7 C 64/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce , advokátem se sídlem adresa proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , o zaplacení 725 810,53 Kč s příslušenstvím, Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 653 961,17 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 29. 4. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 71 849,36 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 28 443,16 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 853,01 Kč, dále úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky 724 010,53 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 725 810,53 Kč od 25. 2. 2026 do 28. 4. 2026 a zákonným úrokem z prodlení z částky 71 849,36 Kč od 29. 4. 2026 do zaplacení, se zamítá.Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 51 281,82 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobou doručenou soudu dne 16. 3. 2026 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 725 810,53 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr, a to ve výši 803 000 Kč (částečně účelový a částečně bezúčelový). Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni spolu se smluvenými úroky v pravidelných 120 měsíčních splátkách ve výši 9 283 Kč vždy k 22. dni v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy jsou Obchodní podmínky žalobkyně. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, byla ze strany žalobkyně opakovaně vyzvána k úhradě splatných dlužných splátek včetně příslušenství a poplatků. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila, žalobkyně proto prohlásila všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni 15. 12. 2025 za splatné. Ke dni 24. 2. 2026 dluží žalovaná žalobkyni částku 766 106,70 Kč, přičemž tato sestává z dlužné jistiny ve výši 724 010,53 Kč, dále kapitalizovaného běžného úroku ve výši 28 443,16 Kč , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 11 853,01 Kč a poplatku ve výši 1 800 Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 6. 3. 2026. Žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.V podání došlém soudu dne 15. 5. 2026 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných o žalované, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, především z příjmu žalované, který byl zjišťován výpisem z účtu a čestného prohlášení o výši příjmu žalované, z nichž je patrné, že průměrný měsíční příjem žalované činil , částka, a celkové měsíční náklady žalované činily , částka, (životní náklady a náklady na úvěrové služby, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity). Z podkladů bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení činí , částka, . Na základě shora uvedených údajů byl proveden tzv. scoring klienta, jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Splátka ve výši 9 283 Kč měsíčně tak byla, dle názoru žalobkyně, adekvátní tomu, aby žalovaná mohla předmětný úvěr splácet. Dále žalobkyně vycházela z údajů , právnická osoba, zveřejněných za rok 2023, 2024. Žalobkyně do výpočtu platební kapacity žalované zadávala výdaje, které odpovídají průměrným výdajům domácnosti za rok 2023 přepočtené na jednou osobu (, částka, měsíčně, , částka, ročně). Platební kapacita žalované na úhradu splátky ve výši 9 283 Kč měsíčně byla tedy i tímto výpočtem dostatečná. Žalobkyně rovněž poukázala na judikaturu, kdy je zásadně věcí účastníků a nikoliv soudu, aby v řízení snesli tvrzení. Zásadně není možné, aby ve sporném řízení soud právně významné skutečnosti, které nebyly účastníkem, jehož ve vztahu k nim tíží povinnost tvrzení, uplatněny, sám vyhledával, a to ani tehdy, jestliže by jejich zjištění mohlo k závěru o neplatnosti hodnoceného jednání vést. Žalobkyně považovala uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující, kdy po zhodnocení výše uvedených dokumentů, v jejich vzájemném souladu, a po porovnání příjmů a výdajů, bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního skóringu provedeného žalobkyní.Žalovaná při jednání soudu dne 29. 5. 2026 uvedla, že se v době, kdy uzavírala úvěrovou smlouvu ocitla v tíživé finanční situaci. Peníze potřebovala pro svou matku. Matka vážně onemocněla. Žalovaná poté přišla o zaměstnání, kdy i ona vážně onemocněla, následně čtyřikrát změnila zaměstnání. Nyní pracuje ve společnosti , právnická osoba, . Její příjem činí přibližně , částka, až , částka, měsíčně čistého. Nájem činí , částka, , energie , částka, . Žalovaná dále uvedla, že si vzala více půjček, její závazky jsou vyšší než její příjmy.Právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil a zároveň souhlasil, aby byla věc projednána a rozhodnuta v jeho nepřítomnosti.Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:Ze žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaná dne 12. 4. 2024 požádala žalobkyni o bezúčelový úvěr (konsolidace) ve výši 803 000 Kč. V žádosti žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí , částka, a její pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů činí , částka, . Dále žalovaná uvedla, že její splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů činí , částka, .Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 803 000 Kč. Žalovaná se tento úvěr zavázala splatit v měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 6,90 % ročně (čl. II.2 smlouvy). Žalovaná se dále zavázala splácet úroky a jistinu úvěru v 120 měsíčních splátkách ve výši 9 283 Kč (poslední splátka 9 141,50 Kč) vždy 22. dni v měsíci. Celková částka, kterou bylo třeba zaplatit činila 1 114 741,95 Kč, RPSN 7,12 % ročně (čl. II.8 smlouvy). Ze záznamu o podpisu klienta vyplývá, že shora uvedenou listinu žalovaná vlastnoručně podepsala. Součástí smlouvy byly rovněž Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru obsahující podpis žalované – dne , datum, , dále Dohoda o aktivaci služeb ČSOB elektronickému bankovnictví, Sazebník ČSOB pro fyzické osoby-občany účinný od 1. 11. 2025 a Obchodní podmínky pro , právnická osoba, spotřebitelské úvěry. Dle čl. 8 obchodních podmínek, které byly sjednány jako součást smlouvy, bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna úvěr prohlásit písemným oznámením za splatný, pokud bude žalovaná v prodlení s jakoukoliv platební povinností z dané smlouvy.Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období od 15. 4. 2024 až 30. 4. 2024 vyplývá, že žalobkyně poskytla dne 16. 4. 2024 žalované úvěr ve výši 803 000 Kč.Z výpisu z běžného účtu žalované vedeného u žalobkyně (č.ú. , č. účtu, ) za měsíc duben 2024 vyplývá, že počáteční zůstatek činil , částka, a konečný zůstatek činil , částka, .Z oznámení o zesplatnění úvěru a Detailní informace k zásilkám ze dne 17. 12. 2025 vyplynulo, že žalobkyně upozornila žalovanou, že s ohledem na neplnění jejích povinností z předmětného úvěru prohlašuje tento za splatný ke dni 15. 12. 2025, celková částka dluhu činila 745 414,24 Kč. Zároveň žalobkyně žalovanou vyzvala, aby tento dluh uhradila do 24. 12. 2025.Z poslední výzvy k zaplacení dluhu včetně Dodejky ze dne 22. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu, kdy ke dni 21. 9. 2025 činila dlužná částka 23 679,58 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatku 500 Kč za tuto výzvu) a částka 0,18 Kč (nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu včetně úroků z prodlení) s upozorněním, že v opačném případě bude nucena přistoupit k předčasnému zesplatnění úvěrové pohledávky.Z výzvy k zaplacení dluhu (1. upomínka) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu, kdy ke dni 22. 7. 2025 činila dlužná částka 8 477,37 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatku 300 Kč za tuto výzvu) s upozorněním, že v opačném případě bude nucena přistoupit k předčasnému zesplatnění úvěrové pohledávky.Z výzvy k zaplacení dluhu (1.výzva) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu, kdy ke dni 29. 7. 2025 činila dlužná částka 8 120,86 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatku 500 Kč za tuto výzvu).Z předžalobní výzvy k okamžitému zaplacení dluhu ze dne 3. 3. 2026 a připojeného potvrzení o podání soud zjistil, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalované, kde žalovaná byla upozorněna, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru a zároveň byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 766 106,70 Kč spolu s příslušenstvím, a to do 7 dnů od zaslání této výzvy.Z dat o žadateli vyplynulo, že žalovaná je zaměstnána a žádala o spotřebitelský úvěr u žalobkyně ve výši 803 000 Kč. Z odstavce vyhodnocení žádosti vyplynulo, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost v rámci databází (debety, delikvence, ČL, EXE) a po žalované nepožadovala doložení hlavního příjmu.Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, vyplývá, že společnost , právnická osoba, . akceptovala návrh žalované na uzavření smlouvy o půjčce. Celková výše půjčky činila 120 000 Kč, doba trvání 24 měsíců, celková výše měsíční splátky činila 3 706 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 12,90 % ročně, RPSN 13,67 %. Datum první splátky 22. 4. 2024.Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, vyplývá, že společnost , právnická osoba, . akceptovala návrh žalované na uzavření smlouvy o půjčce. Celková výše půjčky činila 150 000 Kč, doba trvání 60 měsíců, celková výše měsíční splátky činila 6 202 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 12,90 % ročně, RPSN 13,65 %. Datum první splátky 13. 4. 2014.Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, vyplývá, že žalovaná požádala společnost , právnická osoba, . o akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o půjčce. Celková výše půjčky činila 150 000 Kč, doba trvání 60 měsíců, celková výše měsíční splátky činila 6 202 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 12,90 % ročně, RPSN 13,65 %. Datum první splátky 13. 4. 2014.Žalobkyně rovněž doložila interní listiny - Informace z , právnická osoba, (CBCB Informace) dokládající, že žalobkyně disponovala osobními údaji žalované, a dále Informace z , právnická osoba, – statistika rodinných účtů pro rok 2023, 2024. Dále z výpisu čísla účtu , číslo, vyplývá, že k datu 8. 7. 2024 činila dlužná jistina 1 091 Kč.Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala částku 803 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 6,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách v částce 9 283 Kč. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas (na předmětný úvěr žalovaná uhradila celkem 149 038,83 Kč), žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 15. 12. 2025 což žalované písemně oznámila dopisem ze dne 17. 12. 2025. K datu zesplatnění činila dlužná jistina 745 414,24 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků). Žalobkyně zaslala žalované upomínku a výzvy k zaplacení. Žalovaná již ničeho neuhradila i přes zaslání předžalobní výzvy právní zástupkyní žalobkyně.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Dle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru č. , číslo, (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela 803 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že schopností žalované splácet úvěr se podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech a zkoumání měsíčního příjmu a výdajů žalované), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. V doložené žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná uvedla, že je zaměstnána s čistým měsíčním příjmem , částka, , s pravidelnými měsíčními výdaji bez splátek úvěrů , částka, a s pravidelnými splátkami úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů , částka, . Dle názoru soudu z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nebylo dostatečně zjištěno, zda je žalovaná schopna podmínkám úvěru dostát, kdy žalovaná při jednání soudu uvedla, že se v předmětné době ocitla v tíživé finanční stuaci. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že nebylo objektivně zjištěno, zda je žalovaná osobou, jejíž majetkové poměry by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně vyplatila žalované 803 000 Kč a žalovaná vrátila pouze 149 038,83 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 653 961,17 Kč (tj. 803 000 – 149 038,83 = 653 961,17 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou ze dne 6. 3. 2026, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 27. 4. 2026. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (29. 4. 2026) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 12,75 % ročně (výrok I.).Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy v částce 71 849,36 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 28 443,16 Kč, dále úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky 724 010,53 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 725 810,53 Kč od 25. 2. 2026 do 28. 4. 2026 a zákonným úrokem z prodlení z částky 71 849,36 Kč od 29. 4. 2026 do zaplacení (viz výše).Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud le ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 36 291 Kč a náklady na právní zastoupení. Náklady zastoupení advokátem sestávají z odměny stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 725 810,53 Kč sestávající z částky 11 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 11 220 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 11 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tj. 10 440 Kč (3 x 11 220 + 3 x 450), tedy ve výši 7 352,10 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náklady řízení na straně žalobkyně tak tvoří celkem 78 653,10 Kč (36 291 + 3 x 11 220 + 3 x 450 + 7 352,10). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 653 961,17 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 663 278,62 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 71 849,36 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení, a dále včetně úroku a zákonného úroku z prodlení ve výši k datu vyhlášení rozsudku, kdy jistina s příslušenstvím na její straně činí celkem 140 119,69 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 803 398,31 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 82,6 %, úspěch žalované 17,4 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 65,2 % svých nákladů, z částky 78 653,10 Kč, tedy ve výši 51 281,82 Kč.