrových podmínkách poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se uzavřením smlouvy zavázal takto poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrové smlouvě. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 3,06 % z výše jednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky, jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 56 700 Kč, celkem na poskytnutý úvěr uhradil 16 840 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v úvěrových podmínkách a úvěr zesplatnila ke dni 23. 10. 2023 a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 23. 10. 2023. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 53 849,59 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalovaný i přes výzvu ničeho neuhradil. Dále žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 25. 8. 2021 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Podpisem shora uvedené úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaný byl v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, opakovaně, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se tedy zavázala za podmínek stanovených v úvěrových podmínkách poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se uzavřením smlouvy zavázal takto poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 61 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrové smlouvě. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky, jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 82 489 Kč, celkem na poskytnutý úvěr uhradil 45 502 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v úvěrových podmínkách a úvěr zesplatnila ke dni 23. 10. 2023 a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 23. 10. 2023. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 53 275,50 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 600 Kč. Žalovaný i přes výzvu ničeho neuhradil.Žalobkyně v podání došlém soudu dne 11. 4. 2024 zevrubně popsala postup při prověřování bonity spotřebitele. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vzala žalobkyně v úvahu zdroj příjmu žalovaného, výši úvěrového rámce, výši měsíční splátky, čistý měsíční příjem, dále čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti, měsíční výdaje na bydlení, životní minimum členů domácnosti, souhrnnou měsíční splátku jiných úvěrových závazků, rodinný stav, druh bydlení a počet vyživovaných dětí. Dále žalobkyně provedla kontrolu žalovaného v registru ISIR, CEE a SOLUS, a dále v NRKI. Žalobkyně ověřila příjmy a výdaje žalovaného prostřednictvím výpisu z jeho bankovního účtu. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovaného schopného splácet předmětný úvěr. Žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty platby v celkové výši 139 189 Kč, přičemž ze strany žalovaného došlo k úhradě částky 62 342 Kč.Žalovaný při jednání soudu konaném dne 15. 5. 2024 uvedl, že peněžní prostředky skutečně čerpal, kdy uhradil žalobkyni celkem 62 342 Kč. Finanční prostředky čerpané z úvěrové smlouvy č. 7208168090 potřeboval na opravu automobilu a další finance čerpané na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, využil na pokrytí základních životních potřeb, neboť přišel o práci. Nevybavuje si, že by žalobkyni dokládal příjem, případně výdaje. Zároveň soud požádal o úhradu dluhu ve splátkách, v současné době je nezaměstnaný, vydělává si brigádně. Jeho příjmy činí přibližně 15 000 Kč měsíčně, nájem činí 7 000 Kč, finančně mu vypomáhají rodinní příslušníci. Je schopen splácet částku 3 300 Kč měsíčně.Ze smlouvy – , Anonymizováno, půjčka – revolvingový úvěr č. , hodnota, ze dne 22. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 55 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 27,90 %, RPSN 31,76 %, přičemž výše měsíční splátky činila 3,061 % z úvěrového rámce, tj. 1 684 Kč, v kolonce podpis klienta je pouze uvedeno číslo 168838. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních údajů i údaje o poměrech žalovaného, kdy jakožto zdroj příjmu je uvedeno, že žalovaný je zaměstnancem u společnosti , právnická osoba, ., v kolonce čistý příjem je zaznamenána částka 30 000 Kč, v kolonce čistý vedlejší příjem je částka 8 500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 17 000 Kč, dále je uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, má základní vzdělání a nemá vyživovací povinnosti. Součástí smlouvy byly rovněž Úvěrové podmínky společnosti , právnická osoba, .Ze smlouvy – šikovný účet – revolvingový úvěr č. 71081547590000 ze dne 25. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 20 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 %, RPSN 21,9 %, přičemž výše měsíční splátky činila 4 % z dlužné částky, v kolonce podpis klienta je uveden vlastnoruční podpis žalovaného. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních údajů i údaje o poměrech žalovaného, kdy jakožto zdroj příjmu je uvedeno, že žalovaný je zaměstnancem společnosti , právnická osoba, , v kolonce čistý příjem je zaznamenána částka 25 000 Kč, v kolonce čistý vedlejší příjem je částka 0 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 15 000 Kč, dále je uvedeno, že žalovaný žije v družském poměru, bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost, má základní vzdělání. Součástí smlouvy byly rovněž Úvěrové podmínky společnosti , právnická osoba, .Z výpisu čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě č. 7208168090 bylo zjištěno, že žalovaný čerpal celkem částku 56 700 Kč, přičemž uhradil celkem 16 840 Kč.Z výpisu čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě č. 7108154759 bylo zjištěno, že žalovaný čerpal celkem částku 82 489 Kč, přičemž uhradil celkem 45 502 Kč.Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 23. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení úvěru č. 7108154759 s tím, že celková dlužná částka činila dle žalobkyně 59 970,52 Kč a měla být uhrazena do 14 dnů od sepsání výzvy.Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 23. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení úvěru č. 7208168090 s tím, že celková dlužná částka činila dle žalobkyně 62 279,23 Kč a měla být uhrazena do 14 dnů od sepsání výzvy.Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalované byla dne 10. 11. 2023 a dne 24. 10. 2023 odeslána písemnost.V předžalobní výzvě ze dne 9. 11. 2023 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhů souvisejících s předmětným úvěrem.Z interní databáze žalobkyně - potvrzení o provedení ověření bonity klienta - oddělení řízení rizik (číslo úvěru 7108154759) vyplývá, že žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného. Dále žalobkyně k žalovanému evidovala, že má čistý příjem ze zaměstnání 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 15 000 Kč, měsíční výdaje žalovaného činí 4 000 Kč.Z interní databáze žalobkyně - potvrzení o provedení ověření bonity klienta - oddělení řízení rizik (číslo úvěru 7208168090) vyplývá, že žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného. Dále žalobkyně k žalovanému evidovala, že má čistý příjem ze zaměstnání 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 17 000 Kč, měsíční výdaje žalovaného činí 8 000 Kč.Žalobkyně doložila rovněž výpis z běžného účtu , právnická osoba, . za měsíc červenec 2022. Počáteční zůstatek na účtu činil 41 714,38 Kč, konečný zůstatek 51 709,73 Kč. Dne 7. 7. 2023 byla na předmětný účet zaznamenána platba 50 358,47 Kč, a to od společnosti , právnická osoba, . Z výpisu z běžného účtu za měsíc duben 2022 vyplývá, že počáteční zůstatek činil 55,07 Kč, konečný zůstatek 8 100,15 Kč.Z opisu výpisu proplacení smlouvy 7108154759 vyplývá, že dne 7. 9. 2021 došlo k proplacení částky 19 689 Kč, a to na účet číslo , č. účtu, (VS , var. symbol, ).Z opisu výpisu proplacení smlouvy 7208168090 vyplývá, že dne 23. 8. 2022 došlo k proplacení částky 55 000 Kč, a to na účet číslo , č. účtu, (VS , var. symbol, ).Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 7. 5. 2024 vyplývá, že za období 23. 8. 2022 do 24. 10. 2022 byla na účet, tel. číslo, /0600, jehož majitelem je žalovaný, připsána částka v celkové výši 56 700 Kč.Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 9. 5. 2024 vyplývá, že majitelem účtu č. , č. účtu, je společnost , právnická osoba, .Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 565 občanského zákoníku, je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměněn právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. Podle § 582 odst. 1, věty první, občanského zákoníku, není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Dle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi stranami byly dne 25. 8. 2021 a 22. 8. 2022 uzavřeny smlouvy, na jejichž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému revolvingové úvěry s úvěrovým rámcem v částce 61 000 Kč, resp. 55 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve splátkách, včetně sjednaného úroku. Smlouva číslo , hodnota, ze dne 22. 8. 2022 však neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného.U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky § 565 věta druhá občanského zákoníku v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U podpisu prostřednictvím prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu žalovaný podepsal, přičemž svojí nepřítomností u jednání se žalobkyně připravila o právo na poučení podle § 118a odst.3 o.s.ř. k označení důkazů, že smlouvu uzavřel žalovaný (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 3. 2022, č.j. 95 Cdo 172/2021-105).Zároveň soud, odhlédne-li od výše uvedené neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud zjistil, že žalobkyně zaznamenala, že žalovaný má hlavní čistý příjem 30 000 Kč, resp. 25 000 Kč (ze zaměstnání), čistý vedlejší příjem činí 8 500 Kč, resp. 0 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 17 000 Kč, resp. 15 000 Kč. Odborná péče předpokládá zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný je v době před uzavřením smlouvy zaměstnán, a rovněž s jakým výdělkem, dokladem o uspokojování bytové potřeby, apod. Dle názoru soudu žalobkyně rovněž nezjišťovala a neověřovala výdaje žalovaného. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Soud shledal plnění žalobkyně na účet žalovaného plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému celkem 139 189 Kč a žalovaný žalobkyni vrátil celkem 62 342 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 76 847 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 15. 3. 2024. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (19. 3. 2024) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 14,75 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).Podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Z citovaného ustanovení vyplývá, že základním pravidlem je plnění rozhodnutím uložené povinnosti do tří dnů, a každé prodloužení obecné lhůty je tak výjimkou z uvedeného pravidla. Při úvaze o určení lhůty ke splnění povinnosti dle § 160 odst. 1 o.s.ř. je nutno vycházet nejen z konkrétních okolností případu a osobních a majetkových poměrů účastníků, ale soud by měl rovněž přihlédnout k projevené snaze o splnění závazku či jeho části a posoudit, zda stanovení delší než zákonné lhůty k plnění nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky, délku prodlení dlužníka s placením a dobu, za kterou by tímto způsobem došlo k zaplacení dlužné částky, neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. V souzené věci dluží žalovaný žalobkyni částku 76 847 Kč představující neuhrazené peněžní prostředky poskytnuté na základě smlouvy o úvěru. Žalovaný při jednání soudu uvedl, že není schopen dluh vzhledem k aktuální situaci uhradit, kdy je v současné době nezaměstnaný, vydělává si však brigádně, jeho příjmy činí 15 000 Kč měsíčně, platí nájem ve výši 7 000 Kč měsíčně, finančně mu vypomáhají rodinní příslušníci. K tomu je třeba uvést, že v daném případě soud využil moderačního práva a povolil žalovanému úhradu dluhu ve splátkách, když vyhověl žádosti žalovaného o úhradu dluhu ve splátkách. Povolení splátek k plnění rozsudkem uložené povinnosti nebude představovat neúměrné zvýhodnění žalovaného (dlužníka) na úkor žalobkyně (věřitele) a výrazně nezatíží žalobkyni. Pro ochranu žalobkyně pak soud ve výroku tohoto rozsudku rovněž vyslovil podmínku ztráty výhody splátek, jež znamená, že pokud se žalovaný opozdí se splácením svého dluhu, stane se tím splatnou celá zbývající částka.Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.