7 C 57/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně adresa žalobkyně – příjmení příjmení zastoupeného advokátem: titul titul . jméno příjmení jméno , se sídlem adresa žalobkyně , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného , o zaplacení 29 098 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 803 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 803 Kč od 20. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 23 295 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 638,67 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 13 592,46 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 028,08 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 803,27 Kč od 21. 1. 2020 do 19. 6. 2021, a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000,27 Kč od 20. 6. 2021 do zaplacení, dále úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 028,08 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a dále úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 10 803,27 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne 30. 10. 2020 a nadále evidovanou pod sp.zn. 7 C 57/2021 domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku 10 598 spolu s příslušenstvím shora rovněž specifikovaným z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 20. 12. 2015, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), jako věřitelem. Na základě smlouvy bylo právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalovanému 6 000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit shora uvedenou částku ve splátkách spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Ke splatnosti dluhu jako celku došlo ke dni 29. 1. 2017, k němuž je požadován rovněž úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní úrok, obojí z neuhrazené jistiny. Žalovaný uhradil pouze částku 5 049 Kč, poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena dne 15. 4. 2018. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dále žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], jako věřitelem smlouvu o zápůjčce [číslo] to dne 30. 7. 2015. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit shora uvedenou částku ve splátkách spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Ke splatnosti dluhu jako celku došlo ke dni 8. 9. 2016, k němuž je požadován rovněž úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní úrok, obojí z neuhrazené jistiny. Žalovaný uhradil pouze částku 12 657 Kč, poslední platba byla ze strany žalované uhrazena dne 15. 4. 2018. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.

2. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne 27. 11. 2020 a nadále evidovanou pod sp.zn. 7 C 97/2021 domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku 18 500 spolu s příslušenstvím shora rovněž specifikovaným z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 19. 6. 2015, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), jako věřitelem. Na základě smlouvy bylo právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalovanému 13 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu s částkou 10 869 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 711Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,50 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky a doručení ve výši 2 672 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 6 486 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 398 Kč. Ke splatnosti dluhu jako celku došlo ke dni 12. 8. 2016, k němuž je požadován rovněž úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní úrok, obojí z neuhrazené jistiny. Žalovaný na shora uvedenou pohledávku uhradil celkem 5 491 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.

3. S ohledem na skutečnost, že obě výše specifikovaná řízení se týkají týchž účastníků a souvisejícího finančního plnění, soud obě řízení spojil ke společnému projednání.

4. Dne 17. 6. 2021 zaslala žalobkyně soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka před uzavřením předmětných smluv o zápůjčkách. Dále žalobkyně uvedla, že ze zákaznických karet ze dne 20. 12. 2015 a 29. 7. 2015 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smluv o zápůjčkách majetkovou situaci žalovaného. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že údaje, které žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně poskytl jsou úplné, přesné a pravdivé. Pokud by žalovaný uvedl nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu, kdy dle § 3030 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře. Dále dne 17. 9. 2021 zaslala žalobkyně soudu další doplnění žaloby, v němž uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce ze dne 19. 5. 2015 s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka před uzavřením předmětné smlouvy. Dále žalobkyně uvedla, že ze zákaznické karty se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalovaného. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že údaje, které žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně poskytl jsou úplné, přesné a pravdivé. Pokud by žalovaný uvedl nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu, kdy dle § 3030 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře.

5. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

6. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně při jednání soudu na žalobě setrvala, dále poukázala na skutečnost, že v případě, že by ze strany soudu nebylo přihlédnuto k dalšímu příjmu žalovaného v podobě příjmu jeho manželky, aby soud tedy vycházel v případě výdajů žalovaného z poloviční částky zaznamenané v zákaznických kartách. Závěrem žalobkyně navrhla žalobě vyhovět.

7. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 29. 7. 2015 uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 17 690 Kč, a to v 58 týdenních splátkách splatných po 305 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že finanční prostředky ve výši 10 000 Kč žalovaný při uzavření smlouvy v hotovosti převzal.

8. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 20. 12. 2015 uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 10 614 Kč, a to v 58 týdenních splátkách splatných po 183 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že finanční prostředky ve výši 6 000 Kč žalovaný při uzavření smlouvy v hotovosti převzal.

9. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 19. 6. 2015 uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 23 869 Kč, a to v 60 týdenních splátkách splatných po 398 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobkyni, a to včetně předmětných pohledávek za žalovaným.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobkyni, a to včetně předmětné pohledávky za žalovaným.

12. Z oznámení ze dne 6. 12. 2019 vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) oznámila žalovanému, že pohledávky z předmětných smluv ([číslo]) byly postoupeny žalobkyni a zároveň jej informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalovanému odesláno dne 7. 1. 2020.

13. Z oznámení ze dne 20. 1. 2020 vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy ([číslo]) byla postoupena žalobkyni a zároveň jej informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalovanému odesláno dne 14. 2. 2020.

14. Z přiložené listiny označení jakožto tabulka umoření (číslo smlouvy [číslo]) bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalovaného s tím, že dne 19. 6. 2015 byla žalovanému poskytnuta částka 13 000 Kč, celkem žalovaný uhradil 5 491 Kč.

15. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobkyně dne 3. 9. 2020 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána dne 4. 9. 2020. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobkyně dne 23. 4. 2020 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána dne 24. 4. 2020.

16. Ze zákaznické karty ze dne 29. 7. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má dvě nezaopatřené děti (ročník 2011 a 2013), bydlí v nájemním bytě, je zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o. jako dělník ve výrobě, jeho čistý měsíční příjem činí 18 628 Kč, mezi další příjmy žalovaný uvedl příjem manželky ve výši 10 000 Kč (manželka zákaznickou kartu podepsala s dovětkem –„ mateřská dovolená“), odhadované měsíční výdaje činí 22 035 Kč, kdy nájem činí 5 410 Kč, výdaje domácnosti 14 000 Kč, splátky, půjčky, alimenty – 2 025 Kč a výdaje na telefon činí celkem 600 Kč. V kolonce dokumenty k ověření je uvedeno, že předchůdkyně žalobkyně ověřovala občanský průkaz, výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, SIPO. Žalovaný tuto listinu podepsal.

17. Ze zákaznické karty ze dne 20. 12. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má dvě nezaopatřené děti (ročník 2011 a 2013), bydlí v nájemním bytě, je zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o. jako dělník, jeho čistý měsíční příjem činí 19 385 Kč, mezi další příjmy žalovaný uvedl příjem manželky ve výši 10 000 Kč (manželka zákaznickou kartu podepsala s dovětkem –„ mateřská dovolená“), odhadované měsíční výdaje činí 21 795 Kč, kdy nájem činí 5 460 Kč, výdaje domácnosti 12 000 Kč, splátky, půjčky, alimenty – 2 065 Kč + 1 370 Kč a výdaje na telefon činí celkem 400 Kč. V kolonce dokumenty k ověření je uvedeno, že předchůdkyně žalobkyně ověřovala občanský průkaz, výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, SIPO. Žalovaný tuto listinu podepsal.

18. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) smlouvy o zápůjčkách, jak je shora uvedeno, na jejichž základě obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky v celkové částce 16 000 Kč (10 000 Kč a 6 000 Kč). Žalovaný na základě těchto smluv uhradil celkem 17 706 Kč (5 049 Kč a 12 657 Kč). Právní předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smluv zabývala schopností žalovaného splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v zákaznických kartách. Pohledávky z předmětných smluv byly následně postoupeny žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu byla také zaslána předžalobní výzva. Dále žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) smlouvu o zápůjčce, jak je shora uvedeno, na jeímž základě obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky v částce 13 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil celkem 5 491 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu byla také zaslána předžalobní výzva.

19. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

20. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

21. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

26. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, když žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) smlouvy o zápůjčkách, na jejichž základě byla žalovanému poskytnuta celkem částka 16 000 Kč, přičemž na shora uvedené zápůjčky bylo uhrazeno celkem 17 706 Kč. Dále žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta celkem částka 13 000 Kč, přičemž na shora uvedenou zápůjčku bylo uhrazeno celkem 5 491 Kč. Jelikož soud shledal tyto smlouvy neplatné, dále se nezabýval jejich ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

27. Na shora uvedený právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 1 a § 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli přesahující 5 000 Kč uzavřený v době od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Předchůdkyně žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zabývala příjmovou částí poměrů žalovaného, a to pracovní smlouvou a výplatními páskami, z nichž dle údajů uvedených v zákaznických kartách vyplývá, že žalovaný má příjem ve výši 19 385 Kč, resp. 18 628 Kč. Dále je v zákaznických kartách zaznamenáno, že manželka žalovaného je na mateřské dovolené, kdy tato uvedla další příjem v částce 10 000 Kč, které ovšem předchůdkyně žalobkyně blíže nezkoumala, ani neověřovala, kdy soud v tomto případě poukazuje na skutečnost, že se nejedná o vlastní příjem žalovaného. Výdaje žalovaného uvedené v zákaznických kartách činí 22 035 Kč, resp. 21 795 Kč, kdy předchůdkyně žalobkyně tyto výdaje měla ověřovat ve výpisu z účtu, nájemní smlouvy a SIPO. Z výše uvedeného je zřejmé, že výdaje žalovaného značně převyšují jeho příjmovou část, nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovaného uvedených údajů ohledně jeho výdajů. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119) S ohledem na shora uvedené tedy soud shledal uzavřenou úvěrovou smlouvu s odkazem na § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnou.

28. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému celkem 29 000 Kč (6 000 Kč, 10 000 Kč a 13 000 Kč), je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobkyně ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvami uhradil celkem 23 197 Kč (5 049 Kč, 12 657 Kč a 5 491 Kč), k úhradě tedy zbývá 5 803 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, která se dostala do sféry dispozice žalovaného dne 18. 6. 2021, následující den, tj. 19. 6. 2021, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 20. 6. 2021 do prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobkyně od shora uvedeného dne rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 8,25 % ročně (výrok I.). Soud proto žalobě s ohledem na výše uvedené vyhověl, a to co do částky 5 803 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou shora specifikovány a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

29. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byl v řízení většinově úspěšný a měl by tak vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.

30. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.